Příspěvky

Mnohým připadá Boží odpuštění příliš snadné a laciné. Někteří „ křesťané“ dokonce hřeší s vědomím, že jim bude odpuštěno. Mnozí to oprávněně kritizují a ukazují na pokrytectví, ke kterému křesťanská víra svádí. Zneužít se však dá všechno. Kdo úmyslně hřeší s vědomím, že mu Bůh musí odpustit, ten se odpuštění nikdy nedočká a sám se jej zbavuje. Pána Boha nikdo nepodvede. Podvádí jen sám sebe. Podřezává si větev, která ho mohla udržet.

Na druhé straně je mnoho lidí, kteří nedovedou v Boží odpuštění uvěřit. Stále znovu se ke svým chybám vracejí a trápí se sami nad sebou. Marně hledají jistotu, že je Bůh už nebude trestat a soudit. Zvlášť těžké chvíle prožívají, když na ně přicházejí věci zlé a bolestné, jejichž příčinu si neumějí vysvětlit jinak než jako Boží trest.

Křesťanská víra na tuto úzkost a nejistotu odpovídá ujištěním o Kristově zástupné oběti. Jak ale může někdo trpět za druhé? Copak může smrt jednoho člověka odčinit všechny lidské hříchy? Musel opravdu Ježíš zemřít, aby nám Bůh mohl odpustit?

Evangelista Lukáš ve slavném podobenství o marnotratném synu nikde nemluví o tom, že by za hřích mladšího syna musel někdo platit nějaké výkupné. Otec, k němuž je tu Bůh přirovnán, odpouští svému synovi z čisté lásky. Peníze, které promrhal, nežádá po nikom zpátky. Boží odpuštění tedy nepotřebuje žádnou satisfakci. Je svobodným Božím rozhodnutím. Milostí, kterou nemusí Bohu nikdo splácet. Představa, že Bůh musel zabít svého jediného Syna jenom proto, aby nám mohl odpustit, je falešná. To by musel být krutý a nespravedlivý a současně milosrdný a laskavý, což nedává smysl.

Musíme si uvědomit, že vše, co o Bohu a jeho díle říkáme, nejsou definice, ale kulhající přirovnání. Sám Ježíš o Božím království mluvil v podobenstvích, která vyjadřují vždy jen určitou stránku věci a nesmí se z nich vyvozovat další a další důsledky. Myšlenka zástupné oběti nepopisuje jak a proč Ježíš zemřel, ale pokouší se dodatečně vysvětlit význam jeho smrti pro nás a pro naši spásu.

Je nesporné, že Ježíš zemřel, protože se ho vládnoucí klika v Jeruzalémě chtěla zbavit. Evangelia svědčí o tom, že Ježíš o této hrozbě věděl a rozhodl se před ní neuhýbat. Přijal svou smrt jako součást svého poslání, ačkoli se smrti bál a na kříži prožil chvíle opuštění a prázdnoty.

Jeho smrt a především potupné ukřižování znamenalo v očích tehdejších lidí totální prohru a prokletí. Proto ten úžas a zděšení, když se k ukřižovanému Bůh po třech dnech přiznal a vzkřísil ho z mrtvých. Jeho smrt tím dostala zcela nový význam. Už to nebyla prohra, ale vítězství. Ježíš obětoval svůj život, aby smrt mohla být na jeho těle přemožena a poražena.

Církev však uvěřila, že jeho smrt má pro ještě hlubší smysl a význam. Ten je však pochopitelný pouze na pozadí starozákonních obětí za hřích. Při nich lidé přicházeli do chrámu, aby byli ujištěni o Božím odpuštění. Byla to vlastně hostina, při které část oběti lidé snědli, část odevzdali kněžím a část spálili na oltáři Bohu. Přitom vyznávali svůj hřích a na znamení odpuštění odevzdali Bohu oběť. Bohatší ovci či býka, chudší třeba jen holoubě. Boží odpuštění se nikdy nedalo koupit. Vždycky to bylo výsostné Boží rozhodnutí a milost. Ale člověk potřebuje být ujištěn, že mu bylo skutečně odpuštěno a uvědomit si rozsah svého provinění. Právě tomu sloužila oběť, při které umíralo nevinné zvíře. Byla to smlouva míru, kterou Bůh lidem potvrzoval své odpuštění a milost. Nebyl to člověk, který si Boha „koupil“ svou obětí. Byl to Bůh, který se rozhodl takovou oběť přijmout

Pouze v tomto smyslu má smysl mluvit o Kristově zástupné oběti. Ježíš neumírá proto, aby nám Bůh mohl odpustit. Umírá z lásky k nám, aby jeho víra a láska k hříšníkům mohla být Bohem potvrzena a smrt navždy přemožena. Nebyla to oběť, kterou by musel dát Bůh sám sobě, ani výkupné, které by mu za nás musel zaplatit Ježíš. Byla to nespravedlivá a krutá smrt člověka, které dal Bůh smysl tím, že ji přijal jako oběť, kterou byl navždy zahlazen náš hřích. Přijal tu oběť kvůli nám – aby se naše odpuštění a vykoupení z hříchu stalo stejně nezpochybnitelnou skutečností jako Kristova smrt a kříž.

Bůh nám odpouští z lásky a žádnou oběť ani výkupné k tomu nepotřebuje. Ale abychom nezapomněli, jak vážný byl náš hřích a jak veliká je Boží láska, slouží Kristova smrt na kříži jako viditelné znamení našeho smíření s Bohem a pozvání k životu, nad nimž už hřích nemá moc.