Příspěvky

Zkusme nejprve vyjít z předpokladu, že by Boží působení a vliv na tento svět bylo možné spolehlivě dokázat a nezávisle ověřit. Co by to znamenalo? Bůh by se stal běžnou součástí našeho světa a vztahů. Byl by dokázán, případně vypočítán podobně jako existence planety Pluto nebo virů a bakterií, které také nikdo prostým okem neviděl. Jenže Bůh je ze své podstaty někdo zcela jiný, výjimečný, ano jedinečný. Biblická víra v jednoho Boha znamená víc, než jen to, že místo mnoha bohů je pouze jeden. Bible svědčí o Bohu, který je především zcela jiný než všechno, co známe a o čem mluvíme. Je to někdo naprosto jedinečný. Proto ho nelze zařadit mezi věci a pojmy, které lze dokázat, nezávisle ověřit a zkoumat. Připustit možnost Boží existence znamená připustit si, že může být něco víc, než jen to, co známe, chápeme a vnímáme. Je to výraz naši pokory a respektu k tajemství světa a života.

Kdybychom mohli Boží existenci dokázat, nemohli bychom už nikdy mluvit o víře v Boha. Bůh by se stal pouhým faktem, který by člověk musel respektovat, aniž by k němu mohl zaujmout nějaký osobní postoj. Nemá smysl věřit a rozhodovat se pro něco, co je jasné a nezpochybnitelné.

Jestliže nejsme schopní Boží existenci dokázat, není to tedy nějaký náš nedostatek či neschopnost, ale Boží záměr, který nám umožňuje mít k Němu zcela jedinečný vztah. Právě nezajištěnost víry v Boha dává tomuto vztahu tak vysokou cenu. Je to riziko, které dobrovolně podstupujeme. Láska, které se odvažujeme. Naděje, pro kterou se mnohého vzdáváme. Víra v Boha patří k nejvyšším projevům naší svobody a odpovědnosti. To, jestli člověk Bohu věří nebo nevěří, vypovídá především o něm samotném. O tom, co je mu drahé, čemu chce dávat přednost, pro co chce žít.

Tak jako nelze Boží existenci dokázat, nelze ji ani vyvrátit. Teoretické modely tohoto světa, jak nám je dnešní věda překládá, sice s Božím působením většinou nepočítají, ale pouze proto, že se zabývají tím, co známe a můžeme nějakým způsobem pozorovat a ověřit. Vše ostatní nám však zůstává skryto.

Přesto se dá říci, že je kolem nás řada znamení, které nás k víře v Boha zvou a nabádají. Nejsou to důkazy. Kdo nechce, toho ani tyto úvahy nepřesvědčí. Ale kdo Boha hledá, může tu najít jistou oporu a povzbuzení.

Jedním ze znamení Boží moci a lásky je skutečnost života a světa kolem nás. Čím víc toho o světě víme, tím více žasneme nad jeho dokonalostí a krásou. Je těžké si představit, že svět a člověk vznikli jen náhodou nebo nekonečnou cestou pokusů a omylů. Víra sice také neumí popsat, jak svět vznikl, ale má odvahu věřit, že tento svět je dobrý a vznikl z jistým záměrem a cílem

Dalším znamení Božího působení můžeme vidět v existenci Izraele a křesťanské církve. Ať už v Boha věříme nebo ne, nelze popřít fakt, že víra v biblického Boha ovlivňuje jednání mnoha lidí již tisíce let a životní příběhy těchto lidí jsou víc než pozoruhodné. Není snadné vysvětlit, proč právě Izrael tu přes všechna pronásledování a stěhování stále zůstává a žije jako lid Boží. Není snadné vysvětlit, proč právě příklad Ježíše Krista dodnes mění životy tolika lidí a oslovuje nás i v tak rozdílných kulturních poměrech a situacích, jaké před nás staví současnost.

Mnoho lidí i dnes z různých důvodů počítá s tím, že je „něco nad námi“. To však ještě není víra v Boha. Je to podobné, jako když vidíme jít po ulici neznámého, cizího člověka. Jistě existuje. Ale nemáme s ním nic společného. Míjíme se bez pozdravu a nic o sobě nevíme.

Víra je podobná situaci, kdy vidím jit po ulici člověka, kterého dobře znám, máme se rádi a proto se spolu zastavíme na kus řeči a pak třeba jdeme někam společně. Počítat pouze s Boží existenci k víře nestačí. Je to jistě nutný předpoklad, ale víra v Boha se rodí z poznání, že je tu někdo, komu na nás záleží. Někdo nepředstavitelně dobrý a laskavý. Někdo, kdo nám rozumí a může pomoci. Někdo, koho si vážíme a máme rádi.

K víře a lásce k Bohu člověk většinou nedospěje složitými rozumovými úvahami. Je to spíš záležitost srdce a osobní volby. Jde však o to, aby rozum víře nebránil. Impulsy k rozhodnutí pro víru v Boha mohou být různé. Člověk se např. z nějakého důvodu začne o víru, církev, bibli atd. zajímat a postupně dospěje k názoru, že na tom možná „ něco je“. Začne o tom víc přemýšlet, číst. Hledá podobně uvažující lidi. A pak přijde chvíle, kdy pozná, že ho o víře v Boha nemůže přesvědčit nikdo druhý. Může se pro ni rozhodnout pouze on sám.

Svědectví a příklad těch, kteří se s Bohem již setkali může být velkou pomocí. Uvěřit Bohu znamená udělat podobnou osobní zkušenost jako oni. Poznat, že Bůh, o němž svědčí bible, ke mně i dnes mluví, pomáhá mi a stojí za to, být mu věrný.