Příspěvky

Řada biblických příběhů vzbuzuje v dnešním čtenáři pochybnosti a nejasností. Máme všechna biblická vyprávění chápat doslova nebo jim máme rozumět spíš jako podobenstvím? Většina biblických příběhů má zřejmě reálné pozadí, ale nikdy to není nezaujatý popis událostí. Bible používá historické zprávy i starověké mýty, aby nám s jejich pomocí ukázala, jaký je Bůh, čemu smíme věřit a v co doufat. Je to svědectví vědomě a přiznaně zaujaté. Ale kdo jiný nám může o Bohu povědět než ten, kdo mu věří? Nikdo jiný o živém Bohu přece neví a vědět nemůže.

V historickém slova smyslu Adam s Evou nežili. První kapitoly bible vznikly jako jedny z posledních a je třeba je chápat jako předmluvu ke všemu, co následuje. Příběhy o Adamovi a Evě nepopisují historii, ale přítomnost. Jsou výpovědí o člověku jako takovém a ne příběhem o našich předcích. Však Adam znamená Člověk a Eva se dá přeložit jako Živá, Život dávající. V Adamovi a Evě se může poznat každý z nás. I nám byl svěřen dar života a tato země. Dostali jsme úkol starat se o svět s láskou a úctou ke všemu stvoření. Ale člověk Boha neposlechl a neposlouchá. To popisuje příběh o stromu poznání dobrého a zlého. Lidé si však myslí, že jsou chytřejší než Bůh a dělají věci, před kterými je Bůh varoval. Kdo z nás by se v tom příběhu nepoznal? Výsledkem je zklamání, úzkost a strach. To je vyjádřeno obrazem lidí, kteří si uvědomili svou nahotu a začali se stydět a skrývat. Příběh o vyhnání z ráje nám ukazuje, že svět, v kterém žijeme, je díky naší neposlušnosti jiný, než jak ho pro nás Bůh připravil. Život se pro nás stal těžký. Přibylo bolestí a překážek. A přece je to místo naděje a radosti, neboť bible svědčí, že náš svět pořád patří Bohu, který nás nezavrhl, i když mu tak často býváme nevěrní.

Ani příběh o potopě není historický. Je to přepracovaná orientální pověst, která má však nepochybně reálný základ, neboť k potopám docházelo, i když asi ne celosvětovým. Ale bible tuto látku používá, aby na ní ukázala Boží věrnost a milosrdenství. I když nás důsledky našeho jednání často doslova zavalí a zasloužili bychom si, aby s námi Bůh navždy skoncoval, on vždycky nabízí novou šanci a nenechá nás zahynout.

Podobně i první kapitola bible není detailním popisem stvoření ani lekcí pro fyziky a astronomy. Je to vděčné vyznání, které básnickou řečí oslavuje krásu Božího stvoření. Místo abychom tento svět a přírodu zbožňovali, smíme věřit, že všechno kolem nás má spolu s námi sloužit a oslavovat Boha. Vesmír je tu představen jako veliký Boží chrám, kde všechno slouží Boží slávě a člověk je představen ne jako chudák, který se toho všeho bojí, ale jako ten, který to má vše na starost.

První kapitoly bible vypráví příběhy, které si postupně prožije a kterými projde každý z nás. Pravdivost těchto kapitol si tak může každý ověřit sám na sobě. Včetně závisti, která se ho zmocní, když se mu zdá, že Bůh někomu nadržuje, jako se to zdálo Kainovi.

Když se lidé pokouší postavit věž, která by sahala až do nebe, je to opět příběh, který známe všichni, protože se opakuje takřka v každé generaci. Kolikrát už se lidé pokoušeli dokázat bez Boha něco velikého a navždy se tak zvěčnit. Lidské dějiny jsou plné pyšných projektů, které skončily dříve než začaly. Naštěstí se lidé, kteří se chtějí Bohu postavit, nedovedou domluvit a brzy se pohádají. Ale i pro takové vychází ráno slunce a déšť přináší vláhu. Boží věrnost se obnovuje každého jitra a nikdy se nevyčerpá.

Není však tento výklad bible pouze elegantním způsobem, jak se vyhnout dnešním neřešitelným problémům s jejím doslovným výkladem? Celé generace jí přece rozuměly slova od slova a také její autoři byli zřejmě přesvědčeni, že popisují, co se skutečně stalo. Je však zajímavé, že některá vyprávění mají pojistky proti takovému chápání. Například když si synové Adama a Evy najdou ženy. Kde se vzaly, když tu jiní lidé nebyli? Buď je vyprávění natolik nedokonalé, že se touto maličkostí vůbec nezabývá, (což se nezdá pravděpodobné u vyprávění natolik propracovaného a tolikrát vyprávěného) a nebo je to skrytá pojistka proti doslovnému chápání, kterému to nejdůležitější uniká. Klidně totiž můžeme i dnes věřit, že se vše stalo skutečně tak, jak o tom v bibli čteme, ale k čemu nám to bude dobré? Nepotřebujeme přece vědět, jak to tenkrát přesně bylo. Potřebujeme vědět, jak je to s námi teď. A právě o tom s námi bible hovoří. V obrazech a podobenstvích, která jsou pravdivá stále a ne jen v jednom okamžiku.