Příspěvky

S postavou Ježíše Krista křesťanství stojí a padá. O jeho existenci sice svědčí také některé nezávislé dobové prameny, ale většina našich znalostí o něm vychází z Nového zákona. Narodil se v době vlády římského císaře Tiberia a většinu života prožil v oblasti zvané Galilea. Ve svých třiceti letech veřejně vystoupil jako prorok, který ohlašuje blízkost Božího království. Tak nazýval Izrael očekávaný čas, kdy se Bůh ujme vlády nad světem a každý člověk se bude zodpovídat ze svých činů. S podobnými slovy těsně před ním vystoupil i Jan Křtitel, který však byl brzy popraven.

Ježíš učil novému chápání Boží vůle, jejímž cílem není odsouzení ale naše záchrana. Místo aby však vyhledával a chválil lidi kteří byli pyšní, jak pečlivě dodržují Boží zákon, věnoval se a pomáhal raději těm, kteří ztratili naději a za svůj život se styděli. Své posluchače učil každodenní důvěře k Bohu a lásce k druhým lidem. Přinášel lidem Boží odpuštění a pomoc v jejich každodenním životě. Na potvrzení pravdivosti svých slov Ježíš uzdravoval nemocné, kteří byli tehdy považováni za bohem potrestané.

Svými slovy i skutky vzbudil Ježíš mezi prostými lidmi vzrušení a nadšení, ale představitelé národa jej sledovali s obavami a nejistotou. Obávali se ztráty svého vlivu a lidového povstání, které by je smetlo. Proto se rozhodli, že Ježíše odstraní a o velikonočních svátcích jej předali římské okupační moci jako politického vzbouřence. Tak byl Ježíš na příkaz římského místodržitel Piláta v Jeruzalémě ukřižován. Jeho vliv a působení mělo být ukončeno a naděje, které vzbuzoval, se měly ukázat jako falešné. Jeho žáci a příznivci byli těmito událostmi do té míry zděšeni, že ho v posledních dnech opustili a svou víru v něho chápali jako omyl a prohru.

Pak se však stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Ježíš, který zemřel a byl pohřben, se opakovaně setkal se svými učedníky jako živý a vzkříšený. Nikdo z nich si to nedovedl vysvětlit. Lidé si tenkrát dovedli představit, že nás Bůh vzkřísí na konci časů při posledním soudu. Ježíš však byl vzkříšen již nyní. Jeho vzkříšením nám Bůh ukázal cestu, která vede k životu, který není odsouzen k zániku.

Víra v Ježíšovo vzkříšení znamenala zásadní zlom v životě jeho učedníků. Vzniká společenství, které přijímá za svůj úkol rozšířit zprávu o tomto Božím činu nejprve mezi židy a později i mezi pohany. Ježíšovi učedníci se schází, aby se při společném jídle ujistili Ježíšovu přítomnost a modlili se k němu, jako ke svém zachránci a Božímu synu. Vše, co Ježíš ve svém pozemském životě dělal a říkal, dostalo jeho vzkříšením novou váhu a trvalou platnost.

Nový význam dostává i jeho smrt na kříži. Díky vzkříšení to již není prohra, ale oběť lásky. Učedníci se rozpomínají, že Ježíš se svým utrpením a smrtí počítal. Když se o velikonocích v Jeruzalémě dobrovolně vydal svým nepřátelům, věřil, že jde po cestě, kterou mu Bůh připravil a prosil Boha, aby dokázal své utrpení a bolest poslušně přijmout.

Ježíš byl člověk, kterého se týkala všechna omezení, která lidský život přináší. Měl hlad, trpěl únavou a bolestí. Mohl se mýlit. Mnohé věci nevěděl. Měl strach zemřít. Čteme o něm, že plakal a na své nepřátele se dovedl i rozhněvat. Měl však tak důvěrný vztah k Bohu, že ve všem, co konal a říkal, nám Boha přiblížil, jako bychom jej viděli tváří v tvář. Církev to později vyjádřila slovy, že Ježíš byl Syn Boží. To znamená, že nikdo jiný nám nemůže Boha ukázat a zpřítomnit lépe, než právě on. Z vyprávění o jeho činech a životě poznáváme člověka, skrze kterého s námi jedná Bůh.

Na druhé straně se nedá říci, že Ježíš byl Bůh, který si na člověka jenom hrál. Měl od Boha moc činit mnohá znamení. Nikdy však této své moci nepoužil ve svůj prospěch. Jiným pomáhal, sám sobě však nikdy nepomohl. Jeho utrpení nebyla póza ani laciné představení. V Ježíši Kristu se Bůh stal dobrovolně člověkem, aby nám ukázal, jak mu na nás záleží.

I Ježíš mohl Bohu pouze věřit – podobně jako každý z nás. Když se modlil: „Otče, nenech mne umřít na kříži“, přiznával tím svůj strach. Když umíral se slovy: „Bože můj, proč jsi mne opustil“, prožíval stejnou úzkost, jakou prožívá věřící člověk, když si neví rady. Ale právě proto, že tím vším prošel a byl vzkříšen, ukázal nám cestu k Bohu a životu, který není omezen smrtí.