Příspěvky

Kurátor sboru ČCE Brno I Václav Matoulek připomněl shromážděným v Komenského kostele jména farářek a farářů, kteří tam od vzniku sboru v Brně I působili. Převážnou většinou tam byli přítomni. Jana Hofmanová je nyní pátá v pořadí. A všichni zúčastnění věděli, že dějiny evangelické církve tam, kde nyní působí sbor ČCE v Brně I, i dějiny jejích kazatelů, jsou o dost rozsáhlejší. Avšak právě začátek působení nové, mladé sestry farářky vede od ohlédnutí na minulost k výhledu na to, co smíme a máme jako Kristova církev čekat.

Sestru farářku uvedl do služby bratr náměstek seniora Filip Keller spolu s bratrem seniorátním kurátorem Miroslavem Maňákem. Spolu se staršími sboru ji uvítali zúčastnění kazatelé ze seniorátu a okolí, včetně hostů ze sousedních sborů sesterských církví, hostů z předchozího působiště sestry farářky (sbor ČCE Šumperk) a řady dalších míst. Radostně a nadějně zazněly pozdravy zúčastněných, společný zpěv shromáždění, o radosti usiloval zpívat i pěvecký sbor Cantate Domino v chorálu s instrumentálním doprovodem. Instalační shromáždění mělo svižný průběh, a tak řada účastníků ne měla po jeho skončení důvod spěchat. Ještě si povídali, někteří k tomu využili nabídnuté prostory na Zelené faře. Tam řada ochotných spolupracovnic a spolupracovníků ze sboru připravila chutné pohoštění (otevřela se k tomu nově zařízená kuchyně!) a příjemné prostředí.

Jaroslav Vítek

Z kázání farářky Jany Hofmanové

Přicházejte tedy k němu (ke Kristu), kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‘vyvolený a vzácný’. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: ‘Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.’

1 Pt,3-6

… Tohle už se vznešenou představou chrámu opravdu zamává – když nám někdo řekne, že jsme balvanem, kamenem, kvádrem nebo cihlou. Jak být dobrým, živým kamenem? Jak být pevný – ale přitom ne tvrdý tak, že by nebylo možné tu a tam něco trochu přitesat. Jak mít svou váhu – ale přitom se nestát kamenem úrazu, se kterým nelze hnout, který se spíš jen plete pod nohy a je to trochu k vzteku? A počítáme i s tím, že kámen tu a tam pukne? Třeba se tím odkryje další zajímavá struktura, ale bude se muset umístit jinam, než se zdálo na první pohled…

“Pohleď, Mistře, jaké to kameny…“ No, jaké? Jsi si jistý, že ses nespletl, že s tímhle materiálem, s námi, se mnou, chceš spojovat svůj dům?

Apoštol k tomu dodá jedním dechem a v jedné větě: to „abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista“. Je to zvláštní spojitost – být kamenem, domem, abychom byli zároveň v tomtéž domě kněžstvem. Jako by to k sobě nějak nutně patřilo. Patřit k tvaru, podobě a struktuře tohoto domu (církve, sboru) je dobré především právě proto, že tak patříme neoddělitelně k tomu vlastnímu provozu, k tomu hlavnímu, co se v domě Božím děje. V talárech i bez nich jsme povoláni být prostředníky Boží milosti, být součástí bohoslužby, evangelia. A apoštol nás nenechává na pochybách: tak je to Bohu milé – a to ne kvůli naší síle a stáří a moudrosti a pružnosti a kvalitě materiálu – je to služba Bohu milá a smysluplná pro Ježíše Krista.

„Duchovní dům“ a „svaté kněžstvo“ jsou slova, která znějí vznešeně a slavnostně, ale ve skutečnosti je to docela provokativní kontrast. V kontrastu s krásnými klenbami chrámů, v kontrastu s mohutností a jedinečností chrámu jeruzalémského, Kristus počítá s domem z živých (a proto všelijak křehkých) kamenů.

Neboť v Písmu stojí: ‘Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.’ A tak mám naději, že dům Kristův je všude tam, kde se na tohle spoléháme. Všude tam, kde se slaví bohoslužba, kde se zvěstuje a žije evangelium, bez ohledu napočet farářů a presbyterů, stejně v Červeném i Betlémském kostele, v Újezdu a v modlitebně ve Šternberku a třeba i v kulturním domě (na sjezdu mládeže, v kazatelských stanicích…). A všechnu výšku kleneb a mohutnost všech sloupů nakonec převyšuje, když jsou kameny živé (když někdo přinese květiny, jiný slouží čtením z Písma, další hudbou, a celé shromáždění společně volá „Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů!“ a koná sbírku, a umí se přiblížit i druhým v jejich jinakosti).

Máme dobrý základ i příklad v Kristu. Dobrý počátek, kámen úhelný a vzácný, už byl v Kristu položen. A tak máme ujištění i povzbuzení, že naše namáhání a stavění a slavení není marné, nýbrž že je pro Krista Bohu vzácné, a že navzdory všelijakému stavebnímu materiálu má nekonečnou záruční dobu. O štědrou dotaci ze strany Ducha svatého nepřestávejme společně prosit.