Kázání

Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Ať svévolník opustí svou cestu a vrátí se k Hospodinu, vždyť odpouští mnoho a slituje se nad ním. Iz 55,6-7

Statečný ObadjášMilí bratři a milé sestry!

Do dnešního příběhu vstoupíme nejprve přes postavu krále Achaba. Je to muž, který se pokusil nahradit Hospodina Baalem. Prorok Eliáš jej však varoval: „Svým jednáním přivádíš zemi do zkázy. Hospodin ti odepře déšť.“ Pak skryl Hospodin proroka u potoka Keritu a později u chudé vdovy v Sareptě sidonské. Achab mezitím vládl spokojeně dál. V zemi sice nepršelo, ale zásoby vody byly stále dostatečné. Král dal sice Eliáše hledat, ale nijak zvlášť se neznepokojoval. Tak uběhlo mnoho dní. Teprve třetího roku dolehly na Achaba první těžkosti. Jeho koně a mezci neměli co žrát. Armáda přestávala být bojeschopná. To už byl i pro krále vážný problém. Ale stalo se to až po mnoha dnech. Třetího roku.

Když člověk opouští Boha, zpočátku se toho mnoho nezmění. Člověk dokáže dlouho žít ze starých zásob. Jeho život je zdánlivě stále stejný. Jen Bůh se z něj začne pomalu vytrácet. Nejprve se přestaneme modlit. Pak začneme méně vyhledávat Boží slovo a společenství církve. Ale jinak je všechno jako dřív – nekrademe, nelžeme, pilně pracujeme, studujeme, platíme salár, obětavě se staráme o své děti a vnuky, stavíme domy, jezdíme na dovolenou. Nepozorujeme na sobě žádnou změnu. Ale je to jako když utrhneš květinu a dáš ji do vázy. Zpočátku kvete, dokonce i pupen se ještě rozvine a zazelenají se nové lístky – ale ve skutečnosti je to už jen labutí píseň. Bez kořenů každá květina nezadržitelně vadne. A tak je tomu i s člověkem, který opouští Boha. Zpočátku se nepozná vůbec nic. Vyhledávat Boha a společenství církve se může zdát opravdu zbytečné. Dostatečnou mravní sílu jakoby měl člověk sám v sobě. Teprve po mnoha dnech si uvědomíme, že je s námi něco v nepořádku. Síla víry a naděje nám začíná chybět a sami se k Bohu neumíme vrátit.

Na dnešním příběhu je pozoruhodné, že to není člověk, ale Bůh, kdo si jako první řekne: „Musím s tím něco udělat. Přece toho člověka nenechám napospas jeho nevěře.“ I stalo se slovo Hospodinovo k Eliášovi: „Jdi a ukaž se Achabovi. Chci dát zemi déšť.“ Nevěrný Achab mu tedy není lhostejný. Není pro něj odepsaný. Hospodin krále Achaba hledá a chce mu dát příležitost k návratu. Pán Bůh nikoho nezavrhuje. Pokouší se s každým z nás setkat. I když jsme se mu mnozí vzdálili a raději spoléháme jen sami na sebe, posílá nám do cesty svědky, kteří by nás převedli po mostě mezi pýchou a pokorou a pomohl nám tak překonat propast mezi lhostejností a důvěrou. Ne vždy se to podaří. Ale Pán Bůh nevzdává ani to, co vypadá beznadějné a marné.

Také Achab hledá. Lépe řečeno: musí hledat. Zásoby vody docházejí. Volá k sobě svého správce Obadjáše, aby se vydali hledat vodu a trávu. Je to však zvláštní cesta. Je to vlastně zkouška. Pokus. Sázka. Jdou každý sám a jiným směrem. Když najde vodu Achab – znamená to, že se dál obejdou bez Hospodina a vystačí s Baaly. Když najde vodu Obadjáš – bude to znamenat, že by se měli vrátit k Hospodinu. Proto jdou každý jinou cestou. Každý ve jménu svého Boha. Výsledek jejich cesty má ukázat, co je lepší. Baal nebo Hospodin.

Smí ale takhle člověk Pána Boha zkoušet? Smí si vsadit na obě strany? Není to vypočítavost? Kdo z nás to ale nikdy neudělal? Kdo z nás si nikdy modlitbu a víru nechtěl jen vyzkoušet? Kdo z nás o Bohu nikdy neuvažoval jenom jako o jedné z možnosti? Člověk přece pořád zkouší a hledá. To není hřích. Jednoznačná víra je dar, který se teprve rodí. Když člověk hledá, jsou jeho kroky často zmatené a vypočítavé. Kdyby nás současně nehledal i Bůh, nikdy bychom mu sami od sebe nedokázali uvěřit. Achabovo hledání vody rozhodně není vyznavačské. Je to kulhání na obě strany. Král i jeho služebník tu representují dvě možnosti. Každý z nich spoléhá na jinou pomoc a jejich úkolem je vyzkoušet, která vyjde. Ale takový už je člověk. Kdyby se nám Pán Bůh nedal poznat, všichni bychom ještě dnes seděli na dvou židlích a báli se vzdát jedné nebo druhé. Bůh se však neuráží, když ho člověk hledá s vypočítavostí a nejistotou. Chce ji však ukončit a vysvobodit nás z naší nejistoty a zmatku. Bůh se s námi v našem zmateném hledání potkává a dává se nám poznat.

Bývá to však nečekané setkání. Obadjáš přece nenalezl ani vodu ani trávu. Nalezl však Eliáše! A ten mu řekl. „Jdi a vyřiď svému králi, že se s ním chci setkat.“ Když člověk hledá Boha, když se zkouší modlit, když po dlouhé době otevře bibli nebo se vydá v neděli do kostela – nenajde většinou to, co si představoval. Najde však něco jiného. Uvědomí si, že svůj problém musí řešit jinak. Od základu. Eliáš nakonec přinese zemi tolik potřebný déšť, ale předtím ukáže Achabovi a celému Izraeli, co je pravou příčinou toho, že neprší. Tíživé sucho mělo Achabovi připomenout, jak vážné a nebezpečné je, když opouští Hospodina a hledá náhradu u cizích bohů. Také naše životní problémy mají většinou hlubší důvod než si myslíme. Jsou signálem, že bychom měli hledat Boha. To, co nám chybí, nebývá jen štěstí, přátelství, peníze nebo zdraví ale hluboký a upřímný vztah k Bohu. Zde tkví kořen mnoha našich potíží. Když znovu najdeme cestu k Bohu, vyřeší se tím i mnoho našich každodenních problémů.

Nakonec se ještě chvíli věnujme postavě Obadjášově. Mnoho o něm nevíme, ale přesto je to krásný člověk. Už svým jménem: „ebed Jahve“ – služebník Hospodinův. Když bylo v zemi nejhůř, s osobním nasazením a obětí zachránil sto Hospodinových proroků. Je živým důkazem, že Eliáš nebude mít pravdu, až bude na Orébu tvrdit, že je sám a nikdo jiný kromě něj už v Pána Boha nevěří. Obadjáš je svědectvím, že víra a církev nikdy neumírá. Často žije tiše a v skrytosti právě tam, kde bychom ji nejméně čekali. Eliáš myslel, že je posledním mohykánem víry, ale ve skutečnosti je v jeho zemi 7 tisíc statečných a věrných, o kterých ví jen Bůh sám. Obadjáš je jedním z nich.

I on má ovšem strach. Když ho Eliáš posílá k Achabovi, má Obadjáš obavy, že prorok opět zmizí a on přijde o život. Proto připomíná své dosavadní zásluhy a prosí, aby byl tohoto úkolu zproštěn. Přijít ke králi a říci: „Viděl jsem Eliáše!“, se mu zdá být příliš riskantní. Obadjáš je přesvědčen, že už toho pro věc Hospodinovu udělal dost. Rád by se pro tentokrát stáhl do ústraní. Ale Eliáš ho nenechá na pokoji. Má pro něj úkol, který přesahuje Obadjášovy síly a odvahu. Kolikrát jsme si i my chtěli už trochu odpočinout. Mnozí jsme toho pro církev a Boží věc udělali už docela dost. Proč tedy pořád někdo přichází s něčím novým? Copak nestačilo, že jsme byli Bohu a církvi věrní v dobách totality? Copak nestačí, když jsme riskovali, že nás vyhodí ze zaměstnání a naše děti nebudou moci studovat? Copak nestačí, že jsme si toho už tolik odřekli? Rádi bychom začali sklízet ovoce své dřívější námahy a obětí. Místo toho nás Hospodin volá do služby stále znovu! A zase je to nejisté a nebezpečné. Opět si člověk může udělat ostudu a měl by se mnohého vzdát. Všichni máme rádi klid. Nechce se nám stále začínat něco nového a nejistého. Ale Hospodin už je takový. Opět nás volá do služby a do boje. Ale chvála Bohu, že nás ještě potřebuje. Chvála Bohu, že jsme neztratili jeho důvěru. Buďme rádi, když poznáme, co od nás Bůh očekává, i kdyby by to bylo sebetěžší. Vždyť Bůh své služebníky neopouští.

Obadjáš přece nezůstává v nejistotě. Eliáš se mu zaručí, že nikam nezmizí a ještě ten den se ukáže Achabovi. A také to splní! Přední, ne-li úplně první vlastností věřícího člověka by měla být spolehlivost. Dodržet slovo. Splnit slib. Ať nás to stojí sebevíc. Chceme-li lidi zbavovat strachu a nejistoty, máme nejlepší příležitost dokázat to svou vlastní spolehlivostí a ochotou vzít na sebe riziko. Eliáš slibuje, že se sám ukáže před Achabem, který mu jistě mnohokrát pohrozil smrtí. Za nikoho se neschovává. Sám jde vstříc riziku, jak mu Hospodin přikázal. V tom je nám obrazem Ježíše Krista, který se také nevyhnul setkání se svými protivníky a neposlal k Pilátovi místo sebe své apoštoly.

Tak jako se Obadjáš mohl spolehnout na Eliáše, že se nikam neztratí ani nevypaří, tak se i my můžeme spolehnout na Pána Ježíše Krista. On za své slovo ručí a nenechá nás v tomto světě opuštěné a bez pomoci. Často nám svým slovem připravuje nesnadné úkoly. Volá nás na cesty, které nám připadají nebezpečné. Leckdy bychom se rádi omluvili a stáhli do pozadí. Ale na druhé straně se nám Kristus zaručil, že jeho slovo platí a my víme, že se na ně opravdu můžeme spolehnout. To je základ a jistota naší víry. To, co nám slíbil, nejsou žádné pohádky ani zbožná přání, ale pravda a naděje, kterou nic na světě nepřekazí. Zatímco učedníci se rozutekli, Ježíš dostál svému slovu a dal svůj život jako výkupné za mnohé. A třetího dne vstal, jak řekl, ačkoli tomu nikdo nevěřil. Proto se nemusíme ničeho bát. Budeme-li věřit Ježíši Kristu, on své slovo splní a provede nás všemi úskalími života do svého království. Amen.

Pane Ježíš Kriste! Děkujeme Ti, že se o Tvé slovo se můžeme opřít. Děkujeme ti, že tvé sliby platí, i kdyby už všechno vypadalo marné a ztracené. Děkujeme Ti, že nás hledáš a nacházíš v našem bloudění a pýše a nezatracuješ nás ani když se od Tebe jako král Achab odvracíme a hledáme jiné jistoty a naděje. Amen.

Jiří Gruber