Kázání

Midjánci s Amálekem a se všemi syny východu leželi totiž v dolině v takovém množství jako kobylky, i jejich velbloudů byl bezpočet, takové množství jako písku na mořském břehu. Gedeón přišel, právě když jeden druhému vyprávěl sen. Povídal: “Považ, jaký jsem to měl sen! Na midjánský tábor se valil pecen ječného chleba; přivalil se ke stanu a vrazil do něho, až padl, úplně jej převrátil, že stan zůstal ležet.” Jeho druh mu odpověděl: “To nemůže znamenat nic jiného než meč Izraelce Gedeóna, syna Jóašova. Bůh mu dal do rukou Midjánce i s celým táborem.”

Když Gedeón slyšel vyprávění tohoto snu i jeho výklad, poklonil se. Vrátil se do izraelského tábora a zvolal: “Vstaňte! Hospodin vám vydal do rukou tábor Midjánců!” Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně. Poručil jim: “Sledujte mě a dělejte, co já. Hle, půjdu na okraj tábora, a co udělám, udělejte i vy. Až spolu s ostatními, kteří budou se mnou, zatroubím na polnici, zatroubíte i vy na polnice okolo celého tábora a zvoláte: »Za Hospodina a za Gedeóna!«” Gedeón se sto muži, kteří byli s ním, přišli na okraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, právě když střídali stráže. Zatroubili na polnice a rozbili džbány, které měli v rukou. Tři oddíly najednou zatroubily na polnice a rozbily džbány; do levé ruky uchopili pochodně, do pravé polnice, aby troubili, a zvolali: “Meč za Hospodina a za Gedeóna!” Zůstali stát kolem tábora, každý na svém místě. V celém táboře nastal divý spěch, zmateně pokřikovali a dávali se na útěk. Zatímco tři sta mužů troubilo na polnice, Hospodin obrátil v celém táboře meč jednoho proti druhému; tábor se dal na útěk do Bét-šity směrem k Seréře a k ábelmechólskému břehu naproti Tabatu. Sd 1,12-22

Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět. Jan 16,33

Milí bratři a milé sestry!

Dnešní příběh je převážně válečný, zatímco my žijeme díky Bohu v míru a netrpíme žádným bezprostředním bezprávím. Ale jako křesťané vždycky stojíme v určitém zápase. Především zápasíme se svým sobectvím a pohodlností, mnozí z nás mají před sebou veliké pracovní cíle a úkoly, jiní zápasí se svými nemocemi a starostmi a všichni společně jsme angažování v misijním úkolu zvěstování evangelia. To všechno je boj, který od nás vyžaduje plné nasazení, odvahu, vynalézavost a víru. Proto může být pro nás tato část příběhu v mnohém inspirativní. Náš život nemá a nemůže být odpočinkem a vyhledáním závětrných míst. Všichni máme na tomto světě od Boha nějaký úkol a jeho dosažení i průběžné naplňování má charakter zápasu a boje. Dobrá věc je na tomto světě vždycky v menšině, Boží dílo bývá často v ohrožení, pod tlakem zlého a potřebuje statečné obhájce, kteří by zdvihli pochodeň pravdy, lásky a šlechetnosti co nejvýš.

To první, co si z dnešního příběhu můžeme odnést, je Gedeónovo přesvědčení, že díky Bohu zvítězil ještě dřív než začal bojovat. Gedeon jde do boje jako vítěz. Právě to mu dává sílu a odvahu zaútočit proti mnohanásobné přesile. Midjánští jsou v Gedeonových očích poraženi dávno předtím, než mohli začít bojovat. Stačil k tomu jeden sen a jeho odposlechnutý výklad a Gedeon uvěřil, že v boji zvítězí. Nebyla to však věštba, která by sama o sobě zaručovala úspěch. Nic tu není hotové a automaticky vyhrané, aby se o to nemusel člověk sám přičinit. Gedeon si pro vítězství musí dojít po vlastních nohou. Nespadne mu samo do klína. Musí pro ně získat své muže. Musí podstoupit to největší riziko a stát se onou příslovečnou myší, která si zařve a dupne na lva. Ale právě proto, že to udělá, právě proto, že věří, že jim Bůh pomůže, stane se odposlechnutý sen skutečností a slíbené vítězství se promění v nečekanou realitou.

Myslím, že to je přístup, kterému bychom si jako křesťané měli naučit a osvojit si ho. I my totiž smíme jít životem a potýkat se svými starostmi s vírou, že vítězství je naše. Kristus nám to slíbil podobně jako Gedeon svým mužům. Víra v Kristovo konečné vítězství se nám může stát sílou a mocí, abychom se dovedli postavit všemu zlému, krutému, nespravedlivému. Možná v životě leccos prohrajeme. Možná dostaneme kolikrát tak říkajíc na frak a po hubě. Možná leccos nezvládneme. Ale to všechno jsou nakonec jen bezvýznamné šarvátky. Celkově je náš životní boj vyhraný. Jestliže Kristus přemohl smrt a vykoupil nás z hříchu, pak nemůže prohrát – budeme-li zápasit a usilovat na jeho straně.

To pro nás znamená veliké ulehčení, posilu a také zdravé sebevědomí tváří v tvář všem obtížím a přesile, která se na nás valí. Tak jako Gedeonovi muži zvítězili díky víře v Boží pomoc, i nám může dát víra a přesvědčení o Boží pomoci nečekaná vítězství. Naše víra mění a ovlivňuje naše životy. Evangelium nám říká, že Bůh zvítězí nad každou nemocí. A čím víc tomu věříme, tím spíš se také můžeme uzdravíme. Evangelium nám říká, že náš hřích byl odpuštěn pro Kristovu oběť na kříži. Ale čím víc tomu věříme, tím větší je naše vděčnost a síla se zlem skoncovat již dnes. Evangelium nám říká, není jiného jména, pro které bychom mohli být spaseni, než jména Ježíš. A čím víc tomu věříme, tím vynalézavější a naléhavější je naše misijní úsilí, aby se lidé mohli setkat s evangeliem ve srozumitelné podobě. V lidském životě všechno záleží na tom, čemu člověk věří. Právě proto se nesmíme nechat pohltit a zaskočit, když kolem sebe vidíme – jak vítězí přetvářka, faleš, hrubá síla a mazanost. To všechno jsou ti madijánští, kterých je jako kobylek. Ale my věříme, že vítězem bude ten tichý a spravedlivý a chudý král, který přijel na oslátku. A čím víc tomu budeme věřit a čím častěji budeme s touto vírou jednat, tím bude tento svět již dnes spravedlivější, krásnější a láskyplnější.

To druhé, čeho si všimneme je, že Gedeon se svými muži zaútočil v noci. Nebyl to však jen moment překvapení. Tehdy totiž nikdo v noci nebojoval a nepokoušel se ani o nic jiného! Lidé měli z noci a tmy strach, neboť v noci vládli jiní bohové než ve dne. Noc byla rejdištěm různých démonů a děsů. Lidé proto v noci zalezli do svých stanů, přetáhli si deku přes hlavu a čekali až noc přejde.

Už Abraham kdysi zaútočil v noci a zachránil Lota. A nyní i Gedeón. Vida k čemu je dobré věřit v jediného Boha. I ta největší hrůza, která se na nás valí, má své slabé místo. A vyplatí se je hledat. Jinými slovy – každého protivníka kromě Boha samého lze porazit. Každý má svou Achilovu patu. Měl ji Hitler, měli ji komunisté, má ji i islámský terorismus. Ale má ji i každá nemoc a protivný člověk. Na každý jed existuje protijed, na každou nemoc lék. Ale jen ten, kdo tomu věří, ho bude hledat a nevzdá to, ani když bude prohrávat. Tak jako Gedeon našel slabé místo Madijánských, objevíme i my skulinku svobody a naděje navzdory všemu, co se na nás valí. Jen se nikdy nesmíme vzdávat a házet flintu do žita.

Sluší se ovšem dodat, že to zač tu Gedeon bojuje, není jeho osobní věc a prospěch. Jeho bojovníci sice volají: „Za Gedeona!“, ale jedním dechem dodávají i „Za Hospodina!“. To znamená, že jen tehdy smíme věřit a doufat v jisté a konečné vítězství, je-li náš boj, zápas a úsilí shodný s Boží věcí a zájmem v tomto světě. Nesmí jít pouze o naše sobecké cíle a představy. Ono je sice nebezpečné spojovat jméno lidské a Boží – ale na druhé straně je to jediný způsob, jak zkusit sám sebe. Je to, oč v životě usiluji ve shodě s Boží vůli? Mohu říct, že to, na čem pracuji, oč se snažím, čemu obětuji své síly a čas je v Božím zájmu? Pokud ne, mohu v tom sice pokračovat, ale jen na svou vlastní pěst.

Boží věc a Boží zájem v tomto světě není nic nám nedostupného a cizího. Boží věcí je výchova našich dětí. Boží věcí je obecné blaho a prospěch této země. Boží věcí je uzdravení z nemoci i její statečné nesení. Boží věcí je rozvoj a život našeho sboru. Každý z nás má možnost a příležitost podílet se svým dílem na uskutečňování Boží záměrů. Ale ne všechno, co děláme a chystáme je v Božím zájmu a myslím, že všichni dovedeme poměrně dobře odlišit, co je jen naše věc a co je i Boží věc. Proto ale na těch svých věcech nemusíme tolik lpět. Když je ztratíme, nic tragického se neděje. Jde-li však o Boží věc, pak prohrát nemůžeme, i kdyby nám to tak stokrát připadalo.

K samotnému nočnímu boji těžko co říci. Snad jen to, že se vykladači někdy pokouší o jeho duchovní, symbolický výklad. Jestliže Gedeonovi muži použili beraní rohy jako polnice, džbány, aby ukryli zapálené pochodně a světlo, kterým nenadále osvítili celý tábor – pak se mohou křesťané zamyslet, zda se jejich duchovní zbraně těm Gedeonovým v mnohém nepodobají. Naši polnicí, která zaznívá do ticha noci, je možno nazvat Slovo Boží, které má lidi probouzet, burcovat, ano i zaskočit a postavit před nové skutečnosti. Za rozbitý džbán, který ukrývá Boží světlo možno považovat naše vlastní životy, které je třeba tomuto boji zasvětit a obětovat. Ne snad jednorázově jako v tomto příběhu, ale pravda je, že službě evangelia a Boží pravdě – má-li v tomto světě vítězit, je třeba obětovat mnoho času, úsilí, námahy, tělesného strádání a nervového vypětí. To všechno jsou z lidského hlediska neobnovitelné zdroje. Naše těla a životy jsou jako džbány, které se den za dnem opotřebovávají a stávají křehčí – až se nakonec úplně rozpadnou. Ale to není neštěstí. Neboť v těch džbánech je ukryto něco daleko cennějšího. V našich životech, v našem úsilí a práci je přítomen Ježíš Kristus. Každý křesťan je částí Kristova těla v tomto světě. Každý křesťan dává své ruce a nohy, svou sílu i schopnosti do služeb Ježíši Kristu. Je to sice jen slabé světélko, jen pár ubohých watů, ale naštěstí nesvítíme sami. A takových tři sta křesťanů už může vydat docela slušné světlo Kristovy lásky. Amen.

Pane Ježíši Kriste, prosíme posilni nás v našem zápase a úsilí, které vedeme na mnoha frontách. Dej, ať zvládáme své každodenní povinnosti, nepodléháme svému sobectví a nedáme se odradit svými neúspěchy. Posilní, prosíme, naši víru, že budeme-li s Tebou, budeme se jednou podílet na Tvém konečném vítězství. Amen.

Jiří Gruber