Kázání

Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců. Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích. Sotvaže Izrael zasel, přitáhli Midjánci s Amálekem a syny východu a přepadali jej. Položili se proti nim a ničili úrodu země až po cestu do Gázy.

Neponechávali v Izraeli k obživě ani ovci ani býka ani osla. Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako kobylky v takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby ji ničili. Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen. I úpěli Izraelci k Hospodinu. Když Izraelci tak úpěli k Hospodinu kvůli Midjáncům, poslal k nim proroka, aby jim řekl: “Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás přivedl z Egypta, vyvedl jsem vás z domu otroctví. Vyprostil jsem vás z moci Egypta i z rukou všech vašich utlačovatelů. Vypudil jsem je před vámi a jejich zemi jsem dal vám. Řekl jsem vám: Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nebojte se bohů národů, v jejichž zemi sídlíte. Ale vy jste mě neuposlechli.”

I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeon mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: “Hospodin s tebou, udatný bohatýre!” Gedeón mu odpověděl: “Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: »Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?« Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.” Hospodin se k němu obrátil a pravil: “Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.” On mu však namítl: “Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější.” Ale Hospodin mu řekl: “Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže.”

Tu jej požádal: “Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. Posel Boží mu poručil: “Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je na toto skalisko; vývar vylej.” On tak učinil. Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí. Tu Gedeón shledal, že to byl Hospodinův posel, a zvolal: “Běda mi, Panovníku Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova posla tváří v tvář!” Hospodin jej však uklidnil: “Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš.” I vybudoval tam Gedeón Hospodinu oltář a nazval jej: “Hospodin je pokoj.” Je v abíezerské Ofře až dodnes. Sd 6

Sd 6,1-24, kráceno:
Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izrael z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám a budu s tebou.“ Sd 6,14

Milí bratři milé sestry!

Na začátku našeho příběhu čteme, že se Izraelci dopouštěli zlých věcí a Hospodin je vydal do rukou nepřátel. Neměli bychom to však chápat jako trest, kterým Bůh soudí a trestá nevěru svého lidu. Jestliže člověk dělá něco zlého, má to prostě zlé následky. Zlo, která na nás doléhá, není trest od Pána Boha, ale následek toho, co děláme špatného. Zlo, kterého se Izrael dopouštěl, spočívalo v tom, že přestali věřit Hospodinu. Místo toho se začali spoléhat na přírodní božstva, která jim slibovala laciný úspěch a blahobyt. Možná se vám zdá, že to až takové zlo zase není. Je přece jedno čemu člověk věří. Ale když přišli nájezdníci z pouště, místo aby se jim Izraelci s pomocí Boží postavili, utekli před nimi do hor a o všechno přišli. Čím víc totiž člověk baží jen po úspěchu a blahobytu, tím snadněji se sesype, když o tyto věci přijde.

Důvěřovat Hospodinu není jen nějaká čistě duchovní a soukromá záležitost, která není nikde vidět. Naše víra má bezprostřední dopad na to, jak člověk žije. Opustit Boha znamená dřív nebo později ztratit svobodu, odvahu, naději, životní pohodu a spokojenost. Může trvat celá léta, než se všechny tyto důsledky projeví, ale čím déle Pána Boha opouštíme, tím horší jsou pak následky a ještě déle trvá, než se to všechno dá opět do pořádku.

Když bible říká, že Izrael do rukou nepřátel vydal Hospodin, chce tím říci, že je ani v tom zlém, co si na sebe sami přivodili, neopustil. I když byli v rukou nepřátel, nestali se Bohu lhostejní. Hospodin je nechal, aby poznali, co to znamená jej opustit, ale přitom doufal, že se k němu zase navrátí. Bůh, v něhož věříme, je tak dobrý a laskavý , že i zlé věci a trápení, která jsme si sami přivodili, nám obrací k dobrému a pomáhá nám se z nich vysvobodit.

Když byl Izrael od Midjánců úplně zbídačen, vzpomněl si konečně zase na Hospodina a začal k němu úpět o pomoc. A Bůh jim odpověděl tím, že jim poslal proroka. Ten jim nalil čistého vína. Pověděl jim, že skutečnou příčinou jejich nouze nejsou v Midjánci ale oni sami. Jenže to je právě to, co člověk nechce slyšet. Když nás něco trápí, představujeme si, kdo všechno by se měl změnit, ale zapomínáme sami na sebe. Řada našich životních problémů a starostí má však příčinou především v nás samotných. Mnoho našich trápení by šlo změnit nebo alespoň významně usnadnit, kdybychom si uvědomili svůj podíl viny. Když člověk volá po Boží pomoci, musí počítat s tím, že se nejprve dozví, že si za většinu svých nesnází může sám.

Hospodin nám však neříká jen holou pravdu. Ukazuje nám naše chyby, abychom je zbytečně neopakovali, ale současně nám nabízí, že nás z jejich následků vysvobodí. Jeho pomoc však nespočívá v tom, že za nás vyřeší a napraví naše chyby a my přijdeme tak říkajíc k hotovému. Boží pomoc spočívá v tom, že Pán Bůh Gedeon a jemu věrné získá a doslova přesvědčí, aby si svou svobodu a důstojnost vybojovali sami. Vlastníma rukama a srdcem. Svou odvahou, nadějí a vírou. Gedeon a ostatní Izraelci přitom budou muset osvědčit velikou statečnost, vytrvalost a důslednost. Budou prožívat pochybnosti, strach i nejistotu. A přece je Pán Bůh vždycky znovu podrží, povzbudí a posílí, takže to, co se všem zdálo nemožné – zbavit se jha Midjánců – stane se nakonec skutečností.

Ale nepředbíhejme událostem. Zatím má Gedeón ještě strach a vztek. Boží posel jej nachází, jak mlátí obilí v lisu na víno. Schovává se ve vinici a tam v jámě narychlo mlátí žalostný zbytek úrody, aby ho vzápětí někam ukryl. Ale když k němu přijde Boží posel, osloví ho: „Udatný bohatýre!“ Není to výsměch? Člověk se klepe strachem o živobytí a Pán Bůh z něj dělá hrdinu! To však není ani výsměch ani kritika, ale výzva k činu. Pán Bůh nás totiž vidí nejen takové jací jsme, ale současně vidí, jací můžeme být. Jaké možnosti a šance v nás dřímají. Jinými slovy Pán Bůh nás vidí takové, jací bychom s jeho pomocí mohli být – a zatím nejsme.

Je to stejné jako když Ježíš osloví rybáře Šimona slovy: „Ty jsi Petr, to je skála, na které zbuduji svou církev.“ A přitom víme, jak byl Petr ve skutečnosti slabý a nejistý. Ale nakonec se tou skálou stal. Podobně Gedeón. Zatím se ustrašeně rozhlíží kolem sebe, zda ho někdo nevidí a neudá, že mlátí nepřihlášené obilí. Ale Pán Bůh mu říká: „Právě ty můžeš být hrdina. Právě tebe potřebuji, aby se v Izraeli něco změnilo.“

A pak už to skutečně záleží na člověku. Buď tu Boží výzvu a pozvání přijmeme a nebo bude dál vše při starém. Z mnoha biblických příběhů vidíme, že právě z lidí, do kterých by to nikdy nikdo neřekl, si Bůh dovede vychovat ty statečné a věrné služebníky. David byl pasáček ovcí, Mojžíš zneuznaný revolucionář, Samuel malé dítě, Jeremiáš nerozhodný chlapec, Izaiáš se děsil svých hříchů, Ježíšovy učedníci jsou nevzdělaní rybáři, apoštol Pavel největší Ježíšův nepřítel. To znamená, že nikdo z nás nemůže říci, já se pro Pána Boha nehodím. Já nic neumím. Já mám malou nebo vůbec žádnou víru. Já si na nic netroufám.

Naše úzkost a nejistota však nebývají dobrými rádci. Pouze Pán Bůh ví, co opravdu můžeš a nač stačíš. Ten, kdo pozorně a trpělivě naslouchá Božímu slovu a dívá se kolem sebe, určitě najde svůj úkol, své životní poslání a místo. Každý z nás může změnit své okolí, životy svých blízkých i svůj vlastní život podobně jako Gedeón. S každým z nás má Bůh velké plány. A všechny překážky, které tomu stojí v cestě je připraven nám pomoci odstranit. Podobně to platí o našich bližních. Nikoho nesmíme podceňovat a předem odmítat. Každý člověk se pro nás může stát důležitý. Každý nás může z něčeho těžkého a smutného vysvobodit, podobně jako Gedeón.

Gedeonův problém je však nejen v tom, že má strach a pochází z bezvýznamné rodiny. Daleko větší problém je v tom, že Gedeon vlastně Pánu Bohu nevěří. Když ho osloví Boží posel, Gedeón jej zahrne tolika výčitkami a takovou kritikou, že se divíme, že se s ním Pán Bůh vůbec ještě dál baví. „Kde jsou ty časy, kdy nás Hospodin vyvedl z Egypta? K čemu jsou všechny ty slavné řeči o Boží pomoci, když nás teď celých 7 let vysávají ti mizerní Midjánci a Pánu Bohu je to jedno. Voláme k němu a on nic! K čemu je nám víra, když už pomalu nemáme co jíst a všechno nám ukradnou“. Gedeon není žádný poslušný žáček z nedělní školy, který se umí krásně pomodlit. Je to rebel a neznaboh. Drzý mladík, který si o Pánu Bohu myslí své. A nestydí se to říci.

Ale možná právě tady je ten záchytný bod, o který se Pán Bůh opřel. Gedeonovi totiž není jedno, že Pán Bůh mlčí a neodpovídá. Hádá se s Bohem, stěžuje si, je plný námitek a pochybností – ale to vše znamená, že s Bohem ještě neskončil. Je plný otázek. Ale to není chyba. To je šance a možnost na kterou může Pán Bůh navázat. Nejhorší je, když je člověku všechno jedno. Když není ani horký ani studený. Na Gedeonovi je vidět, že pochybnosti a provokativní otázky Pánu Bohu vůbec nevadí. Jen houšť. Každou naši otázku a stížnost Pán Bůh přijímá jako příležitost dát nám odpověď. Někdy ovšem velmi překvapivou.

Gedeon si myslel, jak Božího posla zaskočí. Je si jistý, že má pravdu a zázraky už se v jeho době dávno nedějí. Chce sebrat svou hrst obilí a utéct s ní do hor jako dřív. A tu Pán Bůh s úsměvem odpoví: „Jdi a v této své síle vysvobodíš Izrael.“ A naráz je všechno jinak. Problém už není v Pánu Bohu ani v nespravedlivém světě – ale v nás. Naše otázky, náš hněv, naše rozhořčení je pravdivé a správné, jen se z toho nesmíme vyzout. To, co nás trápí, nespravedlnost, kterou vidíme, to vše se má stát silou, inspirací a motorem ke změně. Jen si na to všechno nesmíme pouze stěžovat, ale sami se do toho vložit a angažovat. Jinak to nejde. Nejde stát za bukem a nebýt ochoten něco udělat. Pán Bůh má pro každého z nás připravené možnosti, jak mnohé v našich životech změnit a napravit. Bůh je připraven. Nyní je to na nás. Neboť to budou naše ruce a nohy, náš čas a nasazení, naše víra a naděje, skrze které nám Bůh pomůže.

Gedeon se po dlouhém váhání dal Božím slovem přesvědčit. Prosil však o znamení a ujištění, že posel s kterým mluví, není nějaký blázen nebo samozvanec. Přináší mu obvyklou oběť a při ní poznává, že mluvil se samotným Bohem.

Podobným znamením a ujištěním se nám všem dnes může stát naše účast na večeři Páně, která nám říká: To o čem v Písmu slyšíš, slova naděje a povzbuzení, to vše je myšleno vážně a opravdově. Bůh sám přišel a obětoval svůj život, aby nás přesvědčil o své lásce a věrnosti. Proto vezmi a jez. Pojď a věř. Není to plané povídání. Nejsou to jen hezká slova. Pán Ježíš to myslí vážně. On sám do toho šel. Nezůstal nikde stranou. A proto nestůj stranou ani ty. Amen.

Jiří Gruber