Příspěvky

Jeden z prvních koncertů letošního Velikonočního festivalu duchovní hudby se konal v Červeném kostele. Přiznám se, že jsem se tam šel podívat spíš pracovně, tj. zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Vstupné pro důchodce jsem však zaplatil. Zaujalo mne totiž, že se jedná o soudobou hudbu a litevského autora. Chrámová loď byla celá v přítmí a lavice plné posluchačů. Všude mnoho nahrávací techniky a kamery České televize. Zvuky, které se ke mně linuly z míst, kde běžně stává stůl Páně, však nebyly zrovna libozvučné. Řekl jsem si, že moderní hudbě prostě nerozumím, a na chvíli se posadil do zadních lavic. Počítal jsem s tím, že zase brzy odejdu pracovat na faru.

Na oltáři stálo 12 svíci a dvě z nich hořely. Když po chvíli směsice zvuků ztichla, jeden z hráčů orchestru zapálil třetí svíci a pochopil jsem, že je to asi třetí brána z dvanácti. Řekl jsem si, že počkám tak nejvýš do páté svíce. Ale buď že jsem byl unavený, nebo že mě na zvucích cosi zaujalo, nakonec jsem vydržel až do konce. Vzhledem k tomu, že charakter zvuků a pazvuků se postupně měnil, usoudil jsem, že autor zřejmě každé bráně (a svíci) přisoudil jiný hudební tvar. Jednu chvíli se ozýval velký buben. Jen jsem nechápal, co asi mají hráči na hudební nástroje napsáno v partesech, protože část zvuků vyluzovali na své nástroje a část na pusu. Z ničeho nic se pak ozval srozumitelný lidský hlas z reproduktoru, který četl z knihy Zjevení slova o nebeském Jeruzalému. Další zvuky a rytmy byl čím dál zajímavější a navíc jsem si všiml, jak se krásně mění nasvícení chrámu. Něco podobného by se nám hodilo na Noc kostelů. Ale taková technika asi stojí hodně peněz.

Když houslista zapálil desátou svíci, vztyčil se naráz na přední kruchtě pěvecký sbor Vox Juvenalis a začal latinsky zpívat Stabat Mater. Vzhledem k tomu, že každý zpěvák měl u partu malou lampičku, bylo to, jako když povstanou Karafiátovi Broučci. Nastalo vyvrcholení v podobě sice moderní, ale krásně polyfonní hudby, kterou celý koncert vyvrcholil.

Odcházel jsem za velkých ovací, které sklízeli interpreti (orchestr Brox), sólisté a dirigent Petr Louženecký, který zaskočil za onemocnělého Petra Vrábela. Doma jsem si pak v programu přečetl, že autorem této pozoruhodné skladby byl Bronius Kutavičius, narozený roku 1932 v Litvě. První tři skladby (brány směrem na východ) byly inspirovány japonskou tradiční hudbou, kterou určovaly dva klavíry a kytara. V druhé části směrem na sever to byla hudba severská a velký buben měl evokovat rituální seance jakutských šamanů. Tři brány na jih, kde dominovaly nástroje dechové a bicí, připomínala hudbu africkou. Závěrečné tři skladby byly napsány v duchu západní chrámové hudby. Ta byla zastoupena sólovým hlasem gregoriánského chorálu, který připomínal katolickou tradici, a pěveckým sborem, který zastupoval tradici protestantskou. Závěr pak „vyvrcholil smířlivým amen“.

Odcházel jsem bohatší o neplánovaný, ale o to silnější hudební zážitek. I když jsem během poslechu neznal myšlenkové pozadí tohoto díla, hudební řeč jasně prozrazovala, že brány nebeského Jeruzaléma jsou otevřené do všech stran.

Druhá návštěva velikonočního festivalu byla naopak plánovaná a dlouho očekávaná. Zůstal jsem kvůli ní dokonce celou neděli v Brně, abych si mohl v kostele svatých Janů vyslechnout oratorium Felixe Mendelssohna Bartoldyho Apoštol Pavel. Je známo, že tento autor se zasloužil o rehabilitaci skladeb Johanna Sebastiana Bacha, který byl v době romantismu téměř zapomenut. Kromě toho složil symfonii zvanou Reformační a přestoupil z judaismu k protestantskému vyznání. Na libretu oratoria se podílel luterský farář Julius Schubringen. Skladba měla premiéru v květnu 1836 a sklidila velký úspěch. Ale u nás ji moc často neslyšíme.

Mé očekávání bylo naplněno. Hudba byla krásná a k celkovému vyznění přispělo, že text zpívaných árií, recitativů a sborů byl v českém překladu promítán na obrazovky. Libreto je sestaveno převážně z biblických slov knihy Skutků, žalmů a chorálových modliteb. První část začíná ukamenováním Štěpána a vrcholí Pavlovým obrácením na cestě do Damašku. Pozoruhodné bylo, že hlas vzkříšeného Ježíše zaznívá ve sborovém sopránu, zatímco Pavel mu odpovídá v basu.

V druhé části oratoria provázíme Pavla na jeho misijních cestách. Sbor ho na nich doprovází touto modlitbou: Ó Jezu Kriste, světlo pravé, osviť ty, kteří tě neznají, a do svého stáda přijmi je, ať jejich duše poznají spásu. Osviť ty, kteří jsou zaslepeni, navrať ty, kteří jsou od nás odloučeni, shromáždi ty, kteří jsou rozptýleni, upevni ty, kteří jsou na pochybách.

Děj se stále více podobá pašijím a končí Pavlovou cestou do Jeruzaléma, na které se loučí s Efezskými slovy, že už ho nikdy neuvidí. Skladbu provedla Brněnská filharmonie a Český filharmonický sbor Brno, dirigoval Leoš Svárovský. Cestou na vlakové nádraží si mě vyhlédl jakýsi chuligán, který za mnou hlasitě pokřikoval, že brzy umřu. Že by věděl, jak to s apoštolem nakonec dopadlo?

Jiří Gruber