Příspěvky

„Zůstávali přes noc v blízkosti Božího domu.“

Kázání při zahájení noci kostelů v Brně, Církev Bratrská, Kounicova 28

Všech vrátných prahů bylo dvě stě dvanáct. Oni a jejich synové byli na stráži u bran domu Hospodinova. Vrátní byli na čtyřech stranách: na východě, na západě, na severu a na jihu. A jejich bratří měli přicházet ze svých dvorců vždy ve stanovené době, aby spolu s nimi sloužili po sedm dnů. Jiní zůstávali přes noc v blízkosti Božího domu, neboť na nich bylo držet stráž a ráno co ráno otvírat. Další měli na starosti služebné náčiní, v určitém počtu je přinášeli dovnitř a vynášeli ven. Jiní měli pod dohledem svaté předměty, bílou mouku, víno a olej, kadidlo a vonné látky. Někteří z jejich bratří měli na starosti rovnání předkladných chlebů, měli je připravovat vždycky v den odpočinku. Toto jsou zpěváci, náčelníci lévijských rodů; dleli v komorách, uvolněni od jiných prací. Ve dne i v noci byli totiž v pohotovosti ke svému dílu.

1 Paralipomenon 9,22-32

Milé sestry a milí bratři!

Organizátoři Noci kostelů sáhli pro letošní heslo do biblické knihy Paralipomenon, kterou po pravdě řečeno čteme pouze výjimečně. Buď opakuje, co již známe odjinud, nebo, jako v tomto případě, popisuje chrámovou bohoslužbu a činnosti, kterým dnes už téměř nikdo nerozumí. Jenže s našimi bohoslužbami je to podobné. Mnoho lidí je nechápe a Noc kostelů se koná mimo jiné proto, že jim chceme svou víru znovu přiblížit. Dnešní text nám k tomu dává dobrou příležitost.

Mluví se tu o vrátných, kteří byli na stráži u bran domu Hospodinova a hlídali jeho vchod. Proč bylo třeba Boží dům hlídat? Pána Boha nám přece nikdo neukradne! Ale něco si přeci jen hlídat musíme. Něco by nám mělo být svaté a nedotknutelné. Třeba lidský život, svoboda, tolerance, spravedlnost, ohleduplnost, úcta k rodičům a rovnost před zákonem. Úkol střežit chrám nám tedy připomíná, že některé věci a hodnoty si musíme hlídat jako oko v hlavě a nikdy se jich nevzdat.

Vrátní stáli kolem chrámu ze čtyř stran: na východ, na západ, na sever i na jih. Chrám měl totiž brány na všechny čtyři světové strany. To znamená, že nebyl jen pro židy, ale pro všechny národy. Naše kostely však někdy vypadají, jako by byly pouze pro někoho. Mnozí lidé se do nich bojí vkročit a myslí si, že by nejprve museli uvěřit a pak teprve vstoupit. Ale vrátní Hospodinova domu stáli všemi směry a byli připraveni přivítat každého, ať přijde odkudkoli. Kristus také přišel, aby pomohl všem lidem a nejen některým. Církev je tu pro všechny, ať přijdou zleva nebo zprava.
Vrátní byli rozděleni na čtyři skupiny, z nichž každá sloužila jeden týden v měsíci. Žádná skupina tedy neměla přednost ani monopol. To nám připomíná ekumenický charakter Noci kostelů. Iniciativa přišla z biskupství římské církve ve Vídni, ale vzápětí k ní přizvala i další církve a země a právě to je na Noci kostelů zajímavé. Každý chrám je jiný. Někde mají obrazy, jinde jen nápis na stěně. Někde zní varhany, jinde kytary a bubny. Někde stojí oltář a jinde prostý stůl. Ale přitom se všichni modlíme ke stejnému Bohu a snažíme se žít k jeho slávě, jak to kdo z nás umí a dovede.

Ale proč zůstávali vrátní na stráži kolem Božího domu i přes noc? Nejspíš proto, že noc je symbolem té části života, kdy je člověku těžko, má strach a nemůže nic dělat. Všichni to známe, když máme starosti, které neumíme vyřešit a nemůžeme usnout. Právě v takové chvíli člověk hledá Boha, i když ho třeba dosud nepotřeboval. Noční vrátní nás tedy zvou k modlitbě, i když je kolem nás noc a tma. Ale Bůh nás slyší, i když ho nevidíme. Bůh nás slyší dokonce i tehdy, kdy mu ani nevěříme a pouze v duchu naříkáme. Žádná tma pro něho není tak temná, aby ji nedovedl prozářit.

Jakmile vyšlo slunce, vrátní otevřeli chrámové vchody dokořán, aby lidé mohli vejít a potkat se tu s Bohem. Bůh nechce být skrytý a záhadný, ale dává se nám poznat. Ale neměli bychom ho hledat tak jako pohanské národy v přírodě, ani na obloze, nebo v mořských hlubinách. Bůh se nám dává poznat skrze slovo. Tehdy však ještě neměli Bibli jako my a svědectví o Boží pomoci si předávali ústně a připomínali si je v bohoslužbě plné symbolů, kterým na rozdíl od nás lépe rozuměli.

Třeba ta mouka, z které se každý týden peklo dvanáct čerstvých chlebů na znamení, že Boží pomoc není věc minulosti, ale pomoc a síla, která je nám stále k dispozici. Nebo olej, který se nalil do sedmiramenných svícnů, kterých tu bylo celkem deset, takže tu svítilo světlo pro všech sedmdesát národů, které obývaly celý tehdejší svět. Nebo všechny ty předměty, které sloužily k přinášení obětí, aby lidé věděli, že odpuštění je možné a nikdo nemusí být zajatcem své minulosti.

Nakonec tu byli ještě zpěváci, kteří drželi pohotovost ve dne v noci. Rozuměli bychom, kdyby pohotovost drželi vojáci nebo lékaři, ale proč zrovna zpěváci. To abychom věděli, že jsou lidé, kteří se za nás modlí, když nám selhává hlas, srdce nebo paměť.

Jsou chvíle, kdy je nám tak dobře, že si na Pána Boha ani nevzpomeneme. Ale je tu církev, která i za nás nevděčníky stále volá: Tebe, Bože, chválíme.

A když je nám tak zle a smutno, že se ani modlit nemůžeme, je dobré vědět, že jsou tu lidé, kteří se za nás přimlouvají, když my sami se stydíme, bojíme a mlčíme. Když bezmocný člověk ví, že se za něho někdo modlí, už není bezmocný.

Je dobře, že jsou lidé, kteří se modlí za druhé. Je dobře, že máme kolem sebe kostely, které nám připomínají, komu patříme, kdo nám pomáhá a kde se za nás modlí, prosí a chválí Boha, když my sami to někdy nedokážeme, neumíme nebo zapomeneme. Amen.

Jiří Gruber

V Červeném kostele probíhal pestrý hudební program v průběhu celého večera. Kromě toho byly na programu i prezentace o různých podobách křesťanských kostelů a prezentace ke stému výročí Českobratrské církve evangelické. Výstava leteckých fotografií bratra Jana Vondry nazvaná “Krajina z nadhledu” také budila pozornost a je v kostele stále k vidění. Zaznamenali jsme 3208 návštěvnických vstupů a mile nás překvapil i zájem o nabízenou literaturu.

Jana Hofmanová, foto J. A. Polák