Příspěvky

Doba Jeremiášova
Období vlády posledních pěti judských králů až po zajetí babylonské cca 50 let (630 – 580) :
napínavé a složité období. Počátkem 7. století upadla Asýrie a došlo k překvapivému rozmachu říše novobabylónské, s níž soutěžil Egypt. Obě armády se snažily ovládnout zbytek asyrské říše. Babylóňané s Médy dobyli Ninive (612). Egyptské armády se vydaly Asýrii na pomoc. Roku 609 táhly přes Palestinu, judský král Jóšijáš se Egypťanům postavil, možná jako spojenec Babylóna, ale v bitvě padl a Egypt nakrátko ovládl Judsko. Velká bitva o pozůstatky Asýrie se později strhla v severní Sýrii u Karkemíše ( 605). Zde babylónský Nebúkadnesar nad Egyptem zvítězil. Egypt přesto zůstával nadějí mnohých judských velmožů a králů. Babylóňané však bezpečně ovládli Blízký východ až do nástupu Peršanů (539).

Menašé 687-642 Judsko prožívá největší rozkvět modlářství. Asýrie prožívá období rozmachu a Egypt po porážce se opět vzmáhá a hrozí Judsku ( farao Psamtik I. 664-610)
Jeremiáš se narodil cca roku 650 v Anatótu – byl tedy zhruba stejného věku jako král Jóšijáš

Jošijáš 640-609. Začal vládnout v 8 letech. Roku 630 (když mu bylo 12 let) zahájil náboženské reformy, které byly korunovány nálezem knihy zákona (snad Dt 12-19) roku 622. Využil úpadku Asýrie a přivedl Judsko k novému rozmachu a rozkvětu. Svou zemi rozšířil o území severního Izraele, které bylo před tím 100 let asyrskou provincií. Provedl důslednou náboženskou reformu, chrám byl očištěn od všeho co připomínalo pohanské kulty ( měděný had) a stal se jediným místem uctívání Hospodina. Náboženský život byl soustředěn do jednoho místa -jeruzalémského chrámu. Vzrostla tradice spojená se Sijónem a Davidem. Pro mnohé to bylo znamení, že již nastal trvalý pokoj, který nemůže být ničím zrušen. Jóšijáš však padl v bitvě proti faraónovi Nékovi (610-594) u Megida roku 609, když se snažil zastavit expanzi Egypta.

626 Jeremiáš je povolán za proroka. Kapitoly 1-6 patrně popisují stav před reformami, tj. před rokem 622.
Jeremiáš s nimi souhlasil, ale jsou stále jen polovičaté.
Ani zničení severního království nestačilo judským ke změně života ( Jr 3, 6-10).

622 Byla nalezna kniha Dt : Jr 11,1- 8 snad prorokova podpora královým reformám.
Prorok chválí krále Jóšijáše za jeho spravedlnost (Jer 22,15).

609 – umírá Jóšijáš v bitvě u Megida

Jóachaz 609 syn Jóšijášův (Šalúm) – vládl jen tři měsíce a byl faraónem odveden do Egypta
Pro Judsko nastaly zlé časy. Farao Néko zajal Jóšijášova syna Jóachaze ( odvedl ho do Egypta) a dosadil místo něj jeho bratra (Jer 22,10-12).

Jójakím 609-598 – král z milosti Egypta, Eljakím
Další syn Jóšijášův, dosazen z milosti Egypťanů. Musel jim platit velký tribut. Brzy se však objevili Babylóňané. Jójakím střídavě předstíral poddanost Egyptu (601) i Babylóňanům, protože si není jistý výsledkem boje těchto dvou velmocí.

609 Jeremiáš poprvé vystupuje na veřejnost. Kritizuje slepé spoléhání na chrám ( kap 7 a 26) a předpovídá jeho zkázu (podobně jako svatyně v Šílu) – je však obviněn z rouhání a hrozí mu smrt.
Jeremiáše zachrání vzpomínka na proroka Micheáše, který mluvil podobně před více jak 100 lety (Mich 3,12).
Jr 26,17-19: Varováním je mu osud proroka Urijáše (Jr 26, 20-24), který mluví podobnými slovy. Uprchl do Egypta, ale je odveden a králem zabit. Proroka Jeremiáše chrání Achíkam, syn písaře.

605 – Babylóňané Egypt porazili u Karkemíše Ohlas této bitvy najdeme ve slovu proti Egyptu (Jr 46,22).
Byla to klíčová událost, poněvadž definitivně se hegemonie přesunula z Egypta na Babylónii. Prorok vidí novou situaci jako událost, kterou souvisí s Božím soudem nad Judou a ostatními národy.
V témže roce(605) pronesl prorok tato prorocká slova o tom, že zajetí bude trvat 70 let (Jer 25,3),
ale král Jójakím stále čeká pomoc Egypta.

604 Nebúkadnesar vyplenil Aškalon. a ohrožuje Judu. Prorok vyhlašuje půst ( 36,9).
Prorok sepisuje knihu, kterou král postupně ničí a spálí ( Jr 36), ale prorok s pomocí Báruka napíše svitek nový – jde zřejmě o texty Jr 1-25.
598 – neplacení daně Babylóňanům vyprovokovalo obležení Jeruzaléma Babylóňany. Mezitím však král zemřel a do zajetí šel místo něho jeho syn Jójakín. Jeremiáš Jójakíma ostře kritizuje a předpověděl mu oslí pohřeb (22,13-19).

Jójakín 598/7 – syn Jójakíma, vnuk Jóšijáše – neztralý 18 letý mladík – vládl jen tři měsíce a vzdal se.
Byl odveden do Babylóna spolu s matkou (597 – první zajetí) , ač byl na předchozím vývoji vlastně nevinen
(Jr 22,24-30).
O 36 let později byl propuštěn, (když mu bylo 54 let), ale žádný z jeho synů se již králem nestal. Jeden z jeho vnuků Zerubábel se stal po návratu krátce místodržitelem. Od něj vede linie k Josefovi – muži Marie, ze které se narodil Ježíš.

Sidkijáš (598-587) – místo odvlečeného krále Jójakína Babylóňané dosadili k vládě jeho strýce, nejmladšího Jóšijášova syna. Sidkijáš byl nerozhodný slaboch. Musel hledat nové úředníky, protože elita byla odvedena.
Jeremiáš dává budoucnost zajatcům proti těm, kteří mohli zůstat doma – podobenství o dvou koších fíků (Jr 24).

598 Jeremiáš vede spor s falešnými proroky. Ti tvrdí, že zajetí bude trvat 2 roky – Jeremiáš mluví o 70 letech (28,2-17).
Jeremiáš píše dopisy prvním zajatcům ( Jer 29).

594: Prorok nechává potopit do Eufratu proroctví o zkáze Babylóna, když Sidkijáš navštěvuje Babylón, aby vysvětlil pověsti o tom, že chystá vzpouru (Jr 51,59-64).

589: Sidkijáš je vrtkavý panovník. Ve vleklém konfliktu velmocí se přiklání jednou k Egyptu a podruhé k Babylónu. Nakonec, opíraje se o Egypt, vypoví vazalskou smlouvu Babylónu. Král se ptá proroka co má dělat, protože babylónský král vytáhl proti Jeruzalému, ale jeho slovem se stejně neřídí ( Jr 21).

588: Porok koupí pozemek, který patřil jeho bratranci v rodné vesnici – to byl čin velké víry (Jr 32).
Vyhlašuje zaslíbení o obnově národa ( 31-33) a nové smlouvě.
Pod hrozbou babylónského obležení je vyhlášena svoboda otrokům, která je vzápětí, když nebezpečí na chvíli pomine – zrušena ( Jr 34,9n).:
Egypt vytáhne Jeruzalému na pomoc (Jr 37).
Jeremiáš odchází domů, ale je obviněn, že chce přeběhnout k Babylóňanům. Je uvězněn a obviněn z pokusu o dezerci ( Jr 37,11-16).
Král ho však tajně žádá o slovo – prorok opakuje, že bude vydán Babylóňanům a prosí o zmírnění vězení (Jr 37,17). Ale jiní muži ho hodí od cisterny, kde by zemřel, nebýt pomoci černocha Ebedmeleka.
Jr 38: tajné setkání s králem ve vězení. Král se bojí vlastních lidí.
Jr 39: líčí dobytí Jeruzaléma a prorok osvobozen
Král je oslepen a odvlečen, jak ho prorok dříve varoval ( Jr 34,2).
Sidkijáš vidí popravu svých synů a pak je oslepen a v řetězech odvlečen do Babylóna.

Gedaljáš 586 – Judsko se stalo babylónskou provincií s místodržitelem v Mispě, který však byl vlastními lidmi zavražděn ( Jišmaelem, který je pak zabit Jóchananem). Ti co zůstali, mají strach z Babylóňanů a ptají se proroka, co mají dělat. Ten radí zůstat, ale zbytek lidu jej neuposlechne a prorok je v poutech odveden do Egypta, kterému prorokuje zkázu. Lid propadá pohanství ( když jsme sloužili královně nebes, bylo nám dobře – od Hospodina přichází jen zlo).

cca 580: Poslední události v Palestině a odchod do Egypta jsou vylíčeny v Jr 40 – 44.
Emigranti do Egypta se přiklání k pohanství, svou porážku si vysvětlují jako trest, že opustili pohanské bohy.
Jeremiáš předvídá porážku Egypta a vítězství Babylóňanů.

Jeremiáš je svědkem všech těchto zvratů a konců. Kniha popisuje konkurenční zájmy dvou skupin v judsku:
pro-babylónské a pro-egyptské, zápas mezi jestřáby a holubicemi. Jeremiáš zvěstuje Boží soud, vyzývá k pokání, ale nabízí i Boží požehnání a naději na obnovu, když Boží soud již není možno odvrátit.