O čem zpíváme – Buď Pánu čest a pějte píseň chvály
Chtěla bych se zamyslet nad tím, z kolika zpěvníků jsem za svého, poměrně dlouhého života, zpívala. Nejprve to byl zpěvník zvaný Harfa, ze kterého se zpívalo v mém rodném sboru, původně luterském. Byl to zpěvník bytelný, na dost tuhém papíře, se zlatou ořízkou. Měl dvě části – notovanou a nenotovanou. Byl vydán Evangelickou maticí pro luterské sbory v r. 1915. Z té doby mně utkvěla píseň Jak pěkně svítí denice.
Máme ji nově přeloženou pod číslem 271. Při bohoslužbách jsme ale užívali zpěvníky dva. Visely tam tedy dvě tabule s čísly písní. Jedna byla nadepsaná „nový“ a druhá „starý“. „Nový“, to byla Harfa, a „starý“ byl opravdu starý zpěvník, švabachem tištěný ještě v 19. století. Nosili si jej na bohoslužby starší lidé. My jsme ho měli také doma, maminka z něj občas zpívala. Myslím, že to bylo některé vydání Leškova zpěvníku. Kazatel musel písně vybírat tak, aby byly obsaženy v obou zpěvnících. Jistě ho to trochu omezovalo.
V roce 1937 jsme se přestěhovali do Chrudimi. Tam se zpívalo z úplně jiného zpěvníku. Byl to patrně zpěvník Českobratrské církve evangelické. Písně jsem většinou neznala. Na biblických hodinách a v mládeži jsme zpívali z oblíbeného dvoudílného zpěvníku Písně cestou života. Byly to radostné probuzenecké písně přeložené z angličtiny a němčiny v devatenáctém století.
Na začátku války vydala Synodní rada nový zpěvník. Tehdy si lidé do kostela zpěvníky nosili z domu, v kostele k dispozici nebyly. Jak s ním seznámit celý sbor? Chrudimský farář Smetánka dostal výborný nápad. Pověřil členy sdružení mládeže, aby navštěvovali rodiny sboru a nový zpěvník nabízeli. A tak jsme nabízeli, a to tři druhy: obyčejný, druhý na zvlášť jemném papíře a třetí zpěvník notovaný – ten byl nejdražší. Z tohoto zpěvníku se zpívalo až do r. 1979.
Brzy po válce se začalo uvažovat o vydání zpěvníku nového. V r. 1951 byl ustaven hymnologický odbor, který jej měl především po obsahové stránce připravit. Hodně se tehdy debatovalo o tom, které písně zařadit, které tam mají nebo dokonce mohou přijít. Krom všech žalmů, které v dřívějších zpěvnících nebyly (alespoň ne všechny), měly to být především písně bratrské. A z těch stávajících jen ty, které se vyjadřovaly v první osobě množného čísla. Shromáždění je přece kolektiv, tam si nemůže zpívat každý sám za sebe. Takové písně se hodí, „abychom je zpívali s naší mámou, když umýváme nádobí“, prohlásil jeden člen hymnologického odboru. Za minulého režimu byla velice malá naděje na vydání zpěvníku. Ale Pán Bůh se postaral, aby vyšel. Náhodná návštěva ze Západu nabídla Synodní radě všestrannou pomoc, ta nabídku přijala, a tak dlouho připravovaný zpěvník byl vydán za podpory sesterských církví západních zemí v r. 1978. O vytištění se postarala bádenská církev.
Zpěvník obsahuje mnoho nových nebo nově přeložených písní. Rádi je zpíváme a jsme za ně vděčni. I za nedávno vyšlý dodatek. Slyším, že se už připravuje zpěvník další. Zpívejte Hospodinu píseň novou.
Libuše Soběslavská