Příspěvky

Většina lidí si dokáže představit, nač věřící lidé myslí, když mluví o Bohu nebo o Ježíši Kristu. Ale co si představit, když mluví o Duchu svatém nebo dokonce o svaté Trojici?

Slovo Duch se většinou chápe jako protiklad hmotného. Duch je něco nepostižitelného, neuchopitelného, neviditelného. Ale bible myslí realisticky. Duch je v hebrejštině vítr, tedy síla, která viditelně existuje, působí a leccos mění. Ale člověk touto silou nikdy nemůže disponovat, ovládat ji a vypočítat. Proto slouží právě duch-vítr jako podobenství pro Boží působení a jednání. Je viditelné, reálné, mocné a překvapivé. Ale člověk nikdy neví, odkud Boží vítr zavane a co všechno změní.

Duch svatý je živý a jednající Bůh. Je to Boží síla, která působí mezi námi a skrze nás.

Bible svědčí o tom, že Bůh velice často působí skrze lidi. Konkrétním osobám dává sílu, odvahu, vytrvalost, naději či trpělivost. Aby však bylo zřejmé, že tito lidé nemají žádné božské schopnosti a nejsou o nic méně lidmi, než ostatní, mluví bible o působení či zmocnění Duchem svatým. I naprosto obyčejný člověk se tak může stát Božím nástrojem, Boží rukou, Božím úsměvem a povzbuzením.

Svědectví o působení Ducha svatého je svědectvím o lidech, skrze které nám Bůh pomáhá, ačkoli jsou to lidé stejně nedokonalí a chybující jako my. Mnoho takových lidí známe už ze Starého zákona. Píše se o nich, že na ně sestoupil Duch Boží a oni vykonali, nač by sami nestačili a co přesahovalo jejich možnosti a představy. Podobně se mluví také o Ježíši Kristu. V něm působil Duch Boží plně a bez jakéhokoli omezení.

Tatáž Boží síla a moc však působila i skrze apoštoly. Čteme jak uzdravovali nemocné, snášeli utrpení a odvážně odpovídali těm, kteří je vyslýchali o jejich víře v Ježíše. Ukázalo se, že odchodem Ježíše Krista se přítomnost Boží moc ve světě nijak nezmenšila. Naopak rozšířila se všude tam, kde lidé vyznávali víru v Ježíše a důvěřovali jeho slovu.

Tak je tomu podnes. Skrze životy jemu věrných a poslušných pokračuje Bůh ve svém díle. Křesťané jsou jako lodě, které plují silou Božího větru. Sílu tedy dostáváme od Boha, ale plachty musíme napnout a udržovat sami.

Bůh si přitom může použít všech lidských schopností. Někdo se stane pro druhé požehnáním svým přirozeným nadáním a dovedností. Nesmí však svými schopnostmi sloužit sám sobě a své slávě. Jiný se může s Boží pomocí osvědčit i v úkolech, k nimž přirozené nadání nemá. Nahrazuje je láskou a obětavostí, kterou v něm probouzí víra.

Apoštolé ujišťovali křesťany, že každý věřící má od Boha dar, kterým může druhým sloužit. Tyto dary jsou různé povahy. Někdo v Boží síle slouží nemocným, jinému je dána moudrost vykládat Boží slovo, jinému je dána autorita, aby mohl druhé řídit a vézt.

Největší obdiv obvykle vzbuzují takové dary, které vypadají jako nadpřirozené. Například uzdravování, prorokování nebo zvláštní způsob modlitby, při které člověk upadne do vytržení a modlí se nesrozumitelně (modlitba v jazyku). Všechny Boží dary jsou však stejně důležité. Rozhodující je, zda je člověk koná s láskou nebo pro své vlastní uspokojení. Obdarování Duchem svatým se nakonec pozná pouze podle toho, že jej provází láska a radost. Není to něco, čím se můžeme chlubit a vyvyšovat, ale zač jsme vděční a co přináší užitek druhým.

A jak je to s Trojící? Nad tímto dogmatem není třeba se trápit. V bibli se o ní nepíše. Myšlenka trojjediného Boha vznikla teprve jako výsledek složitých teologických diskusí, kterými církev prošla v prvních staletích. Je to neumělý pokus jak vyjádřit šířku a dynamiku Božího působení a jednání. Objevily se totiž úvahy, že Bůh, o němž se píše ve Starém zákoně, nemá mnoho společného s Bohem, kterému věřil Ježíš. Jiní viděli v Ježíšovi jen mimořádného člověka, který se dokázal Bohu přiblížit vlastními schopnostmi a tak získal podíl na Boží moci. Byly také pokusy vidět slávu působení Ducha svatého a Boží moci odděleně a nezávisle na Kristově kříži a oběti. Učení o Trojici nás učí vidět veškeré Boží působení ve vnitřní jednotě. Bůh s námi jedná ve třech osobách, třemi různými způsoby. Jako Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Ve skutečnosti je to však stále jeden a tentýž Bůh. Všechny osoby Trojice jednají a působí ve vzájemné shodě a vedou spolu vnitřní dialog a rozhovor. Proto čteme, že se Ježíš modlí k Otci a Duch svatý se za nás přimlouvá a uskutečňuje Kristovo dílo. Bůh je jeden. Jeho láska a sláva však přesahuje všechny naše představy, slova a pojmy.