Amos
Postava proroka:
Ámos žil v první polovině 8. století (800 -750). Veřejně vystoupil asi v roce 760 – dva roky před jakýmsi zemětřesením (1,1 – doloženo např. ve vykopávkách v Chasoru). Vášnivě protestuje proti sociální nespravedlnosti v severním království. Podobně jako na jihu prorok Micheáš. Jeho jméno Ámos znamená Hospodin nese. Je to nejstarší „píšící“ prorok. Jeho kniha má 9 kapitol a asi 2 tisíce slov.
Pocházel z jihu – z vesnice Tekóa kousek od Betléma a Jeruzaléma, ale působil jako prorok v severním Izraeli, odkud ho nakonec vyhnali. Původní povoláním byl pastýřem, příležitostně česač fíků. Ámos není prorok z povolání. Prorokem jej ustanovil Bůh, ale poslal jej za hranice jeho vlasti do severního Izraele.
7,14: “Nebyl jsem prorok ani prorocký žák, zabýval jsem se dobytkem a sykomorami. Hospodin mě vzal od ovcí, Hospodin mi rozkázal: »Jdi a prorokuj Izraeli, mému lidu!«
Amos ovšem není iniciátorem nějaké nové fáze izraelské víry. Jeho vystoupení je zakotveno v tradicích. Opírá se především o knihu Deuteronomium. Volá k poslušnosti ty, kteří začali žít v rozporu s Božím zákonem – smlouvou – především v jeho sociální rovině.
Doba
V Izraeli tehdy vládl král Jóaš (803 -787), který porazil vojensky Judu a vyloupil Jeruzalém ( narážky v Am 6) a po něm Jarobeám II 787- 747. V Judsku vládl král Amasjáš 796-782 a Uzijáš 781-740. Postupně došlo k velikému rozkvětu hospodářství zvláště za Jarobeáma II a obě království zvětšila svá území, takže znovu dosáhla velkosti, jakou měla říše za Šalomouna. Sýrie byla poražena Asýrií. Po úspěšných bojích nastává pro Izrael doba míru. Vzkvétá obchod i mořeplavba. Jarobeám II vybírá clo od karavan z Arábie, které vozí na sever zlato a kadidlo. Má z toho však prospěch jen úzká vrstva. V Samařsku vznikla třída boháčů, která zneužívala své moci proti chudým malorolníkům. Postupně se prosazuje kenaanský finanční a právní systém a vytlačuje izraelský. Ten byl ojedinělý v tom, že veškerá půda patřila Hospodinu a rodiny ji dostávali do „dědičného nájmu“. Půda musela zůstat v majetku rodiny a pokud byla prodána, musela se sedmého roku vrátit původnímu majiteli. Velké statky, úroky, lichva atd., byly Mojžíšovým zákonem zakázány (Ex 22,24 Lv 25,23-28 Dt 23,20). Malí rolníci jsou však při suchu nuceni brát si úvěr a když ho nemohou splácet, je jim odebrána půda. Pracují pak na cizích velkostatcích, postupně upadají do finanční závislosti a někdy i do otroctví. Rozevírají se sociální i náboženské nůžky. Jedni se cítí bohatstvím zajištěni, druzí – chudí se cítí bezmocní a ztracení. Bohatství se však tehdy považovalo za projev Božího požehnání a přízně.
Ámos ukazuje, že období materiálního a vojenského úspěchu je jen krátkým a dočasným. Brzy přijde katastrofa: Asyřané (nejsou však přímo zmíněni) Izrael zničí a Juda se dostane pod jejich nadvládu. Pouhé nahrazení Achabových synů novou dynastií Jehú nepomohlo. Ámos spojuje spravedlnost s důsledným uctíváním Hospodinovým. Protestuje proti složitým obřadům, které provádí kněží v Bét-el a označil je za výsměch, jestliže jsou současně chudí sedření a hladoví. V takové situaci Bůh nenávidí okázalé svátky a brnkání na harfy. Ámos volá: „Ať se valí právo jako vody a spravedlnost jako proudící potok“. Pozoruhodné je, že Ámos předvídá zánik Izraele v době hlubokého míru a blahobytu.
Hospodin vydá řev ze Siónu (1,2). Ze svaté chrámové hory vynáší soudní výrok skrze svého mluvčího, proroka. Nejprve jsou odsouzeny sousední pohanské bohoslužby ve svatyních Bét-el a dna jsou hojně navštěvovány. Na obětech se nešetří, svátky se slaví (Čti: 5,2-7). Prorok tuto vnější okázalost Božím jménem odmítá. Ničí představu, že lze oddělit bohoslužbu a každodenní život. Zbožné zpěvy, ani oběti, nemohou zakrýt pohrdání člověkem. Boží zákon je jeden a nelze oddělit jeho sociální a náboženskou část.
Ámosův prorocký příběh
Je zachycen v oddíle 7,10-17: – přečíst. Prorok zde stojí proti knězi. Kněz Amasjáš proroka udal u krále Jarobeáma. Ten má poslední slovo ve svatyni v Bét-el (7,13). Oba, kněz i prorok, jsou služebníci Boží. Jejich spor se odehrál na veřejnosti. Kněz má za sebou úřad, prorok nic. Pouze Božím jménem ohlašuje zkázu. Kněz jeho zvěst srovnává s extatickým blábolením potulných věštců. Povinností kněží bylo udržovat státní náboženství podle pravidel etikety a nevměšovat se do právních a sociálních záležitostí. Kněz má obavu ze spiknutí! Není možné, aby země snášela prorokova slova.
Ámos naopak vidí úzkou spojitost mezi náboženstvím a sociální spravedlností. Je proto vypovězen do Judska, odkud pocházel. Kněz přitom předpokládá, že prorok se prorokováním živí. Ámos se brání, není prorok z povolání. Hospodin jej vzal od ovcí. Bůh často nepoužívá instituci církve ani kněží či profesionálů, ale najde si úplně obyčejného člověka, který vystoupí jeho jménem. Když si lidé na Boha zvyknou a zařídí si náboženství po svém ( severní Izrael) – Bůh je překvapí a najde si jiný způsob, jak k nim promluvit.
Literární struktura knihy
1-2 Výroky proti národům
3-6 Boží soud nad Izraelem
7-9 vidění o soudu a slovo o budoucí spáse
Jednotlivé celky řeči jsou jasně ohraničeny. Text je zřejmě blízký slovům které prorok kázal, prošel však následnou literární redakcí. To, co bylo ohlášeno v prvních kapitolách, je na konci chápáno již jako neodvratné. Samostatným celkem je příběh 7,10-17 – spor o svatyni v Bét-el. Hymnické partie tvoří součást celkové závěrečné kompozice knihy. Ámos užívá mnoho literárních prostředků. Hodně metafor je vzato z přírody. To by odpovídalo jeho zkušenosti pastýře a sadaře.
Ámos mluví běžnou řečí. Nepoužívá zvláštní liturgickou řeč, jakou známe z kněžských spisů. Na rozdíl od pohanských věštců mu každý může dobře rozumět. Ámosova vidění nemají ani stopy po mystickém zážitku. Nejstarší proroci mluví velmi střízlivě a zdrženlivě. Teprve později se objevují barvitá a extatická vidění – až když síla prorockého daru umdlévá.
První dvě vidění: kobylky a sucho – dvě nejčastější pohromy rolníků. Ámos se modlí za jejich odvrácení a je vyslyšen. I toto byla role proroků: přimlouvat se. Jsou prostředníky mezi Bohem a lidmi. Ale i přímluva má své meze. Druhá dvě proroctví oznamují neodvratný konec. Poslední vidění zasahuje oltář. Prorok by však stále rád pomohl. Nakonec zazní slovo naděje.
První část: 1-2 – Prorocká vidění proti osmi národům.
Je postupně odsouzen Damašek ( ničivá válka v Zajordání), Gáza (masové deportace, obchod s otroky na měděné doly), Týr ( obchod s lidmi), Edóm (bratrovražedná válka proti Izraeli), Amón ( zabíjení těhotných žen), Moáb (zhanobení mrtvoly edómského krále), Juda (patrně pozdější vsuvka) a nakonec Izrael (2,6-16). Ámos postupně krouží kolem Izraele. Pohanské národy jsou obviněny z válečných zločinů. Výroky mají numerické schéma x a x +1. To je běžné v mudrosloví. Na základě jaké autority Ámos odsuzuje pohanské národy? Odvolání na mudrosloví ukazuje, že jde o autoritu obecně uznávaného mezinárodního řádu. Smlouvy Chetitů ukazují, že takové právo zde existovalo. Bylo stanoveno, jak se má vést válka, jak zacházet se zajatci atd. Lidskými právy jsou vázány všechny národy – věřící i nevěřící. Hospodin je zastáncem všech lidí, všech zajatců, raněných, vykořisťovaných. Ve starověku měl každý národ své vlastní bohy. Hospodin – Bůh Izraele, je však soudcem celého světa!
Cílem obvinění pohanských národů je však především rétorická příprava na následné odsouzení Izraele. Posluchači nejprve souhlasí s odsouzením cizích národů a pak jsou zaskočeni odsouzením sociální nespravedlnosti, která se děje u nich doma. Výroky proti nepřátelům se postupně obrací proti nic netušícímu , spokojenému a pyšnému Izraeli. Podobně mluví i Nátan k Davidovi, když mu vypráví příběh o zlém boháči. David ho sám odsoudí, ale pak se ukáže, že sám jedná podobně. Bůh využívá toho, že člověk snadno přijme a vidí chyby druhých. Teprve pak je možné ho přivézt k poznání chyb vlastních.
Obžaloba Izraele se týká útisku chudých a zneužívání práva.
2,6-8: Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Izraele, ba pro čtverý, toto neodvolám, protože za stříbro prodávají spravedlivého a ubožáka pro pár opánků. Baží dostat hlavy nuzáků do prachu země, pokorné zavádějí na scestí, syn i otec chodí za nevěstkou, a tak znesvěcují moje svaté jméno. Rozvalují se na zabavených oděvech při každém oltáři. Vydřené pokuty propíjejí ve víně v domě svého boha.
V Božích očích je hříchem vše, co porušuje důstojnost člověka. Pro Hospodina je důležitý i každý zabavený plášť, který nebyl vrácen – Ex 22,26. Prorok Izraeli připomíná Boží pomoc a péči: vysvobození z Egypta, vyhnání původních obyvatel z Palestiny, povolání proroků a názírejců – ale Izrael nebere varování vážně. Zakazuje prorokům kázat Boží slovo a zasvěcencům dává pít víno. Následkem toho neobstojí. I ten nesilnější uteče nahý. Nikdo se nezachrání.
Druhá část 3-6
Má charakter soudní obžaloby proti Izraeli. Posel překládá žalobu vládce proti neposlušnému poddanému. Připomíná mu smluvní závazek, který neplní. Vystupuje zde Bůh jako žalobce, žalovanému je připomenut minulý vztah a jeho narušení, jsou přizvání svědkové, předloženo obvinění, následuje křížový výslech, nabídka pokání a hrozba trestem. Příklad číst: 3, 1-15.
Obviněna je zejména vyšší vrstva v hlavním městě, která má dva domy na léto a na zimu a nábytek ze slonoviny.
Např.: 3,9-14, 6,1-6 8,4-6
3,1-8 výstraha Izraeli – Bůh promluvil, je třeba se změnit
3,19-15 potrestání Izraele, kterému mají přihlížet ostatní národy, po Izraeli zůstane jen zbytek jako po roztrhaných ovcích – „dva hnáty a boltec vyrvaný z tlamy vlka“,
bude zničen oltář v Bét-el a pyšné domy ze slonoviny.
4,1-5 odsouzení náboženského kultu, který vyhovuje lidem – „neboť tak to máte rádi“. Obvinění se týká i bohatých žen – bášanské krávy (nikoli nadávka, ale znak bujnosti) – Bášan , proslulý pastvinami -(podobně po 20 letech Iz 3,16-24). Hrozba se nakonec vyplní po 40 letech od prorokova vystoupení.
4,6-13 Lid si nedal říci, ani když na něj přišly pohromy podobně jako na Egypt:
hlad, sucho, obilí napadla sněť, vinice a olivy housenky, válečné výpravy, zabavení koní – ani tyto porážky, podobné zkáze Sodomy a Gomory, nepřiměly lid k pokání – návratu.
5,1-3 žalozpěv nad Izraelem
5,4-15 Výzva k hledání Boha. Ale nehledejte ho ve svatyni v Bét-el , ani v jiných svatyních. Bůh není blízko v náboženském kultu, který si člověk přizpůsobil. Hledat Hospodina, znamená hledat dobro!
5,14-15: Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte.
Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova.
5,16-27 očekávaný den Hospodinův se stane tmou a ne světlem,
odsouzení svátků, bohoslužeb, obětí, darů, písní – na poušti to přece nebylo !! (sr. Oz 2,16, Jr 2,2)
budete odvedeni na sever do vyhnanství „ až za Damašek“
6,1-7 slovo proti lhostejným boháčům a vůdcům, kterým je jedno co se děje. Juda byl pokořen dobytím Jeruzaléma (2Kr 14,13 za krále Amasjáše). Kultické načiní je odvezeno do Samaří. Samaří je „na koni“. Ale jeho pýcha bude sražena. Tak, jako byl pokořen Juda, bude pokořen celý Izrael.
6,8-14 Bůh přísahá, že město vydá soudu a nepřátelům. Lidé se budou bát jen vyslovit Hospodinovo
jméno. Celá země v rozsahu někdejší říše Davidovy bude potrestána od severu k jihu.
Třetí část 7-9
Zpráva o pěti viděních: První čtyři jsou si podobná – prorok při nich vidí předmět nebo události.
Páté je odlišné – prorok vidí samotného Boha a stává se posluchačem jeho slov.
I: 7,1-3 kobylky Ámos se úspěšně přimlouvá
II: 7,4-6 sucho, oheň Ámos se úspěšně přimlouvá
III: 7,7-9 olovnice soud již nelze odvrátit olovnice je Boží měřítko, Zákon,
7,10-17 vložen samostatný úsek, kdy je Ámos odmítnut v Bét-el
IV: 8,1-3 koš zralého ovoce soud již nelze odvrátit , letní ovoce znamená konec
Jde o dvě časové roviny proroctví. První dvě ještě umožňují návrat, druhá dvě nikoli – z toho je možno usoudit, že Ámosovo poselství (7,10-17) bylo odmítnuto.
8,4-8: Po čtyřech viděních následuje konkrétní obvinění ze sociálních nespravedlností : Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi a kdo chcete odstranit pokorné v zemi. Říkáte: “Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku, na míře ubírali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou, abychom si koupili nuzáky za stříbro, ubožáka pro pár opánků, a abychom prodali obilní zadinu.”
8,9-14: a ohlášení Božího soudu: slavnosti se promění ve smutek, nastane hlad po Božím slovu: V onen den způsobím, je výrok Panovníka Hospodina, že slunce zapadne v poledne, tmou zahalím zemi za jasného dne. Vaše slavnosti proměním ve smutek, všechny vaše písně v žalozpěvy. Na všechna bedra vložím žíněnou suknici, na každé hlavě bude lysina. Učiním, že bude v zemi smutek jako nad jednorozeným a její poslední chvíle jako den hořkosti.
V: 9,1-10: Páté vidění – zničení chrámu, nebude kam utéct – ani na nebesa, ani do podsvětí, ani na Karmel, ani na dně mořském se neukryjí, dokonce ani mezi nepřáteli nenajdou útočiště. Izrael není víc než ostatní národy. Je stejný jako oni: černí otroci ze Súdánu, neobřezaní Pelištejci a nepřátelští Aramejci. Ale nebude to soud bez milosti, dům Jákobův nebude vyhlazen docela.
9,11-15: Kniha končí nečekaným výrokem o spáse. Národ, který byl potrestán, je znovu obnoven. Prorok doufá v obnovu monarchie severu a jihu spojené v Davidovi.
V onen den postavím padající Davidův stánek a jeho trhliny zazdím, opravím, co na něm pobořeno, a zbuduji jej jako za dnů dávných. Podrobí si pozůstatek lidu edómského a všech pronárodů; i budou nazývány mým jménem, je výrok Hospodina, který toto činí.
Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy půjde oráč hned za žencem a ten, kdo šlape hrozny, hned za rozsévačem. Z hor budce kanout mladé víno a všechny pahorky budou oplývat vláhou. Úděl Izraele, svého lidu, změním, oni znovu vybudují zpustošená města a osídlí je, vysadí vinice a budou z nich pít víno, založí zahrady a budou z nich jíst ovoce. Zasadím je do jejich půdy a již nikdy nebudou vykořeněni ze své země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin, tvůj Bůh.
Boží svrchovanost: Ámos sdílí s ostatními proroky víru, že Bůh Izraele má právo trestat všechny národy, ale i všechny mocné, za jejich neposlušnost. Jeho sláva a moc je vykreslena stvořitelskými obrazy:
4, 12-13: Proto s tebou, Izraeli, takto naložím. Připrav se, Izraeli, na setkání se svým Bohem! Neboť hle, on je tvůrce hor a stvořitel větru, oznamuje člověku, co má na mysli, působí úsvit i soumrak, šlape po posvátných návrších země. Jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů.
5,8-9: Ten, který učinil Plejády a Orióna, obrací šero smrti v jitro, ale i den zatmívá nocí, povolává mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin. On mocné uvrhne do záhuby a jeho zhouba pronikne do jejich pevnosti.
Modloslužba: Je z ní obviněn Juda. Modloslužba se projeví jako odmítnutí Božího zákona a ten jako sociální nespravedlnost. 2,4: Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Judy, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože zavrhli Hospodinův zákon a nedbali na jeho nařízení – zavedly je jejich lživé modly, za nimiž chodili jejich otcové -,
Sociální nespravedlnost
Ámos upozorňuje na tři hříchy Izraele v nichž jde o čest bližního:
1. podplácení soudců a ovlivňování rozsudku 2. vyvlastňování chudých 3. utiskování chudých
Izrael při svém příchodu do Kenaanu neznal sociální rozdíly. V Izraeli platí zákony pro všechny stejně, zatímco kodex Chamurabiho má jiné zákony pro chudé a bohaté. První sociální rozdíly vynikají za Šalomouna, pak úpadek a znovu se konflikt objeví v době Ámosově. Je tu zachycen historický okamžik, kdy se začíná rozevírat sociální propast. Všechna ostatní sociální hnutí v dějinách začínají mnohem později. Zdravé soužití chudých a bohatých je možné a nutné, ale nesmí se stát třídním protikladem. Vyvlastňování nezačalo v době krize, ale blahobytu. Malý národ neumí zvládnout nové a rychle nabyté bohatství. Sociální ponížení vzniká z toho, že lid opouští Boha. Formální a skutečné právo se rozcházejí!!
6,12: Z práva jste učinili jed, z ovoce spravedlnosti pelyněk.
3,9-10: Shromážděte se na Samařské hory! Pohleďte, co je tam zmatků, kolik útisku! Správně jednat neumějí, je výrok Hospodinův. Uskladňují ve svých palácích násilí a zhoubu jako poklady. Proto praví Panovník Hospodin toto: Tuto zemi obklíčí protivník, tvá opevnění strhne, tvoje paláce budou vyloupeny.
4,1: Slyšte toto slovo, bášanské krávy, které jste na Samařské hoře, které utiskujete nuzné a křivdíte ubožákům. Říkáte jejich Panovníkovi: “Dávej, ať hodujeme!”Panovník Hospodin se zapřísáhl při své svatosti: Hle, přijdou na vás dny, kdy vás vytáhnou na hácích a vaše potomky na rybářských udicích.
5,11: Protože hanebně vydíráte nuzáka a vymáháte na něm obilnou daň, mohli jste si vybudovat domy z kvádrů, bydlet v nich však nebudete; vysadili jste si skvělé vinice, avšak víno z nich pít nebudete.
6,4-7: Zažehnáváte zlý den, ale nastolujete násilí. Běda těm, kdo lehají na ložích ze slonoviny, povalují se na pohovkách, jídají jehňata ze stáda a telata z chléva, blábolí za zvuku harfy, vymýšlejí si hudební nástroje jako David, pijí víno z obětních misek, nejlepšími oleji se maží, ale nad Josefovou těžkou ranou se netrápí. Proto nyní budou přestěhováni v čele přesídlenců, ustane hodokvas povalečů.
Porušení smlouvy: Mnoho narážek na Mojžíšův zákon, zvláště knihu Dt.
Zůstatek: Po soudu zůstane malá skupina, která prošla soudem a stane se základem obnoveného národa.
Den Hospodinův: Většinou byl chápán jako den národní rehabilitace, zde však je to den soudu nad Izraelem.
Boží slovo : Ámos vysvětluje, proč je Božím poslem. Hospodin promluvil. Nemůže jinak: Am 3,8: Lev řve, kdo by se nebál? Panovník Hospodin mluví, kdo by neprorokoval? To, že Bůh k člověku mluví, je zde nezpochybnitelnou skutečností.
Am 5,15 cituje Pavel – Ř 12, 9:Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.
Am 5,25-27 cituje Štěpán při výslechu opřed veleradou, v němž vypočítává selhání Izraele.
Sk 7,41-43: A tehdy si udělali sochu telete, začali této modle obětovat a před výtvorem vlastních rukou pořádali slavnosti. Proto se od nich Bůh odvrátil a dopustil, aby se klaněli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize proroků: `Byl jsem to já, lide izraelský, komu jste po těch čtyřicet let na poušti obětovali a přinášeli dary? Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvězdu boha Remfana, obrazy, které jste si udělali pro svou modloslužbu. Proto vás přestěhuji do vyhnanství, až do končin babylónských.´
Am 9,11-12 cituje Jakub bratr Páně. Začleněním pohanů do církve se naplňuje Ámosovo proroctví, které se týká shromáždění všech národů. LXX zde místo „podrobí si“ překládá, že národy budou Hospodina vyhledávat.
Sk 15,16-17 Když domluvili, ujal se slova Jakub a řekl: “Bratří, slyšte mne! Šimon Petr vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům svou milost a povolal si z nich svůj lid. S tím se shodují slova proroků, neboť je psáno:`Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji, jako byl dřív, aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, které jsem přijal za své. To praví Pán, který to oznámil už před věky.´ Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu.