Příspěvky

V roce, v němž se slaví pětisté výročí světové reformace, stojí za připomenutí i výročí, které má nejznámější stavba brněnských evangelíků, Červený kostel. Byl postaven před 150 lety a slavnostně otevřen 25. srpna 1867.
Otiskujeme výňatky ze dvou příspěvků, které náš časopis přijal či převzal a otiskl už před deseti lety (v listopadu a prosinci 2007), pokud však mají připomenout letošní výročí, neztratily nic na vhodnosti a ceně.

Prvním byl článek Věry Doleželové – obsažná, poučená, přesná a krásně napsaná studie o stavbě a otevření kostela. Sestra Věra Doleželová v ní zpracovala údaje z dobových materiálů, městských a církevních písemností.

Druhý příspěvek byl přetištěn z reformovaného časopisu Hlasy ze Siona vydávaného Heřmanem z Tardy. Šlo o ročník VII, číslo 18, které vyšlo v Hořátvi 14. září 1867 a na titulní straně přineslo dobové svědectví o brněnské slavnosti otevření nového evangelického kostela.

Brněnský německý luterský sbor měl jednu zvláštnost ve srovnání s jinými tolerančními sbory u nás. Od samého začátku k němu patřilo několik velmi zámožných rodin. Brno bylo již v té době významným průmyslovým městem a někteří majitelé továren byli protestanté. Tato skutečnost pochopitelně ovlivnila i pozdější vybudování kostela.

Rok po vydání protestantského patentu, tedy již v roce 1862, zažádal evangelický sbor město Brno o bezplatné přenechání pozemku na stavbu kostela a následujícího roku, v květnu 1863, se již u moravského místodržitelství jednalo o povolení k stavbě.

Kostel se stavěl podle plánů známého architekta Heinricha Ferstela, jehož dílem je votivní kostel ve Vídni. Stavbu samu provedl významný brněnský stavitel M. Kellner, a to tak pečlivě, že při kolaudaci nebylo pražádných připomínek. Pisatel článku v Die Neuigkeiten mluví o staviteli Kellnerovi v superlativech: stavbu provedl nejpečlivěji, nejobezřetněji a nejvkusněji a udělal svému jménu a talentu, který dosvědčují i jiné velké stavby, všechnu čest. Jak uvedly brněnské noviny Die Neuigkeiten v neděli 25. 8. 1867, málo který kostel má krásnější polohu než nový evangelický. Zejména pohled Eliščinou třídou od Františkova (nynější Husova ulice a Denisovy sady) je přímo imposantní a také pohled od kostela k obelisku na Františkově.

Hlavní vchod do kostela zdobí velké gotické okno z pestrého skla. Nad vnitřním portálem lze číst slova z knihy Kazatel 4,17: „Bewahre deinen Fuss, wenn du zum Hause Gottes gehest, und komm, dass du hörest“ („Ostříhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a přijď, abys slyšel“) – v kralickém překladu, a v ekumenickém překladu je to kniha Kazatel 5,1. Vpravo a vlevo od hlavního vchodu jsou věže, jimiž vedou schody ke zvonům a na kůr pro hudebníky. Nad hlavním vchodem je umístěn Lutherův znak vytesaný do kamene. Je to bílá růže v modrém poli, v růži je červené srdce a v srdci černý kříž. Každý, kdo vstupuje, má být upamatován na reformaci.

Zasvěcení kostela se konalo v neděli 25. srpna 1867. Brzo ráno zavlály z věže kostela prapory a girlandy uvité z květin. V 9 hodin zazněl z věže chorál „Hrad přepevný je Pán Bůh náš“ (ovšem německy). Svolával účastníky slavnosti do kostela. Mezi 9. a 10. hodinou vstupovali hosté do kostela pravým postranním vchodem, dámy v nádherných toaletách, páni ve fracích a s bílými kravatami. Manželka moravského místodržitele, svobodná paní von Poche, přišla již ve 3/4 na 10. Dámy usedly v lavicích vpravo, páni zaujali místa vlevo. Několik minut před 10. hodinou zazněl z věže znovu chorál „Ein feste Burg ist unser Gott“. Nyní se do kostela dostavili brněnský starosta a president říšské rady Dr. Karel Giskra, místostarosta Herlth, obecní radové a zástupci různých úřadů v čele s dvorním radou Vesselym. U postranního vchodu vpravo je uvítal kurátor sboru pan Staehlin a doprovodil do kostela k lavicím vlevo. Starostovi byli představeni někteří členové předsednictva Gustav-Adolfského spolku. Zatím se ke kostelu blížil od školy průvod 33 duchovních. U hlavních chrámových dveří byl místním duchovním slavnostně předán klíč od kostela. Po otevření prošel průvod středem kostela až k oltáři, na němž již hořely svíce. Mužský sbor přitom zpíval od varhan píseň „O heiliger Geist“ (O Duchu svatý). Duchovní se usadili vně apsidy vpravo, laičtí zástupci různých cizích evangelických sborů z předsednictva Gustav-Adolfského spolku vlevo. Potom promluvil moravskoslezský superintendent a.v. Samuel Schneider z Bílska.

Následovaly slavnostní bohoslužby s liturgií a kázáním místního faráře F. Schura, který jako první vystoupil na kazatelnu. Pokračovaly obvyklé nedělní bohoslužby a po nich byla vysluhována sv. večeře Páně pro duchovní a zástupce Gustav-Adolfského spolku. Tím skončila německá část slavnosti. Kolem jedné hodiny po poledni se shromáždilo v kostele veliké množství českých věřících z blízka a z dáli. Při české slavnosti se střídaly písně, kázání a modlitby. Na závěr vykonalo šest farářů ordinaci jednoho kandidáta bohosloví podle předepsaného řádu a česky. Při českých bohoslužbách bylo přítomno dvaatřicet duchovních. Kolem třetí hodiny odpoledne pořádal evangelický sbor slavnostní oběd v restauraci v Lužánkách. Zúčastnil se ho i brněnský starosta Dr. Giskra, který pronesl první přípitek, a to císaři Františku Josefovi I.

Věra Doleželová

Brno. Dne 25. srpna zasvěcen zde byl nový kostel evangelické církve Brněnské augšp. vyzn. Duchovních správců přítomno bylo asi 40, mezi nimi superintendenti pp. Schneider, Beneš a Guneš. Přítomni byli slavnosti také zástupcové vysoké vlády, zastupitelstvo městské s purkmistrem Giskrou, ano i izraelský sbor byl zastoupen. Toliko jedna část nebyla zastoupena: Katolického kněze nebylo k spatření. Superintendent Schneider vykonal modlitbu u stolu Páně a službu posvěcovací. Hlavní kázání měl farář Schur na základě textu žalmu 118, 24. 25. Pak následovalo posluhování sv. večeře, a dopolední služby B. se skončily. O odpoledních službách B. měl české kázání farář p. Nešpor z Nosislavi na zákl. textu I. Mojž. 28, 17. před neobyčejně četným shromážděním. Mluvil velmi výmluvně a dojímavě. Potom ještě i superintendent Beneš zřídil k službě duch. správce p. Ludv. z Nagy, kand. bohosl., rodem z Vanovic a skončil srdečnou řečí celou tuto slavnost. Odpoledne byla společná hostina o kteréž rozličné kratší řeči slyšeti bylo, jednu také od známého Giskry, v které nejprvé připomenul, jak mnoho Brno evangelíkům co průmyslu a obchodu se týče děkovati má. Sbor evangelický v Brně jest prý znakem osvěty, humanity, pokroku a civilisace. „Veškerý obsah myšlének našeho času vztýčí se proti nesnášelivosti, proti potlačování svědomí, proti zotročení ducha.“ Na konec provolal „Hoch“ trojímu vítězství, vítězství tolerance a humanity nad intolerancí a fanatismem, vítězství svobody nad hrubostí surové moci a vítězství zákonité rovnosti nad historickými přednostmi a předsudky. Co těchto historických předností se týče, srovnáváme se s ním zajisté co záležitostí náboženských a sociálních se týče. Ano i co do národních a jazykových dáváme mu za pravdu, míní-li, že jeden národ nemá potlačovati druhého, ani jedna řeč druhé. Neb to také jest jedna z vymožeností reformace 15. a 16. století. Bohužel však že toho vítězství vidíme nyní pořád jen ještě skrovné počátky.

Hlasy ze Siona, 14. září 1867
(Ilustrace v textu – zdroj: Historické foto)