Příspěvky

Tráva raší, květiny nastavují své pobledlé okvětní lístky prvním slunečním paprskům, stromy se obalují novým listím. Co to je? No přece jaro! A s ním přichází i jarní brigáda na Blažkově.

V pátek 4. 5. 2012 se od brzkého odpoledne až do pozdního večera postupně sjíždějí dobrovolníci, kteří jsou ochotni tu čtyři dny tvrdě dřít. Nikdo ještě nepracuje (samozřejmě kromě kuchařů). Rozdělují se chatky a taky se povídá. Od zítřka všem začíná tvrdý režim, a tak si všichni musí sdělit novinky, dokud je na to ještě čas.

Sobota ráno! O půl osmé je budíček, v osm snídaně.

Do jídelny se všichni přišourají ospalí, zejména děti a mládež. Hned jak skončí uvítací řeč, všichni se vrhnou do jídla. Dnes bude zapotřebí hodně energie. Rozděluje se práce. Skupinka starších dětí dostává za úkol zamést střechy, mládežníci kopou zasakovací sondu, mládežnice zbavují chatky pavučin kvůli malování a dospělí dělají všechno možné. Všichni bez oddechu pracují, dokud se neozve toužebně očekávaný zvon, zvoucí všechny k obědu. Po krátkém poledním klidu jdou zase všichni pracovat. Mládežníci změnili své zaměstnání a nyní natírají střechy. Je tu přes padesát lidí. Obrovské zlepšení oproti minulým létům. Práce jde všem od ruky. A čas letí. Nikdo se ani nenaděje a už je tu večeře ve formě grilovačky. To by člověk neřekl, jak ten čas utíká. Všichni s chutí grilují a cítí veliké uspokojení nad množstvím práce, které dnes vykonali. U ohně je všechno. Maso, špekáčky, párky bez sýru, párky se sýrem a mnoho dalších pochoutek. Začíná pršet, to však neodradí mládež ani děti od dalšího grilování. Ještě chvíli si povídají a pak se postupně rozcházejí do svých chatek. Zítra je čeká perný den plný práce a nebylo by rozumné dlouho ponocovat. Což samozřejmě neznamená, že by mládež či starší děti šli spát nějak brzy. Kdo kdy viděl, aby se tahle věková skupina chovala rozumně? Ale nakonec i oni uléhají a už nic kromě cvrčků nenarušuje okolní hluboké ticho.

Neděle ráno! O půl osmé budíček, v osm snídaně. Nikomu se nechce vstávat, ale nakonec se všichni sejdou v jídelně. Dnes už žádná uvítací řeč nebude, a tak se všichni rovnou pustí do jídla. Po snídani proběhne pobožnost, a že je neděle, tak je až do oběda volno. Rozdělí se práce a jde se. Děti tahají dřevo, mládež natírá chatky zvenku i zevnitř. Zevnitř zdi a zvenku střechy. Některým maminkám se dělá mdlo z pohledu na ně, jak tam leží na strmé střeše hlavou dolů, zaháknutí za hřeben střechy jen za špičky bot. Naštěstí nikdo nespadl. No vidíte, maminky, jakou máme šikovnou mládež! Dospělí chodí okolo, vždy pomohou, kde je třeba, a jdou zase dál. I když je práce tělesně náročná, všichni si to zřejmě užívají. Není divu. Každý tu má nějakého kamaráda, se kterým si může povídat. Čas běží jako splašený. Již je tu zase večeře. A po ní chvíli poklábosit a hajdy na kutě. Mládež opět o chvíli později než většina dospělých.

Pondělí ráno! O půl osmé budíček, v osm snídaně. Všem se chce vstávat ještě o něco méně. Dva dny tvrdé práce se začínají projevovat. Všechny však láká z postele představa dobré snídaně. Po snídani se rozdělí práce a jde se na to. Všem to jde pěkně od ruky, každý dělá to, co mu jde. Nikdo nezahálí. Mládež opět visí za nohy ze střech, děti dělají, co se jim zrovna řekne, a dospělí chodí a pomáhají tam, kde se daří trošku míň, než by se mělo, nebo na někoho dohlíží. V podstatě jsou tedy v zápřahu od rána do večera. A najednou se ozve: „Hurá, oběd!!!“. Zvon zní a všichni se sbíhají do jídelny. Po rychlém obědě (všichni měli obrovský hlad) a hodinovém poledním klidu se všichni pouští do práce. A pracují. Pracují. Pracují. Pracují. Pracují. Pracují. A pořád pracují. Stále je co dělat. Když vtom se ozve zvon a ohlašuje konec pracovního dne a začátek večeře. A po ní následuje tradiční povídání a spát. Až na mládež samozřejmě, v jejich případě spánek přichází až po oslavě posledního večera.

Úterý ráno! O půl osmé budíček, v osm snídaně. Dnes je poslední den. Zhltne se snídaně a jde se makat. Už zase. Dnes se však pracuje jen do oběda. Po obědě se už uklízí chatky, nářadí a všechno, co jsme roztahali. Lidé odjíždějí. Posledních pár lidí dotahuje maličkosti, zamyká chatky a jídelnu a odjíždí. Staví se ještě pro kozí sýr a jedou domů, aby se připravili na zítřejší pracovní den.

Barbora Popelářová

Převzato z Brněnského evangelického měsíčníku Setkávání 6/2012