Problém vzniku království v Izraeli

Politika a náboženství
Bible vypráví ve čtyřech knihách o vzniku království v Izraeli. To je mimořádní cenné, protože o tom nemáme z jiných kultur a národů mnoho zpráv. V Izraeli přináší vznik království napětí: Jak může mít krále národ, který současně uznává jako svého jediného Pána Boha.
Dnes s tím problém nemáme. Král, ministr, prezident je pánem v oblast politické a Bůh v oblasti náboženské. Ale tehdy to nebylo možné oddělit. Vznikem království byla skutečně ohrožena vláda Boží. Izrael to viděl na sousedních říších, kde král byl povznesen na úroveň božskou.
Historické změny a teologický problém
V době soudců v okolí Izraele došlo ke změnám. Velké říše – Egypt, Asýrie a Chetité – procházely úpadkem, malé státy prožívaly vzestup: Amón, Moáb, Edóm a bylo v nich zřízeno království, tj. soustředění moci a její trvalé působení. Pelištejci pronikali stále hlouběji do Izraele. Soudcové měli jen časově a místně omezenou působnost. Na novou situaci nestačili. Proto přichází starší z kmenů a žádají na Samuelovi krále.
1S 8, 4-5 :Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: “Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů.”
1S 8,20: I my chceme být jako všechny ostatní národy. Náš král nás bude soudit a bude před námi vycházet a povede naše boje.”
Něco podobného však již jednou odmítl soudce Gedeón:
Sd 8,23: “Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. Nad vámi bude vládnout Hospodin!”
O králi se pohrdavě vyjadřuje také např. Jótamova bajka. Sd 9,8-15
Bible před nás staví otázku: Je správné, když chce být Izrael jako ostatní národy? Potřebuje Izrael krále?
Dvě linie:
A: V Izraeli byl směr, který království radikálně odmítal. Do té doby měli jen kmenové starší. Vše bylo závislé na souhlasu většiny nebo všech. Království znamenalo převrat. Rozhodoval by v něm jednotlivec, ostatní by se museli podřídit. Odráží se v tom jednak nespokojenost svobodných rolníků, kteří museli začít platit daně, pozdější špatná zkušenost s králi, kteří Izrael zavlekli do zkázy.
B: Jiní ovšem vznik království vítali. Jeho zřízení mělo pro budoucnost velký význam. Král, kterého vyvolí sám Hospodin, je pomazán olejem a sestoupí na něj Duch Boží. Je zárukou Boží pomoci. Na rozdíl od druhých národů je však Boží zákon králi nadřazen. I on musí poslouchat a prosazovat Boží právo. Je na něj kladen zvýšený požadavek, aby se plně ztotožnil s Boží vůlí.
Podle knih Paralipomenon, které staví království velmi vysoko, je dokonce vše předchozí chápáno jen jako příprava na jeho vznik. Království je nejen nové politické uspořádání, ale i nový úsek dějin spásy. Král vstupuje do zvláštního vztahu k Bohu, je mu dáno zvláštní zaslíbení. Význam království proto nekončí ani s jeho zánikem. Idea království pokračuje v očekávání nového krále mesiáše. Dva nejdůležitější NZ pojmy jsou Kristus – Pomazaný (= král) a království Boží =Boží královská vláda).
Dar i pokušení
O vzniku království se v bibli vypráví tak, že lze ještě dnes poznat odpor určité skupiny lidí k této změně.. Líčení 1 S 8-12 není jednolité. Skládá se z různých tradic. Jedna z nich je ke království kritická, druhá je přijímá radostně, jako Boží dar v tísni. Povrchní názor by vedl k tomu, že jen jedna tradice může být správná. Ale ve skutečnosti teprve obě linie společně vystihují, co je důležité. Biblické vidění je úmyslně podvojné. Království je dar do těžké doby, pomazání králů mělo zaslíbení a požehnání Boží. Ale přesto je tento dar od počátku spojen s nebezpečím a pokušením. To se v plné nahotě ukáže na jeho konci, kdy právě králové ponesou podstatnou vinu na tom, že Izrael sešel na špatnou cestu a ztratil zaslíbenou zemi.
Díky uchování obojí tradice se v Izraeli nikdy nestalo, že by král byl uctíván jako bůh a nebylo možno jej kritizovat. Král nikdy nepatří v Izraeli na stranu Boží, ale lidskou. Všechny krále provází kritická distance – proroci – s něčím podobným se nikde jinde nesetkáme. V okolních zemích proroci slouží jako propagátoři královy vůle. Jsou placení jako reklamní agenti. V Izraeli jsou však nezávislí!!
V protikladu ke kulturám kenaanské, babylonské a egyptské, v Izraeli král zůstává člověkem.
To hluboce ovlivnilo politické dějiny evropské kultury a politiky. Církev se stavěla proti uctívání císaře. Tak byl zlomen pokus učinit z oblasti politiky absolutní nárok na člověka. Dát lidské vládě neomezenou moc nad člověkem.

Izraelské království skvěle začalo a tragicky skončilo. Od počátku však muselo slyšet: Ano – ke státu a pořádku, lidské vládě a politice, ale také Ne – k absolutnímu nároku na člověka.

Samuel

Ústřední postava první části knihy.
V době soudců tvořily izraelské kmeny svobodný svazek kolem svatyně v Šílo. Odtud vycházely podněty k uspořádání života náboženského i civilního. Státní organizace neexistovala. V případě ohrožení se staví do čela soudcové na dobu určitou. Soustředí kolem sebe dobrovolníky – bojovníky, kterých se dotkne Boží duch. Bojuje Hospodin a nadšenci jsou jen jeho pomocníci.
V této teokracii vše závisí na víře. Kde víra umdlévá, dochází ke zneužití – viz Samuelovi synové. Dalším podnětem ke změně je nebezpečí organizované moci Pelištejců. Slaví triumf tím, že se zmocní Boží schrány. Odtud touha vyrovnat se jiným národům.
První kapitoly líčí úpadek za doby kněze Élího. Hospodin sám si připravuje služebníka. V úvodním příběhu čteme o narození Samuele. Nešťastná Chana si ho vyprosí. Tři velké začátky v bibli: historie praotců., historie lidu a historie království – všechny tři začínají narozením dítěte: Gn 12, Ex 1 a 1 S. Všechno Boží jednání v dějinách předpokládá, že se narodí dítě. Na začátku historie králů je nešťastní matka. Vroucně prosí o dítě a dostane příslib, že bude vyslyšena. Na začátku NZ opět stojí narození dítěte.
Po smrtí Élího a zajetí schrány Samuel soudí Izrael. Ale Samuel se ve stáří dopustí chyby a ustanoví svoje syny za soudce. Ti zklamou, Duch se nedědí! Tehdy po něm žádají krále( 1 S 8,5). Samuel v tom vidí pohrdání Boží vládou. Také Hospodin v tom vidí pohrdnutí soudcem i sebou samým.
Ale nakonec krále ustanoví. Není to však jen ústupek tvrdému lidskému srdci. V králi může vyrůst jedinec, který bude jiný než králové okolních zemí. Může na něj být přenesena moc Ducha. Bude vládnout v Božím jménu, jako jeho adoptovaný syn. Bude lid chránit a vysvobozovat. Stane se také prostředníkem mezi lidem a Bohem. Bude Boží pastýř, soudce a bude dopomáhat chudým k právu. Stane se příslibem toho jediného krále Ježíše Krista. Je to tedy Boží rozhodnutí do budoucna .
Samuel byl důležitá osoba v době přechodu. Ale kdo to byl? Tradice o něm mluví jako o knězi, ale současně je považován za vidoucího, proroka a soudce. Jak mohl spojovat všechny tyto úřady? V jeho osobě se setkávají mnohé linie, neumíme je však odlišit. Je postavou přechodného období. Podle jedné linie sloužil v Šílo jako kněz (2,18 a 3,1), pak se říká, že ho lid uznává jako proroka (v. 19), podle jiné tradice soudil (7,15-17). Zde je postaven do řady tzv. malých soudců a vzápětí je spojen se zázračným vítězstvím nad Pelištejci ( 7,2-14).
V jeho životě je ukončen přechod od vidoucího k prorokovi. Vidoucí řešil soukromé věci, prorok veřejné
(1S 9,9). Je to vidět na příběhu, při němž byl Saul pomazán za krále. Nejprve má Samuel poradit , kde jsou zatoulané oslice, ale vyústění příběhu je, když na boží pokyn pomaže krále – tedy věc, která se týká všeho lidu. Se vznikem království nastoupil na místo vidoucího prorok.
Závěr: Samuel byl vidoucí, který se stal prorokem, rozhodujícím způsobem se podílel na vzniku království a dostal se s prvním králem do těžkého konfliktu. Samuel náleží do souvislé řady soudců, kteří přišli před ním a zároveň zahajuje novou epochu, když pomaže toho, kdo je za krále vyvolen. Tato funkce je u něj rozhodující, protože po Saulovi pomaže ještě druhého krále.

1-3 příběh o narození, zde je označen jako prorok
4-6 vyprávění o truhle ( závěrem tohoto příběhu je až -2S 6- přenesení do Jeruzaléma)
ústřední postavou je kněz Élí z chrámu v Šílo, kde Samuel vyrostl
7 Samuel jako soudce
8-12 dvě odlišná podání o vzniku království

obě zprávy o vzniku království (přejná i odmítavá) jsou úmyslně řazeny střídavě
metodou „obloženého sendviče“: B, A, B, A, B

A: pozitivní 9,1-10,16 – tajné pomazaní Saula za krále
11 Saul jako úspěšný vysvoboditel
dvě různá podání o dosazení Saula za krále

B: negativní nepochází až od deuteronomisty, ale je z ranné doby královské,
8 královské právo, nevýhody pro zámožné izraelské rolníky

10,17-27 losování, Saul se skrývá a někteří jím pohrdají
12,17 nn lid dostává krále , pokud bude dodržovat Hospodinovy příkazy
řeč na rozloučenou, srovnání Samuela – nevzal nic, král – vezme všechno

Saul

Mnoho se o něm vlastně nedozvíme. Událostem kolem vzniku království je věnováno více místa než samotné jeho vládě. To, co slyšíme, je temný a tragický obraz. Celé jeho kralování provází konflikt mezi ním a prorokem Samuelem. Ten ho sice nejprve pomazal, ale pak ho odmítl. Jsou Saulovy chyby tak veliké?
Ačkoli je pomazán za krále, jeho příběh ještě připomíná dobu soudců: Charismatický vůdce. Osvobození města Jábeš v Gileádu (1S 11) – je historicky pravděpodobným důvodem k provolání Saula králem. Selský syn je uchvácen duchem, pošle kmenům výzvu k boji a osvobodí obklíčené město. To, že se pak nerozjedou domů, ale sejdou se Gilgálu, kde provolají Saula králem, má vnější důvod – ohrožení Pelištejci. Ve stejné době jako Izrael vtáhli do Palestiny a obsadili jižní pobřežní pruh u moře (oblast Gázy).Stali se pro Izrael velikou hrozbou. Mají železné zbraně. Dosavadní forma odporu – charismatičtí vůdci na krátkou chvíli (soudci) – již nestačila. Byla třeba vytvořit pevnou a stálou instituci obrany. Soustředit moc v jedněch rukou.
Ostatní Saulovy příběhy jsou již smutné a trýznivé. Všechno je proti němu. Při první bitvě nepřijde Samuel včas a král obětuje sám. Za to mu Samuel ohlašuje nejvyšší trest – odnětí království.
V další bitvě Jónatan statečným činem přivolá vítězství, ale přitom bezděčně poruší králův příkaz, aby nikdo po dobu boje nejedl. Saul přísně žádá jeho popravu, ale lid to odmítne. Královo rozhodnutí se ukáže jako zbytečné a neuvážené. V další bitvě Saul nezničí všechnu kořist (stádo krav). Vymlouvá se, že je chce obětovat Hospodinu. Ale Samuel říká: „Lepší je poslouchat než obětovat.“(1S 15,22). Od té chvíle ztrácí Saul Boží přízeň a požehnání ke kralování. Samuel ho pak již nikdy nespatří (!) a trápí se kvůli němu.
Samuel pak na Boží příkaz pomaže jiného krále. Od té chvíle už sledujeme pouze Saulův osudný sestup: chorobná závist, soupeření s Davidem, poznání bezvýchodné situace, nakonec žádá věštkyni, aby mu vyvolala ducha mrtvého Samuele a to mu nepřinese nic jiného, než potvrzení jeho zavržení. Ale Saul neuhne, postaví se v posledním boji- Pelištejcům.Vidí padnout své tři syny a když je těžce raněn, raději sám zemře.
Tento deprimující konec má však symbolický význam. Je zde zobrazeno izraelské království jako celek. David je jeho nadějí, Saul jeho prohrou. Poslední král Sidkijáš, když je Jeruzalém obklíčen, jde ke svému protivníkovi Jeremiášovi, obrací se ně něj se stejnou otázkou jako Saul na věštkyni v Én-dóru a dostane také stejnou odpověď. Osud království je tak temně naznačen již v jeho prvním představiteli. Možná je to záměr a mnoho dobrého o Saulovi řečeno úmyslně nebylo.Přes všechno, co o něm slyšíme, se dá říci, že byl statečný, šlechetný, své pověření bral do poslední chvíle vážně. I vůči Davidovi dovedl někdy jednat hezky a s úctou ( „budeš lepší král než já“).
Saulovo kralování je vylíčeno jako postupné odpadání od Hospodina.Vyprávění o bojích proti Pelištejců (13) a Amálekovcům (15) jsou zcela ve znamení Saulovy neposlušnosti a zavržení. Současně se objevuje David, který má Saula nahradit. Saul neodpovídá požadavkům úřadu, což vede ke střetům se Samuelem a Saulově zavržení. Poprvé se objevuje konfrontace krále a proroka, která tvoří v dějinách království dominantní prvek.
Tyto úvahy zcela skrývají skutečné historické okolnosti. Není jasná ani oblast Saulovy vlády. Jsou tu jen zprávy o bojích. 1 S 14,52 – odkaz na zřízení žoldnéřského vojska. Víme jen, jaké oblasti později vládl Saulův syn Iš-bóšet – Zajordání a území kmenů Isachar, Efrajim a Benjamín. Podstatná část severního království a část Zajordání. Do jaké míry tam patřil i Juda není zcela jasné, ale David se ani tam necítí v bezpečí. Trvání vlády je vymezeno dvěma roky. (1S 13,1). Dominují mu konflikty s Pelištejci. Po Saulově počátečním vítězství, které mělo jen omezený význam, vše končí zdrcující porážkou a Saulovou smrtí 1S 31.
Saulova vláda je přechodné období. Saul je vylíčen jako kontrastní postava: vůči Samuelovi – který zastupuje soudce a proroky, ale i vůči Davidovi – který zastupuje typ ideálního krále. Na jeho smrti se však ukazuje, že přes všechna selhání a chyby přece jen byl prvním králem.
Vzešel z nejmenšího pokolení Benjamín, z chatrného rodu. Jde hledat osly a najde království. Jeho úkol je však těžký a Saul se neosvědčí – je to cesta do prázdna. Začíná vzpourou u oltáře, pak se proviní při válečné loupeži. Tehdy ještě neztrácí vládu, ale jeho kralování ztrácí smysl. Není však zavržen jako člověk, ale jako král. Měl se vzdát trůnu. Jeho protipólem je jeho syn Jónatan, který Davidovi ustoupil
Postupně se mu vytrácí vztah k Hospodinu. Důsledkem je nejen prázdnota, ale posedlost, strach o vládu, kterou mu nikdo vyrvat nechce, chorobná nenávist, nespravedlnost vůči Davidovi. Máme před sebou smutný úděl krále, který vyplýtval svá obdarování. Samuel nad ním pláče, pláče nad ním i David, když se dozví o jeho smrti. Na samé dno se dostává, když hledá Boží vůli u mrtvých a vyvolává ducha zemřelého proroka Samuele (1S 28). Duch mu neřekne nic nového a odsoudí jej k smrti. Saul pak tuto věštbu sám splní!
Jeho činnost se podobá činnosti soudce. Vládl v Gibeji zhruba v letech 1020-1000. Jeho sídlo bylo podle archeologických nálezů dobře opevněno. Vystavěl profesionální armádu, povolal do ní důstojníky. Jeho hlavní úkol bylo osvobození země od Pelištejců. Zpočátku dosáhl několika úspěchů, ale jeho špatně ozbrojené vojsko nemohlo pomýšlet na veliký útok. Spíš moment překvapení. Pelištejci měli monopol na železo, měli 3000 železných vozů. Izraelci od nich museli nakupovat dokonce i srpy, sami kováře neměli. V rozhodující bitvě Saul a jeho synové padli. Místo aby utekl z boje, umírá jako hrdina, i když nakonec vlastní rukou. Jeho zohavené tělo pohřbí muži z Jábeše v Gileádu, který kdysi zachránil.

David

Od 1S 16 začíná příběh Davidův, který končí až v 1Kr 2,11. První část se kříží s příběhem Saulovým. Knihy Samuelovy se dělí Saulovou smrtí 1S 31. Dva literární komplexy: I. příběh o Davidově vzestupu ( 1S 16 – 2S 5 ),II. příběh o Davidově nástupnictví ( 2S 9 – 1 Kr 2).
Počátky Davidova příběhu jsou podobně jako o Saulovi v různých verzích.
a/ pomazání Davida za krále (16). V Betlémě žije rodina Jišajova, která přes pohanskou Rút a Támar odvozuje svůj původ až k Judovi. O Betlémě se píše poměrně často, ale velké město to nebylo. Jišaj má u obětního hodu sedm synů, ale ani jednoho z nich Bůh nevybral. Až osmého, který ani nebyl k oběti pozván! Jméno David znamená původně Miláček – DÓD. Mohl to být dokonce titul. Původní jméno mohlo být Elchánan, který podle 2S 21,19 zabil Goliáše. Pomazání je tajné, nikdo o něm neví, jen David a Samuel – je to zaslíbení, úkol, poslání
b/ David jako hudebník přichází na královský dvůr. Odtud také vychází tradice o Davidově autorství žalmů. Saul propadá melancholii, („přepadal ho zlý duch od Hospodina“ = i zlo je pod Boží mocí, ). David také zpívá a připomíná Saulovi Boží moc a slávu, má povzbudit jeho víru. Formálně se stává jeho zbrojnošem.
c/ David vítěz nad Goliášem (17) – řada místních jmen napovídá, že jde o historickou událost, která byla uchována jako oslava krále Davida a jako naděje na konečné vítězství malého národa nad všemi nepřáteli. Příběh má současně symbolickou rovinu – mladý pastýř jde bojovat proti obru. Izraelci jsou vyzvání na zástupný souboj, což patří spíš do řecké oblasti, tak jako i jméno Goliáše – kouzelník, věštec. Měl se mu postavit Saul, ale ten si netroufá -selhává jako král! Pouze slibuje dceru. David se dostane na bojiště jako poslíček, ale sám se přihlásí. Starší bratři jím pohrdají. Místo královské zbroje, jde na Goliáše jako pastýř na dravou zvěř – s prakem. Jde však především ve jménu Hospodinově, kterého Goliáš potupil. David nedovede mlčet – vždyť Izrael by měl sloužit cizím bohům – stát se otroky Pelištejců. Goliáš je omráčen a zabit vlastním mečem – tedy tím, v co doufal. Saul se ptá, čí mládenec zvítězil – podle této verze tedy Davida ještě nezná.
Konflikt mezi Saulem a Davidem.
Když se vraceli z vítězného boje, ženy zpívají: „Saul pobil svých tisíc, ale David desettisíc.“ Saul tuší, že David se stává jeho konkurentem ( to ovšem netuší, že byl na krále pomazán). Změna královského rodu byla tehdy provázena krutou daní. Všichni potomci bývalého krále byly vyhubeni ( srov. Abímelek). Proto takový strach z Davida. O to pozoruhodnější je přátelství Jónatanovo. Ten – ačkoli ve stejné pozici ohrožení jako Saul – stává se Davidovým přítelem a ochráncem. Jónatan je příkladem člověk, který je sám proti sobě! (pokládá druhé za důležitější než sebe). David je stále úspěšnější. Dostává za ženu královu dceru Míkal. Žárlivost nad Davidovými úspěchy však vede u Saula k touze se zetě Davida zbavit. Dává mu stále těžší úkoly, pokouší se jej zákeřně zabít (když hraje na loutnu), David však uteče.
Jónatan se za něj přimlouvá a David se vrací. Znovu je však ohrožen Saulovým kopím. Ukrývá se u manželky, která ho spustí oknem a zdržuje vojáky. David se ukryje u Samuela. Saul ho pronásleduje i tam, ale zmocní se ho tam prorocký duch – extáze.
Poslední šance je přímluva Jónatana, ale Saul by vzteky nejraději zabil i jeho. Dojemné loučení s přítelem a smlouva – v které se zaváže, že jeho potomky nevyhubí.
Následují příběhy o Davidovi jako uprchlíkovi a Saulovi jako pronásledovateli ( kapitola 21 ).
Jde v nich o to, že Davidův odchod do cizí země znamená vyhnání z přízně Boží, ze společenství lidu ( 1S 26,19 -posíláš mě sloužit jiným bohům!)
Nejprve v Nóbu dostává pět svatých chlebů a Goliášův meč – příznivé znamení, že mezi Pelištejci obstojí. I v Gatu má respekt, dokonce si dovolí chválit Hospodina, je však vyhoštěn, aniž na něj kdo vztáhne ruku. Pak se skrývá v jeskyních a přidávají se k němu ostatní psanci a jeho rodina, kterou svým útěkem ohrozil na životě. Rodinu pak ukryje v Moábu. Saul mezi tím vyvraždí kněžské město Nób. Jeden z kněží se však zachrání a přidá se k Davidovi – bude mu oznamovat Boží vůli. David se skrývá v poušti ( ale musí být blízko pramenů vody!) a je zrazen. Saul se přiblíží a oba se dokonce „setkají“ v jeskyní Én-gedí, ale David toho nevyužije. Nezabije svého nepřítele, ačkoli mu přátelé říkají, že mu ho sám Hospodin vydal. Jak různě lze chápat znamení a náhody! David ctí Saula jako Bohem pomazaného. „Ať nás rozsoudí Hospodin, má ruka však proti tobě nebude.“( 1S 24,13). Jinými slovy: účel nesvětí prostředky!
Je zde vložen krásný příběh o Davidovi a Abígajil (1 S 25), která je moudřejší než její hloupý a pyšný muž (Nábal) a stane se později Davidovou ženou.
Znovu se opakuje se příběh z jeskyně, ale tentokrát v Saulově ležení (26), kam David se synovcem Abíšajem proniknou. Ani tentokrát Saula nezabije, ale dokáže mu své dobré úmysly. Saul slibuje, že se David může vrátit. Uznává svou porážku a žehná Davidovi slovy: „Jistě mnoho vykonáš a dokážeš.“ Ale každý jdou jinou cestou. David spolu se šesti sty muži odchází do země Pelištejců a stává se vazalem krále Akíše. Stává se loupežníkem, ale současně pokračuje v dobývání zaslíbené země. Dostává město Siklag. Když má táhnout proti Izraeli, je poslán domů, jeho město je mezitím vypáleno a ženy s dětmi zajaty. David stíhá Amálekovce a porazí je. Z kořisti podělí judská města, aby napravil svou pověst zbojníka a dezertéra. V rozhodující bitvě s Pelištejci, v níž Saul se svými syny umírá, David chybí…

Obsah jednotlivých kapitol:

1 Samuelova

Élí a Samuel ( pád a růst)
1 Samuelovo narození
2 Chanin chvalozpěv
selhání synů Élího
3 Povolání Samuela

Ukořistění a návrat Hospodinovy schrány
4 porážka Izraele od Pelištejců
5 Boží schrána u Pelištejců
6 vrácení schrány

Samuel a Saul
7 Samuel soudí a vysvobozuje Izrael od Pelištejců, kámen pomoci Eben-ezer
8 žádost o krále místo soudce
9 Saul hledá oslice
10 Saul pomazán za krále a dostaví se znamení – Saul prorokem
volba krále v Mispě, pohrdání

Saulovo kralování
11 Vítězství nad Amónci, vysvobození obklíčeného města Gileád, potvrzení Saulova království
12 Samuelova závěť a výzva k pokání – modli se za nás, že jsme si vyprosili krále
13 Saulova předčasná oběť, Samuel poprvé ohlašuje konec jeho vlády
14 Saulovo vítězství nad Pelištejci, Jónatanův statečný čin,
hodnocení Saulova kralování a jména jeho dětí
15 Saulovo vítězství nad Amálekem – ponechání si kořisti a Saulovo zavržení
„poslouchat Boha je lepší než mu obětovat“

Saul a David
16 pomazání Davida v Betlémě
David hraje králi na citeru
17 vítězství nad Goliášem
18 přátelství s Jónatanem, Saulova závist, David je stále slavnější a stává se zetěm krále

David utíká před Saulem
19 David utíká k Samuelovi, Saul je stržen prorockou extazí
20 David se loučí s Jónatanem, slib věrnosti – nevyhubí se navzájem
21 David ve svatyni v Nób, jí svatý chléb a dostává Goliášův meč, odchází k pelištejcům do Gatu
22 skrývání v jeskyních, vůdce psanců
Saulova pomsta nad kněžským městem Nób, umírá 85 kněží, unikne jen Ebjátar
23 David zachrání Keíle, ale ani tam si není jistý
24 David se skrývá v judské poušti
SETKÁNÍ V JESKYNI – Saul uzná, že David je vyvolen stát se králem
25 David a Abígajil – žena, která ho zadrží před násilím a stává se pak jeho ženou
26 David vniká do Saulova tábora, ale nezabije Hospodinova pomazaného
27 David odchází k Pelištejců
28 Samuel umírá, Saul hledá pomoc u čarodějky v Én-dóru

David mezi Pelištejci
29 David nesmí bojovat s Pelištejci proti Izraeli
30 David bojuje proti Amálekovi kvůli Siklagu, David vysvobodí své ženy i ostatní zajatce
31 Saulova smrt v boji

II. Samuelova – základní přehled

1-5 boj o nástupnictví po Saulovi smrti:
David se nechá pomazat v Chebrónu králem nad Judskem a Abnér učiní králem Saulova syna v Zajordání. Ústřední roli hraje rivalita dvou vojevůdců: Abdér ( Saulův) a Jóab (Davidův). Abnér však přechází na stranu Davidovu. Je zákeřně zabit Jóabem a po něm je zavražděn i Íš-bóšet. Po smrti Íš-bóšeta má David volnou ruku, aby rozšířil svou vládu nad všemi ostatními kmeny. Vítězství nad Pelištejci.(5,17-25) – předpoklad pro stabilizaci a rozšíření panství. Dobytí Města Davidova (5,6-9) – politický význam, centrum říše, staré království Melchisedechovo To obojí tvoří základ dalšího Davidova úspěchu. Jednota obou částí království je spíš výjimečná. 5,4: David je králem na celým Izraelem i nad Judou

6-8 mezičlánek – základy Davidova království
Převoz truhly – ztracena v bojích, vrácena pak upadla v zapomnění ( 1S 7,2). Tím učinil David z Jeruzaléma kultické středisko. Truhla dostává ústřední význam a končí její kultické přenášení ( viz Ž 132). NáledujeNátanovo proroctví o chrámu a v 8,1-14 – přehled Davidových úspěchů. Podmanění Moábu, Amóna, Edómu , podrobení Syrie – říše od Eufratu až k hranicím Egypta (1Kr 5,1 ). Podobná velmoc zde dosud neexistovala, SZ to však ponechává bez komentáře, 8,16-18 seznam jeho úředníků – David se ve správě říše řídí egyptskými vzory

9 – 20 příběh o nástupnictví po Davidovi ( končí až ve 1 Kr 2)
Na rozdíl od příběhu o Davidově vzestupu není tvořen ze samostatných úseků, tvoří jeden velký literární celek. Boj Davidových synů, kdo bude po otci králem. Nejprve je vyřazen Amnón a po něm i Abšalóm, nakonec boj mezi Adonijášem a Šalomounem. Za nimi jsou vždy určité skupiny a mnoho intrik
9 Mefíbóšet, invalidní Jónatanův syn, je k Davidovi loajální a nezradí ho, krásný příběh
13, 15 – 19 Abšalóm – využil širší nespokojenost s Davidovou vládou, jeho povstání je na celém území
David se mohl opřít jen o žoldnéřské oddíly – s nimi zvítězí nad vojenskou hotovostí země, po návratu se znovu ozve rivalita severních kmenů
20 Šeba – povstání severních kmenů, nové pokusy o odmítnutí království jako takového( 20,1)
Jsou zde výrazné teologické výpovědi, komentáře:
11,27b: Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal .
12,24b: 24:Pak David potěšil svou ženu Bat-šebu, vešel k ní a spal s ní. I porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Hospodin zamiloval
17,14: Abšalóm a všichni izraelští muži prohlásili: “Rada Chúšaje Arkijského je lepší než rada Achítofelova.” To Hospodin přikázal překazit dobrou radu Achítofelovu, aby na Abšalóma uvedl zkázu.

21-24 dodatky na závěr Davidova příběhu
Umělecká kompozice: na začátku a na konci je vyprávění o Davidovi a nějaké pohromě. Bblíž středu je výčet Davidových bohatýrů a jejich činů a uprostřed dvě písně
21,1-14 první pohroma – hlad
21,15-22 první výčet Davidových bohatýrů a jejich činů,
22 a 23,1-7 dvě písně:
23,8-39 druhý výčet Davidových bohatýrů a jejich činů
24 druhá pohroma – sčítání lidu
V obou vyprávěních je David konfrontován se nějakým proviněním ( nejprve Saulovým a pak svým).
Boží hněv může odvrátit svým příkladným jednáním. Podruhé dokonce získá místo na stavbu chrámu.
Bohatýři Davida propouštějí z aktivní vojenské služby, takže se může věnovat velebení Hospodina
(21,17 a 22,29) – David se stává „ světlem Izraele“ (21,17) a vyzdvihuje se jeho spravedlnost.

Celkový pohled

2S 2-5 David stojící pod požehnáním, 5,12 Hospodin povznesl Davidovu královskou moc kvůli lidu
2S 9-24 David stojící pod kletbou 12,11 Zlo povstane z Davidova domu

Obě knihy Samuelovy rozvíjejí Chanin žalm 1S 2,1-10
Bůh jako skála: 1 S 2,2 2S 22,3.32.47 23,3
motiv vyvýšení a snížení, zabití a oživení 1S 2,6-8 2S 2,17-20.28
požehnání pro krále 1S 2,10 2S 22,51
Nátanovo proroctví 2S 7 tvoří jakýsi most.
1S 2,10 mesiánské očekávání 2S 7,13.16.25.29 zaslíbení „ po všechny dny“
2S 23,5 navzdory Davidově hříchů zůstává v platnosti

Davidovo kralování

Už v 1 Samuelově se stále objevují odkazy na to, že David nakonec dosáhne království. Jsou dokonce vložena do úst Saulových a Jónatanových. David nepřipravuje převrat, ale trpělivě čeká na svou chvíli. Vedení přenechává Bohu. Současně však hraje trochu dvojí hru, protože se spojí s Pelištejci. a dokonce jako vazal pelištejského krále dostane město Siklag. Po Saulově smrti sice upřímně želí jeho smrti ( a smrti svého přítele Jónatana), ale současně se chystá na převzetí moci. O žádném jiném králi se nezachovaly tak podrobné zprávy jako o Davidovi.
Ve srovnání s 1 S je 2 S mnohem jednolitější. O Davidově říši nemáme mnoho mimo biblických dokladů, ale víme, že kolem roku 1000 byly Egypt i Asýrie v úpadku a vytvořila se tak příležitost k rozšíření Izraele. David vedl i úspěšné války s Pelištejci. Zprávy o sčítání lidu svědčí o zcela jiné situaci než byla za Saula. David je skutečným zakladatelem izraelského království.
Jádro 2 S tvoří následnické spory (13-20), kterým předchází zprávy o Šalomounově narození (9-12) a jeho korunovaci (1Kr 1-6).
I když se čerpá z královských kronik, nejde o historické líčení, ale o pohled víry, který vše hodnotí ve světle poslušnosti Božího zákona a nezamlčuje lidské vzpoury. Jsou proto zachyceny jen některé události, na nichž se dá dobře doložit Boží jednání s královským domem. Ten je teď zástupně celým Izraelem.
Tentokrát je dílo plynulé, nic se neopakuje. Jde o dílo jednoho autora, možná i současníka a účastníka mnoha z těchto dějů. Zajímavé je, že stárnoucí David je viděn realističtěji, kritičtěji, než mladý David, který je idealizován. Zprávy o jeho kralování mají vysokou historickou hodnotu. Autoři čerpali z královského archivu, od očitých svědků, ze seznamů úředníků atd. Nejsou to však zprávy strohé, ale struhující svým dějem a vyprávěním. Navíc se tu nešetří kritikou, zatímco jinde se o králích psaly jen oslavné hymny.

I. Po Saulově smrti se David usadí v Chebrónu, kde se nachází pohřebiště patriarchů ( Abraham atd.). Zde je zvolen za krále nad Judou a sedm let zde vládne, čeká, jak se věci vyvinou. Saulův syn se po smrti otce nechá korunovat svými vojáky, je však nakonec zavražděn. Ostatní kmeny pak přichází a samy si přejí Davida za krále.

II. Chebrón však nebyl jako sídlo království 12 kmenů vhodný. Byl příliš na jihu a snadno přístupný. David proto hledá místo, které by nepatřilo žádnému kmeni, někde na hranice mezi severem a jihem Izraele. Nabídlo se město Jeruzalém, které patřilo dosud kenaánským Jebúsejcům a nebylo dosud podrobeno. Čnělo jako hrad ve výšce 760 metrů. Říkalo se o něm, že ho snadno ubrání i „slepí a chromí“. David ho dobyl lstí. Mimo hradby ležel pramen Gíchón, a k němu vedla krytá chodba vytesaná ve skále. Tímto tunelem zřejmě David pronikl do města. Protože město získal sám, bez svolání izraelské hotovosti, stal se Jeruzalém jeho osobním majetkem.
Místní obyvatelé nebyli pobiti, ale splynuli s ostatními. Dokonce i pozemek na staveniště budoucího chrámu byl řádně koupen od Jebúsejce Aravny. Na pohorku Sijón bylo opevněné město – kousek od něj „humno“ , kam byla převezena schrána. Její převoz je velká sláva – až dosud putovala svobodně mezi kmeny. Nyní ji David získává pro sebe a vidí v tom znamení velké Boží milosti. Neváhá poskakovat před Hospodinem, až je tím pohoršena jeho žena Míkal. Převezením schrány se David hlásí k Božímu zákonu, Boží smlouvě. Nechce vládnout na vlastní pěst, ale chce mít Boha nablízku.

III. Ve dvou bitvách porazil Pelištejce a podrobil je. Mezi své vojáky převzal i profesionály z cizích národů: Pelištejce, Keretejce, Peletejce, – královská tělesná stráž. Do své říše začlenil okolní území: Edóm a Moáb, Aram -odváděli poplatky. V syrském Damašku vládl jím dosazený místodržící. Tak vznikl ucelený stát, který měl 12 správních území. Pevně semknutá říše: David vládl 1000-961.

IV. Před Hospodinovou mocí je však i král jen nicotnou postavou a je možné o něm mluvit jako o chybujícím člověku. Jaké jsou jeho Davidovy hříchy:
a/ 16 měsíců sloužil u Pelištejců jako záškodník ( konec 1 S)

b/ nechal provést sčítání lidu, které mělo sloužit vojenským účelům. Později toho lituje (2 S 24,10). Sílu Izraele nelze změřit. Není v počtu – ale v Hospodinu. Měl víc spoléhat na Boha, ne na počet svých mužů.

c/ Davidovo cizoložství( 2S 11-12). David není s ostatními bojovníky, nemá co dělat a pozve si k sobě manželku jednoho ze svých bojovníků ( Chetejec!). Když žena otěhotní, nechá jejího muže zabít v první linii a okázale se ujme vdovy. Doufá, že tím svůj čin skryje. Prorok Nátan mu však jeho čin odhalí a David uzná, že zasluhuje smrt. Je mu odpuštěno, ale následky jeho činu nese dítě, které po narození brzy zemře.
David sice hřeší, podobně jako Saul, ale dovede nalézt cestu zpátky. Dovede se pokořit, ptá se na Boží vůli. Hospodin s ním uzavírá smlouvu, kterou rozšiřuje na celý jeho rod. Ta bude platit, i když Davidovi nástupci žalostně zklamali a království formálně zanikne roku 587. Bible však očekává příchod Syna Davidova ( Ga 4,4).

V. Veliké zaslíbení:
Když David získal klid zbraní, rozhodl se stavět chrám. 2S 7: Já sídlím v domě cedrovém a Boží schrána pod stanem. Prorok nejprve souhlasí, ale v noci obdrží Boží pokyn: Hospodinova přítomnost není vázána na chrám. Bůh vybuduje dům tobě a ne ty jemu. Zaslíbení Šalomounovi – i když bude hřešit, neodejmu mu milosrdenství jako Saulovi, kterého jsem zavrhl ( 2S 12). Je přijat za syna.
Tvůj a dům a tvé království bude před tebou trvat navěky a tvůj trůn bude navěky upevněn.

Bůh zde plně potvrzuje královský úřad. Království je přislíbeno určité rodině: tedy dědičná monarchie. Nástupnictví se již nebude dít formou nového aktu vyvolení ( jako např. David), ale králové budou z potomků Davidových navždy! Když David slyší toto velké zaslíbení, může jen padnout na kolena. Co jsem já, Panovníku Hospodine a co je můj dům …

Smlouva s Bohem je zde navždy spjata s Davidovým rodem. Každý nový král z Davidova rodu je znamením obnovené smlouvy s Hospodinem. Izrael nepřijímá toto zjevení jen sám pro sebe, ale pro celé lidstvo. Do roku 586 př. Kr. vládl kníže z Davidova rodu, pak již žádný davidovský král nebyl. Boží slovo se však vyplnilo na Ježíši Kristu.
Sled a obsahy kapitol – II. Samuelova:

David nejprve králem v Chebrónu a pak v Jeruzalémě
1 Davidův žalozpěv nad Saulem
2 Íš-bóšet králem na severu a boje mezi nimi, zprvu nerozhodný, David však získává větší moc
3 Abnér zákeřně umírá rukou Jóabovou ( pomsta za smrt jeho bratra)
4 vražda Íš-bóšeta a potrestání viníků
5 David se stává králem a dobytí Jeruzaléma ( Davidovi je třicet let, vládl 7 + 33 let)
vítězství nad Pelištejci
6 přenesení schrány do Jeruzaléma – Davidova radost
7 Dům Hospodinův a dům Davidův – Nátanovo proroctví

Davidova říše
8 vítězství nad okolními národy
9 David a Mefíbóšet – milosrdenství nad Jonatánovým synem.
10 vítězství nad Amónovci
11 Davidův hřích
12 Davidovo pokání

David a Abšalóm .- rozklad v Davidově rodině
13 Amnón a Támar a Abšalómova pomsta a vyhnanství
14 Abšalóm dostává milost
15 Abšalómovo spiknutí proti otci, David utíká z Jeruzaléma
16 lhář Síba (pomluví Mefíbóšeta) a zlořečení Šimeího, Abšalóm obsazuje Jeruzalém
17 Chúšaj ( Davidův věrný) a Achítofel ( rádce Abšalómův)
18 Abšalóm zabit Jóabem
19 Davidův pláč nad synem a jeho návrat do Jeruzaléma, Mefíbóšet ospravedlněn
20 porážka vzbouřenců a odpadlíků

Dodatky
21 hlad v zemi, potrestání 7 Saulových potomků za násilí proti Gibeoňanům,
Davidovi bohatýři nahrazují unaveného krále – „aby nezhasil světlo Izraele“
22 Davidova píseň = Žalm 18
23 Davidovo vyznání, královský odkaz
Davidovi bohatýři
24 sčítání lidu ( vyprávění o pohromách obdoba 6 a 21 kapitoly), oběť na pozemku Jebúsejce Aravny,
David ho koupí – zde bude později vybudován chrám