Příspěvky

Už čtvrtstoletí každý sudý rok jezdíváme do Basileje navštívit partnerský francouzský sbor Reformované církve v Basileji. Také letos dvacetičlenná delegace sboru Brno I vyrazila v pěti autech v pátek brzo ráno z Brna. Po šesté večer nás basilejští uvítali na hranicích města a rozvezli do jednotlivých rodin.

V sobotu jsme se všichni sešli v deset hodin na nádraží a jeli asi hodinu vlakem do francouzského městečka Colmar. Zrovna začala bouřka, a tak se prohlídka města odsunula na později a program začal prohlídkou galerie Musée unter linden, kterou v lednu otevřel francouzský prezident Francois Holland. Jádro galerie je v rekonstruovaném klášteře, kde ve velké klášterní kapli jsou vystaveny nádherné malované středověké oltáře. Expozice klasických obrazů pokračuje v podzemních prostorách pod náměstíčkem, kterými lze projít naproti do budovy, kde je vystaveno moderní umění.

Odpoledne se vyčasilo a my, posilněni bagetami, jsme pokračovali prohlídkou malebného středověkého centra města: několikapatrové domy z hrázděného zdiva se ve vyšších patrech rozšiřují do ulice, budova burzy místních vín, řeznictví s kovaným vývěsným štítem, na kterém žena vede na provázku prasátko nebo husy, na dalším poustevník předčítá vepříku z Písma. Slunce ozařuje pestře pomalované fasády, z truhlíků visí girlandy květů, čápi malovaní dřevění na parapetu i živí v hnízdě na komíně. Spousta návštěvníků v ulicích, hospůdky, stánky se suvenýry – turistický průmysl, je stále na co se dívat. Podvečer jsme se vrátili do Basileje, kde jsme dohnali bouřkovou frontu a znovu zmokli. Večer jsme strávili v rodinách.

V neděli ráno mne vede moje hostitelka, osmdesátiletá Heléne, pěšky z předměstí Basileje podél rozvodněné valící se řeky Rýn, nahoru na návrší s katedrálou, pak dolů do centra města a znovu nahoru k tomu nádhernému historickému chrámu svatého Leonarda. V kázání se farářka Olga Tydlitátová zamýšlí nad otázkou, pro koho jsme zde na světě, a s místním farářem Michaelem Cornuzem vysluhují večeři Páně. Varhany doplňuje sólová trubka, jejíž jásavé slavnostní tóny se rozléhají renesančním prostorem chrámu – silný zážitek.

Pomalu přecházíme k Církevnímu centru na Holbeinově náměstí. Rozhovory s mnoha známými i řadou nových tváří probíhají až do společného oběda v prostorách Centra. Odpolední program byl rozdělen do tří skupin: procházka starým městem, návštěva květinového parku a po moderní architektuře.

V pondělí, které je ve Švýcarsku i Německu volným dnem (pokračování svatodušních svátků), se scházíme znovu v Centru, loučíme se s přáteli a vyrážíme na dvanáctihodinovou zpáteční cestu do Brna, plni nových zážitků. Příští rok se zase budeme těšit na návštěvu basilejských, musíme pro ně také něco zajímavého připravit.

Jan Franců