Příspěvky

Poslední neděle církevního roku, paní farářka Saša Jacobea káže dle Matoušova evangelia o posledním soudu, nemocniční kaplan Jan Zachoval přednáší o službě nemocným a umírajícím.

A přece nebo právě proto není nálada smutná, pochmurná, bezvýchodná, naopak! Z kázání se dozvídáme, že i malá pomoc bližnímu může v budoucnu rozhodnout o našem „zařazení“.

Od pana kaplana slyšíme, že slouží nemocným v takové míře, jak si to oni sami přejí, není tam místo pro evangelizaci. Duchovní služba je něco jiného než církevní služba. Duchovní službu může zastat každý, kdo pacienta navštíví a naváže s ním kontakt. Musí mu na pacientovi záležet, nesmí mu nutit víru v Boha.

Bratr Jan Zachoval vyprávěl o nejsilnějším zážitku při setkání se dvěma starými Židovkami: všichni mlčeli a cítili, že je mezi nimi přítomen Bůh. Když byl pozván k evangelíkovi, nevěděl, jak začít. Potom se spolu rozpovídali nad Karafiátovou knížkou Broučci. Rozuměli si a byl mezi nimi Duch svatý.

Je třeba respektovat přání nemocných. Nemusíme napravit a zvládnout všechno, stačí jen to, co zvládneme, co můžeme. Důležitý je ten, který je nad námi. I při nejvážnějším rozhovoru se dá použít humor. Někdy se stane, že člověk šlápne vedle. Nedá se nic dělat, musí se to svěřit Pánu Bohu, ten to dořeší sám, s tím se musí člověk pokorně smířit a pomáhat dál.

Tak nám odpoledne příjemně uběhlo, každý dle svých možností někoho obdaroval a sám byl obdarován.

Marie Melicharová