Tato kniha se dnes těší velkému zájmu. Vyhovuje naší době, která se zajímá o sebe a vztah k druhým lidem. Chápe se jako Boží pomoc v poznání člověka a jeho chování. Fakticky se však nachází mimo hlavní proud SZ. Nejsou tu žádné odkazy na Boží skutky a smlouvu. Je tu málo zmínek o Bohu, chybí náboženský slovník. Někdy se dokonce mluví o světské moudrosti, o „Příručce úspěšného života“. Je to však doklad, jak víra ovlivňovala běžný život Izraelců. Výklad: B. Pípal: Modrost knihy Přísloví, 1992

Autorství:
Soubor textů různých autorů. Šalomouna můžeme spojit s oddíly kapitol 10 -22 a 25-29. Je to patrně nejstarší část knihy a Šalamouna je možno považovat za jejího iniciátora. Podle knih Královské se Šalamoun za moudrost modlí, umí podle ní soudit a jednat. Jako jeden z mála králů měl možnost pěstovat vysokou kulturu a měl mezinárodní styky.
1Kr 5,9-14: Bůh dal Šalomounovi moudrost, převelikou rozumnost a takovou hojnost myšlenek, jako je písku na břehu moře. Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou. Byl moudřejší než všichni lidé, než Étan Ezrachejský a Héman, Kalkol a Darda, synové Machólovi. Jeho jméno bylo proslulé mezi všemi okolními pronárody. Vyslovil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět. Dovedl také mluvit o stromech, od cedru, který je na Libanónu, až po yzop, který roste na zdi a dovedl mluvit i o zvířatech, ptácích, plazech a rybách. Šalomounově moudrosti přicházeli naslouchat ze všech národů i ode všech králů země, kteří se o jeho moudrosti doslechli.
O dalších zmiňovaných autorech nic nevíme ( Agúr a Lemuel), moudří jsou asi profesionální mudrci u královského dvora. Muži Chizkijášovi – 25,1 zřejmě se myslí písařská a redakční práce.
Doba vzniku:
Šalomounova přísloví – cca roku 950
redakce za Chizkijáše cca roku 700
nejmladší je asi úvodní část knihy 1-9 – ale ještě před zajetím
Zařazení výkladových výroků „Hospodinovských“ přepokládá existenci krále. Egyptské vlivy také odpovídají době královské. Poslední části byly asi doplněny později (kap. 30 -31) možná až v době poexilní. Označení Šalomouna jako autora odpovídá představě moudrého krále, kterou načrtlo deuteronomistické podání. Většina výroků tedy pochází z doby královské tj. předexilní.
Literární analýza:
Osnova knihy je přehledná. Základní rozdíl je mezi 1-9 a 10-31.
První část je pojednání obecné o moudrosti, druhá část se skládá z krátkých přísloví.
1,1-7 vstupní slovo
1,8-9,8 promluva o moudrosti – vysvětlující část
10,1-22,16 Šalomounova sbírka přísloví I. část
22, 17-23,34 Slova moudrých
25,1-29,27 Šalomounova sbírka přísloví II. část
30 Slova Agúrova
31,1-9 Slova krále Lemúela
31,10-31 Chvála ženy statečné
Závěr knihy již není tak jednoznačný jako její programový začátek. K hotové knize byly zřejmě připojeny dodatky.
Vstupní slovo 1,1-7
Nadpis knihy a zdůraznění významu Šalomounovy role. Účel knihy je zprostředkovat moudrost všem, nejen skupině vyvolených. Posluchači jsou především mladí lidé. Cílem je položit jim základy a vodítka pro život. Základ je bázeň před Hospodinem. Ústřední témata jsou : moudrost, porozumění, poznání, kázeň.
1,7: Počátek poznání je bázeň před Hospodinem. – ústřední výpověď.
To znamená, že vztah k Bohu předchází etice!
1,7 se opakuje v 9,10 – vrchol první části, kde mu navíc předchází pozvání k hostině.
Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
Promluva o moudrosti 1,8-9,8
Zřejmě nejmladší část knihy, ale má ještě ráz předexilní. Delší mudroslovné výroky. Forma: učitel oslovuje svého žáka( 1,8-19) nebo mluví Moudrost sama (personifikace). Jde o deset promluv poučné řeči (1 – 8+9 tvoří rámec, 2-7 tvoří sedm pilířů paní Moudrosti). Kontrast mezi hledáním moudrosti a pošetilým životem. Přípravná půda pro následujících několik stovek konkrétních přísloví. Nejčastěji témata pokušení: touha po násilí, unáhlený závazek, lenost, falešnost, sexuální nečistota. Moudrost naproti tomu nabízí: štěstí, dlouhověkost, bohatství, čest (3,13-18). Vyučující ráz připomíná knihu Deteronomium.
Vrchol kapitoly 8 a 9 – Personifikace moudrosti.
8,1-31 Moudrost má mnohý užitek
8,32-36 požehnání zaručená moudrým
9,1-12 pozvání na hody Moudrosti
13-18 pozvání Hlouposti
Šalomounova sbírka I část: 10,1-22,16
Nejstarší část sbírky. Mohou mít původ v době bronzové. Převládá forma krátkého aforismu. Tzv. dikola, tj. dvojité paralelní řádky. Oblast témat: bohatství, bezúhonnost, dodržování zákona, řeč, upřímnost, arogance, trest, odměna, politika, úplatkářství, státnická činnost, společnost, rodinný život, pověst, charakter. Přísloví vyjadřují lidskou zkušenost. Časté je používání metafor a přirovnání. Přísloví jsou hutná, pokouší se o nový úhel pohledu, zájem je o světské problémy.
Zdá se, že pořádek řazení přísloví je nahodilý, ale určitý řád tu asi je. Témata jsou však rozptýlena v celé sbírce. Celkem 375 samostatných přísloví, řazení náhodné, spojení podle hesel.
Koncentrace antitetických paralelismů (90%)
Kapitoly 10-15 – převažuje antitetická stavba ( druhá řádka vyjadřuje opak) – tatáž pravda je zkoumána z protichůdných perspektiv. Příklad:
15,1 Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.
15,28 Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu.
Antitetická forma se hodí k hlavnímu tématu – kontrast mezi spravedlivým moudrým a pošetilým bláznem.
Kapitoly 16-22 – většinou synonymní vazba (v druhé řádce se opakuje první myšlenka jinou formou ). Příklad 20,13:Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem.
Třetí způsob: Syntetická ( vzestupná ) vazba – druhý řádek rozvíjí první příklad:
Př 10,22 Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.
Vysvětlující výroky – verše, které výslovně hovoří o Hospodinu, mají často úkol vysvětlit výroky starší.
15,33-16,9 – úsek, kde jsou jahvistické výroky nakupeny, představuje plánovitý střed sbírky!
Je zde mudroslovná teologie ve stručné formě.
15,33 – tvoří závěr výroků , které hovoří o výchově a kárání
16,10 – má co činit s králem, který se objevuje jako příklad člověka v němž má Bůh zalíbení
Příklady kdy předchozí vykládá následující:
15,16 + 15,17
Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid.
Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.
18,10 + 18,11
Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.
Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba.
Opačné pořadí – následující vykládá předchozí:
19,20 + 19,21
Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý.
Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí
14,1+14,2
Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří.
Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.
10,2+ 10,3
Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
Hospodin nedopustí, aby hladověl spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž.
16,33-17,3
Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.
Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví.
Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.
20,8-12
Kdo může říci: “Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu”?
Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.
Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.
Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin.

Slova moudrých 22, 17-23,34
Dvě oddělné části: 22,17- 24,22 + 24,23 -23,34
Témata jsou podobná jako u Šalomounovy sbírky (citlivost vůči chudým, pomíjivost bohatství, vyhýbání se nevěstce, opilství, výsměch lenochům). Jsou zde však rozmanitější literární formy, několik dvojverší (22,28 23,9) a mnohé úvahy jsou delší. Rozhovor učitele a žáka.
V první sbírce je zřetelný vztah k egyptskému písemnictví. – především naučení Amen-em-opeta. Hebrejský text je patrně závislý na egyptském. Viz srovnání: UDSZ str. 230
Nejvíce je ovlivněna I část: 22,17-23,11 – viz Váchala: Moudrost Starého Egypta 151-164 ( 1994).
Ukázky, které mají paralely v Egyptě:
Př 22,28: Nepřenášej dávné mezníky, které zasadili tvoji otcové.
Př 23,4-5: Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech. Jen letmo na ně pohlédneš, už není!
Vždycky si opatří křídla, jak orel odlétne k nebi.
Hebrejský text je však kratší a pořadí jednotlivých přísloví je silně pozměněno. Je tu zřetelný výklad pomocí Hospodinovských výroků:
22,22 citát egyptský: Neodírej nuzného, vždyť nic nemá, po utištěném nešlapej v bráně.
22,23 odůvodněn vztahem k Hospodinu Neboť jejich spor povede Hospodin, uchvátí život jejich uchvatitelům.
24,17 – 18 nemá egyptskou předlohu
Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci, nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv.
Hospodinovský výrok je na začátku 22,19: Abys na Hospodina spoléhal, poučím tě dnes – ano, tebe.
ve středu 23,17: Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Hospodinem po všechny dny.
a na konci sbírky 24,21-22: Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými, kdo ví ,kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
Hebrejský text egyptskou látku adaptuje, přizpůsobuje a doplňuje. Existuje i názor, že egyptský text je pouhým překladem z hebrejštiny. Originálem mohla být nedochovaná Slova moudrých, z kterých čerpal také biblický autor. Výsledný text je však natolik pročištěn izraelskou vírou, že je možné ho považovat za inspirovaný.
Moudrost měla podle bible mezinárodní charakter (1Kr 4,29-30). Moudří muži znali egyptské písemnictví. Pro ovlivnění bible hovoří dva argumenty: I: Egyptský text vznikl zřejmě ještě před Šalomounem. II. Egyptský text by se těžko dal ovlivnit okrajovou kulturou Izraele, kterou pohrdali.
Témata jsou různá: ohleduplnost k chudým, respekt vůči králi, kázeň dětí, střídmost, úcta k rodičům, mravní čistota. ale také náboženské důrazy.
Dodatečná slova moudrých 24,23-34
krátká přísloví i delší výroky. Důraz je položen na sociální zodpovědnost. Nepatří mezi Šalomounovy výroky, je to dědictví bezejmenných izraelských mudrců, kteří sesbírali moudrá slov a vytvořili z nich sbírku.
Šalomounova sbírka přísloví II. část 25,1-29,27
Dodatek, který se příliš neliší od první části. Přísloví jsou však méně stejnorodá ohledně délky. Zde hrají roli při předávání muži krále Chizkijáše – podle talmudu je napsal přímo Chizkijáš (viz 2 Pa 29,25-30).
V této době – tj. v 8. století – byla sbírka zřejmě sestavena. Mohou být reakcí na porážku od asyrského Sincheríba, kdy došlo k náboženskému obrození. Výsledek působení proroků Izajáše a Micheáše. Obsahuje rady králům i poddaným. Skládá se z jednotlivých výroků. Počet Hospodinovských je sice mnohem nižší, ale i zde tvoří vrchol.
25,22 je zdůvodněním předcházejícího verše 21 (v tom připomíná 22,22 a 24,17)
21:Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.
28,5 – shrnutí veršů 1-4:Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.
28,25 – shrnuje předchozí: Nadutec podněcuje spor, ale kdo spoléhá na Hospodina, bude nasycen tukem.
29,25 – závěr: Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.
Je tu patrně možné vysledovat i poměry, které se rozmohly v době, před nástupem Chizkijáše
28,2: Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů, ale člověk rozumný a znalý udrží řád.
12: Když jásají spravedliví, je to nádherné, ale když se pozdvihují svévolníci, člověk se ukrývá.
15n: Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem. Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku. Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ.
28:Když se pozdvihují svévolníci, člověk se skrývá, když však mizí, rozhojní se spravedliví.
29,2: Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.
4:Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji.
16:Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád.

Slova Agúrova 30 ( dodatky)
Jde zřejmě o neizraelské prameny. Skeptický tón, pochybuje o možnosti poznat Boha, ale je to vyváženo jeho zjevením. Marná snaha o moudrost a snaha poznat jméno Stvořitele připomíná Jóba. Na otázky ve verších 1-4 odpovídají verše 5-6, které citují SZ knihy ( 2S 22,31, Ž 18,31 Dt 4,2) již jako svatá Písma.
5-6 :Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
Na ně odpovídá modlitba 7-9: O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: “Kdo je Hospodin?” ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
Pokračují numerická přísloví – popisují věci chvályhodné i odsouzeníhodné. Do popředí se dostává číslo 4.
30,18-19: Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit: cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.
30,21-23:Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést: otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem, vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.
30,29-31:Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují: lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí; oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.
Jiná se drží vzoru x, x + 1, který je doložen i jinde ve SZ a ugaritštině.
Slova krále Lemúela 31,1-9 ( dodatky)
jde o slova jeho matky, která se zabývají královským chováním. Má se vyvarovat sexuálních přestupků a opilství a soudit spravedlivě i chudé. Je tu patrný vliv aramejštiny.
4-5: Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.
Chvála ženy statečné 31,10-31 ( dodatky)
Nemá název, ale je tak odlišná, že tvoří samostatný celek. Patří k nejmladším částem knihy. Abecední báseň podobně jako některé žalmy. Statečná žena má podobné rysy jako paní Moudrost v kap 8. V orientální společnosti žena vládla v domě, ale tato žena je schopná i mimo domov. V hebrejském textu následuje kniha Rút a Píseň písní. Všechny tři texty předkládají kladné ženské typy, ženy nezávislé na mužích.

Teologické poselství
Většina krátkých přísloví se nevztahuje výslovně k Bohu, dějinám spásy ani smlouvě. Jsou to praktické rady pro život. Spíš postřehy ze života a lidské poznatky než Boží slovo a Boží názory. Zbožnost tu má všeobecně lidský ráz, specificky izraelský ráz zůstává v pozadí – podobnou zkušenost měli i v Egyptě. Je to zbožnost sekulární, racionální. Znamená to, že víra a zjevení není důležité a pravdu lze vypozorovat ze života?
To bychom však přísloví vytrhávali z kontextu! Úvodní kapitoly (1-9) tvoří základní schéma, ve kterém je třeba krátké výroky číst! Jednotlivá přísloví dostávají smysl a hodnotu teprve zařazením do celku knihy. Ta má hluboké teologické zabarvení. Víra se potvrzuje v každodenním životě jednotlivce, nejen ve velkých dějinných událostech !! To, co vědí i ostatní národy, je ve skutečnosti zaručeno Boží řádem a milostí.
Úvodní promluvy poskytují širší rámec a kontext výkladu přísloví. Dřív než se čtenář dostane k jednotlivým „moudrům“ a praktickým radám pro život, uslyší napřed poučení a vysvětlení. Hlavní myšlenkou úvodu (1-9) je velká hodnota moudrosti a stejně velké nebezpečí bláznovství.
Vyvrcholením je kapitola 9
Čtenář tu narazí na dvě ženy, které se ucházejí o jeho přízeň. Jmenují se Moudrost a Hloupost. Čtenář je představen jako mladý muž, který kráčí po stezce života a slyší dva hlasy, které se dovolávají jeho pozornosti. Obě ženy začínají stejnou výzvou:
Moudrost : 9,4: “Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!” Toho, kdo nemá rozum, zve:
Hloupost: 9, 16:”Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!” Toho, kdo nemá rozum, zve:
Koho představují tyto dvě ženy? S personifikovanou Moudrostí se už setkáváme na začátku ( Př 1,20-33) – žena na ulici volá muže, aby vešli a dali si poradit. Odvolává se na svůj vztah k Bohu. Hloupost se podobá ženě cizí, cizoložné, před níž otec varuje svého syna ( 2,16-19, 5, 6,20-35, 7).

Moudrost má svůj dům na vrcholu městských výšin (9,3). Tam měl místo pouze chrám, božstvo města. V Jeruzalémě je to Hospodinův chrám, Moudrost tedy představuje Boha samotného. Vůdčí myšlenka je formulována ve verši 1,7 a znovu 9,10: Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.

Hloupost, která volá na naivní mladíky, má také dům na městských výšinách.
9,14: Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:..
Představuje také božský svět, zde konkrétně všechna božstva starověku stojící proti Jahvemu. Je to pokušení babylonské a kenaanské. Čtenář stojí před rozhodnutím. Obě ženy ho volají, aby k nim vešel a sdílel s nimi intimní vztah. Jde o metaforu, koho bude čtenář uctívat.

Moudrost nebo Hloupost = Jahve nebo Baal.
To byla situace, ve které se nacházel každý Izraelec. Měl na vybranou, zda bude uctívat Hospodina nebo Baala. Mnozí se to snažili spojit – ale proroci ukazovali, že to není možné( 1Kr 18,21). Buď jenom Jahve nebo nic!! Izraelci měli volbu přesně jako v Přísloví 9. Z tohoto pohledu je třeba číst všechna ostatní přísloví. Každé přísloví obsahuje dobrou radu od Hospodina. Není to všeobecné vědění, ale součást Božího zjevení. Alternativa mezi hloupostí a moudrostí je víc, než jen žít dobře nebo špatně, úspěšně nebo nešťastně. Je to otázka života a smrti.
Moudrost Př 3,18: Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.
Hloupost Př 9,18: Kdo jde za ní neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.

Nebezpečí výkladu:
Často se kniha používá jako sbírka hesel a jako biblické poradenství. Je však třeba se vyhnout dvěma nebezpečím: absolutizace a vytrhávání z kontextu.
Absolutizace:
Nejsou to zaslíbení, která platí hned a samozřejmě, ale pozorování, která potvrdí teprve čas. Kniha Jób je korekcí. Spravedlivý se nemusí mít vždycky jen dobře. Extrémní výklad by znamenal, že zbožnost je vlastně zištnost a vypočítavost. Zaslíbení však platí v eschatologickém smyslu.
Přísloví mohou být také pravdivá jen za určitých okolností. Moudrý člověk musí umět poznat i situaci, kdy jednotlivé výroky platí a kdy ne.
Příklad: 26,4-5:Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on.
Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý.
Skutečně moudrý člověk musí být citlivý k lidské povaze a poznat, kdy a jak má správně jednat.
Vytrhávání z kontextu:
Nejsou to zlatá zrnka dobrých rad. Nejde jen o morálku. Bez úvodu tj. bez vztahu k Bohu jde o pouhá pozorování, jejichž platnost není ničím zaručena.

Vztah k NZ:
Ježíš je spojen s postavou moudrosti a ztělesňuje Boží moudrost, která tu byla od počátku.
Ko 1,15: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,
Zj 3,14:Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího:
Mt 11,19: Přišel Syn člověka, jí a pije a říkají: ,Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!” Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.`
1K 1,30:Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením.
Ko 2,2-3:Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; :v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.
Mk 1,22:I žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.
L 2,52::A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
Ježíš sám vyučuje v parabolách – podobenstvích
Moudrost, jež nás dnes volá, je Ježíš Kristus a Hloupost je jakákoli stvořená věc, kterou stavíme na místo Stvořitele (Ř 1,22-23).

Citáty:
3,7a Ř 12,16
3,11 Žd 12,5
3,34 JK 4,6 a 1Pt 5,5b
4,26 Žd 12,13a
10,12 JK 5,20 a 1Pt 4,8
25,21 Ř 12,20
26,11 2Pt 2,22