Příspěvky

Je mrazivý podvečer 28. prosince 2012. Před Červeným kostelem plápolá oheň, všude kolem se tísní davy. Reflektory osvětlují malé pódium naproti vstupu do kostela, anděl nad kulisou pouští sněhové vločky. Reproduktory spustily dramatickou hudbu, začíná představení „Betlém“ divadla Husa na provázku. Na pódium vystupuje Josef s Marií, v doprovodu andělů jsou na cestě do Betléma. Po chvíli reflektor ozáří anděla, který nás všechny zve bočním vchodem do kostela.

Letošní vánoční slavnost v Betlémském kostele se začala domlouvat již o letních prázdninách na Blažkově. Mládež se tam nabídla, že by si přípravu tentokrát vzala do své režie. To se také stalo a učitelé nedělní školy s trochou úzkosti sledovali, jak vše dopadne. Přípravy byly náročné. Místo v neděli se zkoušelo několik sobot dopoledne, maminky vařily oběd, děti se učily role nejen zpaměti, ale i skutečně zahrát. Scénu připravovali starší mládežníci. Režii a celou přípravu si vzala na starost Alžběta Michalová s Tomášem Cimrem. Oba jsou studenti JAMU.

Předvánoční guláš a sdílení s lidmi, kteří hladoví fyzicky i psychicky, mohli zažít ti, kteří přijali pozvání a přišli 20. prosince vpodvečer před Červený kostel v Brně. Samotná akce byla plánovaná na 17. hodinu, ale již okolo půl páté přicházeli první zájemci, dle vzhledu většinou bezdomovci, a tvořili seskupení podobající se frontě. Na faře se ohřívaly obří kastroly s gulášem masovým i vegetariánským a také se vařil čaj a krájely pecny chleba. Jelikož se to nepřipravilo samo sebou, jistě se zvídavě ptáte: Kdo tvořil tým těchto ochotných a pracovitých lidí? Jak jsem se dozvěděla od hlavního organizátora Pavla Janečka, celkově se na akci podílelo asi 20 mladých lidí, z nichž většina se pravidelně schází ke společnému čtení Bible, rozhovorům a modlitbám.

Červený kostel mě svým zevnějškem vždy poněkud odpuzoval, a snad proto jsem v něm nikdy nebyl. Připadal mě poněkud německý. Uvnitř jsem byl příjemně překvapen. Skromný interiér sboru Českobratrské církve evangelické se podstatně lišil od honosných římskokatolických svatostánků. Zaujalo mě, že se zde návštěvník dozví vše podstatné o historii českobratrské církve od počátků až do současnosti a v křestní kapli i mnohé o historii kostela. Hltal jsem informace o Žerotínech, kteří České bratry podporovali a hlásili se k nim, neboť byli majiteli i našeho městečka. Jako u vytržení jsem stál před epitafem Magdaleny ze Zástřizl, manželky Fridricha ze Žerotína, a studoval ikonografické vysvětlení náhrobního obrazu.

Fejeton Jiřího Smutného, Deník 21.5.2012

Jako každý sudý rok sbor Brno I přijal pozvání Francouzské reformované církve v Basileji. Naše devítičlenná delegace ve třech autech vyrazila na cestu ve čtvrtek 27. září brzo ráno. Cestou jsme se zastavili v městě Speyer (česky Špýr), abychom si prohlédli mohutnou románskou katedrálu, ve které se 1. září 1310 konala slavná svatba: čtrnáctiletý Jan Lucemburský si bral osmnáctiletou Elišku Přemyslovnu a stal se tak českým králem. Po troše bloudění, slejvácích a zácpách na dálnici jsme večer dorazili do cíle a ubytovali se v rodinách.

Tráva raší, květiny nastavují své pobledlé okvětní lístky prvním slunečním paprskům, stromy se obalují novým listím. Co to je? No přece jaro! A s ním přichází i jarní brigáda na Blažkově.

V pátek 4. 5. 2012 se od brzkého odpoledne až do pozdního večera postupně sjíždějí dobrovolníci, kteří jsou ochotni tu čtyři dny tvrdě dřít. Nikdo ještě nepracuje (samozřejmě kromě kuchařů). Rozdělují se chatky a taky se povídá. Od zítřka všem začíná tvrdý režim, a tak si všichni musí sdělit novinky, dokud je na to ještě čas.

Pokračovat ve čtení

Bratr farář Jan Přemysl Šebesta se nesmazatelně zapsal do dějin I. a II. brněnského sboru. Byla to jeho zásluha, že původní sbor v centru města, který už měl přes 4 000 členů a stával se nepřehledným, byl na konci roku 1951 rozdělen na společenství dvě. Bratr farář Šebesta se ujal práce v II. sboru se sídlem v Blahoslavově domě a do sboru Brno I byl zvolen dosavadní prosetínský farář Jan Pokorný.

Pokračovat ve čtení

V kurzech Alfa, které v našem sboru probíhají již od roku 2006 a přivedou k nám každoročně několik nových členů, se koná vždy na podzim v listopadu tzv. „Víkend s Duchem svatým.“ Člověka jistě napadne, s kým si to tak asi vyjedeme? Duch svatý označuje jednu ze tří osob Nejsvětější Trojice. Bůh je jediný ve třech osobách. Takže Duch svatý je osoba? Podvědomě tušíme, že tam žádný princ na bílém koni nepřijede. Že je to něco, co vnímáme šestým a dalším smyslem, něco, co neumíme přesně definovat a co působí nezávisle na naší vůli. A že o tom asi budeme celý den filozofovat. Tak se těšíme.

Pokračovat ve čtení