ČCE SBOR BRNO I
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně I Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně I
  • AKTUÁLNĚ
    • AKTUALITY ZE SBORU
    • BOHOSLUŽBY
    • ZPRÁVY ZE SBORU
    • SBOROVÝ KALENDÁŘ
    • HUDEBNÍ NEŠPORY
    • NOC KOSTELŮ
    • KONCERTY A VÝSTAVY
  • KÁZÁNÍ
  • SBOR
    • KDO JSME
    • NAŠE KOSTELY
    • LIDÉ VE SBORU
    • TÝDEN VE SBORU
    • ČASOPIS SETKÁVÁNÍ
    • HISTORIE SBORU
    • SBOROVÁ KRONIKA
  • NABÍZÍME
    • SVATBA
    • KŘEST
    • POHŘEB
  • CESTY K VÍŘE
    • KURZ ALFA
    • POZVÁNÍ NA CESTU
    • ČTEME BIBLI
    • ABECEDA VÍRY
  • ODKAZY
    • STŘEDISKO BLAŽKOV
    • DIAKONIE
    • EVANGELICKÉ ŠKOLY
      • VOŠ SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ EA
      • STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA EA
      • CÍRKEVNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA FILIPKA
      • CÍRKEVNÍ ZŠ A MŠ SUDICE
    • SENIORÁT
    • ÚSTŘEDÍ ČCE
    • SKAUTI
  • KONTAKT

    Informace o sboru

    Farní sbor Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Brně I

    Bohoslužby se konají každou neděli v 8:30 v Betlémském kostele a v 10:00 v Červeném kostele. Přes prázdniny se konají jen jedny bohoslužby v 9:00 v Červeném kostele.

    K pravidelným i mimořádným sborovým akcím v průběhu celého týdne se scházíme ve sborových místnostech fary na Opletalově ul. č. 6 v Brně.
    Budova sboru se nachází v centru Brna, naproti budově Ústavního soudu, 200m od Červeného kostela, který je známou dominantou Brna. Zastávka tramvaje „Česká“ je hned u budovy, staví zde tramvaje číslo: 3, 4, 5, 6, 9 a 12. Některé bohoslužby jsou v Betlémském kostele na Pellicově ulici na Starém Brně, v krásném prostředí pod Špilberkem.

    Potřebujete-li pomoc nebo radu, volejte 542211453, přijďte osobně na faru na Opletalově ul. č. 6 nebo využijte e-mail:

    Úřední hodiny
    V kanceláři na faře jsme od úterý do čtvrtka v době 10-12 a 14-17, ve středu do 18. Po domluvě klidně i jindy.

    Bankovní spojení
    Číslo našeho účtu: 2302755010 / 2010, Fio banka

    Členové i nečlenové sboru, kteří by chtěli uhradit svůj příspěvek (salár) nebo dar převodem z účtu, tak mohou učinit jednorázovým nebo trvalým příkazem, případně pomocí QR kódů. Do poznámky pro příjemce prosím napište účel příspěvku, např. Salár, Dar sboru, Jeronýmova jednota apod., případně, pokud to není zřejmé z názvu účtu, i Vaše jméno. Jako variabilní číslo můžete uvést své rodné číslo, abychom vám mohli na konci roku vystavit potvrzení o výši darů pro Vaše daňové přiznání. Za všechny vaše dary a příspěvky děkujeme.

    Kontaktní informace

    Farní sbor ČCE v Brně I
    IČO: 49467964
    DIČ: CZ49467964

    Opletalova 6
    602 00 Brno

    +420 542211453

    https://cervenykostel.cz


    Pastorační pracovník:
    Kuba Marek, tel.: +420 542 211 453

    Faráři sboru:
    Ondřej Macek, tel: +420 739 244 754
    Iva Květonová, tel: +420 734 857 003


    Poznámka: Potřebujete-li informace o koncertech v kostele, obracejte se přímo na pořadatele daného koncertu. Faráři tyto informace nemají. Děkujeme za pochopení.


  • LIVE

Kázání

ČCE sbor Brno IKázáníCo víme o mrtvých

Co víme o mrtvých

18. 12. 2007

Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

    Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

    Milí bratři a milé setry!
    V posledních kázáních se pokouším o souvislý výklad nejstaršího křesťanského textu – první epištoly Tesalonickým. Na druhou adventní neděli jsem z něj vybral text, který se týká druhého Kristova příchodu, který si máme právě v adventu připomínat.
    Když přišel Timoteus za Pavlem do Korintu, nepřinesl z Tesaloniky jen samé dobré zprávy, ale také otázky. Víra tesalonických sice obstála v ohni utrpení a posměchu, ale současně měla vážné mezery. Tesaloničtí se nedovedli vyrovnat s tím, že někteří z věřících členů sboru již zemřeli, ačkoli jim apoštol slíbil, že se všichni dočkají příchodu Páně. Znamená to, že tito lidé byli zavrženi? Znamená to, že jejich víra byla slabá a jejich hříchy zůstaly neodpuštěné? To je vážná otázka. Skoro se až člověk diví, jak se s tak těžkou a nezodpovězenou otázkou dá vůbec věřit. Je vůbec možné, aby pro víru, která má takové mezery, někdo dokázal trpět a snášet příkoří?
    Jestliže apoštol takto závažnou otázku řeší až dodatečně, tedy v době, kdy sbor už dávno existuje, koná bohoslužby a snáší pronásledování pro víru, je zřejmé, že křesťanská víra klidně může žít i s otázkami, na které nezná odpověď, ba že je to dokonce žádoucí a přirozené. Naše víra je stálé hledání a tázání, při němž se člověku v řadě věcí otevřou oči, ale mnoho věcí dál neví a nechápe. Přesto na základě této víry jedná a žije. Křesťanská víra tedy neznamená, že naráz umím všechno vysvětlit. I když mnohé nevím a nechápu, přesto mohu mít hlubokou a pevnou důvěru, že Bůh nám svou lásku a dobrotu prokázal v Ježíši Kristu. Co všechno tato víra v praxi znamená, dozvídáme se postupně, tak říkajíc na pochodu a některé věci nevíme ani dnes. Tato nevědomost nám však nebrání v tom, abychom se ke Kristu hlásili a dokonce pro něho snášeli protivenství a nasazovali život.
    Otázka, s kterou si v Tesalonice nevěděli rady, se týkala posmrtného života. Mnozí se domnívají, že touto otázkou křesťanství začíná a končí. Když někdo chodí do kostela, chce se dostat za každou cenu do nebe! Proč by tam jinak chodil? Chce uniknout hrůze smrti a proto tak rád naslouchá pohádkám o věčném životě.
    Na tohle však apoštol tesalonické nenalákal. Jinak by v tom museli mít už dávno jasno. Apoštol se ve svém misijním kázání věnoval daleko víc tomu, jak se Kristova dobrota a láska promítají do každodenního života. Na to, co se s námi stane po smrti, mu nezbyl čas. Křesťanská víra totiž na rozdíl od mnoha jiných náboženství s velkou vážností a důsledností řeší především otázky každodenního života, zatímco věci posmrtné nechává nedopovězené a otevřené. Naše víra není spekulací o životě po životě, ale dar, který nám pomáhá zorientovat se v bludišti tohoto světa.
    Ale otázky, co s námi bude po smrti, existují. Jsou vážné a je třeba na ně hledat odpovědi. Tam, kde se ostatní uchylují k nepodloženým domněnkám a legendám nebo se utápějí ve smutku a rezignaci, křesťan se opírá o skutečnost Kristova kříže a vzkříšení. Jestliže věříme, že Bůh přijal Ježíšovu smrt jako oběť za naše hříchy a potvrdil to jeho vzkříšením – pak se nemusíme smrti bát, přestože nevíme, co přesně se s námi po smrti stane.
    V Tesalonice však vznikl jemnější problém a nejistota. Co bude s věřícími, kteří zemřeli, aniž se dočkali Kristova příchodu. Objevila se myšlenka, že když někdo z pokřtěných zemře dřív, než Kristus znovu přijde, je to Boží trest a konečný soud nad tímto člověkem. Jinými slovy, když někdo zemřel, dokonce mladý a zdravý, byla to podle některých Boží vůle a znamení, že s jeho životem a vírou nebylo něco v pořádku. Tuto obavu apoštol rázně odmítá. Předčasná smrt není nástrojem Boží vůle ani hněvu. Z hlediska Božího království je úplně jedno, kdy člověk zemře. Nehraje to naprosto žádnou roli. Jestli žijeme déle, neznamená, že jsme lepší a spravedlivější a když naopak někdo zemře brzy, neznamená, že byl horší nebo hříšnější. Bůh má rád živé stejně jako mrtvé!
    V roce 44 po Kristu, tedy si deset let předtím než byla naše epištola napsána, došlo k události, která musela do života církve hluboce zasáhnout. Jeden z prvních apoštolů – Jakub Zebedeus – v Jeruzalémě popraven pro svou víru v Krista. Apoštol Petr byl o pár dnů na to uvržen do stejného vězení a čekal ho podobný osud. Přesto byl zázračně zachráněn a dál mohl kázat evangelium. Znamená to snad, že Petr byl pro Pána Boha důležitější? Nikoli. Mrtvý Jakub i živý Petr zůstali Kristovu srdci stejně blízcí a drazí. Jeden však vydal svědectví svou věrností až na smrt, druhý vydával svědectví svými slovy a životem. Obojího typu svědectví je nám potřeba. Církev tvoří živí i mrtví, nebo jak to řeknou pozdější teologové: církev Kristova se dělí na část bojující a zvítězilou. Všichni jsou však stejně svatí, potřební a Bohem milovaní. Proto se netrapte, říká Pavel, jestliže se někteří z vás nedožili toho, čemu věřili. Boží sliby platí dál a mrtví se jich dočkají stejně jako živí.
    Přijde den – a apoštol sám byl přesvědčen, že se ho dočká ještě za svého života – kdy se ozve hlas jakoby polnice, který probudí všechny živé i mrtvé a přijde Kristus. Pak budou uchváceni vzhůru všichni, kteří s ním spojili svůj život a budeme už navždy s Pánem. Nic víc apoštol neví, vědět nechce a vědět nepotřebuje. Tak stručná, tichá a skromná je křesťanská víra, pokud se týče posmrtného života. Tam, kde si ostatní rádi vymýšlejí a přibarvují, tam kde ostatní zapojují veškerou svou fantasii a představivost a hledají jakékoli důkazy, křesťané raději mlčí a drží se pouze Kristových slov a slibů. Víc není třeba. Kdo věří Kristu, nemusí všechno vědět.

    Křesťanská víra v život věčný není postavena na žádné teorii. Apoštol nijak nevysvětluje, jak a proč je vzkříšení možné. Neříká, že máme nesmrtelnou duši. Neříká, že život je nezničitelný a přechází jen do jiné formy bytí. Neříká, že nás čekají další životy, v nichž musíme vykoupit své dřívější špatné jednání. Neříká, že pozemský život je jen stínem toho skutečného a nebeského. Apoštol vlastně vůbec neví, jak je možné, aby člověk vstal z mrtvých. Ale věří, že Bůh z lásky k nám má moc takovou věc učinit. Věčný život není podle křesťanské víry nic samozřejmého. Fyzikálně vzato je nemožný, nepravděpodobný a nepředstavitelný. Je možný jen proto, že to Bůh chce. Jen On nás může, ale nemusí, vzbudit k novému životu. Jen na něm závisí naše budoucnost. Žádná jiná cesta a vysvětlení, která by nám dala naději i po smrti, není. Věčný život je tajemství, jehož podstatu zná jen Bůh.
    I dnes se tedy můžeme obejít bez různých módních teorií, jak vysvětlit možnost posmrtného života. Vyprávění těch, kteří přežili klinickou smrt jsou jistě zajímavá a inspirující, ale naše víra na nich nestojí. Myšlenka nesmrtelné lidské duše, která se do teologie dostala jako styčný bod s antickou filosofií, není biblická. Člověk v sobě nemá nic nesmrtelného. Nic, co by mu automaticky zaručovalo život věčný. Naše duše, náš rozum, naše vůle, naše city atd. – to vše je stejně jako naše tělo smrtelné a hříšné. Stejně tak je nám cizí východní představa o neustálém koloběhu života a převtělování duší, v němž člověk jen stále pokračuje ve svém nekonečném trápení, dokud se z něho nevysvobodí tím, že již po ničem netouží a všeho se vzdá.
    Je jen jediná naděje, proč smíme doufat v život po smrti. Bůh se z nepochopitelné lásky rozhodl hříšného a ubohého člověka zachránit a dát mu nový život. Jedině proto, že Ježíš zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých, existuje naděje i pro nás. Jiná cestička ke spáse není. Jen díky tomu, že se s námi chce Bůh znovu setkat – smíme žít a umírat s nadějí.
    Tak jako si tenkrát kladli otázku, co bude s těmi, kteří se již nedožili Kristova příchodu, klademe si dnes podobnou otázku nad těmi, kteří zemřeli, aniž v Krista uvěřili. U těch, kteří žijí, je vždycky ještě naděje, že třeba v poslední chvíli svého života řeknou: „Pane, smiluje se nade mnou.“ Ale co bude s těmi, kteří v Boha nikdy nevěřili, i když třeba žili slušným a poctivým životem. S církví však nechtěli mít nic společného. Tato otázka nás trápí, protože se to často týká našich nejbližších. Měl by v té věci pro nás apoštol nějaké slovo Páně, podobně jako pro Tesalonické?
    Slovo Páně, na které se ve svém dopise apoštol odvolává: „My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme“, nikde v evangeliu nenajdeme. Snad jen jeden úryvek z Janova evangelia (Jan 14,1-7) míří podobným směrem. To ukazuje, že slovo Páně nám nepřináší jen historická vzpomínka a ústní tradice, ale také Duch svatý. Slovo Páně byla věta, kterou v této podobě vyslovil sám apoštol na základě toho, co by vzkříšený Pán řekl, kdyby byl mezi námi. Ježíšovo slovo v té době ještě nebylo spoutáno žádným písemným záznamem ani autorským podpisem. Zaznívalo v církvi jako živé svědectví, které vycházelo z osobní znalosti historického Ježíše, ale reagovalo na současné otázky a problémy. Proto i my můžeme a máme hledat odpověď Páně na otázku, na kterou v evangeliu výslovnou odpověď nenajdeme.
    Z Ježíšových podobenství víme, že u posledního soudu budeme překvapeni, jak ti, kteří si na spásu dělali nárok, odejdou s prázdnou, zatímco ti, kteří ani nevěděli, že činí Boží vůli, budou zaskočeni svou záchranou. V kázání na hoře doslova čteme: Ne každý, kdo mi říká: „Pane, Pane“ vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého nebeského Otce.
    Na základě tohoto svědectví můžeme dnes formulovat toto potěšující slovo Páně: „Ti, kteří neuvěřili evangeliu, mohou být z Boží milosti zachráněni na základě svého dobrého jednání.“ To neznamená, že někdo bude spasen na základě skutků a jiný na základě víry. Spaseni můžeme být jedině z Boží milosti. Kdo tomu uvěří během svého života, má ve víře velikou oporu a ví, podle čeho se má rozhodovat. Kdo Ježíši Kristu nepřijal, má ztíženou situaci. Není si jistý, čemu dát přednost. Může pouze odhadovat a dívat se po druhých. Přesto se mezi nevěřícími lidmi najde mnoho čestných a spravedlivých lidí, kteří svým životem následují Krista, aniž o tom vědí. Církev nemá na spásu a evangelium monopol. Kristovy myšlenky se díky staletému vlivu na naši kulturu promítli do tolika knih, zákonů, pravidel a zvyků, že vlastně každý člověk přišel v nějaké – často nenáboženské formě – do kontaktu s evangeliem Boží lásky. Svým životem se k ni buď přiznává nebo se jí vzdaluje. Bůh vidí do lidského srdce lépe než my a spolehlivě pozná, kdo se hlásí k víře a církvi upřímně nebo povrchně a kdo se cestě Ježíše Krista blíží svým životem, i když se třeba nemodlí a do kostela nechodí.
    Buďme však vděčni, že nám bylo evangelium zvěstováno srozumitelně a včas. Čím dříve totiž člověk přijme Boží milost v Ježíši Kristu, tím šťastnější a plnější může prožít život. Víra v Ježíše Krista je ta největší pomoc a síla a šťastný každý, kdo ji přijal a vyznal.
    Nemusíme se však trápit, že by lidé, kteří žili poctivým životem, byli zavrženi pouze proto, že nedovedli odříkat Otčenáš. Milost Boží je větší, než si umíme představit a Kristus zemřel za hříchy všech lidí – nejen těch věřících. Těmito slovy se tedy vzájemně potěšujme.

    Pane Ježíši Kriste, děkujme Ti za Tvé evangelium, které nám pomáhá vyrovnat se se smrtí a utrpením. Mnohému sice nerozumíme, ale důvěra v Tebe nám dává naději. Tvé slovo nám stačí a víc vědět nepotřebujeme. Amen.

    Čtení: Jan 14,1-7 Poslání. Jan 14,25-27 Písně: 360, 553, 275, 361, 568


    Brno, 9.12.2007, Jiří Gruber

    Síla a slabost lidského života

    Mudrci

    Bohoslužby

    Zprávy ze sboru

    Naše kostely

    Dobrý rok 2024 přeje
    Farní sbor ČCE v Brně I

    Bohoslužby a sociální sítě

    Bohoslužby se konají každou neděli v 8:30 v Betlémském kostele a v 10:00 v Červeném kostele. Přes prázdniny se konají jen jedny bohoslužby v 9:00 v Červeném kostele.

    Sociální sítě

    O našem sboru

    • O nás
    • Naše kostely
    • Lidé ve sboru
    • Týden ve sboru
    • Historie sboru
    • Archiv bohoslužeb
    • Kontakt

    Další odkazy

    • Kurz Alfa / Beta
    • Středisko Blažkov
    • Koncerty a výstavy
    • GDPR
    • Dotace
    • Výroční zprávy

    Kontaktní informace

    Farní sbor ČCE v Brně I

    Opletalova 6
    602 00 Brno

    +420 542211453

    https://cervenykostel.cz

    © 2005 - 2023 Českobratrská církev evangelická, sbor Brno I.
    Připomínky ke stránkám pište na