Kázání

Zebach a Salmuna byli i se svým vojskem v Karkóru, asi s patnácti tisíci muži, se všemi, kteří zbyli z celého tábora synů východu; padlo sto dvacet tisíc mužů ozbrojených mečem. Gedeón táhl cestou kočovníků východně od Nóbachu a Jogbohy a přepadl tábor, právě když se tábor cítil v bezpečí. Zebach a Salmuna utíkali a on je pronásledoval. Oba midjánské krále, Zebacha a Salmunu, chytil a celý tábor vyděsil. Když se Gedeón, syn Jóašův, vracel z bitvy naproti Slunečnímu svahu, chytil jednoho mládence ze sukótských mužů a vyslýchal ho. On mu sepsal sukótské velmože a starší, sedmdesát sedm mužů. Potom přišel k sukótským mužům a řekl: “Tu je Zebach a Salmuna, kvůli nimž jste mě potupili slovy: »To už je ruka Zebachova a Salmunova v tvých rukou, že máme dát tvým unaveným mužům chleba?« Vzal na stařešiny města stepní trní a bodláčí; tak dal sukótským mužům poučení. Potom rozbořil penúelskou věž a muže města pobil. :Zebacha a Salmuny se otázal: “Co to bylo za muže, které jste povraždili na Táboru?” Odpověděli: “Byli podobní tobě, každý vypadal jako kralevic.” Nato řekl: “To byli moji bratři, synové mé matky. Jakože živ je Hospodin, kdybyste je byli nechali naživu, nezabil bych vás.” Poručil svému prvorozenému synu Jeterovi: “Vstaň a zabij je!” Ale mládenec nevytasil meč, protože se bál, byl to ještě chlapec. Tu řekli Zebach a Salmuna: “Vstaň sám a zasaď nám úder, vždyť jaký muž, taková jeho síla.” Gedeón tedy vstal a zabil Zebacha a Salmunu a pobral měsíčky, které měli jejich velbloudi na krku. Sd 8,10 – 21

Vládní moc je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo, je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. Ř 13,4

Milí bratři a milé sestry!

Syrovost a krutost starozákonní doby vystupuje v této části příběhu o Gedeonovi tak nepokrytě na povrch, že si možná položíte otázku, zda máme na tyto texty ze SZ vůbec kázat a hledat v nich evangelium? Vždyť Gedeon tu jedná nejen jako svrchovaný soudce ale dokonce jako kat. Člověku se bezděčně vybaví přikázání: „Nezabiješ“ i Ježíšovo slovo: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“

Ježíš však v kázání na hoře neodmítá soud jako takový, ale spíš lidské posuzování a škatulkování. Apoštol Pavel počítá se světskou spravedlností. Vždyť jak by se bezmocní dovolali práva? Ježíšovo: „Nesuďte…“ nás varuje, abychom druhé neodsuzovali lacině. Abychom nevynášeli rychlé soudy a nedávali váhu různým pomluvám a domněnkám. Pán Ježíš ani apoštol Pavel by se, myslím, nebránili tomu, aby byl zloděj potrestán nebo vrah popraven. Když je to řádný soud, lidská společnost mnoho jiných možností nemá. Odpuštění je možné jako osobní rozhodnutí, ale ne jako společenský řád. Prokázanou vinu je třeba potrestat.

Gedeon si na soudce nehrál. On tím soudcem byl, protože to dostal od Boha za úkol. A to je něco úplně jiného. Být soudcem, být garantem spravedlnosti, mít na starost potrestání viníků – to je břemeno kolikrát k neunesení, ale někdo to udělat musí! Všichni jsme někdy museli potrestat své děti. Učitelé musí klasifikovat své žáky a studenty. Jiní musí rozhodovat o tom, komu vzít v zaměstnání odměny nebo někoho dokonce propustit z práce. Není to nic příjemného. Z vlastní zkušenosti však víme, že moudrý trest může být uzdravující a očišťující. Než se na někoho pořád jen zlobit a něco mu vyčítat, je lepší ho potrestat a konec! Trest totiž zbavuje viny podobně jako odpuštění. Když je spravedlivý, pomůže člověku uvědomit si a odpykat svou vinu. Trestat se však musí umět. Nesmí při něm propadnout vzteku ani touze po vyřizování osobních účtů. Trest musí být uvážený, spravedlivý a očišťující. Díky dnešní příběh o Gedeónovi se může takovému spravedlivému trestání trochu přiučit.

První, koho Gedeon potrestá, jsou stařešinové města Sukkotu. Gedeon získá jejich jmenný seznam a podle něho pak trestá pouze ty, kteří měli ve městě nějakou odpovědnost. Trní a bodláčí ti, kteří rozhodli o odmítnutí pomoci, když je Gedeon prosil o chléb pro své unavené muže. První zásada spravedlivého trestání tedy je, že trest by se měl vztahovat pouze na ty, kteří jsou skutečně odpovědní a ne na ty, kteří za nic nemohou a bývají často jen zajatci svých nadřízených a v moci postavených. Ještě dnes se často stává, že odpovědní lidé se někam ztratí a následky jejich činů nesou nevinní. Gedeon žil v barbarské době, kdy se nikdo s nikým moc nepáral a přece mu záleželo na tom, aby neublížil nevinným. Nekácí pro jistotu celý les, kácí jen ty stromy, které jsou skutečně nakažené.

Pak ovšem Gedeon přichází do druhého města zvaného Penúel, které mu stejným způsobem odmítlo pomoci. Zde však postupuje výjimečně krutě. Dá město rozbořit a lidi, kteří se schovali ve věži, pobít. Proč, to nevíme. Možná se odmítli vzdát, možná odmítli vydat své vůdce, možná spoléhali na svou věž víc než na Boha ( je tu užito stejného slova jako pro věž bábelskou, která měla být až do nebe). Možná se sami rozhodli pro boj … Víc o tom nevíme a nemá smysl o tom spekulovat. Věc musíme nechat otevřenou…

Kdybychom však překládali tu nejhorší versi, že totiž v tomto případě Gedeonův cit pro spravedlnost selhal a nechtěl se zdržovat pracným rozlišováním viníků, bylo by to zřetelné upozornění, že člověk musí být v prosazování spravedlnosti důsledný. Nestačí být spravedlivý jednou, ale pořád a vždycky. To, že se nám podařilo včera jednat Boží vůle, ještě vůbec neznamená, že nám to stejně snadno půjde i dnes a zítra. Nikdo z nás není automaticky spravedlivý. Vždycky se může stát, že nás zaslepí nenávist, osobní antipatie, zklamání, únava a pod. Ale ani to nás ničím neomlouvá. Kdo má za úkol konat spravedlnost, musí se za všech okolností kontrolovat.

Potřetí vykoná Gedeon soud nad midjánskými náčelníky a zřejmě i strůjci všeho dřívějšího loupení a vraždění, kterého se tito nájezdníci v Izraeli dopouštěli. Gedeon překvapivě říká, že by těm mužům zachoval život, ale protože zavraždili jeho vlastní bratry, nemůže je nechat bez trestu. Musí na nich vykonat krevní mstu. Můžeme se nad tímto prastarým zvykem všelijak pohoršovat, ale tenkrát to byl jediný možný způsob, jak chránit lidský život a odradit násilníky. Lidé nežili v žádném státě, neměli občanství, měli za sebou jen svou vlastní rodinu. Kdyby Gedeon nezasáhl a své bratry nepomstil, znamenalo by to v tehdejší době dát zelenou beztrestnému řádění, loupení a vraždění, nehledě na to, že by to byla urážka jejich památky a projev osobní zbabělosti.Asi tak jako kdyby dnes někdo mlčky přihlížel jak někdo v novinách pomlouvá jeho rodiče nebo manželku.

Jenže v tomto případě se Gedeon nechal unést hněvem a trest dal vykonat svému malému synkovi Jetrovy, který sotva uzdvihl meč. Nepsaná pravidla té doby totiž říkala, že když muž zahyne rukou muže, zemře se ctí. Ale ten, koho zabila žena nebo dítě, zemřel jako ubožák. Být zabit dítětem byla věčná hanba a právě tuto hanbu chce Gedeon uvalit na poražené náčelníky. Smrt vlastních bratří se ho hluboce a osobně dotkla. Ale v tu chvíli jako by zasáhla skrytá ruka Páně. Chlapec nedokáže popravu vykonat a musí přiznat, že na to ještě příliš malý a slabý. Gedeon chtěl ponížit nepřítele a místo toho zahanbil vlastního syna, kterému chtěl zajistit budoucí slávu. Bible nám uchovala vzpomínku na tuto zdánlivě nedůležitou okolnost nepochybně proto, abychom si uvědomili, že ani spravedlivý trest nikdy nesmí ponižovat a zesměšňovat. I provinilý člověk má svou důstojnost i když si třeba zaslouží být o hlavu kratší. Tím spíš to platí v případě, když jde o tresty běžné a nehrdelní. Vždyť smyslem trestu je, aby se člověk napravil a ne aby začal ještě víc nenávidět. Hříšník by měl trest vnitřně přijmout, souhlasit s ním a uznat jeho oprávněnost. Teprve pak je naděje, že trest bude mít smysl a přinese nápravu. Kdyby popravu skutečně vykonal malý chlapec, museli by midjánští tuto hanbu stůj co stůj Izraeli oplatit a tak by se jen víc a víc roztočila spirála násilí a pomsty.

Popravu proto musí vykonat Gedeon sám. Není to však v rozporu s přikázáním: Nezabiješ. Šesté přikázání zakazuje násilnou vraždu, ale připouští trest smrti i obrannou válku. Jsou to tresty sice výjimečné, ale ani dnes se jim v určitých případech nevyhneme. Jestliže byl trest smrti v Evropě zrušen, je to možné jen proto, že máme dnes možnost určité lidi trvale izolovat a především se tak snažíme snížit riziko možných omylů, k nimž chtě nechtě dochází. Obranná válka je však dodnes prostředek, k němuž musí být demokratická společnost připravena a nemůže si dovolit, aby násilí nebo jeho přípravě jen mlčky a tiše přihlížela. Kdyby na to Evropa včas pamatovala, nemusela druhá světová válka vůbec být.

Nakonec se však musíme vrátit k myšlence, která v dnešním příběhu zcela nečekaně vystoupí na povrch. Až dosud se zdálo, že Gedeonovo vítězství je dokonalé a úplné. Nepřátelé utekli a Gedeon nemá žádné ztráty. Ale skutečnost je jiná. Gedeon má také ztráty. A je ztráta o to bolestnější, že jsou to jeho vlastní bratři. Na začátku všeho, měla zřejmě malá skupinka mužů strategický úkol, zadržet nepřítele, aby Gedeon mohl provézt noční obchvat a zaútočit ze zálohy. Tito předsunutí muži střežící horu Tábor však do jednoho zahynuli. A my si musíme uvědomit, že i když nám Pán Bůh pomáhá, je třeba počítat se ztrátami. I když někdo poslušně plní Boží vůli, musí často přinést tu nejtěžší oběť a oželet ztrátu svých blízkých a drahých. Všimněte si: nikdo jiný v tom boji nezahynul – jen Gedeónovi bratři. Když Bůh pomáhá, nejsou to žádná kouzla, ale tvrdá dřina. Pot, slzy a krev.

Když Hospodin zničil fašismus, bylo to, jak píše Churchil, veliké vítězství křesťanské civilizace nad pohanským barbarstvím. Ale stálo to také mnoho obětí. Mnoho statečných lidí se svobody nikdy nedožilo. Když Hospodin nechal padnout komunismus, bylo to veliké vítězství demokracie a lidských práv. Ale mnoho odvážných a ušlechtilých lidí se toho nedočkalo. Kolik lidí zahynulo v koncentračních táborech. Kolik lidí bylo umučeno, popraveno a poníženo My nebo naši rodiče přežili, ale jiní byli obětováni.

Dodnes si vzpomínám na slova prof. Součka, který když se loučil se svou akademickou dráhou, řekl nám zhruba toto: „Pro většinu mých přátel, jako byli Valenta, Šimsa či Mareš – přišlo gestapo. Počítal jsme s tím, že si přijdou i pro mně. Oni pak jeden po druhém zahynuli, ale já zůstal. Ptal jsme se: Proč právě já? A odpověděl jsem si: Proto, abych tu žil a pracoval i za ně.“

Dnes se nám tato cena života vytrácí. Ve skutečnosti však i dnes žijeme jen proto, že jiní za nás zemřeli. Nic na světě není bez oběti. Nic není zadarmo. Nic není bez utrpení. A kdo by se chtěl, ptát proč, tomu je možné odpovědět pouze to, že život a svoboda jsou tak vzácné a drahé.

Gedeónovi bratři, kteří se tak nečekaně vynoří na samém konci tohoto příběhu, jsou nám zřetelným připomenutím, že i my můžeme žít pouze proto, že se za nás někdo jiný obětoval. Měli bychom přitom myslet na řadu konkrétních lidí počínaje našimi rodiči a konče třeba vojáky, hasiči a policisty, kteří s nasazením života chrání naše životy. Ale především musíme myslet na Pána Ježíše Krista. Kdyby nebylo jeho statečnosti, poslušnosti, lásky a oběti – svět už by tu dávno nebyl. Pán Bůh by přece neměl důvod se na všechnu tu hrůzu a nespravedlnost dál dívat. Ale protože za nás Ježíš Kristus zemřel – má náš život v Božích očích jedinečnou cenu. Ne proto, že jsme tak dobří, ne proto, že si to zasloužíme, ale proto, že kvůli nám obětoval svého vlastního Syna, dává nám i ostatním Bůh naději. Neměli bychom na to nikdy zapomenout, tak jako Gedeon nezapomněl na své bratry, kteří zaplatili za jeho vítězství svou vlastní krví. Amen.

Pane Ježíši Kriste, nauč nás prosíme trestat i odpouštět. Nauč nás vážit si života a všech jeho možností, které jiní z lásky k druhým ztratili. Děkujeme Ti, že jsi za nás položil život, abychom mohli žít. Amen.

Jiří Gruber