ČCE SBOR BRNO I
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně I Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně I
  • AKTUÁLNĚ
    • AKTUALITY ZE SBORU
    • BOHOSLUŽBY
    • ZPRÁVY ZE SBORU
    • SBOROVÝ KALENDÁŘ
    • HUDEBNÍ NEŠPORY
    • NOC KOSTELŮ
    • KONCERTY A VÝSTAVY
  • KÁZÁNÍ
  • SBOR
    • KDO JSME
    • NAŠE KOSTELY
    • LIDÉ VE SBORU
    • TÝDEN VE SBORU
    • ČASOPIS SETKÁVÁNÍ
    • HISTORIE SBORU
    • SBOROVÁ KRONIKA
  • NABÍZÍME
    • SVATBA
    • KŘEST
    • POHŘEB
  • CESTY K VÍŘE
    • KURZ ALFA
    • POZVÁNÍ NA CESTU
    • ČTEME BIBLI
    • ABECEDA VÍRY
  • ODKAZY
    • STŘEDISKO BLAŽKOV
    • DIAKONIE
    • EVANGELICKÉ ŠKOLY
      • VOŠ SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ EA
      • STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA EA
      • CÍRKEVNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA FILIPKA
      • CÍRKEVNÍ ZŠ A MŠ SUDICE
    • SENIORÁT
    • ÚSTŘEDÍ ČCE
    • SKAUTI
  • KONTAKT

    Informace o sboru

    Farní sbor Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Brně I

    Bohoslužby se konají každou neděli v 8:30 v Betlémském kostele a v 10:00 v Červeném kostele. Přes prázdniny se konají jen jedny bohoslužby v 9:00 v Červeném kostele.

    K pravidelným i mimořádným sborovým akcím v průběhu celého týdne se scházíme ve sborových místnostech fary na Opletalově ul. č. 6 v Brně.
    Budova sboru se nachází v centru Brna, naproti budově Ústavního soudu, 200m od Červeného kostela, který je známou dominantou Brna. Zastávka tramvaje „Česká“ je hned u budovy, staví zde tramvaje číslo: 3, 4, 5, 6, 9 a 12. Některé bohoslužby jsou v Betlémském kostele na Pellicově ulici na Starém Brně, v krásném prostředí pod Špilberkem.

    Potřebujete-li pomoc nebo radu, volejte 542211453, přijďte osobně na faru na Opletalově ul. č. 6 nebo využijte e-mail:

    Úřední hodiny
    V kanceláři na faře jsme od úterý do čtvrtka v době 10-12 a 14-17, ve středu do 18. Po domluvě klidně i jindy.

    Bankovní spojení
    Číslo našeho účtu: 2302755010 / 2010, Fio banka

    Členové i nečlenové sboru, kteří by chtěli uhradit svůj příspěvek (salár) nebo dar převodem z účtu, tak mohou učinit jednorázovým nebo trvalým příkazem, případně pomocí QR kódů. Do poznámky pro příjemce prosím napište účel příspěvku, např. Salár, Dar sboru, Jeronýmova jednota apod., případně, pokud to není zřejmé z názvu účtu, i Vaše jméno. Jako variabilní číslo můžete uvést své rodné číslo, abychom vám mohli na konci roku vystavit potvrzení o výši darů pro Vaše daňové přiznání. Za všechny vaše dary a příspěvky děkujeme.

    Kontaktní informace

    Farní sbor ČCE v Brně I
    IČO: 49467964
    DIČ: CZ49467964

    Opletalova 6
    602 00 Brno

    +420 542211453

    https://cervenykostel.cz


    Pastorační pracovník:
    Kuba Marek, tel.: +420 542 211 453

    Faráři sboru:
    Ondřej Macek, tel: +420 739 244 754
    Iva Květonová, tel: +420 734 857 003


    Poznámka: Potřebujete-li informace o koncertech v kostele, obracejte se přímo na pořadatele daného koncertu. Faráři tyto informace nemají. Děkujeme za pochopení.


  • LIVE

Kázání

ČCE sbor Brno IKázáníHusovo kázání

Husovo kázání

11. 8. 2008

I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován. Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku. Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu. Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
Lukáš 1:1 – Lukáš 1:11 (CEP)

    I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován. Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku. Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu. Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
    Lukáš 1:1 – Lukáš 1:11 (CEP)

    Svaté toto čtení v prvním smyslu, jak ho ukazuje příběh, který se stal, je k pochopení snadné. Ale ve smyslu duchovním má mnoho důležitých významů, jichž se věrná duše může darem Božím dovtípit.
    Nejprve si všimněme, že zástupové se valili k Ježíšovi, aby slyšeli slovo Boží. Ježíš byl dobrý kazatel: nejprve činil a potom kázal. Hříchy tupil, ctnostem učil, nemocné uzdravoval, hříšnice a hříšníky mile přijímal, rád se setkával s kajícími a hříchy jim odpouštěl. Lež tupil, slovo Boží mluvil. Proto čteme, že zástupové valili se k němu, aby slyšeli slovo Boží.
    Zástupů těchto poušť od Ježíše neodloučila, hlad neodehnal, kněžská kletba neodstrčila a ani potom hrůza smrti nezastrašila. Jestliže svaté čtení praví, že zástupové valili se k Ježíšovi, aby slyšeli slovo Boží, i nyní vidíme, že se valí věrní křesťané k Ježíšovi, aby slyšeli jeho slovo.
    Pro Mistra Jan Husa a celou reformaci bylo jedním z největších objevů, jakou moc a sílu má kázání Slova Božího. Až dosud byl v církvi položen důraz především na bohoslužebný rituál. Lidé se účastnili bohoslužeb spíš jako diváci, ale jen málokdo si dával práci s tím, aby lidem vykládal Písmo. Teprve reformace objevila kázání jako nový a zapomenutý způsob, jakým se dává Bůh člověku poznat. Plná Betlémská kaple byla svědectvím, že lidé po Božím slovu hladoví a touží. I když jsme dnes slovy zahlceni a mnohá kázání jsou spíše nudná, je výklad bible stále tou nejlepší příležitostí, jak se setkat s Božím jednáním a působením. Boží slovo dostává každou neděli novou, čerstvou a aktuální podobu. Nejsou to obecná pravidla, kterým se člověk jednou provždy naučí, ale slovo, které se vždy znovu děje a působí. Člověk je jím napomenut i povzbuzen, zasažen i pozdvižen. Važme si tohoto daru a možnosti – slyšet Boha, jak k nám mluví.
    Dále čteme, že Ježíš stál vedle jezera Genezaretského. Náš milostivý kazatel mluvil na břehu jezera a jsa tištěn od zástupů, vstoupil do lodičky a sedě učil s lodičky zástupy. V tom ukázal velikou naléhavost našeho spasení a svobodou svatého kázání, jenž i na poušti, u jezera či zátoky, u moře nebo na moři má mít svobodu, když ho lidé chtějí slyšet.
    A proti tomu kněz Zbyněk, arcibiskup pražský s kanovníky koupil bulu u papeže Alexandra pátého, v níž přikázal, aby slovo Boží nikde nebylo kázáno, ani v kaplích od papeže k tomu stvrzených, jedině ve farních kostelech, klášterech a v kanovnických domech. Proti té bule jsem se s Boží pomocí odvolal, ale papež hned po jejím vydání zemřel. Potom jsem se odvolal k jeho nástupci Janu XXIII, ale nenalezl jsem u něj pomoci k vysvobození slova Božího. Odvolal jsme se tedy ku Pánu Bohu, k Ježíši velebnému a spravedlivému biskupovi, aby mě ten soudil. Kážu nyní ve městech, po hradech, na polích i v lese, a mohl-li bych kde podobně, kázal bych i na břehu a z lodi, jakož to učinil Spasitel, dávaje nám příklad, neb říká Písmo: Zástupové valili se k Ježíšovi, aby slyšeli slovo Boží. A on stál na břehu jezera Genezaretského.
    Zde je pozoruhodná především důsledná aktualizace. Hus hledá pro své jednání oporu a příklad v Písmu. Když mu církev odepřela možnost kázat v Betlémské kapli, odmítne se podřídit nejvyšší církevní autoritě, odvolá se ke Kristu a káže dál. Kdyby dnes někdo začal kázat bez souhlasu synodní rady a staršovstva, asi by nám tím v seniorátním výboru připravil horké chvíle. Přesto si myslím, že svoboda kázání slova Božího je něco, nač bychom si nikdy neměli nechat sáhnout, protože to patří k základům našeho chápání Božího díla. Ducha svatého nelze svázat žádnými předpisy a pravidly. Na druhé straně bible sama dává možnost posoudit, zda je kázání věrné biblické zvěsti.
    V další části kázání používá Hus tehdy oblíbeného alegorického výkladu, který si biblickém textu všímá různých detailů a dává jim nový, často nečekaný duchovní význam. Byla to metoda kterou se v antice vykládaly texty Homérovi a církev se jí naučila především při výkladu Starého zákona. Někde může být tento výklad obohacující, často však bývá – jak bychom dnes řekli – za vlasy přitažený. V tom, co dnes čteme jako přirozenou součást příběhu, hledala scholastika skryté významy, které autoři biblického textu na mysli neměli. Dnes jsme přesvědčeni, že každý biblický příběh má jednu základní myšlenku a ostatní podrobnosti nemají samostatný význam. Přesto může být i dnes alegorický výklad zajímavý a v mnohém poučný.
    Tu věz podle výkladu duchovního, že Genezaretské jezero znamená neustavičnost tohoto bydla v světě, v němž žijeme jako na moři – jednak jest vyzdvihnutí větrem pýchy, jednak dolů spadnutí v psotu, protož dobře slove Genezaret, což v řečtině počátek zrození, neb hned v břiše matky počíná se tato psota.
    Také smrdí jako moře a jest v něm boj jednoho člověka proti druhému, jako v moři mezi rybami, tak že jak ryba rybu kazí a jí, tak člověk člověka hubí.
    Stání Kristovo u moře ukazuje pevnost jeho božství nad všecka stvoření. Dvě lodi, znamenají dvojí lid: židovský a pohanský. Vstoupení Kristovo na loď Petrovu znamená Kristovo vtělení z židovstva, z kteréžto lodi v ctnostech učil vyvolené.
    Lov Petrův, při němž trhaly se sítě, znamená společenství křesťanů, z něhož někteří vypadnou.
    Pomáhání jiných tovaryšů Petrovi jest pomoc pohanů obrácených židovskému lidu. Opuštění Petrovo a jeho tovaryšů všech věcí – znamená opuštění panování v světě kněžím, jímž mají následovat Krista.
    Tento způsob výkladu biblického textu se Hus naučil na universitě a jednotlivé – jak on říká duchovní – významy bylo možné nalézt v tehdejších příručkách pro kazatele. Zde tedy Hus asi není originální, ale seznamuje své posluchače s výsledky současného teologického bádání., které dnes upřímně řečeno považujeme za překonané. Uprostřed tohoto výkladu však nečekaně probleskne požadavek, aby se kněží vzdali světského panování, podobně jako se učedníci vzdali majetku a nečekaného úlovku. To byl požadavek, který v učebnicích teologie nebyl a patřil k důležitým důrazům první reformace. Církev nemá mít mnoho majetku a moci. To je téma, které budeme možná brzy znovu řešit. Jestliže parlament schválí zákon o majetkovém vyrovnání, dostanou církve značné finanční prostředky, s kterými se budou muset naučit hospodařit a postarat se tak samy o svou budoucí existenci, kdy už od státu nic nedostanou. Ale co když nás ty miliony zkazí? Co když církev začne peníze investovat do podniků svých členů a známých. Majetek sice církvi přinese nezávislost na státu, ale historická zkušenost s církví, která spravuje značný majetek, se již jednou neosvědčila a obrátila se proti ní. Takže možná ještě proběhne velká diskuse, jak s miliony od státu naložit a do čeho je investovat.
    Jsou však ještě jiná naučení v tomto čtení: Za prvé, jak jsme již před chvíli řekli, lidé mají být pilní ke slyšení slova Božího a to v tom se znamená, že zástupové valily se k Ježíšovi, aby slyšely slovo Boží.
    Druhé, že kazatel má vyprat své sítě, tj. vyčistit svou řeč, kterou má lidi z moře tohoto světa Kristu lovit, tak aby kázal čistý zákon boží, ne básní, ani lží, ani neužitečnými řečmi, kterými by lidi sváděl nebo loupil.
    Třetí, že kdo v noci tj. v hříchu smrtelném loví, ten nic sobě k spasení neuloví, zvláště kněz, káže-li v smrtelném hříchu.
    Čtvrté, že kazatel má povýšit svého života nad jiné, a hlouběji znát Pána Boha, neb říká Kristus Petrovi: Vez na vysoké – totiž na hlubinu. Když tak učiní kazatel, tehdy sítí slova Božího z příkazu Kristova vyvleče mnoho lidí z moře tohoto světa, tj. z pýchy, z hněvu, ze smilstva a z jiných hříchů. Ale sítě se trhaly, to znamená,. že mnozí začnou být dobří kázáním slova Božího, ale potom odstoupí.
    Je pozoruhodné jak je Hus náročný na kazatele. Je pravda, že v jeho době byla mravní úroveň kněžstva nevalná. Hus naopak očekává od kazatele víc než od řadového člena církve. Jako kazatel mohu jen poprosit, buďte na nás kazatele nároční a přísní, ale také shovívaví, neboť i my jsme pouze lidé a nemáme to s poslušností Božího slova o nic snadnější než ostatní.
    A tu věz, že troje jsou sítě: Prvé jsou Kristovy, to jsou svazky ctností v zákoně Kristově. A ty sítě váží se nití lásky svaté v synech Božích vyvolených, kteréžto nit na šest stran musí jít: Nahoru k svatým v nebesích, dolů k svatým v předpeklí, po pravici zde k přátelům, po levici k nepřátelům, za sebe k otcům svatým a před sebe k budoucím.
    Druhé sítě jsou ďáblovy. Ty je svazek zlosti svázaný ďáblovou závistí. O těch sítích píše prorok Abakuk v 1 kapitole, že ďábel vtáhl lid ve svou vrš a zahrnul v sítě své. A David říká: „Padnou v síť jeho hříšníci.“ Běda těm, kdo jsou v jeho sítích!
    Třetí sítí jsou ustanovení světská, jenž nemají založení v Božím zákoně, do takových sítí lapají páni světští i duchovní.
    Držme se proto sítě Kristovy, abychom nezůstali na věky v síti ďáblově. Splétejme sítě lásky a což jsme zmeškali v milování Boha a bližního, omyjme slzami a svatým pokáním.
    Na úvaze o třech sítích je nejzajímavější šest směrů, kterými nás váže Kristova láska. Hus se stejně jako celá středověká církev cítí svázán s křesťany, kteří nás předešli do nebeské slávy, ale cítí se svázán i s těm, kteří zatím do nebe nemohou a čekají na svou spásu v očistci, či jk Hus říká v předpeklí. Necháme-li stranou teologické spekulace, jedno je jasné: naše víra souvisí s vírou těch, kteří nás předešli. Nemáme právo na ně zapomínat. Naše víra stojí na tom, co oni promysleli, probojovali a protrpěli. Jestliže však Hus připomíná lásku i k těm, kteří jsou v očistci, pak tím myslí také na řadu pohanů, kteří Krista nepoznali, ale svým životem a myšlením se mu přiblížili. Nikdo tedy není z naší lásky a úcty vyňat. Přítel i nepřítel – každému jsme dlužni lásku. A máme odpovědnost i za ty, kteří teprve přijdou. I pro ně máme žít, trpět a přinášet oběti. Středověká církev přes všechny nešvary, kterými trpěla, měla jednu ctnost, která nám dnes často chybí – nebyla individualistická. Učila lidi vnímat život jako součást velkého celku, který sahá od výšin nebe k hlubinám pekla, zahrnuje všechny lidské bytosti bez rozdílu a objímá minulost s budoucností. Všechny ostatní vazby a sítě jsou nebezpečné a je třeba se z nich s pomocí Kristovou vyvázat. Nic není důležitějšího než láska, kterou jsme vpleteni do příběhu Boží spásy. Samotný závěr kázání již žádný komentář nepotřebuje.
    Dále nalézám v textu Kristovu velikou pokoru, když prosil Šimona, aby od země tj. do břehu maličko lodi odstrčil. V tom učí naše pány a preláty, aby radši pokornou prosbu a napomenutím své poddané v poslušenství vedli, než ukrutností. Vždyť i pohan Seneka píše, že ušlechtilá jest mysl člověka. Lehčeji se dá vést než táhnout. Proto moudří nejprve pěkně prosí a napomínají, zatímco blázniví ukrutně přikazují. Těm říká prorok Ezechiel v 34 kapitole: S ukrutností přikazovali jste s mocí.
    Všimněme si také pokorné Petrovi řeči, když říká Kristu: Přikazateli. Ježíš Kristus ho prosí, ale Petr to za přikázání přijímá, když říká: Přes celou noc jsme pracovali a nic jsme nepopadli, avšak na tvé slovo – tj.: poslechnu tvé slovo – a rozestřu sítě.
    Když Petr splnil Kristovu vůli, mnoho ulovil, pak padl k nohám Ježíšovým řekl: Odejdi ode mne, neboť člověk hříšný jsem. Jako by tím řekl: Nejsem hoden pro hříchy své, aby tys se mnou na lodi byl. To jest naučení pro každého člověka, který napomínám svým, kázáním neb učením mnoho lidí k dobrému přivede, aby i on padl na kolena k Ježíšovi a jemu chválu vzdal a ne sobě. Pamatujme, že Kristus v 17. kapitole Lukáše říká: Když učiníte všecky věci, které jsou přikázány vám, povězte: Sluhové neužiteční jsme.
    A tu věz, když Petr řekl: Odejdi ode mne, Pane, říká k tomu sv. Augustin, že Petr bláznivě a hloupě mluvil, jakoby nemocný lékaři, který k němu přijde a léčiti ho chce, řekl: Odejdi ode mne, neboť jsem nemocný. Tolik Augustin.
    Ale že Petr z pokory to řekl, Kristus, protože je sám pokorný, s ním zůstal. Buď mu za to chvála na věky věků.
    J. Gruber

    Ježíš a jeho rodiče

    Písnička na cestu a do nepohody

    Bohoslužby

    Zprávy ze sboru

    Naše kostely

    Dobrý rok 2024 přeje
    Farní sbor ČCE v Brně I

    Bohoslužby a sociální sítě

    Bohoslužby se konají každou neděli v 8:30 v Betlémském kostele a v 10:00 v Červeném kostele. Přes prázdniny se konají jen jedny bohoslužby v 9:00 v Červeném kostele.

    Sociální sítě

    O našem sboru

    • O nás
    • Naše kostely
    • Lidé ve sboru
    • Týden ve sboru
    • Historie sboru
    • Archiv bohoslužeb
    • Kontakt

    Další odkazy

    • Kurz Alfa / Beta
    • Středisko Blažkov
    • Koncerty a výstavy
    • GDPR
    • Dotace
    • Výroční zprávy

    Kontaktní informace

    Farní sbor ČCE v Brně I

    Opletalova 6
    602 00 Brno

    +420 542211453

    https://cervenykostel.cz

    © 2005 - 2023 Českobratrská církev evangelická, sbor Brno I.
    Připomínky ke stránkám pište na