Kázání

Narodí se nám dítě, bude nám dán syn….

Narodilo se dítě! Máme syna! – taková oznámení vyvolávají radost nejen u blízkých příbuzných nového človíčka. Dítě sebou do světa přináší naději a očekávání. Má přece ještě všechno před sebou, celou nádhernou budoucnost….

Něco takového je v　každém případě potřeba pořádně oslavit

Umíte si představit, že by na světě nebyly děti?

Román britské autorky P.D.Jamesové Potomci lidé – byl mimochodem velmi dobře zfilmován – román britské spisovatelky P.D.Jamesové Potomci lidí líčí svět dvacet pět let poté, co se nikde nenarodilo žádné dítě. Nikdo na světě není mladší dvaceti pěti let… a lidé se svým životem potácejí bez naděje na budoucnost. Na konci románu světu, který již všechno vzdal, navrátí narození dítěte naději a optimismus, otevře budoucnost….

Harold Kurshner vypráví: Před několika lety jsem přijel na konferenci na Západním pobřeží. Spolu se mnou se panelové diskuze zúčastnil také význačný ortodoxní rabín, kterého jsem již dlouho obdivoval. Bylo to poprvé, co jsem ho viděl od té doby, kdy jsem se dozvěděl, že jeho syn zahynul při autonehodě. Během přestávky jsem za ním šel, vyjádřil mu soustrast a řekl jsem mu: „Vím, jak mne smrt mého syna donutila znovu promyslet to, v　co věřím. Jak smrt vašeho syna ovlivnila vaši theologii a theologii vaší rodiny?” Na chvíli se zamyslel a pak mi odpověděl: „Jak nás to ovlivnilo theologicky? Další rok se všem mým dcerám narodilo dítě.”

Považoval jsem to za skvělou odpověď. Počít a porodit dítě je theologickým prohlášení.. Je to přitakání budoucnosti a odhodlávají se k　němu i lidé, pro které byla minulost velmi bolestná. Děti sebou přinášejí příslib možnosti vidět a dělat věci jinak, než jak je dělali životem unavení dospělí. Je to ta nejlepší a nejstatečnější odpověď, jakou si umím představit, a to nejen tváří vytvař bolesti a ztrátě, ale také v　reakci na nejistotu děsivé budoucnosti.

Vánoční příběh popisuje, jak se z　lidu, který trpí pod útlakem despotické vlády římské říše, narodí v　nejtemnější části roku dítě. A ne ledajaké – dítě, s　jehož příchodem jsou spojeny všechny naděje světa – dítě, které v　sobě ztělesňuje všechna dávná zaslíbení – dítě, které je živoucím „důkazem” věrnosti našeho Boha…. Něco takového je potřebí pořádně oslavit.

Někdy mám pocit, že jsme si předvánoční shon zvykli vnímat jako jakési výkupné za vidinu vánoční pohody. Možná se chováme jako nějací herci, kteří vše usilovně připravují a nacvičují na vytouženou premiéru. Ještě je potřeba zařídit a udělat to či ono – a jako poslední se správně naladit třeba nějakou tou koledou a pak už jen čekat, že všechno klapne. Máme přece o těchto svátcích naprosto přesnou představu.

Jenže se někdy může stát, že realita je dost jiná než náš dokonalý scénář. A pak někteří lidé raději Vánoce slavit ani nechtějí. Ty důvody mohou být od těch malicherných až po opravdu vážné – ztráta milované osoby, nejistota pramenící z nemoci, z tíživé sociální a ekonomické situace, zlé vzpomínky atd. Možná by pomohlo znovu se podívat do betlémských jeslí a neposlouchat přitom líbezné vánoční koledy, ale hlouběji se zamyslet nad starým vánočním příběhem.

Vánoční evangelium nám říká: když se naplnil čas, stává se Božím posledním neodvolatelným slovem jeho Syn – lidské dítě Mariino, člověk Ježíš z　Nazareta. On – jeho příběh, jeho učení, jeho narození, smrt a vzkříšení – je tím slovem, jímž Bůh sám sebe plně sděluje a sdílí, slovem, které nám dal a nikdy nevezme zpět. Boží budoucnost se v　něm stává přítomností, Boží skrytost v　něm dostává lidskou tvář, Boží nepochopitelnost a nevýslovnost v　něm dostává jméno.

Přichází jako dítě bez domova, jako naděje a příslib. V něm se setkalo nebe a země -　 otevřenost nebe, která se jmenuje Bůh, a otevřenost země, která se jmenuje lidské srdce.

Oslavujeme dnes narození dítěte, jehož příchod na svět, natožpak jeho další život, nemá s naivní idylkou rozhodně nic společného. Narodil se v podstatě jako bezdomovec v ubohé stáji, už záhy s ním rodiče utíkají do cizí země, protože mu jde o život, v dospělosti zažije žal nad ztrátou přítele, nepochopení ze strany příbuzných, zradu a v rozhodující chvíli opuštění od nejbližších, posměch davu, který jej ještě před týdnem chtěl provolat králem, a nakonec potupnou smrt na kříži jenom proto, že několika lidem nabourával jejich náboženské představy.

Oslavujeme dnes narození dítěte, které z lidského hlediska bude mít dokonale zpackaný život. A přece – celým jeho životem se táhne jako červená nit poselství nekonečné lásky a odpuštění, poselství o tom, že Bůh miluje každého člověka a sestupuje k němu na zem.

Modleme se:

Děkujeme, Bože, že miluješ každého z　nás, že kvůli každému a ke každému z　nás přicházíš i dnes. Amen

 

O.Tydlitátová