Kázání

Josefův pán vzplanul hněvem a vsadil Josefa do pevnosti, kde byli vězněni královi vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti. Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti; ten Josefovi svěřil všechny vězně v pevnosti. Josef řídil vše, co se tam mělo dělat. Velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, poněvadž s Josefem byl Hospodin; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru.

Milí bratři a milé sestry,
V rámci nepravidelného cyklu biblických postav bych se s vámi dnes rád zamyslel nad postavou Jákobova milovaného syna Josefa.
To první, co nás na ní zaujme, jsou sny, které naznačují Josefovo výjimečné postavení. Mladý chlapec bez zábran vypráví, jak se mu budou jeho bratři a rodiče jednou klanět. To se ví, že to vzbudí nesouhlas a nakonec nenávist. Josef je přesvědčen, že je vyvolené dítě a také se podle toho chová. Pak se ale jeho sen o výjimečnosti náhle zhroutí a on prožije mnoho let jako ten poslední egyptský otrok a nikdo po něm ani neštěkne. Pak se však zcela nečekaně ze samotného dna společnosti dostane na první místo egyptské státní správy. Někdo by z toho mohl soudit, že co je člověku určeno, stane se dřív nebo později nezávisle na všem, co si lidé myslí a dělají. Ale tak tomu není.
K Josefovu povýšení vedla dlouhá a strastiplná cesta. Nebyla to však cesta osudu ale cesta víry. Josefovy sny se nakonec naplnily, protože Josef stále věřil Bohu – ať byl nahoře nebo dole. Sny pro něj měly podobný význam, jaké má pro nás Boží zaslíbení. I my nacházíme v Písmu mnoho krásných a povzbuzujících slov. Každé takové požehnání je jako sen, jehož naplnění si však neumíme představit. A přece se mnohá z těch zaslíbení naplňují. Nikdo z nás však předem neví, jak a kdy se to stane. Boží zaslíbení se dá zjednodušit do věty – Já budu s tebou. Toto zaslíbení platí i nám a bylo nad námi vysloveno například při křtu. Ale za jakých okolností se tato Boží pomoc projeví a naplní, nikdo z nás netuší a tušit nemůže. Ale když člověk věří, že ho Bůh ani v té nejhorší situaci neopustí, dřív nebo později se to projeví
Kdyby někdo mladému Josefovi řekl: „Strávíš desítky let v egyptském vězení“, asi by řekl: „Děkuji, nechci“. Když Josefa prodali, většina lidí by si na jeho místě řekla: Je konec. Pán Bůh mi lhal. A začal by žít jako většina otroků – krást, lhát, podvádět, utíkat, simulovat atd. Ale Josef věřil, že Boží zaslíbení platí i v tom páchnoucím vězení a ono se to nakonec ukázalo být pravdivé. To je ten div Boží lásky – platí nejen když svítí sluníčko a všechno je krásné, ale platí i tehdy když je člověku do breku a všechno se obrací proti němu.
Josefův příběh ukazuje, že nikdo z nás dopředu neví, čím v životě projde. Josef neznal svoji budoucnost. Když mu otec dával vzácnou pestrobarevnou suknici, ani on ani jeho syn ani v nejmenším netušili, kolik let bude muset chodit v ubohých hadrech. Josefovy sny nijak nenapověděly, čím bude jejich sláva vykoupena a čím vším se bude muset člověk prokousat. Podobné je to v našem životě. Boží požehnání není předurčení. Není to hotová cesta, která půjde stále vzhůru. Boží požehnání je síla, která člověka neopustí, ať se dostane komkoli. U někoho se Boží požehnání projeví tím, že vybuduje úspěšnou firmu nebo se stane odborníkem ve svém oboru. U jiného se však tatáž Boží moc projeví tím, že dokáže mnoho let trpělivě pečovat o své postižené dítě, staré rodiče nebo manžela na vozíku. Ale to je přece také život hodný uznání a slávy.
U dalšího se Boží požehnání projeví tím, že zvládne své psychické problémy a nemoci, ačkoli si svůj život kdysi představoval úplně jinak. Konec konců naši rodiče museli přežít válku a komunismus. Jak by to byly zvládli, kdyby v tom s nimi nebyl Bůh ? Každý z nás si projde nějakým vězením, trápením, úzkostí, strachem. Každý z nás si bude klást otázku, proč právě mně se tohle stalo – ale ať se nám přihodí cokoli – budeme tak jako Josef vědět to nejdůležitější: ve všem, co mě potká – je se mnou Bůh. Jeho požehnání platí a dřív nebo později se projeví a začne působit.
Druhá věc, které se všimneme s tím úzce souvisí. Týká se aféry, kdy se do Josefe zamilovala panička jeho pána Potífara. Myslím, že to pro Josef nebylo ani tak sexuální pokušení jako spíš zkouška jeho odvahy a řekněme zásadovosti. Představuji si, že Putifarka byla řekněme starší dáma a že celkem nebylo oč stát. Ale pro Josefa to mohla být jedinečná výhoda. Kdyby k ní byl chvíli miloučký, mohl si tím náramně usnadnit život. Kdyby byl potěšil ženu svého pána, mohl se mít jako žádný jiný otrok v Egyptě. Ale Josef to odmítl. Myslím, že žádný jiný otrok by nezaváhal ani vteřinu a do té postele by vlezl. Josef však utekl a zaplatil za to mnoha lety vězení. Ale právě v tom vězení ho čekalo požehnání, zatímco jako milenec své paní by ho ztratil. To je dilema, které budeme mnohokrát v životě řešit. Široká a úzká cesta. Někdy se zdá, že bychom se ze svých trápení mohli vysvobodit sami a celkem snadno. Někdy se zdá, že malá lež, podvod, křivda, krádež, nevěra atd. nám pomohou ke štěstí. Nepomohou. Ale je těžké tomu odolat… O to víc je třeba si vážit každého kdo to dokáže. Snad právě Josefův příběh nám může být povzbuzením, že se to v konečném součtu vyplatí. Je to jako když si koupíte levné zboží, které pak ale brzy vyhodíte a nebo si našetříte na drahé, které vám však vydrží třeba celý život.
Poslední věc, kterou dnes z Josefova příběhu plného zvratů vypíchnu, se týká jeho hvězdné chvíle, kdy vykládá sny před faraónem. Pro nás je možná nejpozoruhodnější, že Josef umí tyto sny vyložit a ony se pak skutečně vyplní. Ale tomu bychom se příliš divit neměli. Faraónovy sny jsou celkem průhledné a myslím, že mnohé egyptské vykladače mohlo napadnout, co asi znamenají. Jenže nikdo z nich si netroufl to netroufl říci nahlas. Vždyť ty sny znamenaly naprostý krach a zkázu Egypta. Takového vykladače by farao potrestal smrtí. Nikdo nechce slyšet špatné zprávy a předpovědi. Sedm let hojnosti a pak sedm let hladu, v kterých se všechno zhroutí. Vždyť farao viděl, jak ty hubené a vyzáblé krávy sežraly ty krásné a tučné krávy z první sedmiletky. Na takový sen snad raději zapomenout. A nebo odtud někam utéct. Jenže kam, když všude kolem je poušť.
Josef však věděl, co Egypt neznal. Sen byl tehdy všeobecně chápán jako božský výrok a znamenal definitivu. Tak a tak se stane a hotovo. Nic se s tím nedá dělat. Sedm let si budeme cpát břicha a pak budeme sedm let umírat hledem. Ale s Josefem přišla do Egypta zcela nová – abrahamovská víra. Když dá Bůh sen, když Bůh promluví – pak je to výzva a pomoc, abychom to, co nám hrozí, změnili. Ten sen je Boží výzva a pomoc, abychom to neštěstí a pohromu odvrátili. Bůh nám svými znameními nevyhlašuje soud a zkázu, ale dává nám příležitost, jak se zachránit. Josef tedy učí Egypťany i nás, jak se vzepřít svému osudu. Místo aby se zachránilo jen pár bohatých a nejsilnějších, místo aby každý myslel jen sám na sebe – Josef rýsuje před užaslým faraónem plán na záchranu celé země, která se zdála být odsouzena k hladu. Právě v tom je požehnání, které Bůh svěřil svému lidu a které Abrahamův lid dodnes šíří po vší zemi. Nepodávat se osudu. Neustoupit hrozbě. Nesmířit se s nespravedlností. Nečekat od Boha, že za nás udělá, co můžeme a máme udělat sami.
Jinak řečeno: problémy a nesnáze jsou od toho aby se řešily. Člověk není vydán do rukou nespolehlivé přírody a klimatických změn, ale má rozum a víru, aby se bránil tomu, co mu hrozí. Možná nám to dnes přijde jako samozřejmé, ale právě v tom jeden z největších přínosů židovské a křesťanské víry dnešní civilizaci.
Na východě jsou ještě dnes země, kde si nemocný člověk lehne na ulici a čeká až zemře. Nikdo se o něj nestará nikdo ho neléčí, protože to považuje za zbytečné. Ale naše víra říká: Nikdy se nevzdávej. Nikdy neustupuj tomu, co je zlé. Vždycky se dá něco vymyslet. Vždycky se dá něco dělat. Nikdy není pozdě. Bůh chce abys žil. Bůh chce, abys krutosti a výkyvy přírody změnil. Právě proto je na této zemi člověk, aby používal rozum a srdce, aby bylo možné řadu nespravedlností napravit. Josef se stává zachráncem největší starověké říše, ale tím skutečným zachráncem je Bůh, který učí svůj lid myslet a jednat jinak, než jako bylo tehdy zvykem. Díky tomu je dnes svět mnohem bezpečnější než kdysi. Lidé se naučili bránit proti hladu, léčit nemoci, odporovat tyranům a pracovat na zlepšení své životní úrovně. Důchodové zabezpečení, veřejné zdravotnictví, pojištění proti různým katastrofám, humanitární organizace, sbírky na chudé a hladové – to vše je ovoce biblického pohledu na svět – kde člověk není trpnou součástí přírodního dění, ale Boží posel a vyslanec, který má oprávnění usilovat a měnit svět k lepšímu.
Někdy nás přepadají pocity marnosti. Má vůbec cenu něco měnit a zlepšovat ? Má smysl myslet na druhé? Není to všechno jedno? Není lepší si někam zalézt a na všechno rezignovat? Má vůbec cenu lidem něco říkat? O něco se snažit ? Copak se dá změnit svět?
Josef si mohl docela klidně říci – je to sice hezký nápad – sedm let sbírat každé semínko, sedm let si odříkat – ale copak je to možné zorganizovat v celém Egyptě? Uhlídat a přesvědčit lidi, aby se dobrovolně uskrovnil?! Ale Josef věřil, že má od Boha za úkol zachránit celou zemi. Věřil, že Bůh bude s ním, tak jako s ním byl ve vězení. A opravdu. Boží požehnání naplatilo jen v Josefově soukromém životě ale rozšířilo se na celý Egypt, který mu byl svěřen. A od té chvíle se všechno v jeho životě začalo podivuhodně skládat dohromady. Mnoho nesouvislé události začaly dávat smysl. Jeho sny, jeho barevná suknice, ale i to, že ho bratři prodali a on je nyní mohl zachránit. Nikdo to nemohl vymyslet lépe. Ale on to nikdo předem nevymýšlel. Josefův život plný nepředvídaných zvratů je přesvědčivou ilustrací, jakou moc a sílu má Boží požehnání, které se – je-li člověk poslušný Božích zákonů – uplatní za všech okolností. V rodině, v zaměstnání, ve vězení ale i v té nejvyšší funkci, kterou si tehdy bylo možné představit. Boží požehnání je jako nepotopitelná bóje, která i v té největší bouří nakonec vyplave a člověk se jí chytne.
A to úplně poslední – Boží požehnání není naše soukromá výhoda proti druhým – ale dar, který máme pro druhé. Josefovy se sice bude klanět celý Egypt, ale ne jako svému faraónovi, ale jako člověku, který ho zachránil před hladem. I nám Bůh pomáhá právě proto, abychom pomohli jiným.

Hospodine, děkujeme Ti, že si nám svěřil tak důležitý poslání a úkol – změnit tento svět k lepšímu a pomoci druhým, aby se jim žilo lépe. Dej, aby každý z nás na svém místě – ve svém povolání nebo při svém studiu mohl k tomuto cíli směřovat a viděl před sebou alespoň malé výsledky, které by nás přesvědčili, že to úsilí není marné. Amen.