Kázání

Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: “Hle, beránek Boží.” Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: “Co chcete?” Řekli mu: “Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?” Odpověděl jim: “Pojďte a uvidíte!” Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: “Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus).” Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: “Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).” Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: “Následuj mě!” Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: “Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.”Jan 1:35 – Jan 1:45 (CEP)

Kolem Ježíše se pohybovalo množství lidí. Někteří byli zvědaví, jiní se chtěli uzdravit. Někteří se zajímali o náboženské otázky a přitahoval je neobvyklý pohled rabiho z Nazaretu. Ještě jiní se zajímali prostě o cokoli, co bylo výjimečné. Mnozí se přidali k houfu, protože jim byl Ježíš sympatický. Kolem Ježíše se pohybovalo množství lidí, ale jen někteří se vydali na cestu za ním. Oslovil je a oni ho následovali. Jen někteří se stali jeho učedníky. Evangelium ale se vším důrazem ukazuje, že právě o toto následování jde, že jde o to, stát se učedníkem.

Stát se učedníkem. Následovat Ježíše jako svého Pána a Mistra. Jak se to dělá?

Dnešní evangelium ve velmi hutné zkratce ukazuje, jak se člověk učedníkem stává: někdo ho za Ježíšem pošle nebo se o něm někde doslechne nebo ho i Ježíš sám vyhledá. Vždycky ale je ten člověk osloven a vyzván: pojď za mnou. A člověk se musí dát do pohybu, nejen fyzického. Ježíš nedává sebe a své poselství jen jako přídavek k životu. vede člověka tam, kde nikdy nebyl. Uvádí ho do života, jaký dosud nevedl. není tedy divu, že člověk mnohdy váhá, jestli se má na takovou cestu vydat. právem tuší, že mu Ježíš může dát nové jméno tak jako Petrovi to není jen jiné slovo, na které se musím naučit slyšet. Nové jméno, to je nové poslání, nový úkol. člověk může být vytržen ze svých dosavadních jistot, z pocitu, že se ve svém světě a životě docela vyzná, má ho pod palcem. A najednou by se na stará kolena musel učit žít nově žít podle Ježíše.

Následovat Ježíše a uplatňovat v tomto světě logiku království Božího vyžaduje odvahu z hlediska světa je to ovšem pošetilost. Nejradikálnější projevy následování jsou bláznivé a pošetilé v očích tohoto světa patří k nim odpustit tam,kde se mohu pomstít, ba milovat nepřítele a nastavit druhou tvář tam,kde mi bylo ublíženo, rozdat ze svého majetku to, co si mohu klidně ponechat, vzdát se pro Krista něčeho, bez čeho si ti druzí vůbec nedovedou šťastný život představit.odpuštění, nenásilí, rozdávající nesobecká lásky totiž zpravidla přinášejí pravý opak úspěchu. To můžeme ostatně vidět na samotném Ježíšově životním příběhu v očích světa je to kariéra směrem dolů.

Tento svět je světem, v němž platí zákon silnějšího a v němž se vyplatí bezohlednost a ostré lokty. Ježíš jasně říká, že ten, kdo se vydá na cestu následování, si nesmí dělat iluze ani o tom, že je to široká a pohodlná cesta, kterou se vydá většina, ani o tom, že se snad její obtíže vyplatí a povedou k úspěchu. Opakované slovo o kříži nám připomíná, že máme být velmi realističtí ve svém očekávání počítat s protivenstvím a fiasky všeho druhu, mít odvahu k oběti.. A přesto má tato cesta smysl.

Prvé setkání s Ježíšem může být výsledkem hledání jako v případě těch dvou učedníků Jana Křtitele nebo docela náhodné. Může být překvapující a nečekané, jako bylo pro Filipa či Natanaela. Ale ať tak či onak toto setkání teprve otevírá cestu dál.

Učedníci si sami navzájem pomáhali k Ježíšovi jeden ukazoval druhému cestu, než se i on s Ježíšem setkal. Tak je to stále. Někdy bychom rádi někoho k Ježíšovi přistrčili. Může se to i povést- Ale rozhodující je, jestli Ježíš právě toho člověka osloví- a to nezáleží na nás- a jestli mu oslovený kladně odpoví. Co tedy na nás záleží? Zřejmě to, jestli ukážeme dotyčnému člověku pravdu a to pravdu na svém životě. jestli totiž jsme se my za Ježíšem vydali, jestli jsme se stali jeho učedníky. Pokud bychom byli jen součástí přihlížejícího davu, byť třeba nadšeně aplaudujícími, ukazujeme něco špatně, ukazujeme nepravdu. Ježíš nechce stoupence. Ježíš nechce fanoušky. Ježíš chce následující učedníky.

Pokud tedy jdeme za Ježíšem a s ním, pak ukazujeme, že taková životní cesta je skutečně možná. Že lze jít cestou, na které člověk dává přednost pravdě před lží, lásce před sobectvím, nesnadnému pře snadným, kříži před zachováním života za každou cenu. jestliže totiž jen neříkáme, že Ježíš je Mesiáš, ale jestliže on skutečně naším zachráncem stal a my o tom víme, potom nahrazujeme mnoho řečí svědectvím vlastního života. Ukazujeme i beze slov jinou alternativu k životu, který vede většina. Ovšem aby tato alternativa byla věrohodná, musí být žita celým srdcem a často i se musí žít dlouho, velmi dlouho, aby ji naše okolí nepovažovalo jen za výstřednost nebo chvilkové mladické vzplanutí.

Je prostě třeba vytrvat na cestě, dělat to nejlepší, co člověk dokáže, a řídit se víc svým svědomím než svým okolím – to ovšem bude znamenat často jít osaměle proti proudu a jevit se moudrým tohoto světa jako pošetilý podivín.

Ale Ježíš jasně říká:Království Boží není z tohoto světa…..Boží místo je tam,kde platí úplně jiná logika než v tomto světě, logika paradoxu: kdo chce být největší, ať je nejmenší a služebník všech – kdo ztratí svůj život, ten ho získá – kdo má, ten dostane a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má dělník poslední hodiny dostane stejně jako ten, kdo nesl námahu celého dne a horka -nepoctivý správce bude pochválen pánem, kterého okradl, za svou prozíravost Syn Nejvyššího se rodí v chlévě a umírá na šibenici kříže mezi lotry mrtví vstávají, slepí vidí a ti, kteří říkáme vidíme, oslepli.

Apoštolové se vydali na cestu za Ježíšem vlastně hned, když byli osloveni. Chodili s ním dost dlouho po Galileji, ale teprve po svém odpadnutí a opětovném návratu po ukřižování a vzkříšení a po seslání ducha se stali svědky, stali se těmi, kdo byli schopni účinně druhé lidi uvádět na cestu za Kristem a upevňovat je na ní. Pokud můžeme s Ondřejem říci:Nalezli jsme Mesiáše, pokud to skutečně pro nás a pro náš život platí, pokud jsme se dali do pohybu za Ježíšem, pokud už jsme na cestě, pak to všechno, o čem byla řeč, může vyrůst a uskutečnit se i v našem životě.

Je to zřejmě dílo prozřetelnosti, že v našem prostředí jsou křesťané v situaci, v níž nemohou svůj pohled podepřít žádnou jinou silou než je síla argumentů vlastního životního příkladu.

O to odpovědnější je úkol s tímto jediným nástrojem vlivu zacházet opravdu dobře.

Nynější papež Benedikt XVI. Ještě jako theolog Josef Ratzinger vždy velmi zdůrazňoval, že víra není průhledná jako matematická formule a nedá se dokazovat mimo životní experiment spočívající v cestě následování.Napsal:Ohledně Kristovy pravdy se nelze opírat o teorie. Je to jako s technickou poučkou její pravdivost se ukáže až vyzkoušením Pravda toho, k čemu Kristus volá, se vztahuje na celého člověka, zahrnuje experiment života. Může být zřejmá jen tehdy, jestliže se skutečně oddám Boží vůli tak, jak se přede mnou otevírá.

Naše vlastní oddanost tomu, kterého jsme poznali jako svého Pána a kterého jako svého Mistra následujeme dodává celému našemu životnímu svědectví věrohodnosti. Jestliže on se nám stává vším, pak, pak se nemusíme nikoho a ničeho bát, protože on ty, které k sobě volá, sám nikdy neopustí. A když se nám cesta za ním zdá příliš těžká, nad naše síly, pak se k němu můžeme obrátit o pomoc v jistotě, že nás neodmítne.

Pane Ježíši Kriste, ty jsi nás zavolal a pozval na cestu následování. Stal jsi se světlem našeho života, jeho silou a radostí. A my nevíme, jak ti poděkovat.

Zároveň poznáváme, kolik toho tvému povolání zůstáváme dlužni zůstávej s námi a pomoz nám, abychom opravdu byli světlem světa a solí země.

Amen.

Olga Tydlitátová