Kázání

Svým učedníkům řekl: “Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Zavolal ho a řekl mu: `Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.´ Správce si řekl: `Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství! Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: `Kolik jsi dlužen mému pánovi?´ On řekl: `Sto věder oleje.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.´ Pak řekl druhému: `A kolik jsi dlužen ty?´ Odpověděl: `Sto měr obilí.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.´ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla
Lukáš 16,1-8
Ježíš jim řekl: “Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.” Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: “Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.”
Jan 20,21-23

Milí bratři a milé setry! Základem dnešního kázání bude podobenství o obviněném správci z Lukášova evangelia. Podobenství je zvláštní jazykový útvar, kde si musíme dát pozor, abychom neulpěli na samotném příběhu, který má pouze služebnou funkci. Vyprávění, jakkoli může být zajímavé, má úlohu pouhé ilustrace a přirovnání k něčemu, co je daleko důležitější než samotná látka příběhu. Podobenství chce většinou zdůraznit pouze jeden aspekt věci, kdežto ostatní nechává stranou. Jeho výklad je tedy třeba zaostřit na jednu jedinou věc, která díky tomu vynikne a stane se zřetelná. Ostatní souvislosti je třeba ponechat stranou.
Pokud si Ježíš vybral za téma svých podobenství bohulibé povolání jako je jarní setba nebo rybolov, nedělají nám jeho podobenství větší potíže. V našem dnešním podobenství si však zvolil námět ze světa byznysu a podnikání. Už to je nečekané. Navíc vypráví příběh, který se všem slušným a poctivým lidem jednoduše zajídá. Jak může někdo chválit zlodějinu? Ale nenechme se odradit látkou ani problematičností příběhu. Ptejme se, nás co důležitého nás chce podobenství upozornit a co díky němu můžeme začít lépe chápat.
Ježíš vypráví o správci, který měl pronajaté veliké hospodářství. U bohatých lidí to tak bývá. Mají třeba několik nájemních domů, hospodářských statků nebo jim patří celá fabrika a oni to svěří důvěryhodnému správci, který tam hospodaří a majitelům odvádí dohodnutý nájem. Majitel má své jisté a správce také. Správce či ředitel firmy pak často fakticky jedná jako majitel a má k tomu také plné kompetence. On rozhoduje, co se nakoupí a za kolik se to prodá, u koho a na kolik procent se podnik zadluží, jakou plodinu zasadí atd.
Nepřipomíná vám to něco? Myslím, že je to poměrně výstižný obraz našeho života. Vzpomene si ještě někdo z nás, že jeho život ve skutečnosti patří Bohu? Všichni už se dávno chováme, jako bychom byli svrchovanými majiteli svých životů a přitom jsme pouze jejich správci. Náš život, naše schopnosti a čas, který nám byl vyměřen – to vše zůstává v rukou Božích, ale my s tím vším zcela svobodně nakládáme a hospodaříme. Je to jako když dlouho bydlíte v nájemním bytě. Už vám ani nepřijde, že není váš.
Naše podobenství začne být zajímavé ve chvíli, kdy dlouholetého správce kdosi obviní, že rozkrádá majetek svého pána. Pán si ho zavolá, ale ne aby s ním o něčem diskutoval. Rovnou mu dá padáka. V podobenství se neříká, kdo ho obvinil, ani zda je to pravda. Něco se začne šuškat, pán nechce nic riskovat a dá svému zaměstnanci výpověď.
Nepřipomíná vám to něco? Ještě se vám nestalo, aby vám někdo z ničeho nic řekl, že jste všechno dělali špatně a zbytečně? Obviněný správce je obrazem člověka, který prožívá životní krizi. Třeba když někdo náhle onemocní a neví, kolik času mu ještě zbývá. Nebo mu žena řekne, že už ho nemiluje. V práci mu dají výpověď. Nemyslím, že by nás muselo potkalo hned všechno najednou, ale i to se někdy stává. Člověk naráz ztratí dosavadní jistoty a neví, jak dál. Je to nepříjemné, kruté a často nespravedlivé, ale stává se to.
Pointa našeho podobenství spočívá v tom, že správce sice ví, že zítra bude muset složit funkci, ale dnes je ještě pánem situace. Už je odvolaný a úřadu zbavený, ale pořád má ještě plné kompetence a může svobodně jednat. Dobře ví, zítra bude nezaměstnaný, ale dnes ještě sedí za ředitelským stolem a může podepisovat účty. A právě tuto zvláštní dvojznačnou situaci nám chtěl Ježíš připomenout, protože velmi dobře vystihuje situaci, v které se všichni nacházíme.
I my přece víme, že to neuhádáme. Před Bohem a před lidmi jsme selhali všichni. Každý z nás svůj život nějak promarnil. Jsme dlužni svým dětem, rodičům i přátelům. Nezvládli jsme tolik věcí, že se na to bojíme jen pomyslet. Všichni víme, že dřív nebo později půjdeme od válu. Jenom nevíme kdy. Jinak jsme na tom úplně stejně jako náš správce. Fakticky nás už odvolali, ale máme před sebou pár posledních dnů a roků, kdy ještě můžeme o něčem rozhodovat. Někteří lidé si však říkají: A má to ještě cenu? Není na všechno pozdě? Copak se po tolika letech dá ještě něco měnit? Každý si nás už dávno někam zařadil a má na nás hotový názor. Bůh i lidé. Nás přece už čeká jen stáří, nemoci, samota, někoho domov důchodců a nakonec všichni natáhneme bačkory. Tak co už?
Jenže náš správce nebyl žádný trouba. Celý život seděl u počítače a nikdy manuálně nepracoval. V šedesáti už nemůžete jít z kanceláře kopat kanály. Na pracáku by ho poslali leda tak do předčasného důchodu. A žebrat na České se slušnému člověku nechce. Správce však rychle vyhodnotil situaci a udělal překvapivou věc. Zavolal si obchodní partnery, kteří měli u firmy nějaký dluh. Staré smlouvy zničil a nechal je podepsat nové – ale na nižší částku. Odpustil jim část dluhu. Byl to sice z peněz jeho pána, ale on k tomu měl dosud plné kompetence. Jeho podpis ještě platil! Není divu, že mu ti lidé budou vděčni. Až za nimi za týden přijde, že potřebuje práci, jistě ho přijmou – třeba jako svého poradce. Člověk musí myslet na zadní kolečka. Kdo ví, že zítra o všechno přijde, nemůže strkat hlavu do písku.
Jenže právě to většina z nás dělá. I když všichni víme, že o svá postavení a možnosti, které dnes máme, brzy přijdeme, chováme se jako bychom měli být ve svých ředitelských křeslech na věky věků. Nedivme se Ježíšovi, že nám dává za příklad chytrého managera, který se zajistil na důchod. Je zvláštní, jak pečlivě si mnozí lidé spoří na důchod, zakládají stavební spoření, uzavírají životní pojištění, investují do podílových fondů – ale pro to aby mohli žít navěky s Bohem mnozí nehnou ani prstem. Proč tolik energie a času investujeme do věcí, které jsou pomíjivé, místo abychom stejnou energii a čas investovali do své spásy?
Leckdo však může namítnout: To jsi panáčku v taláru na špatné adrese. My přece chodíme do kostele, my se modlíme a žijeme spořádaně. My pro svou spásu leccos děláme. To dnešní podobenství by měli slyšet jiní lidé. Ti, kteří se kolem nás bezhlavě ženou po ulici a myslí jen na to, jak někoho ošidit, levně nakoupit a se ziskem prodat. My na svou budoucnost dbáme a myslíme.
To je pravda a je to dobře. Jenže ten správce investoval do lidí. A to nám možná přece jen trochu chybí. Pro svou spásu totiž člověk nepracuje, když čte bibli, sedí v kostele nebo klečí na kolenou. V takovou chvíli se na spásu připravujeme. Když čteme bibli, učíme se počítat. Když sedíme v kostele, jsme ve škole. Když se modlíme, píšeme domácí úkoly. Teprve když to, co jsme se u Ježíše naučili, použijeme v praktickém životě, v zaměstnání, v rodině, v politice, mezi lidmi na ulici, ve sboru – začne to mít skutečný smysl a váhu.
Na dnešním podobenství je nejpodivnější jednání bohatého pána, který když zjistí, že jím odvolaný správce na poslední chvíli rozdával z jeho vlastního majetku – proti všemu očekávání správce pochválí. To přece nedává logiku. Ale právě to by nás mělo upozornit, že podobně s námi jedná Bůh.
Bůh je totiž velmi bohatý pán a může si to dovolit. Dovede odpustit dluhy, když vidí, že by to dlužníky zničilo. Proto se mu líbí, co udělal jeho bývalý správce. Bůh nelpí na každé koruně, ale na člověku. Konec konců centrální banky a měnový fond jednají podobně. Když někdo nemůže splácet své dluhy, významnou část mu odpustí. Tím ho povzbudí, umožní mu hospodářsky přežít a ekonomika funguje dál.
Pán Ježíš však nemluví o penězích. Na penězích a odpuštěných půjčkách nám však ukazuje, že se takové jednání někdy vyplatí a má smysl. To, co má Ježíš na mysli, však nejsou peníze, ale odpuštění. Dluh a hřích mají k sobě v bibli velmi blízko. Slovo odpuštění je dokonce spojuje.
Naše podobenství chce říci, když člověk zjistí, že před Bohem neobstojí, když si uvědomí, že sám sebe neobhájí – není ještě všechno ztraceno. Nastává čas investovat do lidí. To, co dnes mnozí lidé potřebují ze všeho nejvíc, je odpuštění. Přijetí. Přátelství. Pochopení. Místo toho slyší naše odsuzování, cítí naše odmítání, mravní povýšenost, suverenitu a uzavřenost. Na kolik lidí jsme si udělali hotový názor a nedáme důvod ho měnit.
Když člověk někomu odpouští, nikdy neodpouští jen ze svého, ale především z Božího. Pánu Bohu jsme dlužni celý svůj život. A my můžeme své bližní tohoto dluhu a strachu z Božího trestu zbavit. Jsme totiž správci Boží milosti. Bůh v Kristu smířil svět se sebou a nám dal za úkol šířit toto smíření dál a dál. Je to stejné jako v našem podobenství. Bůh nás neposlal mezi lidi, abychom je obvinili z hříchu, ale pochválí nás, když lidem hříchy odpouštíme.
Bylo nám svěřeno velké privilegium. Ježíš říká: „Komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny. Komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“ A tam, kde se lidem odpouští hříchy, dějí se často veliké divy. Mnozí se díky odpuštění přestanou stydět a stále obviňovat. Začnou se po letech dokonce usmívat a odváží se žít jako svobodní lidé. Tato proměna je v naší moci. Odpuštění je síla, která může změnit svět. A Bůh nás za ně pochválí.
To neznamená, že máme odpustit všem a okamžitě. Náš správce si také nezavolal všechny a nerozdal dlužníkům celý statek svého pána. Jednomu odpustil polovinu dluhu, jinému jen dvacet procent. Správce, i když ví, že je odvolaný, nesmí ztratit soudnost. Jsou lidé, kterým odpuštění pomůže a postaví je na nohy. Jsou však lidé, kde by odpuštění mohlo vyvolat pocit, že vlastně nic neprovedli. Tam je třeba odpuštění zadržet a být důslední. Jistě řeknete, že bývá těžké to rozeznat. Komu již odpustit a koho v tom ještě nechat.
Ano, je nesnadné to posoudit. Ale na to nás tu přece Pán Bůh má. Něco nás už skrze bibli a modlitbu naučil. Navíc se umíme vžít do situace druhých a víme, kdy by nám odpuštění pomohlo a kdy by nás jen utvrdilo v přesvědčení, že si můžeme všechno dovolit. Být správci Boží milosti je velká odpovědnost i příležitost. Je však nepochopitelné, že pořád ještě takovou pravomoc máme, když už se dávno ví, co jsme zač. Ale je to tak. My všichni jsme odvolaní správcové. Ale dokud jsme nezemřeli, můžeme každý den učinit mnoho dobrého.
A ono to skutečně funguje. Nepoctivý zachraňuje nepoctivého. Hříšník ospravedlňuje hříšníka. A Bůh tomu žehná.
Jiří Gruber