Kázání

Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu, nebo ty Hospodine sám, způsobíš mi bydlení bezpečnéŽalm 4,9

Milí bratři a milé sestry!
Všichni to známe. Přijde večer a noc a my nemůžeme usnout. Většinou za to mohou nějaké starosti a nejistota. Pořád myslíme na to, zda jsme něco nezanedbali. Něco důležitého neopomenuli, na někoho nezapomněli. Když člověk nespí, pak většinou proto, že ho něco tíží a trápí.

Když naopak někdo usne rychle a bez problémů, říkáme o něm, že usnul „spánkem spravedlivých“. To znamená, že mu bylo dáno ulehnout v klidu, bez výčitek, bez špatného svědomí, s pocitem dobře vykonané práce. Snad proto si žalmista vybral obraz spánku jako podobenství, kterým chtěl vyjádřit klid, vnitřní vyrovnanost a úlevu, kterou člověku přináší víra v Boha.

Jeden mladý člověk mi jednou vyprávěl, jak se jako malé dítě bál usnout. Bál se totiž, že už se nikdy neprobudí. Myslel si, že když usne, tak vlastně zemře a ztratí nad sebou vládu. Svým způsobem to tak je. My opravdu každý večer vlastně umíráme a nevíme, zda se ještě probudíme. Ale i když máme starosti, nakonec většinou usneme, protože jsme unavení a vyčerpaní. Víme, že musíme spát, abychom mohli druhý den zase pracovat, přemýšlet, plánovat a něco rozumného udělat. Vědomě i nevědomě se tak svěřujeme do náruče Boží, který nám dopřává spánek a odpočinek, aby nás ráno probudil do nového jitra.

Většinou tedy člověk usíná únavou. Prostě už neudrží oči a zdřímne. Kdyby směl člověk usnout teprve tehdy, až bude mít všechno hotové, až bude se všemi smířený, až bude zcela klidný a vyrovnaný – myslím, že bychom nemohli a nedovedli zahmouřit oka nikdy. Kdyby nebylo únavy a tělesné slabosti, kdyby musel člověk pořád myslet, na to, co všechno se může stát jemu a jeho blízkým, myslím, že bychom neusnuli ani na hodinu! Neboť pořád je, o co se bát, pořád je před námi něco nedodělaného, nejistého, nebezpečného. Konec konců, proto si také mnoho lidí nedovede pořádně odpočinout. Mnozí z nás si nedovedou udělat neděli ani nejezdí nikam na dovolenou. Pořád něco nestíháme, doháníme a o něco se strachujeme. Stále máme pocit, že všechno záleží jenom na nás. Nikdo nám nic nedá, na nikoho se nemůžeme spolehnout a tak jsme pořád ve střehu, pořád v akci, pořád v pohotovosti.

Ale tak tomu není až dnes. Určitě to znal i žalmista. Viděl to sám na sobě i na druhých. Lidé vždycky měli o něco strach a na mnohé nestačili. A proto nám žalmista říká: Pokud nechcete odpočinout až v hrobě, pokud se nechcete uštvat k smrti, pokud chcete v životě prožít radost a štěstí – naučte se žít a usínat s důvěrou v Boha. Když budete spoléhat jen sami na sebe – pak bude váš spánek i odpočinek jenom povrchní, chvilkový a nikdy si pořádně neodpočinete. Ale kdo věří Bohu – dokáže si opravdu odpočinout a v klidu usnout. Ne proto, že by si mohl myslet, že je spravedlivý. To ani náhodou! Křesťan dobře ví, kolik toho nestihl a nedokázal, ale současně ví i o tom, že mu to Pán Bůh nevyčítá a odpouští. Proto si křesťan troufá usnout a odpočinout. Ví, že ho Pán Bůh nehoní, neštve, netrestá a nepronásleduje. Právě v tom je výsada křesťanské víry, že nám dopřává klidu, i když víme, že si to nezasloužíme a nic mimořádného jsme nedokázali. Ale uvěřili jsme, že nás má Pán Bůh rád a dopřává nám spánek a odpočinek, abychom mohli načerpat nových sil.

A kdo dobře spí, tomu se pak i dobře žije! Je odpočatý, má novou sílu, nové nápady a těší se na přicházející den. Ale ten, kdo noc probděl úzkostí, tomu se nechce žít ani pracovat. Je unavený, bez energie, bez zájmu, bez naděje. Kdo věří Bohu, smí usínat v klidu, smířen s Bohem, s bližními i se svým životem a ráno vstává plný energie a chuti do života. Kdo se však chce bez Boha obejít, usíná buď pýchou, jak je dobrý a spravedlivý nebo únavou. Ráno však zjistí, že jeho pýcha byla falešná a únava ho neopustila. Jsou dny, kdy bychom nejraději i po ránu zůstali v posteli, protože je nám hůř, než když jsme večer uléhali. Člověk, který se chce spoléhat jen sám na sebe, se moc nevyspí a když se probudí, padne to něj všechno znovu.

Spolehnout se na Pána Boha přitom není nic laciného ani jednoduchého. Není to „ pilulka na spaní“ ani „berlička pro slabochy“. Věřit Bohu vyžaduje velikou sílu, ano často veškerou sílu a odvahu, které je člověk schopen. Spolehnout se na Boha je rozhodnutí zralého muže a statečné ženy. Je to čin, kterým člověk odevzdává svou důvěru a naději tomu, který si získal jeho rozum i srdce. Věřit Bohu, to je jako když si muž a žena řeknou ano. Nemusí. Ale mohou a chtějí. Je to jejich svobodné rozhodnutí, kterým se mnohého vzdávají. Ale přesto se toho kroku odváží, protože jsou přesvědčeni, že tím víc získávají. Jako manželé mají pro koho žít Už nejsou na všechno sami. Mají se o koho opřít, komu svěřit. Mají vedle koho usínat a s kým se probouzet. Ta dobře jako tomu, kdo se žení a vdává smí být i člověku, který uvěří Bohu a svěří mu své úzkosti i radost, svou naději i nejistotu..

Dobrodiní klidného spánku, který dává Bůh, těm, kteří mu důvěřují, se však vztahuje i na spánek, kterému někdy říkáme věčný. Nikdo z nás neví, kdy přijde jeho čas a všem nám to nahání strach. Nikdo z nás totiž neví, zda se z takového spánku ještě někdy probudíme. Všichni se snažíme tu chvíli co nejvíce oddálit a co nejméně na ni myslet. Do poslední chvíle bojujeme a bráníme se, ale nakonec nás to všechny zmůže a my umíráme. Někdo s hrůzou, někdo zklamán, někdo nepřipraven a nesmířen. Ti, kdo věří Bohu, však mohou i do hrobu jít s klidem a důvěrou. Je to podobné, jako když každý večer uléháme do postele. Pokorně vyznáme Pánu Bohu své hříchy, vzpomeneme svých blízkých, ale především vzpomeneme na svého Pána, Ježíše Krista, který nám přinesl Boží odpuštění a zaslíbil život věčný. To, co nás neslo a drželo celý život, ponese a podrží nás i v hodně naší smrti a uchová nám naději, i když tu nebudeme. Neboť když je člověk mrtvý, je to stejné, jako když spí. Neví o sobě. Ale smí věřit, že nás Bůh probudí, tak jako nás probudil už tolikrát. A tak jako ráno bývá moudřejší večera, přijde čas, kdy i my spatříme a zažijeme, co nyní nechápeme, co nám připadá nemožné a neskutečné. Díky Ježíši Kristu, který již vstal z mrtvých, víme, že je probuzení z „věčného spánku“ je možné! Nikdo z nás si to nezaslouží, ale Bůh dopřává svému milému spánek i probuzení do nového dne. Díky Bohu je možné i to, co nám připadá nemožné. A tak večer v klidu usínejme a až přijde čas, v klidu i umírejme. Není třeba se bát. Bůh nás probudí. Pánu Bohu na nás záleží víc, než si myslíme. Amen.

Ježíš vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. I přistoupili a probudili ho se slovy: “Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!” Řekl jim: “Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?” Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Lidé užasli a říkali: “Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?” Mt 8,23-27

Ať vám dá Bůh klidný spánek i radost z nového dne. Nedělejte si zbytečné starosti a důvěřujte Bohu. On vám dá klidnou noc a nový zítřejší den. Amen.

Nešpor 2. května 2004, Jiří Gruber