Kázání

Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.On však jim odpověděl: “Večer říkáte: `Bude krásně, je pěkný západ.´A ráno: `Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.´ Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete? Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo.” Opustil je a odešel.

Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že si zapomněli vzít chleby.Ježíš jim řekl: “Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!”Oni však u sebe uvažovali: “Nevzali jsme chleba.” Když to Ježíš zpozoroval, řekl: “Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba?Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali?Ani těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali?Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!” Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů.

Matouš 16:1-12

 

Milí bratři a milé sestry!

Čteme- li na začátku našeho oddílu, že za Ježíšem přišli farizeové a saduceové společně, je to na první pohled podezřelé. Dovedete si představit, že by se na něčem spolu dohodli občanští a sociální demokraté? Leda že by v tom byla nějaká kulišárna. A taky že byla. Když se objeví společný nepřítel, spojí se proti němu i největší rivalové. Farizeové očekávali blízký příchod Božího království. Saduceové nečekávali vůbec nic. Saduceům vadilo, že Ježíš vzbuzuje v lidech naději na  Boží pomoc. Farizeům vadilo, že lidem nabízí jinou Boží pomoc než oni. V každodenních věcech byli protivníci, ale nyní spojili síly a rozhodli se Ježíše znemožnit a umlčet.

„Ukaž nám znamení z nebe.“ Copak Ježíš neučinil dost slavných činů? Uzdravoval nemocné, nasytil hladové, odpouštěl hříšníkům. Proč chtějí ještě nějaké další nové znamení? Protože to až dosud nikdy nebylo jednoznačné. Když uzdravoval, mohl být klidně spolčen s ďáblem. Nemoci byly podle tehdejších představ dílem zlých duchů. Když nasytil hladové, mohlo to být jen představení pro důvěřivé. Když odpouštěl hříchy, mohly to být jen plané řeči. Pouze znamení z nebe mohlo vyvrátit všechny pochybnosti. Pouze přírodní zázrak mohl poskytnout jasný a nevyvratitelný důkaz, že Ježíše poslal Bůh.

Dokážeš přivolat zatmění slunce, zastavit Jordán nebo vyvolat zemětřesení? Saduceové a farizeové dobře věděli, že takový důkaz žádný člověk poskytnout nemůže. Oni však nežádali od Ježíše znamení, aby mu mohli uvěřit, ale aby si potvrdili svou nevěru.

I dnes jsou lidé, kteří říkají – ať mě Pán Bůh přesvědčí a já mu uvěřím. Ať mi dokáže, že existuje a já ho budu poslouchat. Přitom dobře vědí, že žádný takový důkaz neexistuje a ani existovat nemůže. Víra má přece smysl pouze jako svobodné rozhodnutí. O důvěře se dá mluvit pouze tehdy, když nás k ní nic nenutí. Víra stejně jako láska se nedá nařídit ani dokázat. Právě proto je víra a láska tak cenná a vzácná – pro Pána Boha i pro člověka.

Ale lidé si potřebují nějak ospravedlnit svou nevěru a vlastní sebevědomí a proto žádají důkaz, o kterém vědí, že ho nelze poskytnout. Ptají se třeba, proč Bůh dopouští utrpení a nezabrání válkám, ale žádné vysvětlení slyšet nechtějí, protože jsou už předem rozhodnutí, že chtějí žít bez Boha.

Ježíšova odpověď však vzala tazatelům vítr z plachet. Když chcete vidět znamení z nebe, podívejte se na oblohu. Jsou-li večer červánky, říkáte, že příští den bude slunečný. Ale když se nebe červená hned z rána, říkáte, dnes bude pršet. Jestliže dovedete odhadnout tak nejistou věc, jakou bývá počasí, jak to, že nepoznáte, když k vám někoho pošle Bůh?

Vy přece nejste tak hloupí a nechápaví, jak se děláte. Mnohé věci dokážete domyslet a vidět dopředu. Umíte si dát události do vzájemného vztahu. Když někdo žije na dluh, víte, že brzy zkrachuje. Když někdo vyzývá k nenávisti, víte, že to vyvolá násilí. Když někdo slouží věrně Bohu, víte, že se dřív nebo později dočká chvály a uznání.

Jak to, že nepoznáte, když k vám někdo přichází od Boha? Rozum i srdce vám napovídá, kdo říká pravdu a kdo si jen vymýšlí. Vaše intuice a svědomí vám signalizují – toto je hlas Boží, i když zní často jinak, než jste si mysleli a čekali. Tak nejistou věc jako počasí odhadnout dovedete, ale když jde o smysl a cíl života, děláte se nechápaví. Nač potřebujete důkaz z nebe, když dávno víte, co je správné, ale stejně se tím neřídíte. Žádáte znamení, ale je to jen vaše výmluva a chytráctví.

Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo.” Jonáš byl prorok, který neměl v rukou žádný důkaz ani znamení.

A přece na jeho slovo celé Ninive pokleklo a prosilo Boha o odpuštění. Byli to lidé zlí a nespravedliví a přece poznali, že ústy tohoto člověka jim Bůh nabízí novou šanci.

I my jsme uvěřili na základě Jonášova znamení. Ježíšovo evangelium, svědectví církve a příklad statečných křesťanů se pro nás staly dostatečně výmluvné a zavazující. Někdy ovšem prožijeme věci podivuhodné. Naše víra se nám potvrdí a modlitby splní. Přesto víme, že to není žádný důkaz. Všechno se dá vyložit i přirozeně. Na nás záleží, zda budeme vděční nebo pyšní. Zda přijmeme odpovědnost vůči Bohu nebo se budeme řídit pouze vlastním prospěchem.

Ale náš příběh nekončí. Když se Ježíš sešel s učedníky na druhém břehu, došlo ke zvláštnímu nedorozumění. Učedníci právě zjistili, že si sebou zapomněli vzít chleby. Dobře si pamatovali, že Ježíš dokáže nasytit velký zástup lidí i z toho mála, co mu dají. Ale tentokrát sebou neměli ani jeden bochník. A z ničeho lidi nenasytíš.

Ježíš poznal, nad čím se učedníci trápí a řekl jim: “Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!”Oni však u sebe uvažovali: “Nevzali jsme chleba.” Když to Ježíš zpozoroval, řekl: “Proč vy malověrní, mluvíte o tom, že nemáte chleba?Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali?Ani těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali?

Je jasné, že Ježíš něco naznačuje. Připomíná dvojí nasycení zástupů. Příběh, který vypadá na první pohled jako zdvojení téhož. Jen čísla se poněkud liší. Nejprve nasytil pěti chleby pět tisíc lidí a podruhé sedmi chleby čtyři tisíce lidí. Ty příběhy dobře známe a vždycky nám vrtalo hlavou, jak mohl Ježíš těch několik chlebů rozmnožit pro tolik lidí.

Všimněme si však, že Ježíš však klade důraz na něco jiného. V našem textu se dvakrát opakuje stejná otázka, na kterou si mají učedníci i čtenáři odpovědět sami: Kolik košů jste sebrali?

Zdvojenou otázkou Ježíš ukazuje, co je v obou příbězích nejdůležitější. Není to počet chlebů ani počet strávníků, ale počet košů nalámaných chlebů. To co nám přijde v obou příbězích okrajové, je ve skutečnosti klíčové.

V prvním případě zbylo košů dvanáct a v druhém sedm. Dvanáct znamená celý Izrael a sedm ostatní pohanské národy. Jinými slovy – chleba je dost pro všechny. Zázrak s chleby už není třeba opakovat. Nejdůležitější je, jak ty nalámané chleby dostat k hladovým a hledajícím tohoto světa. Učedníci se trápí zbytečně. Když je s nimi Ježíš, nechybí jim vůbec nic.

I nám se někdy stává, že se tak jako učedníci trápíme zbytečně. Přemýšlíme, co všechno nám jako křesťanům chybí, co jsme zanedbali, zapomněli. Přemýšlíme, co všechno bychom měli udělat, aby se znovu mohly dít Boží divy a zázraky. Zdá se nám, že nemáme skoro nic, co by mohl Ježíš použít. A přitom nechápeme, že nám nic nechybí. Chleba je dost. Ježíš sám je odpověď na nouzi a hledání dnešního člověka. Není třeba hledat zázračné misijní metody ani přesvědčivé důkazy. Není nám třeba více peněz, moci ani vlivu. Tím největším divem a zázrakem je samotná zvěst evangelia. Kdo jí uvěří, bude nasycen, a kdo si chce vystačit sám, ten zůstane o hladu. Není třeba se trápit, ve skutečnosti nám nechybí vůbec nic

A teď jedna biblická kuriozita. Evangelista Matouš měl někdy ve zvyku opravovat evangelistu Marka. A učinil to i zde. Vynechal totiž Markovu zprávu, že jeden chleba na lodi přece jen měli. Zdálo se mu to zmatečné. Buď chleba měli, nebo neměli. Ale v tomto případě Marka nepochopil. Tím jedním chlebem byl totiž Ježíš sám. Kde je Ježíš, tam lidem nic nechybí. Jeho oběť a vzkříšení dávají odpověď na všechny naše úzkosti, ztráty a pochybnosti. Proto už tehdy řekl svým učedníkům: To vy jim dejte najíst. Problém není v nedostatku chleba, ale v nás. V naši malé víře, falešné ostýchavost a zbožném sobectví, které stále řeší jen samo sebe.

Ale Ježíš vidí ještě jiný problém. Zatímco my se trápíme, co všechno nám chybí, kvasí v nás nedůvěra a pochybnost. Podle známého přísloví jeden o voze a druhý o koze, připomíná Ježíš učedníkům kvas, zatímco oni si stále vyčítají zapomenutý chleba. V češtině si slova kvas a chleba nespleteme. Ale židé měli tehdy dva druhý chleba: kvašený a nekvašený neboli přesný. Možná jim lidově říkali přesňák a kvašňák. Slova dejte si pozor na kvas, mohla být proto chápana ve smyslu: Dejte si příště pozor, ať vám nechybí chleba.

Ale Ježíš neměl na mysli chleba, nýbrž kvasnice. Každý věděl, že stačí kapka zkvašeného vína nebo zbytek starého jídla a všechno co dáte do nádoby, můžete za pár dnů vyhodit. Kvas byl obecně rozšířenou metaforou pro neviditelné šíření něčeho zlého a nebezpečného. Stačí malá pochybnost a nejistota, ale když naroste a nabobtná, ovládne všechno naše myšlení a rozhodování. Co však kvasilo v hlavě učedníkům? A nekvasí tam něco i nám?

Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!” Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů. Ježíš vidí v srdci svých učedníků, co tam oni sami nepozorují. Učedníci i my se snadno necháme ovlivnit myšlenkou, co všechno nám chybí. Samotné evangelium o Ježíšově oběti a vzkříšení nám připadá příliš obyčejné, známé a obehrané. V duchu si říkáme: chce to něco nového. Nějaké další znamení, nové důkazy a metody. I my máme jako učedníci pocit, že jsme na něco zapomněli a nic pořádného neumíme. Vyčítáme si, že se málo modlíme, málo radujeme, málo svědčíme. A tato úzkost a malověrnost pak působí jako kvas, který nepozorovaně prostupuje naším myšlením a vírou a brání nám, abychom se radovali z toho, co máme, co nám bylo svěřeno a z čeho můžeme rozdávat druhým.

V evangeliu podle Lukáše čteme, že tím kvasem farizeů může být také Ježíšem často kritizované pokrytectví. Je známou věcí, že když někdo nově uvěří, bývá plný nadšení a opravdovosti. Ale když vidí, jak jsou ostatní bratři a sestry klidní a opatrní, brzy se naučí, že jedna věc jsou ohnivá slova, která slyší z kazatelny, veliké závazky, o nichž zpíváme v písních, vroucné modlitby, kterými se přimlouváme za potřebné a druhá věc je naše pohodlnost, pasivita a soběstřednost. Ta působí jako kvas, kterým se snadno nakazí celé těsto. Nadšený křesťan se brzy zařadí a za chvíli jsme všichni stejní. V neděli věřící a ve všední den zklamaní, nakvašení, namyšlení a otrávení.

Kvas saduceů byl zhoubný v tom, že nečekali vůbec nic. Kvas farizeů v tom, že čekali pouze to, co sami chtěli. Kvas herodovců, o němž se zmiňuje evangelista Marek, byl v tom, že je zajímali pouze zázraky.

Ale jsou i jiné kvasy. Evangelický kvas se projeví třeba tím, že si každý věří po svém, katolický kvas, že nám stačí zachovávání tradic, letniční kvas, že se soustředíme pouze na vlastní zážitky, pietistický, že se cítíme být lepší než druzí, pravoslavný, že je nás mnoho, metodistický, že poznáme, kdo je obrácený. Český kvas bývá v tom, že k víře není potřeba církve a polský, že věřit nemusíme, ale na církev nedáme dopustit. Leccos kvasí v našich srdcích a my se tím snadno necháme ovlivnit a ani o tom nevíme.

Ale současně nám tam kvasí také zárodek Božího království, který do našeho života vnesl a vmísil Ježíš. Ten je třeba podporovat a hledat. Tomu je třeba naslouchat a radovat se z něho. Kdo čte evangelia – ten ho pozná a nepotřebuje k tomu žádné další důkazy a zázraky. Kdo chodí na bohoslužby, ten zaslechne, když ho Pán Bůh volá k dílu. Jeho srdce i rozum mu napoví, co má dělat a nač se zaměřit.

Pane, děkujeme Ti, že jsi nám dal všechno, co my a tento svět hledá a potřebuje. Když ti budeme věřit, nic důležitého nám nechybí. Probuď v nás odvahu sdílet se s lidmi okolo nás o všechno, co nám dáváš a nabízíš. Amen.

 

Brno 20.7.2014 JG