Kázání

Tu řekl Elijáš všemu lidu: “Přistupte ke mně!” Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. Nato řekl: “Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!” Potom řekl: “Udělejte to ještě jednou.” Oni to udělali. Znovu řekl: “Udělejte to potřetí!” Udělali to tedy potřetí. Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop. Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: “Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: “Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!” 1Kr 18,30-39

Milí bratři a milé sestry!

Dnes máme před sebou vyvrcholení Eliášova zápasu za záchranu Izraele, který se odehrál na hoře Karmel. Od samého rána se pokoušeli Baalovi proroci dovolat svého božstva. Marně. Když se slunce začalo chýlit k západu, Baalovi proroci zmlkli. Nikdo se neozval. Nikdo jim neodpověděl.

Už to samo o sobě bylo Eliášovo vítězství. Lidé totiž poznali, že jejich modla mlčí a nepomůže. A to je většinou první krok k tomu, aby člověk začal hledat pravého Boha. Dokud žijeme v iluzích, dokud nám stačí hodnoty, na které spoléháme, těžko nás někdo přiměje, abychom změnili názor. Dokud nepřijde krize, která odhalí, jak marné a prázdné je to, nač jsme dosud spoléhali, proč bychom hledali jiného Boha? Ale když se člověk zklame a spálí, když se zhroutí naše domnělé jistoty a falešné sebevědomí, může začít něco nového.

Eliáš volá shromážděný Izrael: „Přistupte ke mně!“ A oni přistoupili. Z pouhých diváků se v tu chvíli stávají aktivní účastníci děje. Až dosud jen přihlíželi. Až dosud jen mlčky čekali, co bude. Nyní se však musí rozhodnout. Přistoupit k Eliášovi znamenalo vzdát se Baale. A oni se ho v tu chvíli skutečně vzdali. Hospodin se na Karmelu neukáže nezaujatým pozorovatelům ani senzacechtivým novinářům, ale dá znamení těm, kteří ho hledají. Hospodin o sobě nikomu nepodává nezpochybnitelný důkaz. Svými činy však utvrzuje víru těch, kteří ho vyhlížejí.

Ale ještě dřív než se tak stane, obnoví Eliáš, co bylo za léta nevěry zapomenuto, zaprášeno, pobořeno a zničeno. Opraví starý Hospodinův oltář, na kterém se už dávno neobětovalo. Staví ho z dvanácti kamenů, ačkoli všichni vědí, že izraelská pokolení už dávno nežijí pohromadě, ale ve dvou královstvích. Kolem oltáře ohradí prostor, který připomíná nádvoří stánku úmluvy, když ještě lid putoval pouští. A nakonec vylévá na oltář 12 džbánů vody, podobně jako kdysi prorok Samuel, když spolu se vším lidem vyznával své hříchy. Jeho počínání můžeme chápat v tomto smyslu: Má-li v církvi ale i v našem osobním životě začít něco opravdu nového a požehnaného, nedá se to zařídit tak, že se bez dlouhých řečí začne znovu. Na zelené louce. Chce-li člověk začít nový život, musí se vrátit tam, kde udělal chybu. Je třeba se přiznat ke své minulosti. Napravit, co bylo zničeno. Eliáš chce zdůraznit: nové začíná obnovou starého. Proto se církev stále znovu vrací k Písmu. Proto se máme vyznávat ze svých hříchů. Proto si máme připomínat svůj křestní a konfirmační slib. Proto by si manželé měli připomínat, co si kdysi slíbili. Proto si má národ připomínat svou historii a nedělat za ni tlustou čáru. Proto jsou ovšem návraty tak těžké, Znamená to přiznat se k tomu, nač bychom rádi zapomněli a co jsme možná už opravdu zapomněli. To vše nyní Eliáš slovy i skutky na hoře Karmel Izraeli připomíná. Vrací se zpátky do dob Jákobových, Mojžíšových a Samuelových. Chce se vrátit a navázat tam, kde se stala chyba. Pokračovat v opuštěné cestě.

Ve stejném duchu se nese i Eliášova modlitba. V ní se dovolává dokonce Abrahama, Izáka a Jákoba. Není to však jen zbytečné opakování dějepravy. Pro Eliáše i pro nás je to obrovské povzbuzení. Naše modlitby nemusí nikdy začínat od nuly. Když voláme k Bohu, obracíme se k tomu, který pro nás již mnoho učinil. Naše víra má svou historii. Má se o co opřít. Má s Bohem dobrou zkušenost. Křesťan ví, ke komu volá. Každá naše modlitba smí začínat vděčností za to, co pro nás Bůh učinil. Když si to člověk uvědomí, prosí pak úplně jinak, než když rovnou na Pána Boha vybafne, co by chtěl.

A to je další věc, která je na Eliášově modlitbě pozoruhodná. On sám vlastně od Pána Boha nic nechce. Prosí však za to, aby se stalo, co chce Bůh. „ Dej ať se pozná, že jsem všechno učinil podle tvého slova.“ Úspěch Eliášovy modlitby tedy není v její naléhavosti ani v Eliášových schopnostech či výmluvnosti. Bůh na jeho modlitbu odpověděl proto, že Eliáš prosil o to, co si Bůh přál. Možná vám to přijde zbytečné – modlit se za to, co Pán Bůh chce. Ale právě tím je biblická modlitba jiná od všech ostatních. Ježíš se přece také modlil: ne jak já, ale jak ty chceš. A my se také modlíme: buď vůle tvá. Když se křesťan modlí, není to pokus, jak si splnit svá přání. Cílem našich modliteb je něco jiného. Nazval bych to srozumění s Bohem. V modlitbě se chceme se svým Pánem co nejvíce shodnout. Ztotožnit se z jeho vůli. Přát si a také udělat, co chce Bůh. Na Karmelu se přece nestalo, co si vymyslel Eliáš, ale co bylo Božím přáním a cílem. Když Eliáš prosil: „Ty sám obrať jejich srdce k sobě “, vyjádřil přesně to, na čem Pánu Bohu nejvíc záleželo. Hospodin není netečný ani lhostejný. Bůh Izraele miluje svůj lid a touží po jeho lásce. A Eliáš je veliký a svatý v tom, že tomu porozuměl, že pro to nasadil život a že se za to modlil.

Oběť na Karmelu je však pozoruhodná ještě v jedné věci. Eliáš nejprve všechno připraví, ale teprve Bůh to dokončí. Celé Eliášovo počínání, oprava oltáře, přichystání oběti i vylévání vody na znamení pokání, ano celé to shromáždění a soustředění lidu by nemělo žádný smysl, kdyby Bůh nakonec nezasáhl a sám nezapálil a nepřijal přichystanou oběť. Nemá smysl spekulovat o tom, jak se to stalo. Ten příběh však chce více než výmluvným způsobem povědět: člověk smí a má ve svém díle počítat s Boží pomocí. Naše práce, naše služba a úsilí se smí podobat Eliášovo počínání na Karmelu. Našim úkolem je mnohé připravit. Odpovědět na Boží výzvy a volání a pustit se odvážně do díla. Ale přitom nikdy nemůžeme udělat a zařídit všechno. Naše práce, náš podíl v jistou chvíli končí a pak to všechno záleží na Pánu Bohu. Často na tom budeme podobně jako Eliáš. Pro Boží dílo dáme v sázku mnohé. Své síly i odhodlání. Své jméno, svou čest, svůj majetek. Někdo nasadí i život. Když Pán Bůh nepomůže, hrozí, že všechno naše úsilí bude zbytečné, marné a často i směšné – tak jako by byla směšná mokrá oběť na Karmelu, kdyby Bůh nezasáhl. Ale Bůh pomáhá! Bůh se přiznává ke svému dílu.

Víra však znamená podstoupit toto riziko. S Abrahamem jít do neznámé země, s Noem stavět koráb na souši, s Josefem čekat v egyptském vězení, s Mojžíšem jít k faraonovi, s Davidem se skrývat před Saulem, s Rut chodit sbírat každé zapomenuté zrníčko, s Ester se přimlouvat u krále, s Nehemiášem stavět hradby, s Makabejskými se postavit proti přesile, s Ježíšem vzít na sebe kříž, s Petrem vkročit do pohanského domu, s Pavlem prochodit celý svět, s Cyrilem a Metodějem se zasadit o srozumitelnost evangelia, s Františkem se odvážit chudoby, s Mistrem Janem trvat na poznané pravdě, s matkou Terezou pečovat o umírající. Naše činy možná nevstoupí do historie, ale Bůh na ně přesto čeká a cení je stejně vysoko jako činy slavných. Každý z nás může ve svém životě něco obnovit, něco zachránit, něco nového začít. A i když jsou to úkoly nad naše síly a schopnosti, smíme věřit, že Bůh se rád přizná k tomu, k čemu nás on sám vyzval, podnítil a inspiroval. Amen.

Pane Ježíši Kriste! Děkujeme Ti, že smíme ve svém snažení a práci počítat s Tvou pomocí. Dej, abychom co nejvíce času a energie věnovali tomu, co se Tobě libí a k čemu jsi nás svým slovem pověřil a zavázal. Dej, ať co nejlépe porozumíme Tvé vůli a daří se nám ji uskutečňovat. Amen.

Jiří Gruber