Příspěvky

Ježíš rostl v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním. Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: “Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.” On jim řekl: “Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?” Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého se všemi vámi.

Stále se radujte, v modlitbách neustávejte.
Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

Král Herodes uslyšel o Ježíšovi, neboť jeho jméno se stalo známým. Říkalo se: “Je to Jan Křtitel, který vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.” Jiní říkali: “Je to Eliáš!” Další: “Je to jeden z proroků.” Když to Herodes uslyšel, řekl: “To vstal Jan, kterého jsem dal stít.”

Čtení J 11,1-7; 17-26; 38-44
Text kázání J 11,5-6: “Ježíš měl rád Martu, její sestru i Lazara. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.”

Hle říkají: naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni. Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinout ve vaši zemi.

Hle, volá Eliáše , reagovali někteří z diváků Ježíšova utrpení na jeho výkřik.
Byla to modlitba osamělého, osamělého před lidmi i před Bohem Výkřik spravedlivého, který prožívá hlubokou osamělost. Výkřik zavrženého svědka pravdy, kterému zůstala už jen ta samota.
Hle, volá Eliáše – uvidíme,jestli mu jako bájný vysvoboditel přijde na pomoc. Eliáš nepřišel – tak jako nepřišel svatý Václav ani blaničtí rytíři nepřišel a nepřijdou nikdy na pomoc žádnému z těch, kdo byli nespravedlivě označeni jako zrádci, nepřátelé lidu či národních zájmů.
Eliáš nepřišel. Nikdo nepřišel. Učedníci se rozprchli a Bůh? Bůh mlčí.
Hle, volá Eliáše. Ne, nevolá Eliáše. Volá: Eloi, Eloi, lema sabachtani – Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

Konečně vás, bratří, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši, abyste vždy více prospívali v tom, co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu. Vždyť víte, které příkazy jsme vám dali od Pána Ježíše. Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Ať nikdo nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili. Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha.

Žádáme vás, bratří, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo. Žijte mezi sebou v pokoji. Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem.

Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: ‘Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.’ Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‘Co tu stojíte celý den nečinně?’ Odpověděli mu: ‘Nikdo nás nenajal.’ On jim řekne: ‘Jděte i vy na mou vinici.’
Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‘Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!’ Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: ‘Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!’ On však odpověděl jednomu z nich: ‘Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?’ Tak budou poslední první a první poslední.”