Příspěvky

Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám: dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal, které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům: že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia. Efezským 3,2-3+5-6

Byl jeden muž z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří; jmenoval se Elkána. Byl to Efratejec, syn Jeróchama, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova. Měl dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a druhá Penina. Penina měla děti, Chana děti neměla. Ten muž putoval rok co rok ze svého města, aby se klaněl Hospodinu zástupů a obětoval mu v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas. Když nastal den, kdy Elkána obětoval, dával své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti; Chaně pak dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však uzavřel její lůno. Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby jí dráždila. Tak tomu bývalo každého roku. Pokaždé, když putovala do Hospodinova domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani nejedla. Její muž Elkána ji uklidňoval: “Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?” Jednou, když v Šílu pojedli a popili, Chana vstala, zatímco kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu, a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala. Složila slib. Řekla: “Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne.” Když se před Hospodinem tolik modlila, Élí dával pozor na její ústa. Chana hovořila jen v srdci a pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet, takže ji Élí pokládal za opilou. Řekl jí proto: “Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!” Ale Chana odpověděla: “Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši. Nepokládej svou služebnici za ženu ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze své velké beznaděje a žalosti.” Élí odpověděl: “Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila.” Ona na to řekla: “Kéž tvá služebnice najde u tebe milost!” Potom ta žena šla svou cestou, pojedla a její tvář už nebyla smutná. Za časného jitra se poklonili před Hospodinem a vraceli se. Když přišli do svého domu do Rámy, Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin se na ni rozpomenul. Chana otěhotněla, a než uplynul rok, porodila syna a pojmenovala ho Samuel (to je Vyslyšel Bůh). Řekla: “Vždyť jsem si ho vyprosila od Hospodina.”1 S 1:1 – 1 S 1:20 (CEP)

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje. Kaz 3

Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct. Mt 1,1-17

Jeruzalém, kolem roku 530 před našim letopočtem. Lidé tam žijí tak, ze dne na den, setrvačností.

Každodenní únava dávno zadusila naději. Zvykli si už na novou situaci, na nový stát. Kde bylo ještě před několika lety nadšení plné výbušné síly, tam je dnes resignace. Zázrak návratu svobody vyústil do zklamání. Všude vládne lhostejnost, korupce, podvody. Velké historické události mají své stinné stránky – čím větší zvrat.,tím temnější a hlubší stíny. Ne, poušť se nestala rájem, v nějž doufali.

Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Mt 1,20

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje. Kaz 3

Všem pak řekl: “Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Lk 9,23

Milí bratři a milé sestry!

Všichni evangelisté nám svorně potvrzují, že Ježíš věděl, co ho v Jeruzalémě čeká. Počítal s utrpením, počítal s odmítnutím představitelů svého národa, počítal i se smrtí. Předpověděl své ukřižování. Protože víme, že se to pak skutečně stalo, máme za to, že to bylo Pánem Bohem předurčeno.

Komu se málo odpouští, málo miluje.

Milí bratři a milé sestry!

K lepšímu pochopení dnešního příběhu nám, myslím, pomůže, když si představíme, co mu předcházelo. U Jordánu se objevil Jan Křtitel a kázal nutnost pokání. Boží soud je na dosah a lidé mají poslední příležitost napravit své životy. Jan byl přísný a nesmlouvavý. Nejen k druhým ale i k sobě. Skoro nejedl a odřekl si všechno pohodlí. Řadu lidí svými hrozbami a varováním přivedl ke změně života. Přicházeli k němu celníci, vojáci i obyčejní lidé, kteří neznali zákon a mnozí hříšníci a on jim radil, co mají a nemají dělat. Ale kdo z nás se dokáže změnit vlastními silami? Kdo z nás je tak silný, aby po několika týdnech zase nepodlehl…

Bylo řečeno: ,Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!` Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží. Mt 5,31-32