Příspěvky

Komu se málo odpouští, málo miluje.

Milí bratři a milé sestry!

K lepšímu pochopení dnešního příběhu nám, myslím, pomůže, když si představíme, co mu předcházelo. U Jordánu se objevil Jan Křtitel a kázal nutnost pokání. Boží soud je na dosah a lidé mají poslední příležitost napravit své životy. Jan byl přísný a nesmlouvavý. Nejen k druhým ale i k sobě. Skoro nejedl a odřekl si všechno pohodlí. Řadu lidí svými hrozbami a varováním přivedl ke změně života. Přicházeli k němu celníci, vojáci i obyčejní lidé, kteří neznali zákon a mnozí hříšníci a on jim radil, co mají a nemají dělat. Ale kdo z nás se dokáže změnit vlastními silami? Kdo z nás je tak silný, aby po několika týdnech zase nepodlehl…

Bylo řečeno: ,Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!` Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží. Mt 5,31-32

Členové rady se mu vysmívali a říkali: “Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.” Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: “Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.” Nad ním byl nápis: “Toto je král Židů.” Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: “To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!” Tu ho ten druhý okřikl: “Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.” A řekl: “Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.” Ježíš mu odpověděl: “Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.” Lk 23, 35-43

Když se zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra. 1K 15,12-15

„Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.“ 1J 1,8-10

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem.

“Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Mt 13,44

Lk 15,3-10
Gn 3,7-13.18-21

Milí bratři a milé sestry!
Pán Ježíš vypráví o ovečce, která se ztratila. První kapitoly bible zase vypráví o člověku, který se před Bohem schovává? Ale proč? Jak se to stane, že se člověk Pánu Bohu ztratí a nedovede k němu najít cestu? Proč si člověk s Pánem Bohem nerozumí? Proč má strach a stydí se za to, co provedl?

Blahoslavený ten muž, který nechodí po radě bezbožných, na cestě hříšníků nestojí a na stolici posměvačů nesedá. Ale v zákoně Hospodinově jest libost jeho, v zákoně jeho přemýšlí dnes i nocí. Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne a cožkoli činiti bude, šťastně se mu povede. Žalm 1, 1-3

Spravedlivý je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas a jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. Žalm 1, 3 – 6