Příspěvky

Dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora. Job 12,7-10

“Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky.” Jan 11, 25

Milí bratři a milé sestry!

Janovo svědectví o Ježíši Kristu, které jsme dnes opět otevřeli, bylo napsáno jako poslední ze čtyř evangelií až někdy koncem prvního století. Přesto uchovává některé velice staré a původní příběhy, které v ostatních evangeliích chybí. Ten dnešní mezi ně rozhodně patří.

Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuje mne. Marek 8,34

Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi: “Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti ohlásím svá slova.” Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu. Ale nádoba, kterou vlastní rukou z hlíny zhotovoval, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné. I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: “Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský. Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého. Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím. Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci. A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.” Oni však řekli: “Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.” Jeremiáš 18,1-12

Milí bratři a milé sestry!

V dnešním příběhu máme před sebou docela jiný obraz Ježíše, než jsme zvyklí. Není to Ježíš, který uzdravuje, sytí hladové a zachraňuje tonoucí. Není to Ježíš, který se objímá s malými dětmi a dotýká malomocných. Dnes máme před sebou Ježíše, který je rozhněvaný a chová – se nebojme se to říci – agresivně. Víme, že dovedl říci svým protivníkům. “Běda!”, ale ještě nikdy se nestalo, že by někomu ublížil a použil proti někomu své moci. Ale zde na jeho slovo usychá strom a lidé, kteří se přišli do chrámu modlit, jsou jeho chováním zděšeni a pohoršeni. Je před velikonocemi, ale my Ježíše nepoznáváme. Kam se ztratila výzva k milování nepřátel? Kde se skrývá jeho nastavená tvář?

1.Korintským 1,26-31

Bylo to v zimě roku 1940. Byl jsem zase jednou uvězněn gestapem za slavnostní řeč, kterou jsem měl ve velkém průmyslovém městě. Opět jsem zasmušile seděl ve své ledově studené cele. Kdyby to aspoň byla cela! Ve velkém sklepě policejního presidia zařídili prostě několik místností pro zvláštní případy. Dole to vypadalo strašně. Hotové peklo. Špinavé stěny, zasmušilá tma. Ale především celá atmosféra. Člověk slyšel tu a tam prásknout železné dveře, nadávky dozorců nebo klení ze sousedních cel.

Kazatel 7,1-2

Americký spisovatel arménského původu Willian Saroyan v jedné své knize píše: “Bůh miluje toho, kdo prohrává. Nenávidí toho, kdo vyhrává. A nedá ani zlámanou grešli za toho, kdo nikdy není ani tím ani oním.” A pokračuje: “Proč miluje prohrávajícího? Protože ten člověk ví. Co ví? Ví alespoň to, že prohrál a to z něho dělá kohosi skutečnějšího, opravdovějšího, než by třeba byl jinak.Proč nenávidí vyhrávajícího? Protože vyhrávaní dělá z člověka blázna: vnuká mu pocit, že je ohromný, že mu nic nemůže vyjít špatně, že je jedna ruka s Bohem, což Bůh nemá rád…” Moudrá slova, že.

Kazatel 9,7
Když se řekne kniha Kazatel, vybaví se čtenáři bible slovo marnost – toto slovo tu přece nacházíme tak často! Máme tedy v paměti více méně zafixováno, že se jedná o pesimistický text. V novém ekumenickém překladu čteme slovo „pomíjitelnost“ nebo „šalebnost“, což není o nic lepší. Je však poselství knihy Kazatel opravdu tak neútěšné? Jak se s tím rýmují slova, která jsem četla jako základ kázání? Co vlastně znamená slovo marnost?