Kázání

Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Milí bratři a milé sestry!
Tento žalm patří do souboru poutních písní, které se modlili Izraelci na svých pravidelných cestách do jeruzalémského chrámu. Jsou to však písně na každou cestu, kterou člověk podniká, ať už je služební nebo výletní. Je to modlitba, která může pomoci, když procházíme těžkými úseky života. Písnička do deště a do mrazu. Může si ji zpívat řidič jedoucí v noci po dálnici, aby neusnul. Může si ji tiše opakovat, kdo nemůže večer usnout. Pomůže těm, kdo si neví rady a bojí se něco rozhodnout. Je to píseň, která může dát sílu těm, kteří věří Bohu a čekají na jeho pomoc.
Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Žalmista je na své cestě obklopen horami, jejichž vrcholky ho přitahují. Ne však jako horolezce a dobyvatele. Na horách bylo tehdy běžné hledat duchovní podporu. Na horách stály svatyně různých božstev, kam stačilo zajít a vyžádat si pomoc. Kdo přinesl příslušnou oběť a tomu dali pohanští kněží požehnání pro cokoli. Mělo to však jednu vadu – ty hory byly všude kolem. A na každé jiná svatyně a jiné božstvo. Bylo to podobné, jako když dnes obíháte úřady a potřebuje stále nová a nová razítka. Nebo když běháte od jednoho nákupního střediska k druhému, abyste měli zboží nejlevnější. Nebo od jedné církve ke druhé, abyste měli co největší duchovní zážitek. Člověk pořád někam vzhlíží a dělá si falešné naděje.
Ale biblický poutník si nechává zajít chuť. Neběhá od hory k hoře, neběhá od jednoho léčitele k druhému, nezkouší různé duchovní techniky, nestřídá faráře ani duchovní prostředí. Žalmista má odvahu říci: Já vlastně nevím, odkud mi přijde pomoc. Nemám žádnou horu, kam stačí jen zajít a dostanu, co chci. Nemám nic hmatatelného, jistého, zajištěného ani zaplaceného. Vím jen jediné: Moje pomoc je od Hospodina. Ale jak a kdy mi pomůže, to není v mé moci ani režii.
Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. V hebrejštině se dá pouhou volbou předložky „od“ , která v sobě skrývá odkaz na společenství – vyjádřit, že Boží pomoc nemáme čekat od nečekaného a náhodného zásahu shůry, ale v poznání a důvěře, že Hospodin je stále s námi – v dobrém i zlém. Boží pomoc k nám nepřichází zdaleka, ani náhle, ani jen na malou chvilku. Není třeba si ji vykřičet ani zasloužit. Je nám stále přítomná. Boží pomoc spočívá v tom, že nikdy nejsme sami. Zatímco ostatní bohové zůstávali na svých horách a muselo se za nimi stoupat až do oblak, Hospodin je Bůh, který je nám nablízku. Jde s námi cestou i necestou. Pomoc od Hospodina je jiná, než většina lidi čeká. Pán Bůh neplní naše okamžitá přání. Boží přítomnost a jeho slovo nám však dává sílu, inspiraci, motivaci a podporu – abychom dokázali změnit svůj život k lepšímu buď vlastními silami a prostředky nebo s pomocí druhých. Tuto duchovní podporu však člověk potřebuje víc než všechny peníze a úspěchy.
Možná jste si všimli, že tento žalm je napsán jako rozhovor. První část zpíval jednotlivec jako otázku a v druhé části mu kněz odpověděl. Nebo se poutníci rozhlédli po okolních horách s otázkou, kde najdou pomoc a jako odpověď jim přišlo požehnání, které recitoval kněz.
Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Odpověď má formu požehnání a proto se vnucuje otázka, co je to vlastně požehnání a jakou roli má v našem životě?
Jestliže říkáme, že modlitba je rozhovor s Bohem, je požehnání odpověď na naši modlitbu. Mohli bychom říci, že požehnání je slavnostní vyhlášení Boží vůle. Něco, co stále platí, ale co přesto potřebujeme stále znovu slyšet. Je to Boží láska, která se skrze žehnající slovo stane viditelná a slyšitelná. Tak jako voda při křtu je znamením odpuštěním hříchů a víno s chlebem zviditelněním Kristovy oběti na kříži, stává se slovo požehnání manifestací Boží moci a blízkosti. Je jako pohlazení od mámy než jdeme ráno do školy, políbení od ženy na cestu do práce, nebo esemeska, kterou nám pošlou přátelé do nemocnice před operací. Je to Boží zaslíbení, které žehnající nechá hlasitě rozeznět a kdo tomuto slovu uvěří, je jím posílen. Je to slovo, které umíme říci druhým, ale ne sami sobě.
Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce.
Starověký člověk byl obklopen přírodou a byl na ni závislý mnohem víc než my. Příroda dovede být jak známo neobyčejně štědrá, ale také macešská. Nejhorší však je, jak se ve světě stále všechno mění. Den střídá noc, teplo zima, déšť sucho, štěstí se obrací v neštěstí, zdraví v nemoc, krása v ošklivost, život ve smrt. Odtud pramenila a dosud pramení naše nejistota a úzkost. Všeho je jen do času. Všechno dobré je tu jen na chvíli. I bohové byli tehdy nestálí. Na jaře dávali život polím a stádům, na podzim však usínali a ztráceli sílu. Člověk je musel každý rok znovu budit a prosit, aby ho nechali žít.
Možná nám to dnes připadá směšné. My přece víme, že jaro bude tak jako tak a každé ráno znovu vyjde slunce. Ale to jak tak všechno… Všechno ostatní – ať už je to kurs koruny, cena ropy nebo procento inflace se stále mění. Co je však horší, mění se i lidské vztahy, poměry v zaměstnání, stejně jako naše nálady a stavy. Všechno je v pohybu a na nic se nedá spolehnout.

Jen Boží láska se nemění. Nemá období aktivity a stagnace. Boží podpora se nestřídá jako počasí. Hospodinovo požehnání působí a pomáhá, když se nám daří, ale i když se nám nedaří. Boží láska nemá výkyvy. Není na ničem závislá. Ať je den nebo noc, ať je člověk hodný nebo neposlušný, ať máme víry na rozdávání nebo se nám ji nedostává -Hospodin je stále s námi. Není třeba ho budit ani křísit. Jeho slovo nám ukazuje cestu stále. Ve dne i v noci.
V následujících verších žalmista několikrát opakuje, že Hospodin je náš ochránce. Bible tu má na myslí strážní službu, kterou konali pověření lidé na hradbách měst. Aby ostatní mohli v klidu pracovat, strážný pozoroval, zda se nešíří oheň nebo nepřátelé. Podobně nás střeží Hospodin svým slovem. Díky němu člověk včas pozná hrozící nebezpečí. Při četbě biblického textu a jeho výkladu vidíme své minulé chyby i budoucí hrozby, abychom se jich mohli vyvarovat a včas se jim bránit. Boží ochrana není nic magického, ale docela reálná pomoc a ochrana, která nás provází celý život. Pro žalmistu má však ještě jeden hlubší rozměr.
Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Slunce a měsíc jsou nejvýraznější představitelé sil a mocí, které nás obklopují. Slunce je dárcem života. Bez něj by nebylo světlo ani teplo. Nerostly by stromy ani rostliny. Ale slunce dovede také pálit a zabíjet. Jeho paprsky dovedou zemi rozpálit a vysušit na troud. Slunce nám dává všechnu energii, ale někdy jí je příliš mnoho. Z životodárného zdroje se stává smrtící zbraň. Podobnou vlastnost však nemá jen slunce. Například peníze jsou také dobrá věc a mnoho věcí si za ně koupíme. Ale kdo žije jen pro peníze, zničí si život. Podobně platí, že každý z nás potřebuje někdy pochválit a ocenit. Ale kdo žije pouze pro slávu a úspěch, znepřátelí si celý svět. Také práce je dobrá. Dává člověku smysl života, ale kdo si neumí odpočinout, dlouho nevydrží a vyhoří jak svíce. Nebo sexualita – jak je to krásná věc mezi těmi, kteří jsou si věrní, ale jak ubíjející droga, když chce člověk pouze vyhovět svému tělu. Díky Božímu slovu se učíme přijímat dobrodiní těchto sluncí s patřičnou mírou. Nesmíme jim však propadnout. Nesmíme se jimi nechat vysušit a zničit.
Měsíc je zase symbolem sil, které člověka ovládají. Tak jako měsíc zvedá hladinu přílivu a odlivu, zmítá člověkem kdejaká nálada a pocit. Naše psychika je slabá a snadno ji něco rozhodí. Závist, touha po moci, pocit beznaděje, strach z nemoci, nenávist k vlastnímu tělu, zklamání ze sebe samých, chronická únava, hyperaktivita. Dnes pomalu nenajdete člověka, který by byl psychicky zdravý a vyrovnaný.
Díky Božímu slovu se však můžeme z mnoha těchto zhoubných vlivů vymanit. Většina našich psychických poruch totiž pramení z nejistoty, že nás nikdo nemá rád a nikomu na nás nezáleží. Mnoho závislostí je přehnanou reakcí na to, že nás nikdo nebere vážně a nechce nám rozumět. To, co nám chybí je zdravé sebevědomí, jistota přijetí a lásky. Kdo žije ve společenství s Bohem, pozná, že jeho život má smysl a cenu v každé podobě. Kdo věří Bohu, smí mít jistotu, že je Bohem milován takový jaký je – tlustý i hubený, úspěšný i neúspěšný, zaměstnaný i nezaměstnaný, poslušný i chybující, nadšený i unavený. Boží láska je velmi účinný lék na naše psychické kolísání a zmatky
Důležité je povědět, jak nás Bůh před zlými silami chrání. Ať už je to slunce nebo měsíc – Hospodin nám dělá stín. Ve starověku se za stín rádi považovali mnozí vládci a králové. Slibovali svým poddaným klid a bezpečí, v kterém budou moci šťastně a klidně žít, zatímco král je bude svým vojskem chránit před všemi nepřáteli.
Všichni víme, jak málo bezpečí nám může takový lidský stín poskytnout. Spoléhat na člověka přináší vždycky jen zklamání. Pouze Boží stín je spolehlivý, ale také velmi náročný. Zatímco slunce pálí v neztečené míře, nám smí být dobře, protože Bůh nechá ty paprsky pražit do sebe! Stín znamená ochranu, kdy si jeden stoupne před druhého a chrání ho svým tělem. Zatímco pro žalmistu to byl možná jen krásný básnický obraz, pro nás se stal reálnou skutečností. V Ježíši Kristu vzal Bůh na sebe naše viny. Byl odsouzen místo nás, abychom si mohli být jisti, že nás už žádné slunce ani měsíc nezničí. Žádný náš hřích ani selhání již nemá takovou moc, aby nás mohlo připravit o Boží lásku a požehnání. Boží odpuštění však není nic laciného. Nebyli jsme vykoupeni ani zlatem ani stříbrem, ale převzácnou krví Božího syna, který trpěl na kříži místo nás a pro naši spásu. TO je ten blahodárný stín, v němž žijeme.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
Závěrečné poněkud záhadné spojení dvou pohybů – vcházení i vycházení – je v bibli ustáleným rčením pro příchod a odchod z chrámu. Lidé snadno uvěřili, že jsou chráněni na posvátném místě, ale měli obavy, že je ochrana opustí, až z chrámu vyjdou a budou se zas věnovat své každodenní práci. I my se cítíme lépe, když jsme doma mezi svými a úzkost nás přepadá, když jsme sami nebo mezi cizími. Ale Hospodinovo požehnání je univerzální. Netýká se jen náboženských věcí, ale i všedního života. Každá práce, která slouží dobrému cíli, je svatá a požehnaná. Život v bibli se nedělí na všední a posvátné. Hospodin nás zve do chrámu a pak nás odtud vysílá do světa jako své posly, podobně jako slunce své paprsky. Bůh nám žehná, abychom kolem sebe šířili laskavost, ohleduplnost a naději.
Pane, děkujeme Ti, že na tomto světě nejsme nikdy opuštěni. Věříme, že Tvá blízkost nás provází na každém kroku. Tvé požehnání nás drží a posiluje, když se nám nedaří a skličují nás pochybnosti. Tvá pomoc je nenápadná, ale účinná. Díky, Pane, že svým slovem působíš na naše rozhodování a jednání, abychom měli oporu v tom, čemu se chceme vyhnout a kam zaměřit své síly. Amen.

J. Gruber