Kázání

Samuel zemřel a všechen Izrael ho oplakával. Pochovali ho v Rámě, jeho městě. Saul pak vymýtil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Pelištejci se shromáždili, vtrhli do země a utábořili se v Šúnemu. Saul proto shromáždil celý Izrael a utábořili se v pohoří Gilbóa. Když Saul uviděl pelištejský tábor, strachy se celý roztřásl. I doptával se Saul Hospodina, ale Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky. Tu řekl Saul svým služebníkům: “Vyhledejte mi ženu, která vyvolává duchy zemřelých. Půjdu k ní a dotážu se jí.” Jeho služebníci mu řekli: “Taková žena, která vyvolává duchy zemřelých, je v Én-doru.”
Saul se přestrojil, vzal si jiné šaty a šel tam spolu se dvěma muži. Přišel k té ženě v noci a řekl jí: “Věšti mi prostřednictvím ducha zemřelého. Přivolej mi, koho ti řeknu.” Žena mu odpověděla: “Však víš, co udělal Saul, že vyhladil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Proč mi strojíš léčku? Chceš mě vydat na smrt?” Ale Saul se jí zapřisáhl při Hospodinu: “Jakože živ je Hospodin, žádný trest tě za to nestihne.” Žena se zeptala: “Koho ti mám přivolat?” Odvětil: “Přivolej mi Samuela.”
Když žena Samuela viděla, hlasitě vykřikla a obrátila se na Saula: “Proč jsi mě obelstil? Vždyť ty jsi Saul!” Ale král jí řekl: “Neboj se! Co vidíš?” Žena Saulovi odvětila: “Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země.” Řekl jí: “Jak vypadá?” Odpověděla: “Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm.” Saul poznal, že to je Samuel, padl na kolena tváří k zemi a klaněl se.
1 Samuleova 28,3-14

Milí bratři a milé sestry!

Dnes si povíme příběh, který je smutný a tragický. Začíná smrtí a končí také smrtí. A přece je pro nás i takové vyprávění důležité. Ukazuje totiž, jak úžasným darem je svoboda, kterou nám Bůh dává a jaké je to neštěstí, když ji člověk lehkomyslně ztratí.

Náš příběh začíná smrtí stařičkého proroka Samuele. Celý Izrael ho oplakával. Dokonce i král Saul, ačkoli se s prorokem již několik let nesetkal. Víte proč? Samuel králi řekl, že když nebude poslouchat Hospodina, přijde o trůn. A to se Saulovi nelíbilo. Ve všech okolních zemích měl král poslední slovo. Žádný prorok jej nemohl sesadit z trůnu. Proč by tomu mělo být v Izraeli jinak? A tak spolu král a prorok několik let nepromluvili ani slovo. A když Samuel zemřel, král si konečně vydechl. Teď už mu nikdo nebude připomínat jeho selhání a hříchy. Konečně bude platit pouze slovo královské a nikdo je nebude moci zpochybňovat.

Hned to také prakticky dokázal. Vydal rozkaz, aby byli pod trestem smrti ze země vyhnáni všichni, kteří vyvolávali duchy zemřelých a pokoušeli se předpovídat budoucnost. Saul tím splnil Boží zákon, který takové věci Izraelcům zapovídal. Ale současně se tím chtěl pojistit, že se nikdo nepokusí vyvolat ducha zemřelého proroka. Chtěl od něho mít už navždy pokoj. Zabil tak dvě mouchy jednou ranou. Splnil Boží slovo a současně si zajistil vlastní klid a nedotknutelnost.

Přitom jsme četli, že neuplyne ani pár měsíců a bude to právě Saul, kdo bude ducha zemřelého proroka v zoufalství vyvolávat a hledat u něj pomoc. Není to divné? Nejdřív to zakáže a pak to sám dělá! Ale ono je to bohužel velmi časté. Znám učitele, kteří dětem zakazují kouřit a přitom ve sborovně dýmí jako elektrárna. Znám rodiče, kteří své děti trestají za každé neslušné slovo, ale v zaměstnání mluví jako by byly někde v kanále. Znám faráře, kteří z kazatelny srší přísností, ale sami sobě všechno omluví.

Zákazy a tresty samy o sobě mnoho nevyřeší. Dobré věci nestačí přikázat, špatné nestačí zakázat. To, co je zakázáno, nás ještě víc přitahuje a láká. Jak jsou někde zamčené dveře, snažíme se do nich nahlédnout alespoň klíčovou dírkou. Když nám rodiče něco zakážou, chceme to vidět nebo dělat s dvojnásobnou chutí. Například různé akční a hororové filmy. Jak závidíme těm, kteří se na ně mohou dívat bez omezení. A přitom jsou ty filmy většinou hloupé, zbytečně nás děsí a dívat se na ně, je ztráta času. Ale když ono zakázané ovoce tak chutná …

Je tu však i opačná možnost. Místo zákazů a kontrol – všechno dovolit. Ať si každý sám vybere, co je pro něj dobré. Zní to svůdně. Ale, když někdo začne podvádět, lhát, vykrádat auta, brát drogy a střídat děvčata – brzy se do toho tak zaplete a namočí, že už mu není pomoci. A když se z toho přece jen vymotá, ztratí mezitím půlku života.

Jsou věci s kterými není radno si zahrávat. Doslova člověka pohltí, takže se z nich sám nevymaní. Kolik lidí už propadlo alkoholu, automatům, drogám, různým sektám, horoskopům, pověrám nebo zaručeným receptům, jak získat bohatství, úspěch a štěstí. Ale když tyto věci přísně zakážete, lidé to ještě víc vyhledávají a obdivují.

Jediná možnost, jak člověka uchránit od zlého je, když ho od malička vedeme k tomu, aby se takových věcí dovedl vzdát sám. Z vlastní vůle. On sám musí vědět, v čem jsou ty věci nebezpečné a proč se jim chce vyhnout. Já vím, že je to těžké. Mnohem snažší je děti od těchto věcí izolovat nebo jim je bez dlouhého vysvětlování zakázat. Ale na jak dlouho? Daleko lepší je s nimi o tom mluvit a trpělivě vysvětlovat. Jedině to je účinné a přináší trvalé výsledky.

Saul nemusel ze země nikoho vyhánět. Stejně tam ti lidé zůstali a na požádání poskytovali své služby tajně. Daleko lepší by bylo, kdyby král lidem vysvětlil, proč je vyvolávání duchu falešné a zrádné. Mohl přitom lidem nabídnout něco mnohem lepšího a bezpečnějšího: Boží slovo. Boží pomoc a věrnost. Lidé, kteří jsou obklopeni láskou a zájmem, snáz odolají pokušení dívat klíčovou dírkou. Vědí, že to co vidí kolem sebe, je mnohem zajímavější a krásnější.

Až vám rodiče nebo paní učitelka zase něco zakážou, nestyďte se jich zeptat, proč to nemáte dělat. Možná je tím zaskočíte a někdy i vytočíte, ale nám to neuškodí. Aby člověk některé věci nedělal, musí velice dobře vědět, proč jsou zlé, čím mu ublíží, jak ho mohou zmrzačit. Pak je naděje, že si na ně sám dá pozor a nikdo ho přitom nebude muset hlídat.

Zlé věci si nemusíme zkoušet. Máme přece rozum, abychom pochopili, v čem jsou zlé, dříve než se do nich zamotáme. Do propasti se dá spadnout, i když uděláme jen jeden chybný krok! Proti každému pokušení se dá bránit. Vzpomeňte si na Pána Ježíše., kterého satan pokoušel na poušti. Ani my si nemusíme dát nachytat, když se dáme vést Božím slovem.

Nyní se již dostáváme do samého středu dnešního příběhu. Do země vtrhlo nepřátelské vojsko a Saul měl za úkol se mu postavit. Jenže, když spatřil, kolik má před sebou nepřátel, dostal panický strach. Přitom už Pelištejce několikrát s Boží pomocí porazil. Ale tentokrát Bůh mlčí. Saul hledal Boží odpověď skrze sny, posvátné losy i skrze proroky. Ale nic se nedozvěděl. To ho děsilo ještě víc. Proč mu Pán Bůh neopovídá? Proč nic neříká? Až je nám Saula líto. Proč ho Bůh nechal v zoufalství a nevědomosti. Vždyť k němu král volal. Modlil se a hledal Boží vůli.

Jenže Pán Bůh ve skutečnosti nemlčel. Pán Bůh k Saulovi promluvil už mnohokrát, ale on to stále nechtěl vzít na vědomí. Ještě když žil prorok Samuel, slyšel z jeho úst král Boží slovo docela jasně. „Sestup ze svého trůnu a předej ho Davidovi. Dal jsem ti prožít úspěch i vítězství, svěřil jsem ti moc a slávu, ale ty jsi toho využil jen ve svůj prospěch. Dal jsi lidu šatný příklad. Ustup Davidovi a zachráníš život sobě i svému lidu.“ Jenže toto Boží slovo Saul slyšet nechtěl! Odmítal se změnit a uznat svou chybu. Proto se mu zdá, že Bůh mlčí a neodpovídá. Ve skutečnosti to bylo jinak. Bůh neříkal Saulovi, co chtěl on sám slyšet.

Podobně tomu bývá i s námi. Bůh mlčí jen tam, kde si lidé před jeho slovem zavřou uši a srdce. Ti, kteří říkají, že Bůh nevyslyšel jejich modlitby, ve skutečnosti říkají jen to, že Bůh neudělal, co si sami přáli. Každý by chtěl Boží vůli změnit ve svůj prospěch, a když se mu to nedaří, svádí to na Boha, který neodpovídá.

Jenže člověk nevydrží žít bez Božího slova! Nikdo z nás nedovede žít v nejistotě. Chceme vědět, co s námi bude. Nesneseme tu prázdnotu, do které jsme se před Bohem zavřeli. A tak si lidé hledají nějakou náhražku. Cokoli, čemu by mohli věřit a co by jim poskytlo alespoň iluzi Božího hlasu. Jenže právě to je tak nebezpečné. Místo Bohu věří člověk jen svému vlastnímu strachu a úzkosti a ještě se v tom utvrdí. Právě to se stalo králi Saulovi.

Místo, aby pokorně přijal Boží slovo, které mu Samuel tolikrát oznámil, uchýlil se k mrtvým. Dobře věděl, že se to nesmí. Ale byl tak zoufalý a zaslepený vlastní důležitostí, že mu už bylo všechno jedno. Jeho služebníci mu našli věštkyni., která mu na jeho výslovný rozkaz vyvolal ducha zemřelého proroka.

Určitě si říkáte: „Vždyť to není možné!“ A máte pravdu. Není to možné! Ale když člověk něco moc chce, tak to nakonec vidí a slyší. Věštkyně své řemeslo uměla a Saul ji uvěřil každé slovo. Možná si myslel, že s duchy zemřelých se dá smlouvat. Možná si myslel, že vyvoláním duchů změní a ošidí Boží vůli. Ale místo toho se dozvěděl něco, co mu vyrazilo dech a vzalo všechnu zbylou odvahu. Mrtvý prorok jako by ho chtěl stáhnout k sobě do říše mrtvých. Saul slyšel jeho hlas, který mu jen zopakoval., co už dávno věděl: „Bůh ti odňal království.“ Ale pak k tomu přidal hrozná a děsivá slova: „Zítra budeš ty o tvoji synové u mne. Tu bitvu prohraješ a zemřeš!“ A Saul se skácel hrůzou k zemi. Ta zlá věštba ho zabila ještě dřív, než dal troubit k útoku.

Co bylo platné, když druhý den svolal své vojsko, aby ho povzbudil k boji … Co bylo platné, když udílel rozkazy svým synům, když už je dopředu viděl mrtvé a lid poražený. Když člověk uvěří, že už ve svém životě nemůže nic změnit, je to jeho konec. To je to největší ďábelství a podraz, který nám doslova zlomí vaz.

Na křesťanské víře v Boha je nejcennější a nejnadějnější právě to, že u Pána Boha máme vždycky naději a novou příležitost. Nic tu není předem rozhodnuto. Vždycky se dá něco dělat a o něco usilovat. U Pána Boha neexistuje žádný osud. Žádná věštba před ním neobstojí.

Vzpomeňte si na Ninive. Jací to byli hříšníci. Ale když činili pokání, Pán Bůh jim odpustil. Nebo když se dva lotři setkali s Ježíšem na kříži. Jeden z nich se mu posmíval, ale ten druhý svých činů litoval a Ježíš mu řekl: „Neboj se, ještě dnes se mnou budeš v ráji.“ Kolikrát chyboval král David, apoštolé Petr a Pavel a přece jim Bůh nabídl novou příležitost a pomohl jim znovu vykročit. U Boha nemusí být nikdy pozdě.

Proto je tak nebezpečné a smutné, když člověk uznává jen sám sebe. Jak snadno se takový člověk zhroutí. Jak snadno podlehne buď své pýše nebo svému strachu. Jak lehko podlehne dojmu, že je něco předem rozhodnuto a on už to nemůže změnit.

Zato křesťan se má vždycky oč opřít. Naše svoboda a síla je v Božím slovu, které nám za všech okolností pomáhá zachovat se statečně a ušlechtile.

Pán Bůh nám často nedává to, co si přejeme. Jeho slovo se nám někdy může zdát přísné a nesmlouvavé. Ale nikdy nás nezbaví svobody a naděje! Kdo věří Bohu, má vždycky proč doufat. Ale kdo věří jen sám sobě, ten to dřív nebo později vzdá. Amen.

Pane Ježíši Kriste! Děkujeme Ti, že s Tebou není nic předem prohrané. Ty znáš cestu z každého údolí a vězení. Ty jsi odvalil kámen od hrobu a zlomil závoru v podsvětí. U Tebe není nic nemožné. Díky, Pane, za svobodu a naději, kterou nám dáváš. Amen.

Jiří Gruber, Brno, 7.11.1999