Kázání

Toto praví Hospodin: “Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.”

I. Narození.
Dnes si povíme o chlapci, který se vůbec neměl narodit. Jeho maminka dlouho nemohla mít děti a staří manželé už se smířili s tím, že zůstanou sami. Pak je však navštívil Boží posel a řekl jim, že budou mít chlapce a oni tomu uvěřili.
Když se chlapec narodil, dali mu jméno Samson – Sluníčko. Takovou z něj měli rodiče radost. Od začátku ho vychovali jako dítě, které patří Hospodinu. Nikdy nepil žádný alkohol a nestříhali mu vlasy. Proč zrovna vlasy? Je to jediná část lidského těla, která nám i v dospělosti roste. Alespoň některým. Stále rostoucí vlasy měly Samsonovi připomínat: Nepatřím sám sobě – můj život patří Bohu. Když ho maminka česala, jeho vlasy jí připomínali: tebe jsme dostali od Pána Boha. Nepatříš ani nám ani sobě, ale máš úkol, který ti svěřil Bůh.
To však neplatí pouze o Samsonovi, ale o každém z nás. To, že žijeme – je dílo Boží lásky a milosti. Nikdo z nás tu nemusel být. Nenarodili jsme se proto, abychom se proslavili nebo někoho předběhli, ale abychom naplnili poslání a pověření od Boha. Jsme tu proto, že nás tu Pán Bůh chtěl a něco od nás čeká. To je výchozí bod našeho života.
Ten Boží plán nám možná někdy nesedí. Všichni bychom chtěli dělat především to, co sami chceme. Nelíbí se nám mít pořád nějaké úkoly a povinnosti. Ale jednoho dne zjistíme, jak dobré je, že s námi Pán Bůh nějaký plán má. Vždyť my bychom si za chvíli připadali zbyteční. Copak o nás někdo stojí? Copak by se svět bez neobešel? Vždyť je nás tu víc jak šest miliard! Jakou cenu a smysl má jeden lidský život? Ale bible říká, že Bůh zná jménem každého z nás a od každého něco dobrého očekává. Právě vědomí, že nežijeme sami pro sebe, ale pro Pána Boha, nás drží nad vodou, když o sobě začneme pochybovat, ztrácet hlavu a připadáme si zbyteční.

II. Slepá cesta.
Samson měl docela konkrétní úkol: vysvobodit Izrael od nadvlády Filištínců. Byli to vetřelci, kteří se jednoho dne vylodili na mořském břehu a obsadili velkou část zaslíbené země. Měli lepší zbraně, lepší kováře, lepší zboží, lepší armádu. Izraelci si před nimi připadali jako hlupáci a měli z nich strach. Každý rok jim museli odvádět většinu z toho, co se jim urodilo. Každý ale raději mlčel, aby nepřišel o to málo, co mu zůstalo. Mnozí se raději Filištíncům snažili zalíbit. Začali ctít jejich bohy a byli ochotni s nimi spolupracovat. K čemu je nám Hospodin, říkali, když jsme stále pozadu a jiní nám poroučejí. Ale právě tím se stali na svých okupantech ještě závislejší.
Boží plán spočíval v tom, že Samson dá Izralecům znamení. Svou osobní statečností a odvahou jim ukáže: kdo se spolehne na Pána Boha, ten se Filištincům vyrovná a dokonce je přemůže. Proto měl nosit dlouhé vlasy – znamení svobody a nezávislosti.
Samson byl jediný Izraelec, kdo se tehdy Filištínců nebál. Dostal totiž od Pána Boha dar sílu. Jen si to představte – jednou docela sám holýma rukama roztrhl lva na dva kusy. Čekali bychom, že začne připravovat povstání. Obcházet a povzbuzovat lidi. Modlit se k Hospodinu. Shromažďovat lid. Měl příklad v Mojžíšovi, Jozuovi, Gedeonovi ale i v Deboře, která byla jen slabou ženou.
Když však Samson poznal, jakou mu dal Bůh sílu, rozhodl se k něčemu úplně jinému. Napadlo ho, že své síly využije k tomu, aby získal za ženu nejhezčí filištínskou dívku! Byl tehdy mladý muž a myslel si, že právě tohle je ze všeho nejdůležitější. Předvedl té dívce několik siláckých kousků a on mu dala přednost před všemi filištínskými junáky. Samson se cítil být velký hrdina. Chtěl však filištínce pokořit ještě víc. Dal jim proto hádanku. Když ji nerozluští, budou mu muset pořádně zaplatit. Víte, jak zněla ta hádanka? „Ze siláka vyšel pokrm, ze žrouta vyšla sladkost.“ Nikdo si s ní nevěděl rady.
Filištínci však chytli Samsonovu dívku a tak dlouho ji přemlouvali, až jim řešení hádanku prozradila. Tím silákem z něhož vyšel pokrm, byl lev, v jehož mršině si včely udělaly úl. Ze žrouta tak vyšla sladkost v podobě pláství medu. Hádanka byla prozrazena, Samson prohrál a musel platit. Rozhodl se pomstít – ze vzteku zapálil Filištíncům lán pšenice. Od té doby se však musel skrývat a Izraelci se na něj zlobili, protože Filištínci teď byli ještě mnohem krutější a nenechávali jim z úrody už skoro nic. Samson tedy nikoho nevysvobodil, nikomu nepomohl a jeho dívku nakonec dali jinému.
Každý z nás má podobně jako Samson nějaké obdarování. Samson měl sílu, jiný je šikovný na matematiku, jiný krásně zpívá nebo hraje na klavír, jiný umí jednat s lidmi, někdo je rozený obchodník atd. Samsonův příběh nás však varuje, že když toho daru využijeme jen sami pro sebe, velké štěstí nám nepřinese. Svá obdarování máme především pro druhé. Kdo chce být pouze slavný, bohatý a úspěšný – ten své obdarování v konečném důsledku promrhá a nic důležitého nedokáže.

III. Naděje
A přece nebyl Samsonův život úplně zbytečný. I když se Samson často choval spíš jako velký frajer a nikomu přímo nepomohl, přesto si o něm v izraelských rodinách vyprávěli s obdivem. Izraelci sice žili dál v otroctví, ale Samson se pro ně stal symbolem svobody a naděje. Po celém Izraeli se vyprávělo, co všechno Filištíncům provedl. Bylo jich prý na něj deset, dvacet i třicet ale on je všechny přemohl. Obyčejnou oslí čelistí! Jindy ho obklíčili v jednom domě, ale on jim utekl, vysadil zamčenou bránu města a odnesl ji na vedlejší kopec. Jindy už ho měli spoutaného a vedli ho do vězení, ale on všechna pouta přetrhal.
Samsona opravdu nikdo nepřemohl. A tak si Izraelci potichu říkali: I když jsme pořád otroci a musíme platit obrovské daně – je mezi námi jeden a ten jim to vždycky ukáže. Za nás za všechny. Díky Samsonovi věřili, že jednou budou i oni svobodní.
Každý národ, který trpí příkoří, potřebuje hrdiny. Nikdy to nejsou lidé dokonalí, ale přesto nám ukazují cestu. V těžkých dobách je důležité, ale se našel alespoň jeden, který se nebojí a neskloní hlavu a hřbet. K takovým lidem patřil v nedávné době třeba Václav Havel, kdysi to byl Masaryk, v padesátých letech Milada Horáková, v šedesátých Jan Palach. To všechno jsou jména, která se pro náš národ stala symbolem a nadějí, podobně jako jí byli kdysi Jan Hus, Žižka nebo Komenský. Nikdo z nich nebyl podobně jako Samson bez chyby, ale lidé v nich právem viděli naději a sílu, aby neztratili svou vlastní důstojnost.
Každý z nás potřebuje mít vzory, příklady a inspiraci. V dnešní svobodné době to však nebudou siláci s oslí čelistí. Dnes potřebujeme potkat lidi, kteří nelžou a nekradou. Sami takoví možná vždycky nebudeme, ale musíme vědět, komu se chceme a máme podobat. Stejně tak potřebujeme potkat a poznat lidi, kteří jsou věrní v manželství a poctiví v práci. Důležití jsou však i ti, kteří dokážou unést své trápení a bolest nebo se pečlivě starají o své staré rodiče a postižení děti. To všechno jsou dnešní Samsonové, kteří nám podobně jako slunce svítí na cestu a dávají nám naději, že člověk nemusí být tak bezmocný, zbytečný a hříšný, jak si někdy připadá.
IV: Slabost
Samson byl hrdina. Brzy se však dostavila nebezpečná sebejistota. Náš hrdina si v duchu říkal: Mně se nemůže nic stát. Já se z toho vždycky dostanu. Samson si na Boží pomoc zvykl. A to je počátek konce.
Filištínci již dlouho prahli po pomstě. Neustále hledali nějako Samsonovu slabost. A nakonec ji našli. Samsonovou slabostí byly ženy. Za celý život si nedokázal najít ženu, která by ho skutečně milovala. Všichni mu mohli závidět, jak na něj holky letí kvůli jeho síle, ale on si vždycky vybral takovou, která ho nakonec podvedla a s láskou to nemyslela vážně. To bývá riziko úspěšných mužů. Točí se kolem nich ženy krásné a přitažlivé, ale většina z nich hledá jenom slávu a majetek. Samson nikdy neměl nouzi o různé přítelkyně, ale ve skutečnosti zůstal sám. Skutečnou lásku nikdy nenašel. Možná také proto, že nehledal mezi děvčaty, která třeba nebyla tak hezká a výřečná, ale byla hodná a měla by ho ráda. Ty však Samson neviděl.
Samson nebyl jediný, kdo se spálil, když hledal životního partnera. I dnes je mnoho lidí nešťastných, protože v mládí udělali chybu a nedomysleli, s kým se dávají dohromady. Zamilovaný člověk bývá slepý. Proto bývá důležité, nechat si i v tak navýsost soukromé věci jako je volba partnera poradit a naslouchat názoru druhých. Mimochodem rodiče mladého Samsona varovali, když se hnal do prvního manželství. Ale on na ně nedal. Nadal si však poradit ani později a stále hledal ženu mezi krásnými filištínkami. Ta poslední se jmenovala Dalila.
Filištínci na Dalilu neléhali: Musíš z něj dostat v čem je tajemství jeho síly. Dobře ti za to zaplatíme. Nejdřív si Samson vymýšlel. Kdyby mě spoutali sedmi houžvemi, byl bych bezmocný – ale když ho jimi ve spánku spoutali, strhal je stejně snadno jako stehovací nitě. Nakonec však tajemství své síly prozradil. Kdyby mě ostříhali – Hospodin by mě opustil. Ale copak Boží pomoc spočívá v délce vlasů? Samson tomu však věřil. Když nepřátelé zaútočili a Samson zjistil, že mu někdo ve spánku vlasy ostříhal, lekl se. Přestal si věřit a nepřátelé ho snadno přemohli a spoutali.
I když si dnes nikdo z nás nemyslí, že jeho síla je v délce vlasů, můžeme i my podlehnout dojmu, že jsme ztratili spojení s Bohem. Někdy si člověk myslí, že mu Bůh pomáhá, protože, je poslušný, hodný a spolehlivý. Pravidelně se modlí a chodí do kostela. Ale pak takový člověk podobně jako Samson klopýtne. Přestane se modlit, udělá něco zlého, ztratí víru a pomyslí si: Bůh mi už nepomůže – vždyť jsem ho opustil. To je nejhorší, co se může stát. Když přestaneme věřit, že nám Hospodin pomůže. Naše síla je totiž v Hospodinu a nic na světě nám ji nemůže vzít, jedině naše malomyslnost.
V. Oběť
Veliký Samson se nakonec stal ubohým otrokem. Byl na něj hrozný pohled. Filištínci ho oslepili a zapřáhli jako tažné zvíře. Samson chodil stále dokola a mlel obilí. Všem filištíncům byl k smíchu. Ale Hospodin ho neopustil. Samson to poznal podle toho, že mu dál rostly vlasy. Dostal tak znamení od Boha, které k němu proniklo až do vězení. Svůj čas však promarnil. Měl od Boha velké obdarování, ale výsledky byly chabé. Pár siláckých kousků, o kterých si chlapi vyprávěli v hospodách, ale sotva jim už někdo věřil. Na Izrael padla beznaděj a bída.
Ale Bůh je dobrý a milosrdný a proto dal Samsonovi novou příležitost. Jednou chtěli Filištínci Samsona veřejně ponížit a proto jej přivedli jako slepého chudáka, aby se do něj všichni mohli strefovat. Ale nešlo jen Samsona. Šlo o to ponížit celý Izrael a především jejich Boha Hospodina. Samsonova bezmoc měla ukázat, že Hospodin byl již dávno přemožen a patří do starého železa. Teď jsou tu jiní bohové a těm je třeba se klanět.
Celé to představení se mělo odehrát ve filištínském chrámu. Byla to patrová budova, která byla odvážně podepřena dvěma silnými sloupy. Mnoho lidí se chystalo přihlížet celé podívané ze střechy. Samson uvěřil, že dostal šanci dokončit své poslání. Poznal, že Hospodin je věrný a jeho moc není ničím omezena. Jeho plán měl jedinou vadu na kráse. Bude ho to stát život. Jedině tak však může splnit svůj úkol – vysvobodit zotročený lid a dát mu znovu naději a odvahu.
Samson se opřel do obou sloupů a našel v sobě dávno ztracenou sílu. Jedním rázem strhl celou stavbu a v ní pohřbil všechny filištínské generály a hodnostáře. V žádné bitvě se mu nepodařilo takové vítězství. Když umíral věděl, že jeho život nebyl zbytečný. Hodně toho pokazil, ale nakonec svůj úkol splnil. Proto na něj věřící lidé dodnes s vděčností vzpomínají.
Je to zvláštní. K tomu aby člověk něco dokázal, musí někdy mnohé obětovat. Tak tomu bylo třeba za války, kdy lidé obětovali své životy za naši svobodu. Ale i poměrně nedávno – třeba v Černobylu, když vybuchla jaderná elektrárna. Hrozilo prý tehdy mnohem větší nebezpečí než se obecně ví. Kdyby se roztavené jádro dostalo do podzemních vod, byla by polovina dnešní Ukrajiny neobyvatelná a zemřely by statisíce lidí. Našlo se však několik dobrovolníků, kteří se v potápěčských oblecích spustili dolů a zavřeli kohouty. Zachránili tak životy a zdraví tisíců, ale sami po několika dnech zemřeli na ozáření.
Ale i v docela mírových a klidných dobách se neobejdeme bez lidí, kteří se dovedou obětovat. Možná ne naráz, v jednom hrdinském činu. Dnes potřebujeme lidi, kteří se budou ochotni obětovat postupně, den po dni, hodinu po hodině. Obětovat se znamená využít svého času, svých sil a schopností pro druhé. Každý z nás k tomu má mnoho příležitostí. V rodině, v práci, v církvi, ve svém volném čase. Je mnoho lidí, kteří potřebují naši pomoc. Naši sílu a statečnost a trpělivost. Samsonův příběh naznačuje, že bez oběti to v lidském životě nejde. Nechceme-li žít zbytečně, je třeba být jako svíčka, která svítí, ale přitom se stále spaluje. Centimetr po centimetru. Ale přitom svítí a ukazuje cestu.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi obětoval svůj život pro záchranu mnohých. Pomoz nám, abychom i my mohli druhým svítit a pomáhat jim tam, kam jsi nás postavil. Dej, prosíme, abychom nepromarnili dny, které jsou před námi a odpusť nám, co už nemůžeme změnit. Amen.