Kázání

 

 

Milí bratři a sestry,

nezdá se vám někdy, jakoby Pán Bůh
nějak nic nedělal? Stvoření světa – ano. Prorocké zázraky –
budiž.

Ještě tak Ježíšovo působení a
činnost prvních apoštolů – tam byl Pán Bůh při díle,
nesporně.

Ale dnes? Žijeme, tak nějak ze dne na
den. Práce, zahrada, rodina, škola, práce, občas návštěva,
zahrada, práce…

A Pán Bůh? Jak o sobě dává vědět?
Vnímáme ho vůbec?Míváme potřebu a představu nějakého zázraku. Že jeho působení musí provázet extáze nebo nějaké nadpřirozené jevy.
Boží cesty ale vůbec nemusí vypadat zázračně. Pán Bůh nám připravuje v našem životě různé situace a příležitosti, kdy bychom ho mohli poznat. A přitom to nemusí být nic nápadného.
Zažili jste to někdy? Znáte to?
Lidé v pravé chvíli na pravém místě. Pravé slovo v pravý čas. Nebo jen tichá blízkost někoho, když mám strach. Zvláštní ochrana v těžké situaci.
Pán Bůh nám posílá své posly, své anděly…
Má s námi a s druhými své plány. Ne vždy si toho všimneme. Ne vždycky nám to dojde. Ne vždycky tomu rozumíme.
Myslíte, že misionář Filip rozuměl tomu, proč se má zvednout a jít? Že byl kdovíjak nadšený z toho, že má opustit svou úspěšnou práci ve městě a jít na opuštěnou cestu do pouště?
Jakou tam bude mít příležitost svědčit o Kristu?
Ale Pán Bůh věděl, co dělá.
Z Jeruzaléma právě přijíždí karavana s kočárem a mužem, který čte. Chtěl by pochopit. Ale nerozumí.
Tohoto bohatého cizince Hospodin zajímá. Chce se dozvědět víc o tomhle zvláštnímu Bohu. Nelituje spousty času a peněz. Tuší, že v téhle zemi, v tomhle lidu a v tomhle městě je Bůh přítomen ještě jinak.
Intenzivněji. Dosažitelněji než v celém stvoření. Tady působili přece proroci, kteří vyřizovali jeho slovo.
Tady žije lid, který dodržuje jeho zákon a očekává splnění jeho zaslíbení.
Tenhle etiopský ministr financí touží se na tomhle Božím díle nějak podílet. Chce Bohu porozumět, chce ho nalézt. Ale sám to nezvládá. Někoho potřebuje!
A Duch Filipa nabádá: jdi k vozu, tam je tě teď třeba.
Ten cizinec se právě prokousává těžkými prorockými texty. A Filip jde hned k věci: Rozumíš tomu, co čteš? Rozumíš tomu, co Bůh říká? Pochopil jsi, že se to týká i tebe? Biblické slovo není pouhá informace o Bohu, či o světě. Je to oslovení, které člověka zasahuje.
Porozumět není snadné. Pro našeho cizince je to náročné, nesrozumitelné, ale chce pochopit. A tak Filip vysvětluje. Zvěstuje. Předává svou víru.
Filip navázal na to, kde se tento muž myšlenkami právě nachází. Neřekl mu: Tohle zahoď, budu ti vyprávět o někom jiném. Ne, začal u proroků – přes ně Bůh mluví ke svému lidu už celou věčnost.
Boží láska je ve hře už odjakživa.
Ale aktuálně, nově a překvapivě promluvil Bůh skrze svého Syna, který otevřel cestu všem! Ježíš není žádný nový výmysl. Je to ten, o kterém už dávno mluvili a psali.
Je to ten, na kterého tak dlouho čekali. Ten komorník netušil, co se tisíce kilometrů od něj nedávno stalo.
A dnes se dozvídá, že tenhle Kristus zemřel i za něj a pro něj. A že chce být tím, kdo naplní a povede jeho život do Boží blízkosti.
A nevadí, že on sám je cizinec. Že není plnohodnotný muž. Že nepatří k těm, kdo mají předpoklady.
I ten nejvzdálenější – z konce světa, i ten, kdo je úplně na okraji společnosti nebo na konci sil – má slyšet Kristovo pozvání. I jemu platí Kristova láska.

Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?
Není to příliš rychle? Co se asi tak mohl naučit za tu chvíli v kočáře? To není žádná pořádná katecheze.
Kdo ví, jestli zná Desatero a jestli se mu nepletou malí proroci…
Filip už nebude mít příležitost ho nějak důkladněji připravit!
Ale ono to není nutné. Filip ho svěří Kristu samému. Na cestě pouští je v pravou chvíli voda, kde se může odehrát křest.
Boží režie…
Je možné, že si to ten komorník představoval všechno úplně jinak. A přesto byl ochoten uvěřit.
Víra totiž znamená přijmout v důvěře i to, co je jiné, než čekám.
Co je divné. Nečekané. Nepochopitelné. Bůh svoje spasení nezařídil podle lidských představ.
Mnohokrát jednal tak, že to nikdo nechápal.
A to, co udělal na Golgotě, to nepochopíme nikdy.
Nechal zemřít svého Syna. Boží syn zemřel místo všech hříšníků. Kvůli nám. Kvůli mně. Kvůli tobě.
Ale v Boží režii se stala poprava nevinného služebníka vítězstvím! Jeho smrt nám přináší život!
Královský komorník evangeliu o vzkříšení uvěřil. A nechal se pokřtít. Jde životem dál a raduje se.
Vždyť se ho chopil Kristus. Poznamenal svou pečetí lásky, kterou nesmaže ani čas, ba ani smrt.
Kristu patříš na věky. A tak není čeho se bát.
Sestry a bratři v Kristu, nevím, o čem přemýšlíte. Nevidím do vás. A někdy pomalu ani do sebe.
Ale přemýšlíte někdy o tom, jak si stojíte před Pánem Bohem? Jak je to osobně mezi vámi a Bohem?
Taky se někdy zabýváte myšlenkami – co já a Bůh? Jak zapadám právě já do toho Božího díla spásy s celým světem? Mám tam svoje místo? Mám šanci? Mám nějaké předpoklady? Doporučení?
Někoho, kdo mi ukáže cestu?
Jedno přísloví říká: Kdo hledá, najde.
Ve víře je to ještě trochu jinak:
Kdo hledá, zjistí, že už byl dávno nalezen.
Zjistí, že Bůh už mu jde v ústrety.
Víra nepadá z nebe. Nepřichází sama od sebe. To vane, zcela osobně, Duch svatý.
S každým z nás má Pán Bůh svůj jedinečný plán.
Každý z nás má svůj nezaměnitelný příběh víry a setkání.

Modlitba s vyznáním vin:
Bože, Otče náš, i my jsme kdysi byli pokřtěni. Odpusť, že na to zapomínáme.
Byli jsme pokřtěni ve tvé jméno, Otče. A přitom je nám zatěžko být tvými dětmi. Vyhýbáme se ti a často děláme vše po svém.
Byli jsme pokřtěni ve tvé jméno tvého Syna, který se přiblížil člověku. A přitom je nám zatěžko milovat naše bližní a stát po boku těm, kterým lidská blízkost chybí. Dáváme přednost svým zájmům před službou druhým.
Byli jsme pokřtěni ve jméno Ducha. A přitom je nám zatěžko nést ovoce lásky, věrnosti a radosti.
Prosíme tě, Otče, odpusť nám a daruj nám život ve tvém pokoji, pravdě a lásce. Amen

 

Marta Židková