Kázání

Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: “Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?” To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: “Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.” Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!”Ježíš řekl: “Ať se všichni posadí!” Na tomto místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: “Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!” Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: “Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!” Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. Jan 6,1-15

Dámy a pánové, dovolte mi, abych se spolu s Vámi zamyslel nad tímto příběhem a pokusil se v něm nalézt výzvu, kterou se na nás Bůh prostřednictvím tohoto příběhu obrací.
V úvodu příběhu čteme, že zástupy lidí vyhledávaly Ježíše jako zázračného lékaře. Není se co divit. Ten muž z Nazaretu řadu lidí skutečně uzdravil a to se rychle rozkřiklo. Vždycky je mezi námi menší či větší skupinka lidí, kteří jsou v těžké životní situaci a proto hledají jakoukoli pomoc. Však se říká, že náboženství je dobré pro lidi, kteří si nevědí rady a jsou na dně. Dokonce i lidé, kteří mají k víře a církve daleko, si v nouzi často vzpomenou na Boha a zkusí se modlit.
Ale Ježíš nechtěl pomáhat jen nemocným a nešťastným. Přišel pomoci všem. A proto, když vidí, kolik lidí za ním přichází, chce je obdarovat něčím, co potřebujeme všichni – zdraví i nemocní, mladí i staří, vzdělaní i nevzdělaní. Nikdo z nás nevydrží dlouho bez jídla. Abychom mohli žít, musíme stále něco přijímat. Chléb a ryba byly tehdy nejčastějším jídlem.
Ježíš nečeká, co od něj budou lidé žádat. Sám od sebe jim nabízí to, co potřebují všichni bez rozdílu. Pokrm. To znamená, že Boha nepotřebují jen ti, co jsou v nějaké nouzi a bídě. V Ježíši Kristu dostáváme od Boha něco tak základního a potřebného jako je chléb. Víra v Ježíše není něco navíc. Není jen pro nemocné a slabé. Ježíš je tu pro všechny. Dává nám sílu k životu – stejně jako nám ji dává náš každodenní pokrm
I když Ježíš věděl, co chce učinit, ptá se nejprve Filipa, kolik by stálo nasytit takovou armádu lidí. Apoštol Filip, který měl zřejmě na starosti zásobování kruhu učedníků, to rychle spočítal a vyšlo mu 200 denárů – na takovou sumu by tehdy jeden člověk musel pracovat celý rok. Ale Ježíš se Filipa neptá, protože by si to neuměl spočítat sám. Zajímá ho, zda Filip dovede uvažovat jen v „reálných číslech“ nebo také srdcem a vírou.
Na každý problém lze totiž reagovat buď chladnou řečí čísel nebo důvěrou v Boží pomoc. Kdyby všichni lidé vždycky uvažovali jako Filip, nikdy by se neodvážili mnoha odvážných činů, kterými změnili svět. Mnoho dobrých věcí přece vypadá zpočátku beznadějně a přece stojí za to, se o ně pokusit. I kdyby všechny výpočty hovořili proti. Filip uvažuje jako obchodník a realista. Jsou však chvíle, kdy je třeba počítat nejen s penězi, ale také s Bohem. Je dobré si spočítat, jak na tom jsme, ale někdy je dobré odvážit se i toho, nač peníze nemáme. Kde bychom dnes byli, kdyby lidé nevěřili Bohu a nepustili se do díla, na které jim samotným nestačili sily?
Mnozí nazývají ten příběh zázračným nasycením. Ale všimněte si, že tu nejde o žádné laciné kouzlo. Ježíš ty lidi nenasytí z ničeho, ale z toho, co mu dal jeden z nich. To, co se apoštolu Ondřejovi zdálo být směšně málo, stane se v Ježíšových rukou základem, z kterého se nasytí veliké množství.
Ježíš tedy nečiní zázraky z ničeho, ale z toho, co mu dáme. Onen nejmenovaný chlapec se vzdal vlastní večeře. Na víc by těch pět malých ječných chlebů a 2 ryby asi nestačilo. Ježíš však jeho dar rozmnožil pro všechny. Názorně tu vidíme, jak i zdánlivě bezvýznamný člověk a nepatrný dar může Ježíši Kristu posloužit k velikým věcem. Když si každý z nás nechá, co má, jen pro sebe, bude to na světě pořád stejné. Jedni se budou mít dobře a druzí poznají jen nouzi. Jedni budou pyšní a druzí jim budou závidí. Ale Ježíš přišel, aby to změnil a obdaroval všechny. Nepotřebuje k tomu nic víc, než to, co mu dáme. Každý z nás má přece něco, čím může druhým udělat radost. Každého z nás si může Ježíš použít, aby skrze něho pomohl jiným.
Kdyby se však jídlo rozdělovalo lidem, kteří se právě shromáždili kolem Ježíše, určitě by se na všechny nedostalo. Ne proto, že by bylo chleba málo, ale protože by ho pobrali ti, kteří mají ostré lokty. Je známo, že humanitární pomoc končí často v rukou těch, kteří jsou nahoře a na potřebné se kolikrát vůbec nedostane. Ale lidé, kteří spořádaně sedí, se dost dobře nemohou tlačit a předbíhat. Lidé, kteří vědí, že všechno, co mají, dostávají od Boha, dovedou zachovat klid. Vědí, že je nikdo nepředběhne. Ale to neplatí až v nebi. Pán Ježíš nás učí již nyní pečlivě dbát dbá na to, aby se na nikoho nezapomnělo a nezůstal na okraji. A právě to je i úkolem církve ve společnosti.
V příběhu objevuje i taková podrobnost, že na tom místě bylo hodně trávy. Tráva totiž roste v Palestině poměrně krátkou dobu a to na jaře, kdy je ještě vláha. Pak uschne a používá se spíš k topení. Pro čtenáře bible je ovšem dostatek trávy skrytou narážkou na jeden z nejznámějších žalmů. Ten říká, že Hospodin je náš pastýř, který dbá na to, abychom neměli nedostatek a pase nás doslova „na travnatých nivách.“ ( Ž 23,3) Zmínka o trávě může být proto odkazem na to, že všechno, co nám v životě chybí, nám Bůh nabízí právě v Ježíši Kristu. Neříkejme, že se o nás Bůh nestará, dokud jsme nepoznali, jak mnoho nám dává v Ježíši Kristu.
Možná se na to stydíme zeptat, ale každého z nás by asi zajímalo, jako mohl Ježíš několika chleby a dvěma rybičkami nasytit tolik lidí. Pokud se nechceme spokojit pouze s tím, že to byl div a zázrak, ale budeme se ptát po jeho smyslu, pak by nám nemělo uniknout, že se příběh odehrál v těsné blízkosti velikonoc. Ta zmínka určitě není náhodná. Chce říci: To, co se tu děje s chleby, má velice blízko k tomu, co se později stalo právě o velikonocích – k Ježíšově oběti na kříži. Ježíš není žádný kouzelník, který vytahuje chleby z klobouku. Jestliže dokázal nasytil tolik lidí, pak jen proto, že jim dává sám sebe. V tom je celé tajemství tohoto zázraku. Ježíš nás nesytí z ničeho, ale tím, že se za nás obětoval. Dal svůj život, abychom my mohli žít. Jeho kříž znamená odpuštění a smíření s Bohem. A to je něco, co potřebujeme všichni, stejně jako chléb.
Ale proč a pro koho tam zůstávají plné koše nalámaných chlebů? Je zvláštní, se o nich už nic dalšího neříká. Jistě je to svědectví o bohatosti a nevyčerpatelnosti Božích darů. Dvanáct je číslo plnosti. Dalo by se myslet i na chudé, kteří si později zbytky chleba rozeberou. Ale já myslím, že tam ty koše zůstali především pro nás. Příběh chce názorně ukázat, že to, co Ježíš tenkrát učinil, nemělo význam jen pro malou skupinku lidí, kteří měli to štěstí, že Ježíše zažili chodit po Palestině. Ježíš přišel nasytit a obdarovat celý svět, všechny generace. .I po nasycení pěti tisíců toho zbylo víc než dost. Je to skryté pozvání a nabídka pro každého z nás.
Není divu, že Ježíš měl u zástupu úspěch. Není špatné najít někoho, kdo vás bez práce a zadarmo nakrmí. Rozhodli se proto, že ho provolají králem. To by však znamenalo, že my lidé jsme Ježíše povýšili a dopomohli mu k moci a slávě. Pak bychom také mohli žádat, aby činil, co mu poručíme – jinak ho odvoláme.
Ježíš však nepotřeboval vyhrát volby. Ježíš je Králem a Pánem ne z lidské vůle a rozhodnutí, ale z vůle a rozhodnutí Božího. Je nezávislý na tom, co si o něm myslíme a říkáme. Ježíš nás nepotřebuje, aby byl slavný a mocný. Přišel, protože nám chce pomoci. Přišel nás nasytit, radostí, důvěrou a odvahou. Kdo si od něj dá pomoci, pozná, co to je být šťastný. Kdo jeho pomoc odmítne, ten se o mnoho připraví. Amen.

Kázání při listopadových hudebních nešporách, Brno, 7.11.2004, Jiří Gruber