Stručné dějiny brněnského sboru českobratrské církve evangelické v Brně
Ve 2. polovině 19. století se začaly objevovat první spory mezi německými a českými členy sboru. Všichni reformovaní evangelíci z Brna, Češi i Němci, patřili k reformovanému sboru v Nosislavi, který byl Brnu nejblíže. Od r. 1874 se brněnský německý sbor přestal nazývat „luterský“ a začal užívat názvu „unionovaný“, aby se k němu mohli hlásit i reformovaní, kteří byli převážně české národnosti. Péče o ně však nebyla dostatečná. Česky se v Brně pravidelně nekázalo, Večeře Páně se česky vysluhovala jen jednou nebo dvakrát do roka. Proto po jednáních s vrchní církevní radou ve Vídni došlo v Brně roku 1878 k založení české reformované kazatelské stanice sboru v Nosislavi a poté v roce 1883 byl pro Brno povolen cestující kazatel, kterým se stal Václav Pokorný.
Čeští reformovaní v Brně byli většinou chudí lidé – tovaryši, dělníci a služebné. Z původních osmdesáti členů vzrostla v roce 1884 kazatelská stanice na 213 a o deset let později na 648 členů. V roce 1894 byla zahájena na Špilberské ulici (dnešní Pellicova) stavba kostela, který byl 23.5.1895 slavnostně otevřen. Výnosem vrchní církevní rady z 26.1.1906 byla kazatelská stanice v Brně prohlášena samostatným sborem reformované církve, jehož prvním farářem byl zvolen Václav Pokorný.
Po sloučení luterské a reformované církve v Českobratrskou církev evangelickou (18.12.1918) nadále rostl počet členů sboru (v roce 1923 – 3301), a tak byl roku 1924 vybudován Blahoslavův dům v dnešní Lidické ulici, kam byla přenesena převážná část sborové práce. Vedle Blahoslavova domu vznikaly i další bohoslužebné místnosti. Nové modlitebny byly postaveny v Silůvkách a v kazatelské stanici v Židenicích , pro potřeby sboru byl upraven dům v Husovicích. Brněnskému sboru připadl i kostelík a kazatelská stanice v nedalekém Rychmanově (dnes Újezd u Brna). Počtem členů sboru 4257 se koncem 20. let brněnský sbor stal největším sborem českobratrské církve evangelické na Moravě .
Po 2. světové válce nabyla na naléhavosti potřeba rozdělení sboru pro snazší práci s menším počtem členů. Rozdělení bylo provedeno s účinností od 1.11.1951 a to na dva sbory : I. Betlémský s chrámy na Pellicově ulici a na Komenského náměstí (po válce byly Červený kostel a fara na Opletalově ulici přiděleny z bývalého majetku německého evangelického sboru českobratrské církvi evangelické), jehož farářem byl zvolen Jan Pokorný a II. sbor Jana Blahoslava s kanceláří a s chrámem v Blahoslavově domě s farářem Janem Přemyslem Šebestou. Do správy I. sboru patřily filiální sbory v Rychmanově a v Silůvkách a kazatelské stanice v Modřicích a v Rosicích. II. sbor měl kazatelské stanice v Kuřimi a v Tišnově.
Od brněnského sboru se časem oddělily samostatné farní sbory v Brně – Židenicích, v Brně – Husovicích a v Silůvkách.
Sbor Brno I dnes zahrnuje oblast Brna a jeho okolí: vnitřní město, jihozápadní část až k ulici Veveří, Mlýnskou, Staré Brno, Bohunice, Kohoutovice, Lískovec, Žabovřesky, Jundrov, Komín, Komárov, Dolní a Horní Heršpice, Přízřenice, Tuřany, Brněnské Ivanovice, Bystrc, Holásky a Kníničky. Z okresu Brno- venkov jsou to obce: Bosonohy, Dvorská, Holasice, Hvozdec, Chrlice, Kobylnice, Loučka, Modřice, Moravany, Nebovidy, Omice, Ostonovice, Otmarov, Popovice, Popůvky, Práce, Rajhrad, Rajhradice, Rebešovice, Sokolnice, Telnice, Troubsko., Třebomyslice, Újezd u Brna, Žatčany, Žebětín, Želešice. Z okresu Vyškov: Hostěrádky, Rešov, Hrušky, Otnice a Šaratice.
Sbor má k 1.1.2000: 1245 členů.
Kazateli sboru jsou Mgr. Jiří Gruber a Mgr. Olga Tydlitátová, kurátorem je Václav Matoulek.