SZ je výsledkem dlouhého procesu shromažďování, zpracovávání a konečné podoby různých příběhů, vyprávění a literárních textů, kterým je společný odkaz k Hospodinu, Bohu Izraele.
Až do určité doby byl biblický text chápán jako dílo Ducha svatého, tedy něco posvátného, nedotknutelného, inspirovaného.

Od minulého století nastává tzv. kritika biblického textu. Text je analyzován a zjišťují se rozmanité vrstvy, prameny, stádia podání. Text je rozkouskován asi jako kdybychom rozpárali sako na jednotlivé díly. Zkoumá se, z které doby jednotlivé vrstvy pocházejí a čím starší, tím cennější a „pravdivější“.
Dnes se naopak pokládá konečná podoba textu za nejzajímavější a nejcennější. Konečná podoba redakce není náhodná, ale uvědomělá. Text, který máme dnes před sebou je výsledkem vážné teologické a literární práce. Je vrcholem svědectví víry a ne zkreslením něčeho původního. Biblický text máme před sebou dalo by se říci ve vyčištěné podobě, jak nám ho tradice předala. Je upravený, podobně jako každý autor svůj text stále vylepšuje, přepisuje, opravuje a rediguje. Podobný proces probíhal u biblických textů celá staletí a my máme před sebou jeho konečnou vrcholnou formu. Je zajímavé vědět, jak text vznikla, jaké měl vrstvy a zdroje, ale nám nejvíc poslouží právě jeho konečná podoba. Například v Gn není o Mojžíšovi ani slovo. Je to však společné dílo generací Izraele. Text SZ obsahuje různé literární látky, které víra Izraele přepracovala, bohoslužebně aktualizovala. Je to svědectví o Božím jednání v konkrétních lidských příbězích.

Pět knih Mojžíšových
Tvoří celek, který je rozdělen na pět samostatných knih. Souhrnně jsou označována jako hebrejsky jako TÓRA nebo řecky Pentateuch – pět knih. Jako celek tvoří jednotu – od stvoření (Gn 1) až po smrt Mojžíše (Dt 34). Ale i druhá kniha má na začátku zřetelný předěl. Třetí a čtvrtá mají odlišný charakter ( místo příběhů obsahují soubor předpisů). Řecká jména naznačují obsah knih: Genesis – Původ, Exodus – Vyjití, Leviticus – levitská kniha, Numeri – součty, Deuteronomium – Druhý zákon (opakování). Hebrejština používá jako názvy první slovo knihy.