Zprávy ze sboru 26. září 2021
- V neděli 26. září se konají bohoslužby v 8:30 v Betlémském kostele a v 10:00 v Červeném kostele. Připravuje je farář Ondřej Macek. Děti po společném zahájení v Červeném kostele půjdou do nedělky na Zelené faře. Službu mají: Václav Matoulek, Eliška Sedláčková, Jan Sypták a Jakub Ventruba. Na varhany hrají: Jan Sypták a Alice Přikrylová. Nedělku o Josefovi chystají: Ester Malachová, Marek Baláš a Milan Ryšavý. Všem moc děkujeme!
- Program příští týden bude trochu omezený.
Ve středu bude od 15 hodin Kavárnička.
V 16:30 příprava ke konfirmaci.
Od 18 hodin mládež, která bude hostit mládežníky z jiných sborů.
A od 18 hodin začnou kurzy Alfa. Je to příležitost pro hledající, ale také pro každého z nás, kdo by rád o víře přemýšlel, mluvil, setkal se s lidmi nad křesťanskými tématy. - V pondělí a v úterý nikdo v kanceláři nebude. Omlouváme se. Přejeme hezký svátek a trochu odpočinku.
- Na čtvrtek 30. září v 17 hodin se chystá velký dobročinný koncert ve prospěch střediska Diakonie ČCE v Kloboukách u Brna. V Červeném kostele vystoupí Boni pueri a Andrea Kalivodová. Podrobné informace na stránkách TIC Brno.
- 2. října v 8:15 začíná z Klobouk od evangelického kostela IV. ekumenická pouť. Přes Dambořice do Žarošic. Více na www.pojdme-spolu.cz
- Příští neděli 3. října budou bohoslužby jen v Červeném kostele od 10 hodin. Uvedeni do služby našich farářů budou Iva Květonová a Ondřej Macek. Slavena bude večeře Páně. Všichni jste srdečně zváni! Zváni jste i na následné posezení po bohoslužbách, výjimečně nejen na čaj a kávu, ale také na víno. Budeme rádi, když nové faráře všichni společně jako sbor přivítáme. S vděkem se přijímají příspěvky do občerstvení i nabídky k pomoci s přípravou slavnosti.
- Káva i čaj budou na Zelené faře také dnes
- 2. října v půl osmé večer bude znít v rámci nešpor Červeným kostelem gregoriánský chorál. Výtěžek je na Hospic sv. Alžběty.
- Náš sbor mění emailové adresy. Můžete psát na nebo našim farářům , a .
- Děkujeme všem, kdo už zaplatili salár. Výrazně nám to pomáhá udržovat fungování našeho sboru. Salár je možné platit i převodem z účtu. Bližší informace může poskytnou sestra Bohuslava Járová třeba na adrese .
- 24.-28. září proběhne brigáda na Blažkově. Organizuje ji Petr Socha.
- Vyšlo nové Setkávání a také Český bratr.
Genesis 13,1-18
(19. září 2021, om)
Do neznáma, ale s Bohem, v důvěře, že provede, vyšel Abram. Vzápětí však ze strachu, z hladu, z vlastního praktického rozumu sestoupil do Egypta, vlastně až na dno – do pekla, ve kterém manželku Sáraj vydává za svoji sestru, aby z ní něco měl…
Abramovi nakonec otevřel oči pro to, aby si uvědomil, jak skončil, jak se zapletl, pohan, egyptský farao. Ten mu řekne pravdu, kterou si praotec zazdil, obalil do kompromisů a pololží. Nastavené zrcadlo – že je v rozporu to, čemu říkáme, že věříme, a to, co žijeme – je hodně nepříjemné, hodně. Ale díky Bohu za každého, kdo nám je nastaví. A díky Bohu za sílu se do něj podívat.
Někdy je potřeba nejít furt dopředu, nezastavovat se, neohlížet. Někdy je nutné se vrátit, posečkat, ohlédnout se po tom, co za mnou zůstává – jak moc je to výfukový smrad, černé fleky od spálené gumy; kolik tam leží zraněných, kterým jsem ublížil; kolik toho, co jsem odhodil (víra, lidé, zásady, ideály, tradice) – a zda mezi tím není i něco, pro co bych si měl dojít zpět.
Někdy se vyplatí vrátit se ke kořenům své víry. K tomu, kde, kdy, jak jsem s ní začínal, k lidem z jejího začátku, setkáním, textům. Revitalizovat ji. Rozpomenout se.
První evangelium tohoto příběhu. Po selhání Bůh neřekne Abramovi: Nazdar, promarnil si svou šanci. Je to skoro k neuvěření. Alespoň pro mě. V životě občas něco hodně pokazíme. A dostat novou šanci od lidí je leckdy dost těžké. Až nemožné. A nesnadné je sem tam dát šanci i sami sobě. Bůh Abrahamův je Bůh nových začátků. I pro podvodníky, pro ty, kdo selhali, zadali si, něco zmrvili.
Abram vystupuje z Egypta, překračuje svůj stín – dá to práci. A pak opravuje oltáře, které kdysi postavil, odmetá prach ze základů své víry, svého spoléhání, že s tímto Bohem je možné jít, nechat se jím držet, držet se ho… a ne až zas tolik svých vlastních schopností a egyptských sýpek.
Do své egyptské odbočky zatáhl Abram nejen Sáraj, ale také svého synovce Lota. Stejně jako ho před tím pozval na tu cestu s Pánem Bohem. Nejdeme prostě sami. Dobré i špatné s námi mnohdy musejí snášet lidi kolem. Ti nejbližší nejvíc. Naše cesty víry je mohou inspirovat. A také je můžeme strhnout do svých pekel, kam zabočujeme.
Tedy oba, Abram i Lot, si nakonec dost materiálně pomohli. Jenže tento příběh mj. také naznačuje, nebo poprvé tu zazní oblíbený biblický motiv; který se například mně dost těžko přijímá, chápe, že majetek nemusí přinášet jen dobré, příjemné, uklidňující.
Druhý verš příběhu zní: Abram byl velice zámožný. Doslova tam je v hebrejštině: Abram byl obtěžkaný. Majetek tíží, občas cestu neulehčuje, nezrychluje, ale ztěžuje. Nebo prostě tady těmto dvěma ztížil, zatížil.
Šestý verš přesněji přeložený zní: Krajina neunesla, nestačila na to, aby (v ní) pobývali pospolu. Bylo jich tak moc, chtěli se všichni uživit, mít dobře, mít se stejně dobře, mít se lépe… že z krajiny už nešlo víc vymáčknout. (Nepřipomíná vám to něco?) Jen oni se měli ještě kam posunout. Nám zbývá už jen skromnost, nebo kolonizovat Mars.
Majetek moc lidi nespojuje.
Abram mohl rozjet z pozice staršího, možná situovanějšího, silnějšího konflikt. Mohl si zabrat to lepší. Ale vybral si cestu rozdělení, rozchodu. Ne spolu, ale vedle sebe, ale pořád příbuzní – bratři, nikoli nepřátelé.
Možná, že někdy je fakt lepší se rozejít, než vést války, než dál ubližovat, než to nechat vystupňovat. Nemusíme se shodnout, ale nemusíme se rozejít ve zlém.
Abram dá Lotovi vybrat. Třeba je to výraz víry, že tam, kam mě Pán Bůh chce dovést, že tam mě dovede, že mi k cestě dá dost sil, i když neurvu ten největší kus masa, že jde o vnitřní kvalitu cesty, o to, kdo je na ní se mnou. Třeba někdy existuje i cesta mezi tím jen sedávat v koutě a jen se drát dopředu. Ježíš řekne: Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5,5) Blaze těm, co se za každou cenu necpou.
Lot se rozhlédne se a vybere si tu krajinu, kam odkudsi z hor sestupuje řeka. Volí to, co vypadá jak ráj, jak Egypt. Proč že jsme to vlastně z něho odcházeli…? Tam Bůh nebude potřeba, aby dával vodu.
Jméno Lot znamená závoj. Cosi Lotovi brání vidět, nebo nechce vidět, má zastřeno, chce mít zataženo. Nevidí, že jsou tam gauneři, že se bude moci zapojit, že bude muset s vlky výt. Sodoma a Gomora je výraz pro způsob chování se mezi lidmi. Prorok Ezechiel říká: „…nepravost tvé … Sodomy je pýcha, sytost chleba a sebejistý klid … neposilovat ruku utištěného ubožáka…“ (Ez 16,49) Lotovi chybí chuť dívat se pod povrch, dívat se po tom, co se nevyjeví na první pohled…
Nakonec požehnání, evangelium. Ta země před Abramem je suchopár, prach, asi v ní občas spláče i nad tím, že byl za slušného, velkorysého, moudrého, ale třeba už ví, že na úzké cestě, lze častěji potkat Pána Boha. Že při pomalejší a nesamozřejmější chůzi si člověk víc uvědomí, kolik toho od Boha dostává.
V prachu staví Abram oltář tomu, který není vidět.
Číst příběh o zaprášeném Abramovi nám může být požehnáním, nápovědou, že když v prachu ztrácíme víru, dá se Bůh zahlédnout.
