Zprávy ze sboru 3. října 2021
- V neděli 3. října se konají bohoslužby jen od deseti hodin v Červeném kostele. Mladší děti po společném zahájení v Červeném kostele půjdou do nedělky na Zelené faře. Službu mají: Pavel Janeček a Dagmar Vtípilová. Na varhany a jiné nástroje hrají Přikrylovi. Nedělku o Mojžíšovi chystají Vendula Soběslavská a Vojta Šíma. Všem moc děkujeme!
- V pondělí v 19 hodin se sejdou pěvecké sbory Kůrovec a Cantate Domino na Zelené faře.
V 19 hodin budou v Betlémském kostele bohoslužby YESle. Jsou určeny nejen mládeži, ale i všem, kdo se rádi nechají i ve všední den duchovně nakrmit, chtějí pobýt, krátce se zastavit.
V úterý budou mít děti v 16:30 svou biblickou hodinu a ve stejnou dobu se sejde i dětský klub Ovečky.
Ve středu bude od 15 hodin Kavárnička;
v 16.30 příprava ke konfirmaci;
v od 18 hodin mládež;
a v 18 hodin Alfa kurz. - Dnes v půl osmé večer bude znít v rámci nešpor Červeným kostelem gregoriánský chorál. Výtěžek je na Hospic sv. Alžběty. Káže Jiří Gruber.
- Z dnešní instalace se omlouvají obě naše bývalé kazatelky Olga Tydlitátová a Jana Hofmanová, žel musejí sloužit jinde. S Janou se můžeme potkat při její instalaci příští neděli 10. října v 19.30 v kostele u Martina ve zdi, kde bude uvedena do služby studentské farářky ETF UK.
- Děkujeme všem, kteří se podíleli na benefičním koncertu Boni pueri v našem kostele 30. září. Zejména Romanu Šimkovi s rodinou! Na klobouckou Diakonii ČCE se vybralo před 200 tisíc Kč.
- Dnes se ujímají služby nejen noví faráři, ale také Benjamin Skála jako kostelník v Betlémském kostele. Těšíme se na něj.
- Roman Krišpín, místokurátor z Nosislavi, pro náš sbor vyrobil a věnoval mu podnosy ve tvaru ryb k vysluhování vína kalíšky při večeři Páně. Věci ze dřeva, třeba také stůl Páně v Červeném kostele, kdysi pro sbor vyráběl Dan Navrátil. Byl to Romanův kamarád a taky kolega z profese. Podnosy jsou jeho vděčnou vzpomínkou. Děkujeme.
- Brněnská Evangelická akademie slaví 7. října 30. výročí od svého založení. Bohoslužby se budou konat od 15 hodin v Červeném kostele.
- Děkujeme všem, kdo se podílejí na dnešní instalaci, kdo přinesli občerstvení a pomáhají s ním.
Po skončení bohoslužeb jste všichni zváni na pobytí na Zelené faře. Je tam toho dost k jídlu i pití a také nová výstava.
Genesis 14
(26. září 2021, om)
Podle jazyka je to prý jeden z nejstarších biblických textů, ale aby jeden pochopil, kdo proti komu vlastně bojuje, musel by si to namalovat. Koalice mezi králi se navíc přeskupují. Podrobení se paktují proti podrobitelům. Panovníci se topí v asfaltu, bojovníci prchají do hor. Je to první biblická válka, ale ne poslední…
Mocenské hrátky jsou pořád občas stejně nepochopitelné a uzavřené rozumu. Ale…
Málem by zůstalo jen u jmen vojevůdců, za kterými táhnou jejich vojáci. Občas se hodně stydím, jak mi z příběhů, kde někomu umírá táta, někdo je vyhnán ze svého města, domu… zůstanou novinové titulky. Obranná otupělost k něčemu, co je daleko?
Ale je tu Lot. Příběh jednotlivce, který je vyprávěn podrobněji.
To je ten Lot, co si vybral pohodlí města. Rozešli se s Abramem, rozpojili. Abram staví své stany na okraji polopouště, pase svá stáda. Je cizincem. Tím Hebrejem, tím co nezapadá. Má jinou víru, jiný svět, jiné hodnoty, jiného Boha, outsider. Apoštol Pavel o tomto způsobu přebývání napíše: My však máme občanství v nebesích… (Fp 3,20) Být vnitřně ukotven u toho, co není vidět.
Lot byl tenkrát tím, kdo vsadil spíš na kompromisy: zařadit se, zaplout, uvnitř si věřit jednomu Bohu, říkat si: však já to nějak žiju, ty hodnoty, ale volit to, co se jeví jistější, lepší – obehnaná města, přítok vody. Co vlastně v životě chci utvářet? Jak moc na mě má vliv prostředí, ve kterém žiji? Kde jsou hranice kompromisů? Nejsme někdy zajatci svých cest, toho, čím jsme v životě ujeli? Chceme ven a nejde to. Říkáme si, že v tom musíme zůstat, protože rodina atd.
Jenže bezpečí civilizace bere za své. Z Lota a jeho rodiny jsou v okamžiku ukořistění otroci. (Bezpečí civilizace může vzít za své.)
Jakýsi uprchlík donese z bitvy o tom Abramovi zprávu. A Abram si neřekne: dobře mu tak, může si za to sám, má, co chtěl… Ale nachystá se k boji.
I když se Lotovy cesty s těmi Abramovými rozešly, není mu jedno, co se s jeho příbuzným stane, děje.
Pak se příběh láme do své ještě tajemnější (symboličtější, náznakovější) poloviny. Na záchranou výpravu vyráží s Abramem 318 zasvěcenců. Jsou to ti stejní zaměstnanci, kteří se před časem potýkali s Lotovými lidmi? Má to číslo naznačit nepatrnost Abramovy jednotky proti královským armádám? Znamená informace, že to byli zasvěcenci, totéž, co souvěrci? Spoléhají s Abramem na neviditelného jednoho Boha, co se občas ozve? V hebrejštině mají písmena také číselnou hodnotu. Když přepíšeme a sečteme čísla ze jména Elíezer, dá to dohromady číslo 318. Elíezer byl Abramovým služebníkem. Jdou tedy jen dva – pán a jeho správce? Ale také to jméno Elíezer znamená: Bůh je pomoc. Není v tom zápase nakonec Abram pouze sám, jen s nadějí, že tak úplně sám není, že je s ním Bůh? Nejsme ve svých zápasech někdy sami, jen s nadějí?
Za noci se nebojovalo. Nejen kvůli obtížné orientaci v terénu, ale hlavně kvůli tomu, že to je čas, kdy se procházejí temné síly. Jenže na ty si Abram odvykl věřit, a tak si se svými (nebo sám) zahraje na strašidla a jak noční démon přepadne tábor se zajatci. Žádné velké detaily z bitvy – Lot i s rodinou a ostatními zajatci jsou osvobozeni.
Za úsvitu, když vítězně táhne z bitvy, potkává desátého krále. Kdo to je? Jeho jméno znamená snad: Můj král je spravedlnost. Místo, kde by měl vládnout, lze přeložit jako: pokoj. A navíc ještě biblický vypravěč řekne, že to byl kněz Boha nejvyššího. Kněz? Vždyť teprve za dlouhá staletí vyroste v těchto místech město Jeruzalém a v něm pak Hospodinův chrám. Novozákonní autor řekne opatrně, ale přeci dost jednoznačně, že tento Malkísedek, Melchisedech je stejného druhu, stejné povahy, stejné ražby jako Ježíš.
Proč je tu? Zas je to jen naznačeno. Přichází, aby přitakal k Abramovu chování – že nemyslet na sebe, nebát se o sebe, nevykašlat se na druhého v nouzi, ať je jakýkoli, že to je cesta budoucnosti? Za to dává Abramovi požehnání a občerstvení? Přichází, aby ochránil Abrama před zmámením, pokušením z tak jednoznačného vítězství? Aby mu připomněl, že síla nebyla v taktice, ale v Hospodinově pomoci – Elíezer? Hebrejsky se válka řekne lachem a chleba lechem. Stejné souhlásky, jen pod nimi jiné punktační tečky. Přichází tedy Malkísedek, aby Abramovi ukázal ještě jinou cestu k překovávání násilí – ne válka, ne brát, ale chleba, dávat? Aby mu řekl, že mír se nebuduje zbraněmi, ale spravedlností a pokojem?
Malkísedek Abramovi požehná. Ještě jedna odbočka do hebrejštiny. Požehnání se řekne brachá, studna brechá. Zase stejné souhlásky. Dostat požehnání je jako dostat napít v poušti vzácné vody, nechat si vlít síly na další cestu.
Abram odpoví tomu králi, co má tak velmi blízko k Bohu, tím, že mu dá desátek. Desátek není úkon povinnosti, ale výraz vděčnosti. Je to něco, co má rozjitřit peněženku, životní hodnoty, vztahy. Něco, co má člověku pomoci k uvědomění, že všechno k životu dostal.
Ještě jedna scéna. Sodomský král by se s Abramem rád rozdělil o kořist. Ale Abram si odmítne zadat. Ani nit si nevezme. Pomohl jsem vám, ale nepojedu ve vašich kšeftech, poměrech, válkách. Zase ta jinakost může bolet. Zas volí být outsiderem. Je to trochu v kontrastu k té jeho egyptské odbočce, o které jsme četli před čtrnácti dny. Tentokrát se Abram odmítne prospěchářsky umazat. To že jsem se jednou omylně svezl, neznamená, byť nikdy už nebudu dost hodnověrný, že se musím svést už vždycky.
Poslední, co chci říci. Možná by se ten příběh dal číst i tak, že ty souboje králů a různé zdařilé i nepovedené pokusy o záchranné akce, jsou obrazem pro naše životní – vnější i vnitřní bitvy, které vedeme. Hádky, konflikty, překážky, pády, křivdy, nemoci, strachy, výzvy ke kompromisům a ohnutí… a do toho vstupuje ten ježíšovský král. Zve nás na chleba a víno. Dává zavládnout pokoji. Prosazuje jinou spravedlnost než právo silnějšího, nepožaduje výkupné, dělbu kořisti. Připomíná, že to, co potřebujeme k životu, dostáváme, že jsme to dostali.
