Kázání

Matouš ,11,2-7
Jan zavolal dva učedníky a nařídil jim: “Vraťte s k Ježíši. Chci, abyste se ho zeptali: ‘Jsi ten Mesiáš? Jsi ten, který má přijít?’ Požádejte ho, ať vám řekne, kdo je.”

Řekněte mi, zdá se vám Janův dotaz pochopitelný?
Jan byl mužem Slova. Celý svůj život trávil studiem Písma v ústraní. Denně meditoval nad zákonem, nad proroky a žalmy.
Hladina mesiášského očekávání byla tehdy v době Janova i Ježíšova vystoupení vysoká, podobně jako třeba v době husitství: S Mesiášem přijde Boží království, náprava všech věcí bude zřejmá. Hospodin přichází nově a přináší skutečný život, který zasahuje člověka zcela hmatatelně (v. 5.6). Všeobecné očekávání spočívalo především v tom, že Mesiáš udělá něco s okupací země Římany.V prorokově textu nacházíme několik důležitých motivů: proměna pouště, příchod Hospodina, uzdravení potřebných
Ale příchodem Ježíše z Nazaretu však nedošlo k žádnému viditelnému zlomu, k ničemu mimořádnému. Zlom očekával i Jan Křtitel – ten však sedí ve vězení krále Heroda, který dál svévolně vládne! Jistě si musel říkat, proč je stále ještě ve vězení, proč ho Ježíš neosvobodil. Vždyť přece Izaiáš prorokoval, že Mesiáš, až přijde, osvobodí zajaté. Neměl by být Jan prvním, koho by měl osvobodit?
Vždyť Jan žil po léta s jistou vizí o Božím království. A den za dnem po něm toužil. Všechno, co tento zbožný muž chtěl, bylo vidět naplněné Boží zaslíbení.
Pro Jana to znamenalo vidět, že Boží jméno je na zemi pomstěné a že je ustanovena Jeho spravedlnost. Když přišel Ježíš, v němž Jan poznal Mesiáše,očekával, že uvidí, jak přikládá sekeru ke kořeni veškeré špatnosti, jak strhává každou pyšnou věc, která se na něm uráží. Očekával, že uvidí, jak hříšní hynou jako plevy, podťati a páleni v neuhasitelném ohni.
Přesto se teď, kdy přišel den Mesiáše, žádná z těch věcí nestala. To, co Jan očekával, že uvidí – po čem toužil po celý svůj život – se zkrátka nepřihodilo.
Jan byl Ježíšovým vystoupením zmaten. Skutky, které Kristus činil, prostě nebyly to, co Jan prorokoval, že přijde. Janova proroctví zopakovala to, co říkali mnozí starozákonní proroci: že Mesiáš zjeví svou sílu ohněm a očišťováním. Podle Jana Kristus přicházel, aby pomstil všechnu hříšnost.
Tohle byla vize, kterou měl Jan o přicházejícím Mesiáši. A zástupům v Izraeli říkal: “Ten, který přichází po mně…On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Jeho věječka je již v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm”
Ale tohle vůbec neodpovídalo tomu, co Jan o Ježíši slyšel: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium”
Víra Jana Křtitele je ve svém zápase s pochybnostmi – stejně jako naše víra- odkázána na zvěstování poslů, kteří viděli a slyšeli. … Ježíš zval do Božího království ještě jinak, než Jan Křtitel. Nechtěl, aby z něj lidi měli strach, ale aby po něm toužili. Aby vnímali Boží blízkost a měli z ní radost – a aby se z té touhy a z té radosti chtěli změnit. Protože do toho království lásky bude moci vejít jen to, co se lásce nepříčí.

Je Ježíš Mesiáš? To je otázka, se kterou zápasili lidé ve všech dobách, i věřící lidé.
Na tu otázku musí každý odpovědět vždycky znovu a vždycky osobně. I nám odpověď komplikují různé věci. Jak se vyrovnat s rozkolem v křesťanství, komplikovanou teologií, dvěma světovými válkami a mlčením Boha v Osvětimi, v Majdanku či komunistických lágrech?.Příchodem Ježíše z Nazaretu, vystoupení nazaretského kazatele skutečně k žádnému velkému zlomu nedošlo. Ani v člověku, natož v lidstvu. A přece podle prorokova slova Boží blízkost způsobí, že suchá poušť se promění v plodnou rovinu Šaronu či v zelenající se Libanon okrášlený mohutnými cedry. To jsou obrazy ještě nádhernější proměny člověka. Hospodinova spása odstraní veškeré tělesné neduhy: toto vnější uzdravení je pak projevem ještě hlubšího vnitřního osvobození. Takto osvobozený člověk může kráčet na Sión, místo Boží přítomnosti
Kde je ta ohlašovaná nádhera? Kde je ta ohlašovaná proměna?
A přesto právě toho neúspěšného kazatele z Nazaretu jeho učedníci vyznali jako mesiáše. Přesto v něm viděli naplnění Božích zaslíbení.
Vyznat: Ježíš je mesiáš znamená přidat se na stranu muže, narozeného z ženy, který seděl unaveně u studny a prosil o doušek vody, neměl stálé bydliště, žádnou dobrou adresu. Vyznat: Ježíš je mesiáš znamená spojit svůj život a všechnu svou naději s tím mužem, jehož mlýny politické a církevní moci semlely ve věku třiatřiceti let.
Mě osobně ta otázka Jana Křtitele: Jsi ten, který má přijít nebo máme čekat jiného?, mě osobně ta otázka nepřijde zvláštní. Ježíš skutečně nenaplnil dávná zaslíbení. S jeho příchodem žádný velkolepý zlom nenastal. Život v jeho stopách nepřináší výhody. Není zárukou, že všechno posléze dobře dopadne – se mnou, s církví, s naší civilizací, s lidstvem vůbec
Rozpoznat v Ježíši z Nazaretu Mesiáše to je výsostné rozhodnutí víry. Rozhodnutí odvážné, ba riskantní – přesto rozhodnutí, které do šera kolem nás i v nás vnáší světlo. Světlo naděje a života.
Ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života, odpověděl kdysi Petr na Ježíšův dotaz, zda i jeho učedníci od něho chtějí odejít – když tak mnozí učinili.
Ke komu bychom šli – respektive: koho jiného bychom čekali a koho jiného vyhlíželi? V kom bychom složili svou naději? Ty máš slova věčného života. Ty jsi ten o kterém mluvili proroci. Jsi mesiáš…. s tímto vyznáním chceme jít i letošním adventem.

O. Tydlitátová