Kázání

Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: “Jdu lovit ryby.” Odpověděli mu: “I my půjdeme s tebou.” Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: “Nemáte něco k jídlu?” Odpověděli: “Nemáme.” Řekl jim: “Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.” Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: “To je Pán!” Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: “Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!” Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: “Pojďte jíst!” A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: “Kdo jsi?” Věděli, že je to Pán. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.Jan 21:1 – Jan 21:14 (CEP)

Po Ježíšově smrti zůstali učedníci bezradní. Co vlastně mají dělat dál? Jedno období života skončilo. Ano, kdysi se vzdali svých zaměstnání, opustili domovy, rodiny, přátele a šli za tím mužem z Nazaretu. A ten je teď mrtev. Tak co mají dělat? Oběma nohama na zemi stojící Petr se rozhoduje: jdu zase rybařit.Rybářem jsem byl, než jsem se setkal s Ježíšem, rybářem budu zas, když už tu Ježíš s námi není. Celá ta záležitost kazatele z Nazaretu skončila.
Nakonec má Petr pravdu, že ano, sestry a bratři. Život prostě jde dál a nějak se člověk živit musí. Petr má pravdu – jen jaksi pozapomněl, že mu Ježíš kdysi řekl: Pojď za mnou, budeš rybářem lidí. Pozapomněl. Nedivme se, bylo to už dávno a tolik se toho přihodilo.
Petr má pravdu. Co bylo, to bylo, řekli si ostatní a přidali se k Petrovi. Teď bude zas všechno jako dřív. Ale – jak zpívá Luděk Rejchrt v jedné ze svých velikonočních písni:rybáři nad chudým lovem smutně hledí v dál, pryč je ten, kdo jejich prázdné sítě plníval.

Začíná nový den, den setkání. Ten kontrast noc-den má zjevně symbolický význam, protože noc neboli temnoty v Janově evangeliu evokují nepřítomnost světla – Ježíše.
V ranním šeru na břehu jezera stojí muž. Nikdo ho nepoznal. Tady zbystřeme: ani ten, kdo se setkal se Vzkříšeným, tedy ani ten, kdo uvěřil, že kříž není konec, že všechno, co Ježíš říkal a děla před svou smrtí, to všechno že platí dál, ani ten Pána nepoznal. Ježíš se pokaždé zjevuje zcela nově. Pokaždé k nám přichází zcela nově. A pokaždé po každé ho musíme nově poznat a nově přijmout.
V ranním šeru na břehu jezera stojí muž. Nikdo ho nevolal. Je tu a veškerou iniciativu má na své straně: lov ryb se vydaří podle něho a jen jeho zásluhou, zve k jídlu. Prostě – jak dřív sám vyhledával lidi, tak i teď za lidmi přichází, vyhledává je… ujímá se iniciativy, přichází k učedníkům právě tam, kde se nachází, do jejich „všední” práce
Je-li tedy tomu tak, pak samozřejmě i my můžeme a máme čekat iniciativu od Ježíše.
Určitým problémem věřících lidí, alespoň některých jistě, byly a jsou otázky typu: Kde hledat vzkříšeného Ježíše? Jak poznat, co ode mne chce? Jak to udělat, aby mne neminul …? Otázky to jsou sice ušlechtilé, ale zdá, že také zbytečné. Podíváme-li se do evangelií, vidíme situaci právě opačnou: Ježíš přichází za svými učedníky. A to před svým vzkříšením, i po něm. Ježíš je tím, kdo začíná hovor. Ježíš je ten, kdo dává posilu. A Ježíše poslouchají někdy ti, kdo mu uvěří a kdo ho berou vážně a jindy ti, kteří si myslí, že znají věci lépe něž on, že by je spíš měl poslechnout on sám.V centru evangelistovi pozornosti stojí jen Ježíš: kráčí, bere rybu a chléb, dává učedníkům. Není řeč o žádném rozhovoru, ani o tom, že učedníci jedli. Jasně se tak staví Ježíš do středu dění. Ježíšova gesta jsou podobná úkonům při rozmnožení chlebů . Tak evangelista vyjadřuje, že Ježíšovo společenství s učedníky pokračuje i po velikonocích způsobem podobným a zároveň novým. Kříž nebyl a není konce, spíš novým začátek. Nový dar…To je ještě víc zdůrazněno tzv.“zázračným rybolovem”. Ježíšovy dary pocházejí z plnosti jeho moci a lásky: avšak nejdůležitější není chléb nebo ryba, ale společenství s ním. A v této perspektivě se stále znovu zjevuje svým učedníkům.
Pro mne samotnou z toho vyplývá zcela praktická otázka: kde stojím já? Jsem tím člověkem, kdo poslouchá, kdo vnímá, kdo uskutečňuje Ježíšovo slovo? Jsem tím člověkem, kdo věří, že Ježíš ví, co je potřeba, že Ježíš poradí lépe i tam, kde já jsem přesvědčena, že věci dobře znám? Vždyť při rybolovu,
o kterém jsme slyšeli v evangeliu, radil zkušeným profesionálům – rybářům! A radil jim něco, co žádný rybář nemohl udělat, totiž spustit sítě ve dne a ne v noci.A přece ho poslechli….Nechme se tím povzbudit. Začněme si dělat starosti o to, jestli Ježíšovo slovo vnímáme. Televize ani noviny nám toto slovo většinou sdělovat nebudou. Ale slovo Písma a učení církve nám ho sdělují stále! Jde o to, chovat se opravdu jako učedník: tedy naslouchat a učit se. Naslouchat, učit se a dělat to, co náš Mistr a Pán říká. Nevystačit si s vlastními zkušenostmi. Neprosazovat si jen svou. Ale v prvé řadě setkávat se s Ježíšovým slovem a slyšet ho. Poslouchat ho pozorněji a s větším zájmem než jakékoliv zprávy, než jakékoliv senzace, než cokoliv jiného. Vždyť kdo jiný nám ukazuje cestu ke skutečné pravdě, ke skutečnému dobru, ke skutečnému životu? Kdo jiný, než Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený, živý, ten, který i dnes přichází k člověku, i dnes vyhledává lidi a mluví k nim?Ve chvíli, kdy Ježíše mnozí opouštěli, říká Petr: “Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života”. To neplatilo jen tehdy, to platí i dnes. A bude to platit až do konce světa. Takže – věnuji Ježíšovu slovu pozornost? Je to pro mne slovo první, slovo nejdůležitější?
Ta Rejchrtova velikonoční píseň pokračuje:Někdy jsme jak smutní ptáci, sami v zahradách, světlo se nám v dálce ztrácí a zůstává strach.
Zmrtvýchvstání je obratem. Obratem od tmy ke světlu, od strachu, marnosti a nesmyslnosti noci k novému úkolu, nové naději, nové budoucnosti. Kdekoliv Ježíš vstoupí na břeh našeho života, tam začíná nové ráno. Tam získává život smysl a střed.

OT