Kázání

Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: “Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.” Řekl jim: “Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.” V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: “Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.”Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: “Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšte, co vy slyšíte, ale neslyšeli.”

Lk 10,17-24

Milé sestry a milí bratři!

Když slavíme nějaké svátky, ať už civilní nebo náboženské, je to dobrý důvod abychom si s vděčností uvědomili, že některé důležité věci už se staly. Sedmnáctý listopad znamená, že žijeme ve svobodné zemi. Osmý květem znamená, že zrůdná ideologie fašismu byla díky obětem mnoha statečných lidí poražena. Výročí sňatku nám připomíná, že už nejdeme životem sami, narozeniny našich dětí a vnuků jsou pro nás viditelným důkazem, že naše životy, naděje a schopnosti budou pokračovat. Kdo nic neslaví, snadno zapomene a mnohé věci mu nedochází. Mohl by se radovat, ale neraduje. Mohl by být šťastný, ale místo toho jen stále brblá.

Dnes slavíme první adventní neděli. Je to čas, který nám připomíná, že Boží království už přišlo, přestože ho na první pohled nevidíme a svět je ještě plný zmatku a nejistoty. Ale Boží království už je tady a my můžeme žít z jeho dobrodiní. Přišlo k nám v osobě a díle Ježíši Krista. V jeho oběti a vzkříšení. V jeho slovu, které nás proměňuje a osvobozuje. V jeho milosti, která nás podpírá a napomíná. V jeho církvi, kde se zcela různorodí lidé drží pospolu a pijí z jednoho kalicha jako bratři a sestry.

Připomíná nám to i dnešní text. Čteme v něm, jak Ježíš poslal sedmdesát učedníků, aby mu připravili cestu. Museli přitom projít Samařském, které bylo vůči Židům nepřátelské. Ježíš proto radí k opatrnosti: Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nikde se zbytečně nezastavujte, a kde vás odmítnou, jděte dál. Ale všem, kteří vás přijmou, popřejte Boží pokoj a řekněte: Přiblížilo se království Boží. A těm, kdo vás nepřijmou, řekněte: I k vám se přiblížilo Boží království, ale protože ho odmítáte, projde okolo vás, aniž si toho všimnete.

Království Boží tedy nenastane plošně, ale pouze tam, kde lidé přijmou Ježíše za svého Pána. Ti mohou už dnes slavit a radovat se, zatímco ostatní svět se bude dál trápit svými konflikty, pochybnostmi a falešnými nadějemi.

Učedníci vyšli a po jisté době se vrátili. Byli nadšení. Představ si, Pane, nejen lidé ale i démoni uznali, že se přiblížilo tvé království a utekli. Půda je připravena, můžeš vstoupit a ujmout se vlády.

Evangelium tehdy slavilo úspěchy. My je dnes možná tolik nevidíme, protože už jsme si na ně zvykli. Přitom jsme sami živým důkazem, že evangelium je stále mocné a přitažlivé. Vysvobodilo nás z mnoha úzkostí, pochybností, hněvů, zklamání a bolesti. Díky Ježíši Kristu jsme jiní a nestyďme se říci i lepší, než kdybychom byli ponecháni jen sami sobě. Díky víře prožíváme víc klidu a radosti, máme větší chuť do života a netrápíme se nad svými chybami, protože věříme, že nám byly odpuštěny.

A démoni před zvěstí o Ježíše Kristu utíkají dodnes. Všechna ta nenávist, fanatismus, nesnášenlivost a strach, všechny ty divoké vášně a závislosti, všechno co nás spoutává, ovládá a ničí, můžeme směle nazvat démony dnešní doby. A evangelium proti nim pomáhá, jen kdybychom ho dovedli srozumitelně dosvědčit, šířit a nabízet.

Možná už si ani neuvědomujeme, kolik toho náš svět převzal z evangelia. To díky Ježíši Kristu je věnováno tolik péče a lásky postiženým, starým a sociálně vyloučeným, je rozšířená dobrovolnická práce a uprchlíci jsou přijímání v takovém počtu. Dávno už to nedělá jen církev ale i mnohé státy, firmy a nevládní organizace. Většina západní společnosti dnes sdílí křesťanské hodnoty, i když je korektně nazývá evropskými. Do kostela mnoho lidí nechodí a o Bohu mluví jen s velkou plachostí. Ale nezapomeňme, že to bylo a je evangelium, které způsobilo, že žijeme ve světě, který se snaží být ohleduplný a laskavý ke každé živé bytosti. To není samo sebou – to je skryté ovoce Ježíšova působení.

Ježíš však nadšení učedníků mírní. Říká: I já jsem viděl satana, jak padá z nebe. Dal jsem vám moc, abyste šlapali po hadech a štírech a ubránili se každému protivenství. Ale z toho se neradujte. Máte lepší důvod k radosti. Vaše jména jsou zapsána v nebesích.

Ježíš má před sebou rozjařené učedníky, kteří jsou pyšní na to, co dokázali, ale on je brzdí. Nesmíte si myslet, že budete stále jen vítězit a všechno se vám podrobí. Přijdou i a jalová léta, kdy se bude zdát, že církev je bezmocná, lidé se k vám obrátí zády a démoni se vám budou vysmívat.

I my bychom rádi viděli úspěchy evangelia. Někdy je zahlédneme. Něco dobrého se podaří, lidé se smíří a odpustí si, postižení se mají lépe, nemocní se uzdraví, naše modlitby se splní. Někdy máme důvod jásat, tak jako učedníci. Ale jsou také chvíle, kdy žádnou naději a zlepšení nevidíme. Všechno nám připadá marné, zbytečné, nepodařené a prohrané.

Ale jedna věc je nesporná. Ať budeme vítězit nebo prohrávat, jedna věc platí a nic na světě ji nezmění. Naše jména jsou zapsána v nebesích. Co si pod tím máme představit. Už Mojžíš mluví o knize, která se píše v nebesích a kde jsou zapsána naše jména a životy. Knihy byly tenkrát vzácné a drahé. Kniha byla zbraň proti zapomínání. Co je psáno to je dáno. Kniha slouží jako externí paměť Ale knihy podléhají požárům. Mohou se ztratit, inkoust může vyblednout. Data se mohou vymazat nebo znehodnotit.

Ale naše jména a životy jsou zapsány v nebesích. Tam, kde se nic neztrácí a na nikoho nezapomíná. A kdo tohle ví, tomu už nic zlého nemůže uškodit. Ani hadi ani štíři, kteří jsou symbolem zrady a zákeřnosti. Nic na světě však nemůže uškodit těm, kteří vědí, že si je Bůh zamiloval a nikdy se jich nevzdá. Toto vědět, znamená žít už dnes v Božím království a být vysvobozen z úzkostí tohoto světa.

A když to Ježíš takto jasně řekl, zmocnil se ho Duch svatý. Evangelista nám těmi slovy napovídá, že to, co nyní Ježíš řekne, přesáhne horizont lidského chápání.

A my se s překvapením dozvídáme: Bůh skryl tajemství přítomnosti Boží království před moudrými a rozumnými a svěřil je malým dětem. Bible dosud mluvila o moudrosti a rozumu pozitivně. Proč má naráz člověk všechno, co se naučil, odhodit a stát se malým dítětem?

Není to výzva k hlouposti a nevzdělanosti. Moudrými a rozumnými jsou zde míněni privilegovaní, kteří si vzdělání mohou dovolit nebo ho získat díky svému postavení. Radost z Boží přítomnosti však nemá být určena pouze vyvoleným, ale všem.

Malým dítětem byl kdysi každý z nás. Všichni víme, že na začátku jsme neměli vůbec nic, pouze důvěru, že nás rodiče milují. A proto každý – bez ohledu na vzdělání a inteligenci – dokáže uvěřit, že k němu Boží pomoc přichází zadarmo a  z lásky. Rozum to nebere a ať počítá, jak počítá, pořád mu to nevychází. Čím je člověk chytřejší a vzdělanější, bývá ve větším pokušení, zakládat si na svých zásluhách, talentu, privilegiích a postavení. A proto se mu zdá, že evangelium nemůže být tak prosté a jednoduchém, jak se na první poslech zdá. Ale ono skutečně je tak přímočaré a ryzí a proto ho dokáže pochopit a přijmout každý z nás, pokud si uvědomí, že i on byl kdysi dítětem. Proto Ježíš jásá. Měl nás rád všechny a nikoho nechtěl ztratit.

Nakonec ještě prozradil učedníkům povzbuzení, které si mají předávat, ti mu uvěřili. Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Slavit advent znamená vidět, co na první pohled není patrné. Skrytou Boží pomoc, nenápadnou Boží přítomnost, tichou a skromnou Boží slávu.

Mnoho proroků a králů toužilo vidět, co my už vidíme v Ježíše Kristu – ale neviděli. Proroci a králové tu připomínají dva způsoby, kterými se lidé pokoušeli a stále pokoušejí Boží království přivolat, ukázat a nastolit.

Proroci jsou zástupci náboženských snah a pokusů. Proroci jsou ti, kdo se nám stále pokouší radit, co všechno musíme udělat, aby boží království už brzy přišlo. Prodat majetek, přestat pracovat, neženit se a nevdávat, nepít alkohol, prožít obrácení, nebo se naopak někoho zbavit nebo ho dokonce zabít, abychom se dostali rovnou do ráje. Slibují nám hory doly a mnozí jim už naletěli. Ale my žádného proroka nepotřebujeme. My to království Boží vidíme a zažíváme už nyní, když následujeme Ježíše Krista.

Ale jsou tu i králové. Králové zastupují všechny, kteří se domnívali, že ideální poměry je možné nastolit pomocí politiky, státní moci, zákonů a nařízení. Často to vypadalo docela nadějně. Vzpomeňme, kolik lidí vkládalo po druhé válce naděje do socialismu. Ale všichni víme, k jakým to vedlo koncům. A co jiného měla být Třetí říše, než dokonalá mašinerie, kde by nadlidé vládli otrokům. Ale ani demokracie není a nemůže být

Boží království není a nemůže být lidským dílem. I kdybychom měli vládou sebeosvícenější, Boží království nenastane díky lepším zákonům, školám nebo vědě, To neznamená, že bychom se neměli snažit, aby byl na světě mír a spravedlnost. Ale království Boží z toho nikdy nebude.

A přitom je stále mezi námi. Je skryto v Ježíšově evangeliu. Když se zmocní lidských srdcí, vloží do nich pokoj, naději a radost, že naše jména jsou navždy zapsána v nebesích. Je to síla, kterou nic na světě nepřemůže a před kterou prchají i démoni.

Proto už není třeba na nic čekat, nic si dokazovat nebo naříkat, o co všechno jsme přišli. Už není třeba se stydět, co všechno jsme pokazili a nezvládli. Království Boží přišlo a stále přichází v evangeliu Ježíše Krista. V něm je řečeno a navždy zapsáno Boží Ano k našemu životu a budoucnosti. Každý z nás to Boží ANO slyšel při křtu a slýchá ho při pozvání k večeři Páně. Uslyší ho pokaždé, když přijde od kostela, aby se tu potěšil a zaradoval.

¨ Bože náš a Otče, děkujeme Ti za to, že se nemusíme radovat z toho, co my sami dokážeme a na co stačí naše lidské síly. Dávej nám do našich příštích smutků, naštvání i tísní radost, kterou jsi nám navždy připravil. Děj, abychom se i my směli přesvědčit, že nám nic nemůže uškodit, když poneseme evangelium do všech temnot dnešního člověka a světa. Amen

 

Vstup Mt 5,1-8

Čtení 1 Pt 1,3-12

Písně: 262, 277, 266,261,271, 276

Brno 29.11.2015, I. adventní neděle,. Jiří Gruber