Jako bederní pás…
V neděli 17. října dopoledne jsem se zúčastnila ekumenické bohoslužby, tentokrát v husitském kostele na Botanické ulici. Nevím, jestli ten kostel znáte, je hodně prostorný, přesto „praskal ve švech“, tolik nás přišlo. Setkali se věřící ze všech pěti církví, jejichž kostely a modlitebny se nacházejí na území Brno-střed: husité (farářky Květoslava Bezdičková a Eva Buttová), evangelíci (senior Jiří Gruber a synodní senior Joel Ruml), baptisté (kazatel Pavel Coufal), bratrští (senior Jan Asszonyi) a metodisté (farářka Jana Křížová). Za římskokatolickou církev přišel P. Václav Slouk od Jakuba.
Kázal synodní senior Joel Ruml na základě biblického textu z Jeremiáše 13,11. Pamatuji si oslovení Boží lide! A z kázání: Bůh tě vyvolil a přimknul k sobě jako bederní pás, abys byl jeho lidem, jménem, chválou i okrasou. (I bederní pásy sloužívaly k určité identifikaci, ke kterému stavu kdo náleží, skrývaly nejen finance, ale např. i kalamář, a případným zdobením charakterizovaly svého majitele.) Jako v podobenství prorokův pás během dlouhé cesty (tisíc km k Eufratu) nemytý, též nevoníš čistotou, a kdyby se tě Bůh proto vzdal, zakrátko bys zteřel a nebyl bys k ničemu, stejně jako odložený prorokův pás. Ale toto Bůh neudělal a neudělá. Volá k novému začátku. Pokání je návrat ke smyslu tvého bytí. Skrze oběť Ježíše Krista jsi znovu narozen, znovu si tě přimknul těsně k sobě, abys byl jeho lidem, jménem – vyznavačem, svědkem, chválou, tou jsi zejména, když trápení a bolesti života přijímáš s důvěrou z jeho ruky, okrasou jeho svatosti. Nikdy se tě nevzdá. Je tvou posilou. Je a bude ti blízko. Je s tebou spjat.
Liturgii církve husitské zpívali evangelík Jiří Gruber a farářka Církve československé husitské Eva Buttová. Liturgie byla proložena nejen společnými písněmi a vyznáním, ale i čtyřhlasým latinským zpěvem pěveckého sboru Cantate Domino: Kyrie, Gloria, Sanctus, Agnus Dei (Missa simplex, jejímž autorem je Rihards Dubra, luterán z Litvy).
Ke sv. Večeři Páně byli pozváni všichni, kdo věří v Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána a přistupují k ní ve svých sborech. Vysluhování se dálo všemi formami (hostie do úst, do ruky, chléb, víno všem) a podávali faráři a kazatelé ze všech společenství. Stáli jsme vedle sebe ve dvou velikánských kruzích kolem celého kostela. Mezitím bylo vysluhováno i zpěvákům a lidem na horních galeriích. Přítomnost Pána byla zřejmá. Duch svatý byl zřetelně při díle.
Napadlo mě, že bych o tom měla napsat aspoň několika svým přátelům.
Závěrečný pozdrav P. Slouka byl bolestně reálný a vstřícný současně. Zatím není možné, aby se katolík účastnil a podílel na vysluhování VP v reformačních církvích. Přesto se jich rád účastní jako posluchač a modlitebník.
Před vysláním, rozloučením a požehnáním zaznělo ještě zpívané irské požehnání: Veď vás Bůh dál svou cestou! Nechť vám vane vítr příznivý, slunce zář ať vás provází a vláha z nebe osvěží. A než se sejdem zas, a než se sejdem zas, kéž Pán dobrou mocí svou chrání vás. Amen
Ester Marková
Převzato z Brněnského evangelického měsíčníku Setkávání 10/2010