Jak jsme stanovali v Červeném kostele
Bývá zvykem, že pravidelně počátkem školního roku se v Červeném kostele a na faře v Opletalově ulici slaví „skautská neděle.“ Letos jsme se spolu se členy a přáteli 70. brněnského oddílu Junáka sešli v našem kostele 24. září. Přemýšleli jsme, jak vyjádřit charakter „skautské bohoslužby.“ Co je to vlastně za událost? Kde se protíná biblická důvěra, křesťanské vyznání a životní styl skautského oddílu? Nakonec jsme se rozhodli v Červeném kostele postavit stan. V bibli je přece život spíš poutí, dočasným stanováním – a Bohu díky, když najdeme v té dočasnosti a křehkosti také pevnou půdu, když se nám daří společně vypnout plachty a vydržet nějaký ten poryv nebo liják, když se máme kde ohřát, když smíme přijmout útočiště a nasycení i tam, kde se nám samým skvěle tábořit nedaří.
Z 2. knihy Mojžíšovy z 16. kapitoly jsme si připomněli a přivlastnili příběh o cestě Božího lidu a o tom, jak je Hospodin sytil překvapivou manou. Služeb při čtení z Písma, doprovodu a vedení písní i modliteb lidu (přímluv) se členové a členky 70. oddílu Junáka ujali s radostí a odpovědně a patří jim za to veliký dík. Bohoslužby mají být společnou oslavou a živým výrazem našich díků i nadějí. Bylo pro mě velikou radostí, že tomu tak bylo, a věřím, že i to patří k dobrému Božímu sycení. Sycení a pěkné společenství pokračovalo i na faře, kde skauti servírovali k obědu znamenitý „skautský guláš.“ Pro nejmenší děti byl připraven program už před obědem, pro všechny pak odpolední beseda s promítáním a povídání Anežky Rybárikové (Pady) o půlroce v africkém sirotčinci v Tanzanii. Bohu i členům 70. brněnského oddílu Junáka díky za vydařenou neděli.
Jana Hofmanová