Jeremjáš
Jeremiášova slova ( 1-25)
poetické slovo prorokovo společně s texty v próze – které mají blízko k tradici Dt
„prasvitek“, který psal Báruk – vše je nakonec zpracováno a uhlazeno společnou redakcí
I: 1-10 převládá prorocká poezie, která je uzavřena oslavným hymnem (10,12-16) a modlitbou (23- 25)
oddíly: 1 / 2-4,4 / 4,5-6,30 / 7-8,3 / 8,4-9,25/ 10
1 povolání proroka
zdráhání dokládá, že Jeremiáš není samozvanec. Není to z jeho vlastní iniciativy. Bránil se, ale nemůže jinak. Jeho poslání bude nevděčné – negativní : pozitivní je v poměru 4: 2
první prorocké vidění – mandloňový prut – Bůh bdí nad slovem i prorokem, dále kypící hrnec
Jeremiáš je povolán kvůli zvláštnímu úkolu – jeho život bude spojen s osudem národa
2 slovo k Jeruzalému. Následky doby Menašéovy jsou hrozné. Lid opustil Hospodina. Je třeba se vrátit k jedinému Bohu, k době první lásky, kdy byl Izrael jako Hospodinova nevěsta ( sr. Oz).
2,1-3: Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: “Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou. Svatý byl Izrael Hospodinu, prvotina jeho úrody; všichni, kdo jej sžírají, se proviňují, dolehne na ně zlo, je výrok Hospodinův.”
Hospodin je přirovnán k živé tekoucí vodě, kdežto modly k cisternám, kde voda vysychá. Izrael se provinil tím, že vyměnil bohy, což žádný jiný národ neučinil.
2,13: Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.”
Prorok kritizuje cestou egyptskou i cestu asyrskou – odpovídá situaci kolem roku 600
Izrael se tak znovu stává otrokem! Sám si to způsobil. Přitom o svém hříchu ví a snaží se jej odstranit.
2,19-20: Tvá vlastní zloba tě ztrestá, tvé odvrácení se ti vymstí. Uznej a pohleď, jak je to zlé a trpké, že opouštíš Hospodina, svého Boha, a ze mne strach nemáš, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.” “Už dávno jsi zlomila své jho, zpřetrhala svá pouta a řekla: »Nebudu sloužit modlám.« Ale na každém vysokém pahorku, pod každým zeleným stromem se, nevěstko, rozvaluješ. A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu. Jak ses mi mohla proměnit v révu planou a cizí? Kdyby ses umyla potaší, vypotřebovala přemnoho louhu, zůstane přede mnou špína tvé nepravosti, je výrok Panovníka Hospodina.”
Lid je přirovnán k nenasytné velbloudici a oslici, které se páří s každým:
2,22-28: “Jak můžeš říkat: »Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila!« Podívej se na svou cestu v Údolí, přiznej, co jsi páchala, velbloudice, která se volně proháníš po svých cestách. Divoká oslice, navyklá poušti, toužebně větříš! Kdo ji udrží v čas říje? Každý, kdo ji hledá, nalezne ji v jejím měsíci bez námahy. Chraň se, ať nechodíš jednou bosa a hrdlo ať ti nevyschne žízní! Ale ty jsi řekla: »Zbytečné řeči. Nikoli, miluji cizáky a za nimi půjdu.« … Dřevu říkají: »Ty jsi můj otec« a kameni: »Ty jsi mě zplodil«, a ke mně se obracejí zády, nikoli tváří. Ve zlý čas volají: »Povstaň a zachraň nás!« Kde jsou tví bohové, které sis udělala? Ať vstanou a zachrání tě ve zlý čas, vždyť máš tolik bohů kolik měst, Judo.”
Lid stále upíná naděje k Egyptu, ale bude zklamán stejně jako se zklamal v Asýrii. Úpadek Asýrie byl chápán jako Boží milost a vysvobození. Místo toho však, aby se přidali k Hospodinu, hledají pomoc v Egyptě.
2,36:
3 Izrael je přirovnán k propuštěné ženě, která se již nesměla vrátit (Dt 24,1-4). Ale Boží slitování je větší než zákon “Jestliže muž propustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného, smí se k ní znovu vrátit? Což by tím země nebyla nesmírně potřísněna? Smilnila jsi s mnoha druhy, avšak vrať se ke mně, je výrok Hospodinův. Pozdvihni své oči na holá návrší a pohleď: Kde ses neposkvrnila nevěrou? Kvůli nim jsi vysedávala při cestách jako Arab na poušti, potřísnila jsi zemi svým smilstvem, svými zlořády. Byla zadržena vláha, nepřišel podzimní déšť, ale ty máš čelo nevěstky, odvrhla jsi stud. Což ani teď ke mně nezvoláš: »Můj Otče, tys byl vůdce mého mládí«? Ale říkáš: »Bude mě na věky hlídat, ustavičně stát na stráži?« Hle, mluvíš a pácháš zlé věci, jak jen můžeš.”
6 – slovo, které Jeremiáš přijal za dnů krále Jóšijáše!! Zkáza severního Izraele měla být výstrahou pro Judu (její sestru), ale nebála se a činila totéž. Neobrátila se ke mně celým srdcem ale licoměrně ! – verš 10
Výzva k návratu a odpuštění – přijmu vás jednoho z každého města a po dvou z čeledi
už nebude připomínána schrána smlouvy – nebudou ji zhotovovat – problém severního Izraele
18 – první slovo naděje pro Izrael i Judu
22 – 25 slova pokání: Zde jsme, přišli jsme k tobě …
4 Výzva k obrácení a odstranění modloslužby – podmínka – přísaha při živém Bohu, dbát pravdy a spravedlnosti
3-4: zorejte si úhor, nesejte do trní, obřežte srdce
6 předpověď války od severu: 16-26: Hle, připomeňte pronárodům, rozhlaste po Jeruzalémě: »Přicházejí hlídky z daleké země, jejich hlas se rozléhá nad judskými městy. Budou kolem Jeruzaléma jako ti, kdo hlídají pole, protože se proti mně vzbouřil, je výrok Hospodinův.« Způsobí ti to tvá cesta a tvé skutky. Je to plod tvé zloby, zhořkne ti a zasáhne tvé srdce!”
Prorok poprvé naříká na lidem a zemí
Nitro, mé nitro! Jak se chvěji! Srdce se mi svírá, srdce mi buší, nemohu mlčet. Slyšíš, má duše, hlas polnice, válečný ryk? Zkáza za zkázou se hlásí, celá země je zpleněna. Náhle byly vypleněny mé stany, znenadání mé stanové houně. Jak dlouho budu vidět korouhev, slyšet hlas polnice? “Můj lid je pošetilý, nezná se ke mně, jsou to synové pomatení, nemají rozum. Jsou moudří, ale ke zlému, dobro konat nedovedou.” Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla. Viděl jsem hory, a hle, třesou se, všechny pahorky se otřásají. Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo. Viděl jsem, a hle, sad je pouští, všechna města v něm jsou podvrácena Hospodinem, jeho planoucím hněvem.
27: slovíčko naděje: Celá země bude zpustošená, ale neskončím s ní docela.
5 1-10: Hospodin hledá někoho, kdo uplatňuje právo, aby mohl odpustit, ale marně. Vysvětlení: jsou to jen ubožáci, půjdu tedy k „velkým“, ale ti jsou stejní!
12 : sebejistota – Bůh nás nepotrestá – proroci přejdou jako vítr
proto přijde národ zdaleka, nebude rozumět, co říká
18-19: ani tehdy s nimi neskoncuji docela. Jako oni opustili mně, tak zase já nyní opustím svůj lid
20-31: Slovo proti Jákobovi – moře mne poslouchá, příroda drží můj řád, ale můj lid je umíněný,
je stejný jako jejich modly: má oči, ale nevidí, má uši ale neslyší !
28: jsou tlustí – nikdo se nezastane sirotka, za právo ubožáků se nepostaví
31: vaši proroci lžou, kněží vládnou na vlastní pěst a lidem to vyhovuje
6 Blíží se obležení Jeruzaléma, výzva synům Benjamínovým, aby z něho utekli – už nebude útočištěm
Jeruzalém je jako studna, která však uchovává zlo místo čerstvé vody!
verš 8: Hospodin prosí Jeruzalém, aby se vzpamatoval …
verš 10: neobřezané uši
verš 14: marné ubezpečování slovy : „Pokoj, pokoj!“ ale žádný pokoj není!
verš 16: strážní odmítají dávat pozor, odmítají svůj úkol
verš 19: uvedu na tento lid ovoce jejich úmyslů – konej nuž smuteční obřady
verš 20: všechny oběti jsou zbytečné, ani drahé kadidlo nepomůže, soud přijde na otce i syny.
27-30: prorok je zkouškou, ve které se ukáže, co jsou ve skutečnosti – umíněnci,
jsou slabí jako bronzu a ze železa, stanou se stříbrem odvrženým
7 z nešťastného roku 609, kdy zemřel Jóšijáš. Vládne král z milosti faraovy Jójakím. Opět ožívají kulty plodnosti, bohyně Ištar. Při podzimní slavnosti se prorok staví do brány chrámu a varuje zástupy, přicházející na svátky z celého Judska do Jeruzaléma. Znovu v kap. 26 jako příběh.
7,3-11: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: “Napravte své cesty a své skutky a nechám vás přebývat na tomto místě. Nespoléhejte na klamná slova: »Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův.« Jestliže napravíte své cesty a své skutky, budete-li mezi sebou zachovávat právo, nebudete-li utlačovat bezdomovce, sirotka a vdovu, nebudete-li na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete-li chodit ke své škodě za jinými bohy, pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům na věky věků. Ale vy spoléháte na klamná slova, jež nejsou k užitku. Smí se krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy? A přitom přicházíte a stavíte se přede mne v tomto domě, který je nazýván mým jménem, a říkáte: »Jsme vysvobozeni.« To proto, abyste mohli páchat všechny tyto ohavnosti? Což se stal ve vašich očích tento dům, který je nazýván mým jménem, úkrytem lupičů? Hle, také já vidím, je výrok Hospodinův.
Juda je opět ovládán pohany (Egypt 609-605). Čeho se má držet ? Chrámu! Ten se jeví jako záruka Boží pomoci. Zvolání „chrám Páně“ bylo příslovečné. Při chrámu se už tehdy přísahalo. Prorok však dává za příklad zničení svatyně v Šílu – 40 km od Jeruzaléma.
7,12-15: Jen jděte do Šíla, na místo, kde jsem dal zpočátku přebývat svému jménu, a podívejte se, jak jsem s ním pro zlobu svého izraelského lidu naložil. Nyní tedy, protože jste se dopustili všech těch činů, je výrok Hospodinův, mluvil jsem k vám, nepřetržitě jsem mluvil, ale neposlouchali jste, volával jsem vás, ale neodpovídali jste, proto naložím s domem, který je nazýván mým jménem a na který spoléháte, s místem, jež jsem dal vám a vašim otcům, stejně, jako jsem naložil se Šílem. Odmrštím vás od své tváře, jako jsem odmrštil všechny vaše bratry, všechno potomstvo Efrajimovo.
Prorok, je dokonce vyzván, aby se za lid nemodlil l!!
16-19: “Nemodli se za tento lid, nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně a nenaléhej na mě, neboť tě nevyslyším. Což sám nevidíš, čeho se v judských městech a na ulicích Jeruzaléma dopouštějí? Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě uráželi. Urážejí tím opravdu mne? je výrok Hospodinův. Což nedělají ostudu sami sobě?”
Svatyně v Šílu byla zničena v boji s Pelištejci roku 1050. To je důkazem, že Hospodin není vázán na žádnou věc ani místo. Mluvit proti chrámu však bylo nebezpečné. Bylo to chápáno jako rouhání.
22: Oběti nejsou důležité, dokonce o nich nebyla řeč, když byli vyvedeni z Egypta,
to co Hospodin žádá je jediné: poslušnost
Marně jsem jim posílal proroky – nepřetržitě, denně, jednali hůř než jejich otcové
28: ztratila se věrnost, je odťata od jejich úst
29: Jeremiáš si má ostříhat vlasy svého nazirejského zasvěcení ( vlasy znamení Boží přízně stále
rostou)
30: vrchol hříchu: postavení model v chrámu, obětování dětí ohněm v údolí Hinóm a uctívání hvězd
8 1-3: nejvyšší trest: znesvěcení hrobů judských králů a živí si raději zvolí smrt než život
4-12: ptáci se vracejí – ale můj lid se nedovede vrátit, nepozná čas, kdy je to ještě možné
Lidé jsou pyšní, že mají zákon Hospodinův, ale falšují jej – všichni klamou: od proroka až po kněze
nestydí se, stále se ujišťují: „Pokoj, pokoj!“
dopadnou jako hrozny a fíky – nezbude žádný
18 – 23: prorokův druhý nářek – jsem raněn spolu se svým lidem, lék v Gileádu není
nemám už nemám ani slzy:
Což mohu okřát v těch strastech? Srdce mám zemdlené. Hlasitě volá o pomoc dcera mého lidu ze země předaleké. Což není Hospodin na Sijónu? Jeho Král tam není? “Proč mě uráželi svými modlami, cizáckými přeludy?” Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde. Těžkou ranou dcery svého lidu jsem těžce raněn, tíží mě chmury, zmocnil se mě úděs. Což není v Gileádu balzám, což tam není lékař? Proč není zhojena rána dcery mého lidu? Kdo poskytne mé hlavě vodu a očím zdroj slzí, abych oplakával dnem i nocí skolené syny dcery svého lidu?
9 Porok zvažuje utéct na poušť, opustit svůj lid, na nikoho se nedá spolehnout, nedá se mezi nimi žít
7: šíp, který zabíjí, je jejich jazyk, mluví o pokoji, ale strojí úklady
9: Hospodin pláče nad zaslíbenou zemí, jak bude zničena
11: kdo to pochopí, kdo je tak moudrý, proč přijde všechno nazmar?
12: odpověď – opustili můj zákon a chodili za baaly, proto je nakrmím pelyňkem
16-21: nářek nad zkázou města
22-23: nepomůže lidská moudrost, síla ani bohatství, ale znát Hospodina a jeho milosrdenství
24 – 25: soud nad všemi obřezanými národy – Egypt, Edóm, Amón, Moáb a k ni připojen i Juda!
obřezávají se a přesto jsou neobřezaní – znamení, že člověk patří k Hospodinu
10 slovo proti modlám – je to jen pozlacené dřevo, jsou stejně platní jako strašák v poli
nemohou udělat nic zlého ani dobrého i když jsou dovezeny z dalekého Taršíše a afrického Úfazu
6 a 10: oslava Hospodina a jeho jedinečnosti,
11: aramejská vsuvka – pozdější doplnění opisovačů
12 -16: hymnus na Hospodina a proti modlářství
17: výzva, aby se lid přichystal k odchodu do zajetí
23-25: modlitba v které prorok přijímá trest, ale prosí, aby byl zbaven Božího hněvu
II: 11- 25: Do popředí se dostává vyprávění podobné Dt, stylizované scény jeremiášovské zvěsti. Mají rovnoměrnou stavbu: a/ podnět, b/ poselství o soudu, c/ slovo soudu, d/ pronásledování proroka, e/ nářek – prorokovo utrpení v úřadu „Jeremiášovy konfese! – žalozpěv – individuální výraz utrpení proroka
Jeremiášovo rozervané srdce: Na jedné straně stojí na straně svého lidu a stejně silně stojí na straně Boží. Musí s Bohem a jeho soudem souhlasit. Přitom by tak rád mluvil o Boží lásce a odpuštění, ale musí mluvit o Božím soudu a zániku chrámu. Má např. zakázáno modlit se za lid (7,16 11,14 14,11). To slouží jako znamení , že Juda promrhal poslední výzvu k obrácení a milosti. Je pozdě. Jediný komu se může prorok svěřit se svou bolestí je Hospodin. Lidé mu nerozumí, nikdo mu nevěří. Předvídané neštěstí navíc stále nepřichází a proto si mnozí vysvětlují Jeremiášova slova jako kletbu nebo jeho vlastní škodolibé přání. Duševní trýzeň ho vede až k samotné obžalobě Boha. Tyto zápisky snad dal Jeremiáš svým nejbližším, kteří je pak zařadili do jeho spisu. Jeremiáš si troufá v rozčilení nazvat Boha dokonce nespolehlivým pramenem (15,18).Cítí se Bohem podveden, ale Bůh mu odpovídá: Ty sám se musíš obrátit a nalézt ke mně cestu.
11 připomenutí smlouvy, kterou Izrael porušil – vrátili jste se k nepravostem svých otců
konec Jóšijášovy reformy: vždyť máš tolik bohů, kolik měst
14: zákaz přímluvných modliteb
18-22: Jeremiáš má nepřátele v rodné obci Anatótu i vlastní rodina je proti němu – chtějí ho zabít
12 1-6 Prorok žaluje Bohu a dostává odpověď – Jer: Jsi spravedlivý, Hospodine, i když s tebou vedu spor. Chci s tebou mluvit o tvých soudech: Proč je úspěšná cesta svévolníků? Všichni, kdo se dopouštějí věrolomnosti, žijí si v klidu. Zasadil jsi je a oni zakořenili, vyrůstají a nesou plody. Jsi blízko, mají tě v ústech, ale daleko jsi jejich ledví.Ty mě, Hospodine, znáš a vidíš mě, zkoušíš mé srdce, je s tebou. Vytřiď je jak ovce na porážku, zasvěť je ke dni pobíjení. Jak dlouho ještě bude země truchlit a bylina schnout na všech polích? Pro zlobu těch, kdo na ní bydlí, jsou vyhlazována zvířata i ptactvo. Ale říkají: “Do naší budoucnosti Bůh nevidí.”
JHVH: Běžel jsi s pěšími a unavili tě; jak bys chtěl závodit s koni? V pokojné zemi žiješ v bezpečí, co si počneš v houštinách Jordánu?Vždyť i tvoji bratři a dům tvého otce se vůči tobě zachovali věrolomně. Také oni z plna hrdla za tebou volali. Nevěř jim, i když s tebou pěkně mluví.”
7-13: Boží žalozpěv nad lidem – 8: už je nemám rád
9: Juda není jen návnada, která má přilákat cizí národy jako při lovu na dravce, aby je Bůh mohl pochytat,
Juda je sám předmětem a cílem soudu
14-17: po vykonání trestu – možnost návratu a slitování, jestliže se odvrátí od Baala k cestám Hospodinovým.
13 1-11: podobenství o zničeném lněném opasku – má ho ukrýt u Eufratu (záhada jak tam prorok dostal)
pás ( který má člověk přímo na těle) byl zcela zničen – podobně bude zničena pýcha Jeruzaléma
12-14: podobenství o vinném měchu: všechny opiji a roztříštím jednoho o druhého
15-17: prorok pláče nad lidem, který bude odveden do zajetí
Jer: Slyšte a naslouchejte, nebuďte domýšliví, tak promluvil Hospodin.Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu, dříve než způsobí tmu, dříve než nohama narazíte o zšeřelé hory. S nadějí se upínáte k světlu, ale on učinil z něho šero smrti, obestřel je černým mračnem. Jestliže o tom nechcete slyšet, vskrytu bude plakat má duše kvůli vaší povýšenosti, slzy mi proudem potečou z očí, až bude Hospodinovo stádce vedeno do zajetí.
18: slovo králi a královně ( Jójakín a jeho matka Nechušta: 2 Kr 24,8 – první zajetí 597)
21: ustanovení žáků místo učitelů – došlo k výměně vládnoucí garnitury !!
23: jste navždy zlí, tak jako je černoch černý
26: zvedl jí sukně, aby byla vidět její hanba
14 1-6: ohlášení sucha
7-9: liturgická prosba o pomoc – nezříkej se nás, jednej pro své jméno
Jestliže mluví proti nám naše nepravosti, jednej, Hospodine, pro své jméno. Mnohokráte jsme se odvrátili, hřešili jsme proti tobě. Naděje Izraele, jeho spasiteli v čase soužení! Proč jsi v zemi jako host, jak pocestný, který se zdrží jen přes noc? Proč jsi jak zdrcený člověk, jak bohatýr, který není s to spasit? Ty jsi Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem. Nezříkej se nás!”
10- 16: Boží odpověď prorokovi: Nemodli se za dobro tohoto lidu, nevyslyším je, jejich proroci lžou
17-22: prorokův nářek
Řekni jim toto slovo: Z mých očí tekou slzy dnem i nocí bez přestání, neboť těžká rána rozdrtila panenskou dceru mého lidu velikou, bolestnou ranou. Vyjdu-li na pole, hle, skolení mečem, přijdu-li do města, hle, zesláblí hlady; jak prorok, tak kněz procházejí zemí a nevědí si rady.”
“Což jsi opravdu zavrhl Judu? Tvá duše si zprotivila Sijón? Proč nás biješ, což pro nás není uzdravení? S nadějí jsme vyhlíželi pokoj, ale nic dobrého nepřichází, čas uzdravení, a hle předěšení. Hospodine, uznáváme svou svévoli, i nepravost svých otců, hřešili jsme proti tobě. Neodmítej nás však pro své jméno, nenech zhanobit trůn své slávy. Rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi. Což jsou mezi přeludy pronárodů ti, kdo by mohli dát déšť? Což nebesa vydávají deště? Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože? Skládáme naději v tebe, neboť ty konáš všechny tyto věci!”
15 1-4: JHVH odpovídá: Ani Mojžíš a Samuel by lid nezachránili svými modlitbami
Někdo zemře přirozenou smrtí, někdo mečem, někdo hladem, a další půjdou do zajetí – kvůli Menašemu
5-9: slovo soudu – 6: Ty sám sis mne přestal všímat a odešel jsi ode mne
10: prorok lituje svého narození:
Běda mi, matko má, že jsi mě zrodila, muže sporu a sváru pro celou zemi. Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nepůjčil, všichni mi klnou
11-14: JHVH trvá na svém soudu, mnohokrát lid vysvobodil, ale teď je konec
15-21: Prorok naříká – troufá si říci, že mu Bůh lže
.” Tys o tom věděl, Hospodine, pamatuj na mě a ujmi se mne. Vykonej za mne pomstu na těch, kdo mě pronásledují. Pro svou shovívavost mě odtud ještě neber. Věz, že pro tebe snáším potupu. Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů. Nesedám v kruhu těch, kdo se vysmívají, a nejásám. Kvůli tvé ruce sedím osamocen, neboť jsi mě naplnil svým hrozným hněvem. Proč je má bolest trvalá a má rána nevyléčitelná a nechce se hojit? Stal ses mi tím, kdo jako by lhal, vodou nestálou.
19-21: Bůh ho znovu volá a ujišťuje svou pomocí:
Proto praví Hospodin toto: “Jestliže se obrátíš, vrátím tě k sobě, staneš přede mnou. Budeš-li pronášet vzácná slova, nic bezcenného, budeš mými ústy. Oni se musejí obrátit k tobě, ty se k nim neobracej. Učinil jsem tě vůči tomuto lidu nedostupnou bronzovou hradbou. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohu tě, neboť já jsem s tebou, abych tě spasil a vysvobodil, je výrok Hospodinův. Vysvobodím tě z rukou zlovolníků a vykoupím tě ze spárů katanů.”
16 1-13: Prorok dostává tři příkazy: neber si ženu (1), nevcházej do smutečního domu (5), nevcházej ani do domu veselí (8-9)
Tyto tři výzvy: aby žil v celibátu, neutěšoval truchlící a nechodil na svatby ho musely společensky znemožnit. Bude bez rodiny, bez přátel – ale taková bude budoucnost lidu – mrtvé nikdo nebude oplakávat a nikdo se nebude ženit a vdávat. Jeremiáš se stává znamením jako kdysi Ozeáš. Znamení proti dobovému mravu a řádu.
12: tato generace činí horší věci než jejich otcové! Už pro vás nemám žádné smilování !!
14-21: výhled do budoucna – návrat lidu ze zajetí bude jako vysvobození z Egypta,
dokonce se obrátí i pohané !!
17 1-4: hřích Judy nelze smazat, je vyryt na oltáři a v jejich srdcích diamantovým hrotem
5-7: proklet buď kdo doufá v člověka a požehnán, kdo doufá v Hospodina
9 -11: lidské srdce je zlé a úskočné, ale Bůh do něj vidí
12 -18: prorok rozmlouvá s Bohem, stěžuje si na své protivníky, vyznává, že nechtěl být prorokem:
Trůne slávy, od počátku vyvýšený, místo naší svatyně, naděje Izraele, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se ode mne odvracejí, jsou zapsáni v zemi stínů, protože opustili zdroj živých vod, Hospodina. Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, spas mě a budu spasen, neboť ty jsi můj chvalozpěv. Hle, oni mi říkají: “Kde je Hospodinovo slovo? Ať se přece splní!”
Nedral jsem se o to být tvým pastýřem, netoužil jsem po dnu zkázy. Ty víš, co vyšlo z mých rtů; je to přímo před tebou. Nebuď mi tím, kdo děsí. Tys mé útočiště ve zlý den. Ať propadnou hanbě ti, kdo mě pronásledují, a já ať se hanbit nemusím. Ať oni jsou zděšeni, a já ať zděšen nejsem. Uveď na ně zlý den a dvojnásob těžkou ranou je rozdrť!
19-27: výzva ke slavení dne odpočinku, bude-li slaven, bude dobře, nebude-li slaven, Jeruzalém zanikne
18 1-12: podobenství o hlíně a hrnčířovi – když se nádoba nepovede, mohu z ní udělat nádobu jinou
11: výzva k pokání: Navraťte se …
12: odpověď Izraele – Oni však řekli: „Zbytečné řeči
13-17 – připomíná hrůzu pohanství
18-23 prorok si ztěžuje Bohu na nepřátelství a svolává na ně trest
Ale oni řekli: “Pojďme a něco si na Jeremjáše vymyslíme. Knězi přece nechybí zákon, mudrci úradek, proroku slovo. Pojďme, utlučeme ho jazykem, nedáme na žádné jeho slovo.”
Pozornost mi věnuj, Hospodine, a slyš hlas těch, kdo se mnou vedou spor. Což má být odměňováno dobro zlem, že mi kopou jámu? Pamatuj, jak jsem před tebou stával a mluvil v jejich prospěch a odvracel od nich tvé rozhořčení. Proto vydej jejich syny hladu, vydej je na pospas meči, jejich ženy ať jsou bez dětí a ovdovělé a muže ať skolí smrt, jejich jinoši ať jsou pobiti v boji mečem. Z jejich domů ať se rozléhá úpění, přiveď na ně znenadání hordu, neboť vykopali jámu, aby mě polapili, nastražili osidla mým nohám. Ty, Hospodine, víš o každém jejich záměru, že mi chtějí způsobit smrt. Nezprošťuj je viny, jejich hřích ať u tebe smazán není, ať jsou před tebou přivedeni k pádu, tak s nimi nalož v čas svého hněvu.
19. začíná text, kde se mluví o Jeremiášovi ve třetí osobě (verš 14) -. snad Baruchovy zápisky
1-15: Jeremiášovi -podobenství o rozbitém džbánu – vypálenou nádobu nejde už opravit – už není tvárná
11: Právě tak, jako se rozbijí hliněná nádoba a nelze ji už opravit, rozbiji tento lid a toto město
děje se to v údolí Tófet, kde se kdysi přinášeli lidské oběti – nyní je nečisté.
20. 1-3: Jeremiáš zbit ( 40 ran) a vsazen do klády
prorok za to odsuzuje kněze Pašchúra, který to provedl – nazývá ho Magór mi-sábíb = Kolkolem děs
vše bude brzy vydáno Babylonu včetně Pašchúra – už se nikdy nevrátí a bude tam pohřben
7-18 :svědectví vnitřního zápasu – jsem jen pro smích, už toho nechám, avšak nemohu
prorok lituje, že se narodil a musí se dívat na trápení a hanbu kolem sebe
přemlouval jsi mne – sloveso o svádění děvčete, které je oklamáno a pak necháno na holičkách!
je to rouhání! – to si mohl dovolit jen Jeremiáš svým intimním vztahem k Bohu
svolává pomstu na nepřátele a končí chvalozpěvem
20, 7-13: Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá. Sotvaže promluvím, upím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. Řekl jsem: “Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit”, avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu. Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! “Udejte ho!” “Udáme ho!” Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. “Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu.”
Ale Hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr, proto moji pronásledovatelé upadnou a dál nebudou moci, velice se budou stydět, že nebudou mít úspěch, jejich věčná hanba nebude zapomenuta. Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého, ty vidíš do ledví i do srdce, kéž spatřím tvou pomstu nad nimi. Vždyť tobě jsem předložil svůj spor. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil ubožáka z rukou zlovolníků.
20, 14-18: prorok proklíná den svého narození (ne rodiče!) – ten den ani posel nepřinesli nic dobrého.
Proklet buď den, v němž jsem se narodil. Den, v kterém mě má matka porodila, ať není požehnán. Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci: “Narodilo se ti dítě, chlapec”, a udělal mu velkou radost. Ať je ten muž jako města, která Hospodin nelítostně vyvrátil; ať zrána slyší úpěnlivé volání a za poledne válečný povyk.
Že mě neusmrtil hned v matčině lůně, aby mně má matka byla hrobem, aby její lůno bylo věčně těhotné!
Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a strasti, aby v hanbě skončily mé dny?
Podobné Jobovi
III: 21-24 Slova proti králům a vůdcům
21 1-2: poslední král Sidkijáš (597-587) se roku 588 ptá , zda Nebúkadnesar s Boží pomocí odtáhne nebo ne
3-10: Porok odpovídá: Hospodin bude bojovat proti vám, kdo se vzdá, získá život jako kořist
11-1: slovo proti královskému domu
22 1-9: kritika krále Jójakíma : výzva ke spravedlnosti pro bezbranné
když se nezmění – promění se jeho palác v hromadu sutin.
Vloženo(10-12) slovo o Šalúmovi ( Jóachaz) – tříměsíční král, který byl odvlečen do Egypta roku 609
13-19: Jójakím odváděl Egyptu obrovské daně (2Kr 23,31-37). Jeho stavební rozmařilost je zavrženíhodná – čeká ho „oslí pohřeb“. Nikdo ho nebude oplakávat – jak se to naplnilo nevíme, asi nebyl dlouho pohřben.
20-30: o Jójakínovi – první zajetí ( 2Kr 24,8-17) – i kdyby byl pečetním prstenem strhnu tě a nechám odvézt i s tvou matkou. Je marné vkládat naděje do tohoto muže, jeho potomci již nevstoupí na trůn,
ale jeden z jeho vnuků – Zerubábel se stane jen místodržitelem – přes něj jde rodokmen JK
30: Nikomu z jeho potomků s nepodaří dosednout na Davidův trůn a být opět v Judsku vladařem
23 1-8: zaslíbený král z rodu Davidova – nebude jako dosavadní pastýři, ale bude prozíravý a spravedlivý,
není to Sidkijáš = „Má spravedlnost je Hospodin“, ale bude se jmenovat: „Hospodin – naše spravedlnost“
znovu je zvěstováno, že jednou se bude Hospodin oslavovat již ne jako vysvoboditel z Egypta, ale jako vysvoboditel z Babylóna – severní země
9-40: slova proti prorokům
24 dva koše fíků – Boží povzbuzení prvním exulantům – vy jste ten dobrý koš
25 1-13: závěr a shrnutí sbírky Jeremiášových slov, obžaloba a ohlášení soudu
vrací se do roku 604 -slouží Hospodinu nepřetržitě 23 let a připomíná jeho slovo – marně
zajetí bude trvat 70 let a pak bude potrestán i král babylonský – je to celý lidský život
historicky chápáno jako doba od zničení chrámu 587/6 do jeho obnovení 515 15-38: Hospodinův soud proti národům – proč je zařazen sem se neví, LXX ho má jinde
II: 11- 25: Do popředí se dostává vyprávění podobné Dt, stylizované scény jeremiášovské zvěsti. Mají rovnoměrnou stavbu: a/ podnět, b/ poselství o soudu, c/ slovo soudu, d/ pronásledování proroka, e/ nářek – prorokovo utrpení v úřadu „Jeremiášovy konfese! – žalozpěv – individuální výraz utrpení proroka
Jeremiášovo rozervané srdce: Na jedné straně stojí na straně svého lidu a stejně silně stojí na straně Boží. Musí s Bohem a jeho soudem souhlasit. Přitom by tak rád mluvil o Boží lásce a odpuštění, ale musí mluvit o Božím soudu a zániku chrámu. Má např. zakázáno modlit se za lid (7,16 11,14 14,11). To slouží jako znamení , že Juda promrhal poslední výzvu k obrácení a milosti. Je pozdě. Jediný komu se může prorok svěřit se svou bolestí je Hospodin. Lidé mu nerozumí, nikdo mu nevěří. Předvídané neštěstí navíc stále nepřichází a proto si mnozí vysvětlují Jeremiášova slova jako kletbu nebo jeho vlastní škodolibé přání. Duševní trýzeň ho vede až k samotné obžalobě Boha. Tyto zápisky snad dal Jeremiáš svým nejbližším, kteří je pak zařadili do jeho spisu. Jeremiáš si troufá v rozčilení nazvat Boha dokonce nespolehlivým pramenem (15,18).Cítí se Bohem podveden, ale Bůh mu odpovídá: Ty sám se musíš obrátit a nalézt ke mně cestu.
11 připomenutí smlouvy, kterou Izrael porušil – vrátili jste se k nepravostem svých otců
konec Jóšijášovy reformy: vždyť máš tolik bohů, kolik měst
14: zákaz přímluvných modliteb
18-22: Jeremiáš má nepřátele v rodné obci Anatótu i vlastní rodina je proti němu – chtějí ho zabít
12 1-6 Prorok žaluje Bohu a dostává odpověď – Jer: Jsi spravedlivý, Hospodine, i když s tebou vedu spor. Chci s tebou mluvit o tvých soudech: Proč je úspěšná cesta svévolníků? Všichni, kdo se dopouštějí věrolomnosti, žijí si v klidu. Zasadil jsi je a oni zakořenili, vyrůstají a nesou plody. Jsi blízko, mají tě v ústech, ale daleko jsi jejich ledví.Ty mě, Hospodine, znáš a vidíš mě, zkoušíš mé srdce, je s tebou. Vytřiď je jak ovce na porážku, zasvěť je ke dni pobíjení. Jak dlouho ještě bude země truchlit a bylina schnout na všech polích? Pro zlobu těch, kdo na ní bydlí, jsou vyhlazována zvířata i ptactvo. Ale říkají: “Do naší budoucnosti Bůh nevidí.”
JHVH: Běžel jsi s pěšími a unavili tě; jak bys chtěl závodit s koni? V pokojné zemi žiješ v bezpečí, co si počneš v houštinách Jordánu?Vždyť i tvoji bratři a dům tvého otce se vůči tobě zachovali věrolomně. Také oni z plna hrdla za tebou volali. Nevěř jim, i když s tebou pěkně mluví.”
7-13: Boží žalozpěv nad lidem – 8: už je nemám rád
9: Juda není jen návnada, která má přilákat cizí národy jako při lovu na dravce, aby je Bůh mohl pochytat,
Juda je sám předmětem a cílem soudu
14-17: po vykonání trestu – možnost návratu a slitování, jestliže se odvrátí od Baala k cestám Hospodinovým.
13 1-11: podobenství o zničeném lněném opasku – má ho ukrýt u Eufratu (záhada jak tam prorok dostal)
pás ( který má člověk přímo na těle) byl zcela zničen – podobně bude zničena pýcha Jeruzaléma
12-14: podobenství o vinném měchu: všechny opiji a roztříštím jednoho o druhého
15-17: prorok pláče nad lidem, který bude odveden do zajetí
Jer: Slyšte a naslouchejte, nebuďte domýšliví, tak promluvil Hospodin.Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu, dříve než způsobí tmu, dříve než nohama narazíte o zšeřelé hory. S nadějí se upínáte k světlu, ale on učinil z něho šero smrti, obestřel je černým mračnem. Jestliže o tom nechcete slyšet, vskrytu bude plakat má duše kvůli vaší povýšenosti, slzy mi proudem potečou z očí, až bude Hospodinovo stádce vedeno do zajetí.
18: slovo králi a královně ( Jójakín a jeho matka Nechušta: 2 Kr 24,8 – první zajetí 597)
21: ustanovení žáků místo učitelů – došlo k výměně vládnoucí garnitury !!
23: jste navždy zlí, tak jako je černoch černý
26: zvedl jí sukně, aby byla vidět její hanba
14 1-6: ohlášení sucha
7-9: liturgická prosba o pomoc – nezříkej se nás, jednej pro své jméno
Jestliže mluví proti nám naše nepravosti, jednej, Hospodine, pro své jméno. Mnohokráte jsme se odvrátili, hřešili jsme proti tobě. Naděje Izraele, jeho spasiteli v čase soužení! Proč jsi v zemi jako host, jak pocestný, který se zdrží jen přes noc? Proč jsi jak zdrcený člověk, jak bohatýr, který není s to spasit? Ty jsi Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem. Nezříkej se nás!”
10- 16: Boží odpověď prorokovi: Nemodli se za dobro tohoto lidu, nevyslyším je, jejich proroci lžou
17-22: prorokův nářek
Řekni jim toto slovo: Z mých očí tekou slzy dnem i nocí bez přestání, neboť těžká rána rozdrtila panenskou dceru mého lidu velikou, bolestnou ranou. Vyjdu-li na pole, hle, skolení mečem, přijdu-li do města, hle, zesláblí hlady; jak prorok, tak kněz procházejí zemí a nevědí si rady.”
“Což jsi opravdu zavrhl Judu? Tvá duše si zprotivila Sijón? Proč nás biješ, což pro nás není uzdravení? S nadějí jsme vyhlíželi pokoj, ale nic dobrého nepřichází, čas uzdravení, a hle předěšení. Hospodine, uznáváme svou svévoli, i nepravost svých otců, hřešili jsme proti tobě. Neodmítej nás však pro své jméno, nenech zhanobit trůn své slávy. Rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi. Což jsou mezi přeludy pronárodů ti, kdo by mohli dát déšť? Což nebesa vydávají deště? Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože? Skládáme naději v tebe, neboť ty konáš všechny tyto věci!”
15 1-4: JHVH odpovídá: Ani Mojžíš a Samuel by lid nezachránili svými modlitbami
Někdo zemře přirozenou smrtí, někdo mečem, někdo hladem, a další půjdou do zajetí – kvůli Menašemu
5-9: slovo soudu – 6: Ty sám sis mne přestal všímat a odešel jsi ode mne
10: prorok lituje svého narození:
Běda mi, matko má, že jsi mě zrodila, muže sporu a sváru pro celou zemi. Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nepůjčil, všichni mi klnou
11-14: JHVH trvá na svém soudu, mnohokrát lid vysvobodil, ale teď je konec
15-21: Prorok naříká – troufá si říci, že mu Bůh lže
.” Tys o tom věděl, Hospodine, pamatuj na mě a ujmi se mne. Vykonej za mne pomstu na těch, kdo mě pronásledují. Pro svou shovívavost mě odtud ještě neber. Věz, že pro tebe snáším potupu. Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů. Nesedám v kruhu těch, kdo se vysmívají, a nejásám. Kvůli tvé ruce sedím osamocen, neboť jsi mě naplnil svým hrozným hněvem. Proč je má bolest trvalá a má rána nevyléčitelná a nechce se hojit? Stal ses mi tím, kdo jako by lhal, vodou nestálou.
19-21: Bůh ho znovu volá a ujišťuje svou pomocí:
Proto praví Hospodin toto: “Jestliže se obrátíš, vrátím tě k sobě, staneš přede mnou. Budeš-li pronášet vzácná slova, nic bezcenného, budeš mými ústy. Oni se musejí obrátit k tobě, ty se k nim neobracej. Učinil jsem tě vůči tomuto lidu nedostupnou bronzovou hradbou. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohu tě, neboť já jsem s tebou, abych tě spasil a vysvobodil, je výrok Hospodinův. Vysvobodím tě z rukou zlovolníků a vykoupím tě ze spárů katanů.”
17 1-13: Prorok dostává tři příkazy: neber si ženu (1), nevcházej do smutečního domu (5), nevcházej ani do domu veselí (8-9)
Tyto tři výzvy: aby žil v celibátu, neutěšoval truchlící a nechodil na svatby ho musely společensky znemožnit. Bude bez rodiny, bez přátel – ale taková bude budoucnost lidu – mrtvé nikdo nebude oplakávat a nikdo se nebude ženit a vdávat. Jeremiáš se stává znamením jako kdysi Ozeáš. Znamení proti dobovému mravu a řádu.
12: tato generace činí horší věci než jejich otcové! Už pro vás nemám žádné smilování !!
14-21: výhled do budoucna – návrat lidu ze zajetí bude jako vysvobození z Egypta,
dokonce se obrátí i pohané !!
17 1-4: hřích Judy nelze smazat, je vyryt na oltáři a v jejich srdcích diamantovým hrotem
5-7: proklet buď kdo doufá v člověka a požehnán, kdo doufá v Hospodina
9 -11: lidské srdce je zlé a úskočné, ale Bůh do něj vidí
12 -18: prorok rozmlouvá s Bohem, stěžuje si na své protivníky, vyznává, že nechtěl být prorokem:
Trůne slávy, od počátku vyvýšený, místo naší svatyně, naděje Izraele, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se ode mne odvracejí, jsou zapsáni v zemi stínů, protože opustili zdroj živých vod, Hospodina. Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, spas mě a budu spasen, neboť ty jsi můj chvalozpěv. Hle, oni mi říkají: “Kde je Hospodinovo slovo? Ať se přece splní!”
Nedral jsem se o to být tvým pastýřem, netoužil jsem po dnu zkázy. Ty víš, co vyšlo z mých rtů; je to přímo před tebou. Nebuď mi tím, kdo děsí. Tys mé útočiště ve zlý den. Ať propadnou hanbě ti, kdo mě pronásledují, a já ať se hanbit nemusím. Ať oni jsou zděšeni, a já ať zděšen nejsem. Uveď na ně zlý den a dvojnásob těžkou ranou je rozdrť!
19-27: výzva ke slavení dne odpočinku, bude-li slaven, bude dobře, nebude-li slaven, Jeruzalém zanikne
18 1-12: podobenství o hlíně a hrnčířovi – když se nádoba nepovede, mohu z ní udělat nádobu jinou
11: výzva k pokání: Navraťte se …
12: odpověď Izraele – Oni však řekli: „Zbytečné řeči
13-17 – připomíná hrůzu pohanství
18-23 prorok si ztěžuje Bohu na nepřátelství a svolává na ně trest
Ale oni řekli: “Pojďme a něco si na Jeremjáše vymyslíme. Knězi přece nechybí zákon, mudrci úradek, proroku slovo. Pojďme, utlučeme ho jazykem, nedáme na žádné jeho slovo.”
Pozornost mi věnuj, Hospodine, a slyš hlas těch, kdo se mnou vedou spor. Což má být odměňováno dobro zlem, že mi kopou jámu? Pamatuj, jak jsem před tebou stával a mluvil v jejich prospěch a odvracel od nich tvé rozhořčení. Proto vydej jejich syny hladu, vydej je na pospas meči, jejich ženy ať jsou bez dětí a ovdovělé a muže ať skolí smrt, jejich jinoši ať jsou pobiti v boji mečem. Z jejich domů ať se rozléhá úpění, přiveď na ně znenadání hordu, neboť vykopali jámu, aby mě polapili, nastražili osidla mým nohám. Ty, Hospodine, víš o každém jejich záměru, že mi chtějí způsobit smrt. Nezprošťuj je viny, jejich hřích ať u tebe smazán není, ať jsou před tebou přivedeni k pádu, tak s nimi nalož v čas svého hněvu.
19. začíná text, kde se mluví o Jeremiášovi ve třetí osobě (verš 14) -. snad Baruchovy zápisky
1-15: Jeremiášovi -podobenství o rozbitém džbánu – vypálenou nádobu nejde už opravit – už není tvárná
11: Právě tak, jako se rozbijí hliněná nádoba a nelze ji už opravit, rozbiji tento lid a toto město
děje se to v údolí Tófet, kde se kdysi přinášeli lidské oběti – nyní je nečisté.
20. 1-3: Jeremiáš zbit ( 40 ran) a vsazen do klády
prorok za to odsuzuje kněze Pašchúra, který to provedl – nazývá ho Magór mi-sábíb = Kolkolem děs
vše bude brzy vydáno Babylonu včetně Pašchúra – už se nikdy nevrátí a bude tam pohřben
7-19 :svědectví vnitřního zápasu – jsem jen pro smích, už toho nechám, avšak nemohu
prorok lituje, že se narodil a musí se dívat na trápení a hanbu kolem sebe
přemlouval jsi mne – sloveso o svádění děvčete, které je oklamáno a pak necháno na holičkách!
je to rouhání! – to si mohl dovolit jen Jeremiáš svým intimním vztahem k Bohu
svolává pomstu na nepřátele a končí chvalozpěvem
20, 7-13: Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá. Sotvaže promluvím, upím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. Řekl jsem: “Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit”, avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu. Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! “Udejte ho!” “Udáme ho!” Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. “Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu.”
Ale Hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr, proto moji pronásledovatelé upadnou a dál nebudou moci, velice se budou stydět, že nebudou mít úspěch, jejich věčná hanba nebude zapomenuta. Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého, ty vidíš do ledví i do srdce, kéž spatřím tvou pomstu nad nimi. Vždyť tobě jsem předložil svůj spor. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil ubožáka z rukou zlovolníků.
20, 14-18: prorok proklíná den svého narození (ne rodiče!) – ten den ani posel nepřinesli nic dobrého.
Proklet buď den, v němž jsem se narodil. Den, v kterém mě má matka porodila, ať není požehnán. Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci: “Narodilo se ti dítě, chlapec”, a udělal mu velkou radost. Ať je ten muž jako města, která Hospodin nelítostně vyvrátil; ať zrána slyší úpěnlivé volání a za poledne válečný povyk.
Že mě neusmrtil hned v matčině lůně, aby mně má matka byla hrobem, aby její lůno bylo věčně těhotné!
Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a strasti, aby v hanbě skončily mé dny?
Podobné Jobovi
III: 21-24 Slova proti králům a vůdcům
21 1-2: poslední král Sidkijáš (597-587) se roku 588 ptá , zda Nebúkadnesar s Boží pomocí odtáhne nebo ne
3-10: Porok odpovídá: Hospodin bude bojovat proti vám, kdo se vzdá, získá život jako kořist
11-1: slovo proti královskému domu
22 1-9: kritika krále Jójakíma : výzva ke spravedlnosti pro bezbranné
když se nezmění – promění se jeho palác v hromadu sutin.
Vloženo(10-12) slovo o Šalúmovi ( Jóachaz) – tříměsíční král, který byl odvlečen do Egypta roku 609
13-19: Jójakím odváděl Egyptu obrovské daně (2Kr 23,31-37). Jeho stavební rozmařilost je zavrženíhodná – čeká ho „oslí pohřeb“. Nikdo ho nebude oplakávat – jak se to naplnilo nevíme, asi nebyl dlouho pohřben.
20-30: o Jójakínovi – první zajetí ( 2Kr 24,8-17) – i kdyby byl pečetním prstenem strhnu tě a nechám odvézt i s tvou matkou. Je marné vkládat naděje do tohoto muže, jeho potomci již nevstoupí na trůn,
ale jeden z jeho vnuků – Zerubábel se stane jen místodržitelem – přes něj jde rodokmen JK
30: Nikomu z jeho potomků s nepodaří dosednout na Davidův trůn a být opět v Judsku vladařem
23 1-8: zaslíbený král z rodu Davidova – nebude jako dosavadní pastýři, ale bude prozíravý a spravedlivý,
není to Sidkijáš = „Má spravedlnost je Hospodin“, ale bude se jmenovat: „Hospodin – naše spravedlnost“
znovu je zvěstováno, že jednou se bude Hospodin oslavovat již ne jako vysvoboditel z Egypta, ale jako vysvoboditel z Babylóna – severní země
9-40: slova proti prorokům
24 dva koše fíků – Boží povzbuzení prvním exulantům – vy jste ten dobrý koš
25 1-13: závěr a shrnutí sbírky Jeremiášových slov, obžaloba a ohlášení soudu
vrací se do roku 604 -slouží Hospodinu nepřetržitě 23 let a připomíná jeho slovo – marně
zajetí bude trvat 70 let a pak bude potrestán i král babylonský – je to celý lidský život
historicky chápáno jako doba od zničení chrámu 587/6 do jeho obnovení 515 15-38: Hospodinův soud proti národům – proč je zařazen sem se neví, LXX ho má jinde